Moje články

Začněme drabblem Královnin mat od Carmen, protože přesně vystihuje hlavní hrdinku (tak, jak ji znám ze stránek dějepisu, i jak si ji představuji).
Zůstaňme v Anglii s krásně romantickým drabbletem Newstead od
Dangerous (protože romantické básníky miluji a tohodle zvlášť, i kvůli jeho dceři).
Zajímavý způsob, jak se prý poskytovala Prvá pomoc při kousnutí pavoukem, popisuje galahad. (jen by mne zajímalo, jestli to opravdu může fungovat).
Když přišel ve staré Anglii pro dívku Nápadník, děly se pak zajímavé věci, jak vám vysvětlí Tora (jestlipak to souvisí s úslovím nekupovat zajíce v pytli či kočku v měchu?).
To o kus dál severozápadněji to měli zařízeno jinak. Táž autorka, drabble Snad už to vyjde... a jedna velmi naivní dívka (ale docela zajímavý zvyk; zajímalo by mne, do kolika svazků tenkrát lidé v průměru vstoupili, než našli ten pravý).
Pozor, výjimka (já si říkala, že jsem určitě v předchozím výběru na někoho zapomněla, tak pardon), je tu krásné drabble z Vědy ve sto slovech od Avevy na téma V zajetí (oslí můstek: tak to trvá od počátku světa, takže je to i historie).
Když se do něčeho obuje Rebelka, vyloudí minimálně úsměv na tváři, jako třeba v drabbleti Málo klapek (ano, úsměv není jen na tváři boží). A její Mějte rádi banány! je naprosto kouzelná alternativní realita (ano, díky banánům by opravdu byl svět lepší, kdyby...).
Tak zase chvilku vážně, až hororově: drabble Karel a Jan od Blueberry Lady zcela mění můj pohled na jednoho slavného spisovatele (a co je horší, dává to perfektní smysl).
Pokud se chcete pokochat jemným, takřka cimrmanovským humorem, je tu Danae a její Arcimboldova arkebuza (ten nákres, proboha, ten nákres bych moc chtěla vidět).
Nakonec opět trochu smutně a drasticky, potřetí Tora (já za to nemůžu, letos tato úžasná dáma kromě kočičích historek píše i historii a přísahámnejvyššíkočce moc zajímavě) a její drabble Relikvie. Ovšem, abychom skončili s humorem, i když černým, napsala Lejdynka k tomuto drabbli pokračování pod názvem Ostatky svatých (čímž tomu nasadila korunu, u toho bych fakt jednou ráda byla :-D).

Na počátku byla Ta největší rána od Sothis Blue.
Pokračovat budeme kouzelným Mozkobouřením od Umeko; na jejího
Dobrovolníka je nejen lososstvo hrdé.
Slovem uměla krásně vykreslit mozkovou bouři Aplír. Pokochejte se bílou, šedou, černou i červenou v drabbleti Ne zcela prozkoumané záhyby.
Do bludného kruhu se můžete dostat spolu s Keneu v drabbleti Vyhnán do tří rozměrů.
HCHO sice k drabbleti Zkouška fandom Věda ve sto slovech nepřidala, ale domnívám se, že tam plně patří. Student byl tak poučen, že to jistě do smrti nezapomene :-) .
Také můžete ocenit velmi noblesní rozhovor Návrat staré dámy od neviathiel.
Zlé dvojče, horší než noční můra, protože je skutečné, můžete vychutnat v drabble Dvojníci od Dangerous.
Další dvě zlá dvojčata zpracovaly Erys a HCHO. Obě popisují tutéž situaci a tak báječně se doplňují. Přečtěte si Hodné, nebo živé a Já na bráchu, brácha na mne.
Dangerous a já jsme se sešly také, a to při drabblení o jisté instituci, řízené z Německa a provozované v Jižní Americe. Jmenuje se Evropská jižní observatoř a je to
ESO plné es.
Pokud si po tom všem čtení potřebujete nechat profouknout hlavu, seznamte se se Zuzčiným Otesánkem. Nejlépe v letadle, abyste ocenili Těžký život vztlakové klapky
(Lodní šroub sice uvádí, že drabble je nesoutěžní, ale je prostě úžasně milé).
Samozřejmě, řada z uvedených autorů publikovala v rámci fandomu více drabblí, ale stejně se mi povedlo desítku o dva kousky přešvihnout. Takže přeji příjemné čtení.

Povedl se mu husarský kousek. Kolik musel prokázat tvrdohlavosti a zaťatosti! Už na pařížské přednášky chtěl jet s rodinou, ale ne, prý je to za humny. Když přišlo pozvání od Einsteina, tvrdil soudruhům, že všichni profesoři jezdí s rodinami, takže i reprezentant obrozené Československé republiky nesmí být výjimkou.
Stál se svými Olgami na lodním můstku a nad ním se tyčila socha Svobody. Amerika, jeho nové působiště. Ale možná... až se situace uklidní... mohl by se...
Pak přišly zprávy o Píkovi a Horákové.
...
Vstoupil do kanceláře lodní přepravy a zaklapl za sebou dveře:
"Mohl bych vrátit tři zpáteční lístky do Evropy?"

Nad pouští Atacama doznívá křik kondorů a káňat. Horko, suché a pálivé jako vnitřek chlebové pece, pomíjí. Slunce se sklání k obzoru a noční tvorové šustí kamínky.
Astronomové s pečlivostí vojáků před bitvou dokončují přípravy. Obrovské vlečné stroje rozvážejí dalekohledy do pozic. Teleskopy se rozevírají jako květy, nasávající poznání z mezihvězdných prostor.
Slunce políbí obzor a obarví ho odstíny červené a zelené. Petroglyfy na kamenech pohasnou a nebe zčerná. Z nekonečného sametu vykukují první démanty hvězd.
Otevřená kopule tasí jako meč rytíře Jedi oranžový paprsek. Opírá ho o noční oblohu. Adaptivní optika dalekohledu získala svou hvězdu. Noc plná objevů začíná.

Profesor hovoří o Einsteinově teorii relativity. Shovívavě zmiňuje relativitu speciální a nadšeně opěvuje tu obecnou.
S posvátnou úctou popisuje nesmírně složitý matematický aparát teorie, který pochopí jen géniové.
Václav nesouhlasně potřásá hlavou a bere do ruky křídu. Koeficienty metrického tensoru a konexe tančí na desce zběsilý kankán, kterému rozumí nejspíš jen sám Hlavatý.
Profesor fyziky třeští oči a pokouší se něco podotknout.
Václav přidává na tempu i na hlasitosti - vždyť v první lavici sedí hospitantka Věnceslava. Všimne si ho dneska konečně?
Profesor se chytá za srdce, sedá si a už ani nic nenamítá. Druhého dne si zažádá o předčasnou penzi.

Milé děti, poslouchejte pohádku o podivuhodném motýlkovi.
Žil byl jednou jeden včelí úl a v něm zavíječi voskoví. Housenky baštily vosk a med a včel se nebály, protože si kolem sebe spřádaly ochranné sítě.
Ale kam čert nemůže, nastrčí babu. Včelařka vysbírala zavíječe do igeliťáku. Co měli dělat? Šlo jim o život, tak ho prokousali.
Jenže důkladný čert nastrčí babu vědkyni. Ta zjistila, že neumírají v křeči, ale že jim plast svědčí. Housenka zbaští miligram plastu za hodinu. Takže až si každý pozemšťan pořídí miliardu housenek, nebude mít recyklační starosti.
Dobrou noc a ať vás fleecové deky koušou celou noc!

"Já si ji nenechám. Nehodím ji do chřtánu čalounické kreatuře..." rozčiloval se Laue.
"Zakopej ji!" radil Hevesy.
"Nemůže," oponoval Bohr, "je na ní jeho jméno. Najdou ji a Laue bude v průšvihu. Ale vy jste chemik! Rozpusťte ji v něčem!"
"Báječné! Vezmi i moji! Roztok schovej tak, aby ho u tebe nenašli!" nadchnul se Franck.
"Kolegové, rozpouštěli jste někdy zlato? Víte, jak je nereaktivní? Snad jenom..."
Zatímco Kodaní pochodoval Wehrmacht, Hevesy rozpouštěl nobelovské medaile v lučavce královské.
"Kde jsou medaile?" hřímal nacista na Bohra.
"Prodal jsem je pro dobrou věc. Finský pomocný fond. Chtěl byste je upřít vdovám a sirotkům?"

"Aarone? Co máš teď po válce v plánu?"
"Ožením se. Jane je skvělá. Pořídíme si dvě děti, kluky. A ty, Leo?"
"Ženit se nebudu. A do metalurgické laboratoře se nevrátím. Nechci dělat atomové bomby. Lobuji za změnu zákona o atomové energii. Bude mít jen civilní využití."
"No ale to tě neuživí."
"Víš co? Využijeme naší válečné praxe. Obhájím profesuru, ty docenturu. Podáme si výzkumný projekt z oblasti biologie. To je pole neorané. Pamatuješ, jak jsem v čtyřiatřicátém vyráběl léčebné izotopy? K tomu se taky vrátíme, mohlo by se to ještě hodit."
O čtrnáct let později při radioterapii toto rozhodnutí ocenil.

Skřítek Pořádníček hladil a leštil křemíkové wafery. Protože byl z učitelské rodiny, trpěl neustálým sklonem k poučování.
"Mé drahé křemíkové atomy, prošly jste již redukcí taveniny oxidu křemičitého, utvořily jste trichlorsilan a zredukovaly se v polykrystalický křemík. Teď z vás v tavícím tyglíku byl stvořen monokrystal, a ten rozřezán na jednotlivé destičky, wafery.
Osmička je dokonalé číslo, elektronová konfigurace vzácných plynů. Každý z vás má čtyři valenční elektrony, což nestačí. Co učiníte? Zapůjčte si čtyři od svých sousedů. Výborně. Osm. Osm. Osm. Osm. Osm. Sedm? Jen sedm osmin dokonalosti? Zatracená difúze! Kdo sem pustil ten atom bóru ze třetí skupiny?"

Letošní zima v Berlíně je stejná jako loňská - chvíli padá sníh, pak déšť, který ho rozpustí. Ale přituhuje a není to mrazem.
Loni a předloni touhle dobou podával se svým učitelem Einsteinem zajímavé, ale krotké patenty, jako ten na chladničku. Hnědé košile jen řečnily v hospodě nad pivem.
Letos koncem ledna zvolili Hitlera kancléřem. Toho dne sbalil svůj majetek do dvou kufrů, aby mohl kdykoliv opustit zemi.
Šlape na nádraží. Nad městem ještě visí kouř z včerejšího požáru Reichstagu. Nasedne na vlak do Vídně, ale tam nezůstane, musí dál, za moře. Čas krotkých patentů se rozplynul stejně jako loňský sníh.

Maminka mi vždycky říkala: "Zůstaň pěkně ve středu." Já hlupák jsem se jí smál a schválně utekl. Měla pravdu. Lapla mne magnetická síla a už mne vleče po půlkružnici. Pode mnou podlaha duantu, nade mnou strop duantu, a furt dokolečka dokola. Hurá! Tady je mezera mezi duanty, tady si dáchnu. Houby. V generátoru lupne a už mne drží vysokofrekvenční elektrické pole a táhne od středu. Pusť! Pustilo, ale chytlo mne pole magnetické. A zase po půlkružnici, ale po větší. A znovu a repete až ke kraji cyklotronu. Je mi blbě od žaludku a vyhlížím okénko, kterým se konečně dostanu ven.

Muž, podpíraný mladíkem sotva sedmnáctiletým, se ukládá na lůžko na terase. Staré tělo hřejí sluneční paprsky, které ho skoro připravily o zrak. Ale k čemu je zrak, když má zakázáno hledět do dalekohledu a dělit se o své poznatky s ostatními?
Mladíkův hlas v něm vyvolává vzpomínky na čistou radost z mechanických výzkumů. Na ně zrak až tolik nepotřebuje. Přemýšlení o pozemské mechanice mu umožňuje zapomínat na zklamání v lidech i na stařecké neduhy. Žák je mu nápomocen: naslouchá jeho výkladům, zapisuje, počítá, klade otázky.
"Viviani," ozve se Galilei, "mohl byste přečíst zápis z naší včerejší rozpravy o volném pádu?"

Návrh řešení:
Víme, že energie ze Slunce je zadarmo. Proto tým odborníků s ekologickým vzděláním zvýší účinnost solárního článku na sto procent.
Tým chemiků vyvine elektrolyzér pro rozklad vody, produkující na jeden díl kyslíku tři díly vodíku. Protože elektrolyzér produkující dva díly vodíku má účinnost padesát procent, navýší tím účinnost na sedmdesát pět procent.
Tým techniků zlepší stávající palivový článek - použije vznikající vodu jako přídavnou raketovou forsáž vozidla.
Tým právníků vymůže na Ministerstvu dopravy dotaci pro každého zájemce o koupi hotového elektromobilu ve výši pořizovacích nákladů.
Výstup projektu:
Vytvoření vozidla se stosedmdesátipětiprocentní účinností a nulovými náklady, dosahujícího dvojnásobku rychlosti světla.

Elementární částice (přehled):
Skupina                        Název částice                     Antičástice:
Částice pole:                 foton,                                není,
                                     graviton,                           není,
Leptony:                       elektronové neutrino,       elektronové antineutrino,                       
                                     mionové neutrino,           mionové antrineutrino,
                                     elektron,                          pozitron,
                                     mion,                              antimion.
Mezony:                       pion pí plus,                     pion pí mínus,
                                     pion pí mínus,                  pion pí plus,
                                     pion pí nula,                     sám sobě,
                                     kaon Ká plus,                   Ká mínus,
                                     kaon Ká nula,                   sám sobě,
                                     éta meson,                       sám sobě.
Baryony dělíme na nukleony a hyperony.
Nukleony:                      proton,                           antiproton,
                                      neutron,                          antineutron,
Hyperony:
                                     Lambda,                            Lambda,
                                     Sigma plus,                        Sigma mínus,
                                     Sigma nula,                        sám sobě,
                                    Sigma mínus,                      Sigma plus,
                                     Ksí nula,                            Ksí nula,
                                     Ksí mínus,                        Ksí plus,
                                     Omega Mínus,                  Omega plus,...
Došla slova, ne částice.

František si píská. Skládá do kufříku čistou košili, náhradní prádlo, pyžamo a trepky. Jede do Paříže. Na světovou výstavu!
Na výstavišti zabloudí k malému dřevěnému pavilonu. Mezi prkny prosvítá neuvěřitelně bílé, jasné světlo. František vstoupí a stojí jako přimrazen. Poprvé vidí Jabločkovovu svíčku.
František je zároveň na deseti místech. Kontroluje zapojení dynama. Natahuje rozvody. Něžně a s láskou vybaluje z hoblin obloukové lampy vlastní konstrukce a připevňuje je na schodiště. Trne, kdykoliv dělníci nešetrněji zavadí o skleněný kryt obloukovky. Pomalu zvedá ruku.
Tři, dva, jedna... dynamo se roztočí, spínače cvaknou, cívky oddálí uhlíky. Jasné světlo Křižíkova úspěchu oslní celou Paříž.

Skupina vyučujících chystá velké experimentální představení.
"Musíme se vytáhnout! Studenti budou stát s otevřenou pusou!"
"Udělejme luminiscenci, černé světlo máme."
"Budu se na ně zubit - moje umělá jednička nesvětélkuje."
"Mám růženín, růžově fluoreskuje. Ještě si dostuduju, proč."
"Ozáříme doklady a peníze."
"Jestli chcete, můžu nenápadnými manévry i spodní prádlo ukázat... dobře, vytáhnu silonové rukavičky."
"A co pohoštění? Koupíme tonic, pravý. Modrozelený blivajz."
"Pohoštění? Tak to jistí banánky v čokoládě."
"Co s tím mají společného?"
"Je v nich riboflavin a jeho roztok v mléce modře světélkuje. Zůstanou stát s otevřenou pusou."
"Řekl bych, že ji zavřou. Já bych světlušky fakt nejedl."

Stejně jako během devíti měsíců z oplodněného vajíčka vznikne človíček, vznikne z adepta budoucí astronaut.
Vajíčko si přinese jako základní vybavení mateřské a otcovské chromozomy, astronaut dobrou fyzickou kondici, ukončené vysokoškolské vzdělání technického směru a předpoklady pro plnění své budoucí odbornosti. Jeho prenatální život je plný dosud nepoznaných zážitků: v centrifuze se točí tak dlouho, až je schopen myslet a jednat při zrychlení devět gé, při klouzavém letu udrží obsah žaludku a v potápěčském skafandru je jako doma.
Nevím, s jakou myšlenkou opouští dělohu nový človíček; novopečený astronaut žije v domnění, že když přežil výcvik v NASA, přežije úplně všechno.

Dorotka s Kristinkou se pokoušejí z anglické mouky upéct mazanec. Malá Bětuška, aby Boží dárek nešeredila, hněte s vážnou tváří mazanici ve svém okřínku.
Mazanicí zoveme hlínu hrnčířskou s plevami smíchanou, k těsnění škvír užívanou. To ještě do Brány věcí dopsati musím.
Po dvoře utíká malá Kristinka, máma za ní. Malá padá, matka konejší ji říkankou.
Do Informatoria školy mateřské budu muset připsati kapitolu O moravských chůvách.
Sváteční den končí, matka ukládá dcery. Začíná mít slabé bolesti. Ví již, co to znamená. Dítě v jejím životě se zítra vydere na svět. Bude-li to konečně syn, dostane jméno Jan.
Hezké, maminko.

"Chci zkoušet!" rozčiloval se Lev Davidovič Landau. "Copak nemají odvahu? Při přednášce jsem nabídl, že když se nechají zkoušet ode mne a ne od Lifšice, zlepším jim známku o jeden stupeň!"
Haha, pomyslel si Kvasnica, to u normálního studenta znamená, že nebude mít šestku, jenom pětku. Zatímco Lifšic je potrápí, ale dobrou do indexu dá.
"Nikdo dobrovolně? Tak po zlém! Asistenti, přiveďte někoho!"
Po Lvově zařvání se studenti vmáčkli do Lifšicovy pracovny anebo rozprchli.
Migdal hnal jednoho opozdilce kolem jádra budovy. Zpoza rohu se proti nim vyřítil Abrikosov. Student zahnul do nejbližších otevřených dveří.
"Jdete si popovídat o teoretické fyzice?"

"Miláčku, nemohla bys mi prosím nakreslit jeden obrázek?"
"Jaký?"
"Muže a ženu, oba nahé, držící se za ruce."
"Nač ho proboha potřebuješ?"
"Chystáme s Drakem dopis mimozemským civilizacím, ponese ho sonda Pioneer 10. Obrázek bude v části "takhle vypadáme"."
"V tom případě se nemohou držet za ruce, jinak si budou emzáci myslet, že jsme jedno."
"Máš pravdu. Nakresli muži zvednutou ruku s odchýleným palcem."
"Jo, pozdrav míru. Nechceš za ně nakreslit tu sondu? Kvůli měřítku?"
"Leda pro kontrolu, výška ženy je osm vlnových délek vodíku, spočítají si ji, až si to přečtou."
"A myslíš, že všechny civilizace musejí znát matematiku?"

Mary Georgina pomáhá Anně Alexejevně ukládat do kufříku další a další věci.
"Ještě štůček manšestru. A šátek pro Pjotrovu maminku. A navrch jablečný koláč, v krabici, aby se cestou nepoškodil."
Kapica vyfukuje další obláček dýmu a dolévá Rutherfordovi sklenku. Ten upíjí a naklání se směrem do kuchyně:
"Drahoušku, nezapomeň ještě na peřiny a příbory... ani nevěstě nechystají takovou výbavu, jak jim nakládáš ty. Vždyť zajedou jen na prázdniny, pozdraví maminku, kolegy, zúčastní se konference a jsou zpátky."
Netuší, jak se mýlí. Kapica zpátky nikdy nepřijede a on bude se stejnou pečlivostí balit na cestu do sovětské laboratoře rozsáhlé Kapicovo vybavení.

Znovu se sešli po několika týdnech. Anderson vypadal strhaně.
"Ležím v článcích teoretických fyziků. Dirac roku 1929 zveřejnil řešení své rovnice, kterým je částice se zápornou energií. Píše, že kdyby měl elektron zápornou energii, pohyboval by se v magnetickém poli, jakoby měl kladný náboj."
"Zpomalte. Mlžnou komoru má kdekdo. Jak to zveřejníte, začnou tvrdit, že už pozitron pozorovali. Nebo vás napadnou, že ani nepoznáte, odkud kam letěl. Potřebujete neprůstřelný argument."
"Copak jim dokážu ukázat elektron a pozitron, které letí vedle sebe, a pak každý zahne jinam?
"Já taky ležel v článcích. Četl jste něco o účincích gamma záření na hmotu?"

Millikan trpěl při pohledu na Andersona drtícího fotografii.
"Andersone, snímků z mlžné komory máte přehršel, ale neničte je. Určil jste z nich složení kosmického záření?"
"Skoro samé protony, přes osmdesát procent, dost jader hélia, elektrony a COSI."
"COSI?"
"Podívejte se na tuhle fotografii. Velké kružnice odpovídají protonům, malé elektronům. Ale tahle je fakt divná.
"Má poloměr jako kružnice pro elektron. Co se vám nelíbí?"
"Pane profesore, ten elektron letěl opačným směrem než ostatní. To znamená, že má stejný podíl hmotnosti a náboje, ale opačné znaménko. Je to pozitivní elektron."
"Andersone, buď se neuvěřitelně blamujete, anebo jste na stopě úžasného objevu."

"Vážený pane profesore, jaká byla podle Vás příčina Vašeho jmenování profesorem teoretické fyziky?"
"Rozhodnutí Říšského ministerstva školství."
"Nicméně odbornou veřejnost zarazilo, jak může být profesorem teoretické fyziky člověk, který nepublikuje v odborných časopisech, ba ani není členem Německé fyzikální společnosti. Můžete nám to vysvětlit?"
"Jsem věrný našemu Vůdci a povedu studenty k nové, německé fyzice."
"Jsou tu i takoví, kteří tvrdí, že jste měl zůstat ředitelem Ústavu pro letectví. Po třech letech ve funkci Vás nazývají dokonce hrobařem teoretické fyziky..."
"Prandtl a Ramsauer? Pan ministr mi jejich dopisy četl. Moc jsme se s Göringem nasmáli. NSDAP své členy padnout nenechá!"

V místnosti bylo osm lidí - sedm z nich sedělo, vyslýchaný stál. Kolena se mu podlamovala, ruce třásly.
Předseda se mile usmál.
"Tak znovu. Pokud výslednice sil působících na těleso je nulová, těleso..."
Studentovo čelo se orosilo, ale myšlenku nevydalo.
"Dvě možnosti, buď setrvává v klidu, anebo... no tak co?"
Neviditelné auditorium zašumělo. "Proč jsem ty zákony tak pečlivě formuloval?" zakvílel Newton. Galilei mu útěšně stiskl předloktí, zatímco Lagrange sotva dusil smích. Hook se šklebil nepokrytě.
"Pánové, já z něho zesnu podruhé!"
"Divím se vám, pane kolego," pravil Hamilton, "že tu jste. Vždyť vy sem, na rozdíl od zkoušeného, chodit nemusíte!"

Kysele se šklebím na bráchu, nastupujícího do rakety.
Myslím na Einsteina. Ten docela jednoduše tvrdil, že když vezmu několikery hodinky, první nechám na místě, druhé pošlu konstantní rychlostí vé blízkou cé pryč, půjdou ty putující pomaleji. Jak druhé potkají v protisměru letící třetí hodiny, nastaví na nich svůj čas, a když třetí hodiny potkají první, ukáže se, že třetí hodiny jdou pomaleji než první. Jasnačka.
Proč do toho museli sakra další fyzici tahat dvojčata?
Brácha poletí do vesmíru a vrátí se mladší, než budu tady na zemi já.
Ne! Ten syčák pustil do repráků Forever young! Nebude mladší, bude mrtvej!

Vyslanec krále Filipa Makedonského rozrážel v čele své družiny vlny studentů jako příď galéry mořské vlny. Vlastně to není přesné - moře studentů se před ním se šuměním rozestupovalo.
Aristoteles musel příchod hostů zaregistrovat, ale nevzrušeně pokračoval ve výuce.
Vyslanec si nejistě odkašlal, pak se nadechl a zvolal: "Raduj se, Aristotele, Filip Veliký si tě vybral za vychovatele svého syna, chystej se na cestu!"
Studenti oněměli.
Aristoteles se odmlčel a zeptal se: "Čím mi zaplatí?"
"Král je štědrý, dá ti, oč si řekneš."
"Dobrá tedy. Jeho vojska před šesti lety srovnala se zemí mou rodnou Stageiru. Ať ji tedy znovu vystaví."

Marie drtila žehličkou rukáv manželovy košile.
"Co tě trápí, ženuško?" optal se opatrně Pierre. Žehlička přitlačila silněji.
"No tak, povídej." Marie jen vzlykla. "Debierne..."
Pierre odložil opravenou písemku k ostatním a položil pero. Debierne měl spolupracovat s Marií na tématu její doktorské práce, dělit uranovou rudu na jednotlivé chemické sloučeniny. Nechal se tuhle slyšet, že na takovou piplačku je ho škoda.
"Ženuško, kropit můžeš i vodou, on za to nestojí. Pomohu ti já."
"A co tvoje práce, co učení, kondice? To po tobě nemohu žádat."
"Neboj, drahá, spolu zvládneme všechno. A už na něj nemysli. Třeba bude jednou hořce litovat."

"Nesu kvadruptéru," pravil kolega. "Moji. Jestli něco kecneš mým dětem, máme po pokusu. Uděláme si kachnu v krabici."
"Tu, co prolétá krabicí zavěšenou na siloměru a my máme říct, jestli siloměr ukáže víc, míň anebo stejně?"
"Jo. Spočítáme a ukážeme. Ideální."
"Umíš s tím lítat? Trefíš krabici?"
"Naučím se to."
"Půjdeme ven, sklo v knihovně nám dvakrát za týden nevymění."
Vrtule kvadruptéry se roztočily, ale nevzlétla.
"Ona nefunguje?"
Kolega vytáhl brýle a dlouze si vrtulník prohlížel.
"Je tam da Vinciho pojistka. I když si myslím, že to není schválně. Nasadit dvě vrtule dobře a dvě vzhůru nohama je spíš lemplovství."

Podle zpráv o holandských rourách skládá Galilei k sobě čočky. Nemá přesné informace, experimentuje. Drží spojku a rozptylku a mění vzdálenost. Konečně! Pozorovaný předmět je třikrát blíže.
Po čase dosáhne třicetinásobného zvětšení. Dál technické možnosti zatím nesahají.
Páni radní jsou uchváceni i tak - profesorské místo s dobrým platem se hodí.
Galilei obrací teleskop k nebi. Nadšeně, na jedno nadechnutí, chrlí nejnovější objevy ve Hvězdném poslovi. Kniha mu přinese uznání a slávu.
Pak zaměří dalekohled na Venuši. Pozoruje úplněk, čtvrtě, nov, kreslí a uvažuje. Krasopaní dokázala správnost Kopernikova systému. Země se otáčí kolem Slunce. Ať se vám to líbí anebo ne.

"Hmmm... je klidová a pohybová hmotnost."
"Když stojím a když se hýbu, vážím jinak?"
"Tak nějak."
"A kdy víc?"
"Když se hýbeš, ale..."
"Tvrdíš, že když se budu válet, nepřiberu? Blbost! Víš, kolik jsem..."
"Jinak. Je klidová energie, em nula cé na druhou, em nula je klidová hmotnost. Celková energie, em cé na druhou, je vyšší o energii pohybovou. Takže em musí být větší než em nula, čili hmotnostní přírůstek.
"Nemůžu mít hmotnostní úbytek?"
"To musíš provést s někým syntézu. Jako jeden budete mít menší hmotnost než předtím jako dva. A ještě vyrobíte energii. Spokojena?"
"Teď se tomu říká syntéza???"

Můj nejdražší příteli,
doufám, že Vám zdraví slouží a múza Vás neopouští. Já, znavený učitel, drobím své nadání do prázdných makovic. Nikdy jsem nepotkal člověka tak hloupého, abych se od něj nemohl něčemu naučit, ale někteří studenti mne utrápí. Chtějí býti staviteli, a přitom tvrdí naprosté nehoráznosti o nejjednodušších strojích. Jednoho jsem nedokázal přesvědčit, že volná kladka zmenší potřebnou sílu dvakrát, ale dvakrát zvětší i délku provazu, který bude muset vytáhnout. Zítra v přístavu bude tak dlouho tahat, dokud mu to nedojde.
Zamýšlím sepsat učebnici praktické matematiky. Vyvrátím v ní všechny ty nesmysly jednou provždy. Nazvu ji Traktát o mechanice.

Einstein seděl zdrceně nad novinami. Nakonec tomu nezabránili.
Když v srpnu 1939 odeslali první dopis Roosveltovi, Szilard o řetězové reakci pouze teoretizoval. Za rok zahájil výzkum a v prosinci 1942 se objevil maximálně spokojen. V březnu 1945 se při každé pochvale od vojenských nadřízených schoulil do sebe.
Opět žádal Einsteina o podporu u prezidenta. Do dopisu vyjádřili obavy z džina, připraveného zničit svět. Důrazně žádali, aby byl atomový výbuch předveden v neobydlené krajině představitelům vojenských mocností jako humánní ukázka síly.
Dopis odešel 25. března 1945. Prezident Roosevelt jej už neotevřel a Truman na něj nedbal. Včera vymazal z mapy Hirošimu.

Archimédés se zaposlouchal do zvuků rodného města. Zmlkly svištící balisty i pokřik posádek zápalných strojů. Městem se šířila panika jako kruhy po hladině.
S kruhy je potíž. Balisty, šroub, hydrostatické váhy vymyslel snadno, jen tak ve vaně.
Určit podíl obvodu kruhu k jeho průměru trvalo měsíce: musel zkonstruovat mnohoúhelníky uvnitř a vně kruhu a spočítat délku jejich hran.
Zamyšleně zakreslil do písku kouli, které opsal válec. Jaký bude poměr jejich objemů?
Zabral se do řešení tak, že po člověku, který jej po chvíli uchopil za rameno, se ohnal jako po dotěrné mouše. "Mohl bys mne laskavě nerušit, dokud to nedopočítám? "

Hermann Einstein políbil manželku a zavolal na syna: "Maminka přijela! Pojď se podívat na novou sestřičku!"
Malý Albert odložil vozík a přiběhl k mámě. Políbil ji a nahlédl do povijanu.
"E?"
To jistě obdivuje ty krásné prstíčky naší malé, pomyslela si Pauline.
"To?"
"Ovšemže má sestřička trochu pomačkaný obličejík, Alberte, to malá miminka mají."
"Toto!"
"Myslím, že mi chceš říct, že bys rád viděl i nožičky. Ty jsou maličké, že?"
"E?"
"Byls hodný, Berti? Byl, tatínku? Tak ta slíbená hračka je tvoje."
Albert naposledy nakoukl do rozbaleného povijanu, zavrtěl hlavou a se slzami na krajíčku pronesl: "Ale kde má kolečka?"