Moje články

Když nastoupila na uvolněné místo léčitelky na oddělení Trvalého poškození způsobeného kletbami, Zlatoslav Lockhart byl roztomile zmatený muž, který rád rozdával autogramy a jeho největší láskou byl jeho zrcadlový odraz.
Ale pod jejím vlivem a díky nově vyvinutým léčivým kouzlům se mu začala vracet paměť, až se zrodil nový Zlatoslav.
Záměrně v něm posilovala jeho nejhorší stránky.
Z popela povstal muž, o kterém se nedalo tvrdit, že je duševně zcela v pořádku, avšak ve své mánii byl přitažlivější než kdy dříve.
Přiměla ho myslet si, že je celá jeho, ale bylo to přesně naopak.
Karin Grayová Zlatoslava Lockharta absolutně vlastnila.

Harry musel během rande několikrát odtrhávat zrak od Dracovy bledé kůže. Toužil ji zlíbat, ochutnat, strhat z ní oblečení. Netušil, kdy se tohle stalo, ale bylo to tu a bylo to zatraceně intenzivní.

O hodinu později už se plně soustředil na pátou oběť, kterou byla významná mudlovská lékařka. Harry tak intenzivně toužil, najít nějaké důkazy, že strávil celou noc se zapůjčeným forenzním týmem ze Scotland Yardu. Zdálo se, že tentokrát budou mít úspěch.

V devět ráno se jeho tužby omezily na cokoliv měkkého, kde by se stočil a upadl do kómatu. Služební gauč, kam ho Draco nekompromisně odtáhl, posloužil dobře.

"Ty jsi moc rozumu nepobral, že ano? U mě nemáš šanci, já nejsem jako všechny ty slepice, které jsou z tebe úplně paf."

"Děkuji, ale nemám zájem, měl by sis najít někoho, kdo ti bude intelektem trochu blíž."

"Hezká tvářička není všechno, víš?"

Když se mu začaly vracet vzpomínky, vynořily se spolu s nimi z hlubin minulosti také hlasy. Hlasy žen, které ho odmítly.
Jistě, fanynek měl stovky, hloupoučké ženušky, upachtěné hospodyňky, naivní studentky.
Ale on chtěl víc. Imponovaly mu ženy chytré a vzdělané. Toužil po jejich obdivu.
A nikdy ho nezískal.
K to věděla a poskytla mu možnost pomsty.

Karmínově rudá se nabízí, krev se každému jistě vybaví, když se řekne "vražda". Zkusil jsem to jednou, vybočení že stereotypu bylo zajímavé, ale ne úplně uspokojivé. Dělá to hrozný nepořádek.
Kontrast bílé košile s rudým pláštěm se mi líbil, ale krev zanechala na košili stopy. Bylo to otravné.
Vražedná kletba je rychlá, čistá, efektivní. Zelených plášťů mám celou řadu, ale stále se mi nedaří najít ten správný odstín, ve kterém bude moje pleť dostatečně zářivá. Zdá se mi, že mi příliš nelichotí, i když K tvrdí něco jiného. Mám jí věřit?

Odcházím v černé, barvě smrti, která dnes udeří popáté.

Dracovi se ulevilo, když zjistil, že Harry vybral dobrou a útulnou restauraci.
Atmosféra u stolu byla otevřená a plná příslibů.
Hned na začátku se dohodli, že nebudou mluvit o práci a po chvilkových rozpacích mezi nimi hovor proudil zcela přirozeně.
Všechno šlo nad očekávání dobře. Draco odhodil počáteční obavy (zahrnující například strach, že si z něj Potter zase dělá blázny, nebo pochybnosti o tom, jak moudré je začít si se svým nadřízeným) a v Harryho přítomnosti jenom kvetl.
Jejich prsty na stole se několikrát letmo dotkly...

Dostali se přesně do půlky hlavního chodu, když je přerušilo oznámení o páté oběti.

"Draco, bude potřeba prověřit další z těch kontaktů od George."
"..."
"Neříkej, že se mnou pořád nemluvíš kvůli těm žvýkačkám."
"..."
"No tak, už jsem se ti omluvil a vyplnil jsem za tebe ty výkazy."
"Oh, velký pan Potter popsal pár papírů! Jsem ohromen! Není to trochu málo?"
"Byly to fakt dlouhý a nepříjemný výkazy. Ještě teď mě bolí ruka."
"Já jsem se tu naprosto znemožnil a citově odhalil! Požaduji adekvátní náhradu!"
"Náhodou, tvoje lichotky se mi líbily. A ta přezdívka, co pro mě máš, je docela roztomilá."
"Jdi do prdele, Zlatonko!"
"Fajn, ale nechtěl bys před tím zajít třeba na večeři?"

11. 5. 2025

9:00
Milý deníčku, zmocnila se mě obrovská touha začít si tě psát, i když jsem to nikdy nedělal. Bude to švanda!
Přinesl jsem Harrymu jahodové donuty, ty má nejradši. Po snídani mi dal žvýkačku. Brouček.

10:00
Vůbec se nemůžu soustředit na práci. Harry má tak pěknej zadek! Chci ho po něm poplácat!
Řekl jsem to nahlas?! Řekl, že jo?

12:30
Řekl jsem toho spoustu. A vůbec mi to nevadí. Řekl jsem mu i, že mu tajně říkám Zlatonka.
Chce se mi zpííívat! Slunce svítí, láska hřeje, lalalá...

15:00
JÁ HO ZABIJU! ZABIJU! ŽVATLAJÍCÍ ŽVÝKAČKY! TO JAKO VÁŽNĚ?!

Udělala by pro něj cokoliv. Vyhřívala se v jeho přízni a toužila po každé jiskřičce jeho pozornosti. A také velice dobře věděla, jak si ji zasloužit.
Chovala k němu nezměrný obdiv. Něhu. City tak silné, že se nezalekla ničeho.
Každý úsměv, který jí věnoval, jí vlil do žil novou energii a odhodlání.
Bylo snadné udělat to, co chtěl. Byla to ona, koho napadlo použít matoucí parfém a ona ho také zakoupila. Byl z toho tak roztomile nadšený. Dokonce jí věnoval políbení na obě tváře.
Tvrdě dřela, aby pro něj nakonec byla zcela nepostradatelná.
Byla to přece ona, kdo vybíral oběti.

"Rone, víš, že vám fandím a že mám váš obchod rád, ale říkal jsem, že některé věci, které máte v nabídce, jsou strašně snadno zneužitelné. Ten matoucí parfém učiní svého nositele nezapamatovatelným, že jo? Navoníš se a nikdo, kdo tě potká, si tě nevybaví... To už je přece jen trochu na hranici, ne-li za ní."

Ron cosi mumlal a přešlapoval na místě, zatímco Harry pokračoval ve svém monologu:
"Potřebuju vyslechnout vaše prodavače, bylo by fajn, kdyby si dokázali vzpomenout, kdo si tuhle věcičku v poslední době kupoval... Jo a zabal mi pár těch Žvatlajících žvýkaček, to musím vyzkoušet na Dracovi."

Harry vkročil do přeplněných Kratochvilných kouzelnických kejklí, aby se okamžitě ocitl v Ronově kostidrtícím objetí.

"Harry! No to je dost, že se taky ukážeš! Pojď honem se mnou, musíš vidět naše nové Žvatlající žvýkačky! Už na nich s Georgem pracujeme pár měsíců a konečně jsou v oběhu. Obchody jdou skvěle, jak vidíš, brzo budeme otevírat další dvě... Děje se něco?" Ron přerušil vodopád slov, když si všiml Harryho vážného výrazu.

"Rone, dneska jsem tu služebně. Vyšetřujeme sérii vražd. Náš jediný důkaz je dopis, na kterém se našly stopy nějaké voňavky. Podle jejího složení se nejspíš jedná o váš Matoucí parfém."

Původně měli v plánu zhlédnout, čistě ze studijních důvodů, pouze pár dílů V rouše Evině (seriál, pojednávající o vraždícím transvestitovi, který rád nosí kozačky. Pouze kozačky.)
Jenomže se jim to nějak vymklo a následovaly Vraždy v Midsomeru, Sběratelé kostí a Sherlock (Draco u něj teatrálně lomil rukama, vykřikoval, že jsou amatéři a můžou se jít zahrabat.)
Někdy okolo páté ráno, zrovna když rozkoukali druhý díl Komisaře Rexe, Draco zamumlal, že to už je na něj moc, následně mu upadla hlava na Harryho rameno a usnul.
Harrymu to z nějakého důvodu přišlo docela roztomilé. Kouzlem přivolal deku a oba je přikryl.

Při téměř rodinné večeři se Scorpiusem a Albusem Severusem se hovor nevyhnutelně stočil k případu.

"A vy nemáte žádný důkazy?" zeptal se Albus.
"Máme dopis od vraha," připustil Harry neochotně.
"Ale je chráněný proti detekčním kouzlům, nedá se z něj nic vyčíst."
Albus a Scorpius si vyměnili významný pohled.
"Já vím, že se to moc nenosí, ale co forenzní věda? Nedalo by se z něj odhalit něco hezky po mudlovsku?"
Harry a Draco se zřejmě tvářili dost tupě, a tak Albus dodal:
"To jste fakt nikdy neviděli žádnou mudlovskou kriminálku? Teď frčí V rouše Evině. Koukáme se Scorpem každé úterý!"

Každá z obětí měla kolem sebe okruh potenciálních podezřelých. Potíž byla v tom, že mezi nimi podle všeho neexistoval žádný společný jmenovatel.
A hlavně, oběti měly jen velmi mizivé vazby na kouzelnický svět. Souseda poslední zavražděné již z podezřelých stačili vyškrtnout.

Desítky výslechů. Stopy, které nikam nevedly. Hektolitry kávy.
Na pracovišti zůstávali oba až do pozdních nočních hodin. Četli spis stále dokola.
A měli... jeden dopis s úchylnou básničkou, který také neposkytl žádné použitelné informace.

Harry polohlasně nadával. Draco rozbil několik hrníčků. Těch ohavných kytičkovaných, pochopitelně.

Přelomová myšlenka nakonec vůbec nepřišla v kanceláři, ale na společné večeři s jejich syny.

Otevřel oči a zjistil, že se dívá přímo do kulatého obličeje Nevilla Longbottoma.
Hrůzu celé situace ještě podtrhl fakt, že ho Neville s křikem nevyhodil, nýbrž se ho zeptal, jestli si dá kafe.
Kafe si dal.
Odcházel moudřejší hned o několik životních pravd.

Zaprvé, chcete-li budovat image sexuálního poloboha, neopouštějte večírek plný vašich bývalých spolužáků s největším školním loserem.

Zadruhé, když už s někým takovým odejdete, ujistěte se, že na tuto noc nikdy
nezapomene a bude všem vyprávět o vašem postelovém umění.

Zatřetí, chcete-li předvést nějaké postelové umění, je bezpodmínečně nutné neusnout jako špalek, ještě než může k čemukoliv dojít!!!

Draco si uměl představit celou řadu postelí, ve kterých se nechce probudit.
První byla bezesporu postel Blaise Zabiniho, kterou už prošlo nepřeberné množství bytostí všech pohlaví, ras a tvarů.

V dalších dvou už se ke své smůle jednou probudil.
Postel Pansy Parkinsonové (Draco se pokusil pláchnout hned po aktu, ale Pansy se kolem něj obtočila jako chobotnice).
A postel Nevilla Longbotoma, což bylo prostě tak trapné, že už o tom nebudeme ani mluvit.

Jediná postel, ve které by se Draco v současné době probudit CHTĚL, patřila samozřejmě Harrymu Potterovi. Bylo načase konečně si to přiznat a něco s tím udělat.

Než spočítá hvězdičky,
ukousnu jí prstíčky.
Jedna hvězda, druhá, třetí,
Zelená smrt už k ní letí.

Jazyk a řeč zkoumá,
vlastních slov už nemá.
Přiletěla Avada,
to je teda záhada!

Prý se ráda rýpe v hlíně,
Teď v ní leží mrtvá, svině.
Kletbou to jde lehce,
dál už se mi nechce.

Fyzika je mocná věda,
je jí k hovnu, achich, běda.
Krev už teče po líci,
Sejmul jsem ji palicí.

Čtyři už vám stačí?
Nebo bude další... ?

Harry sroloval pergamen, který k němu do kanceláře přinesla nevystopovatelná sova* a zaskřípal zuby.
"Vypadá to, že máme co dělat s totálním magorem!"

Draco se většinou vyhýbal vážným tématům k hovoru. Konverzace v pracovní době, či při občasném večerním posezení byly zpravidla plné vzájemného špičkování a žertů.
Dnešek byl ale jiný.
Draco byl zamlklý a se skleničkou, na kterou ho Harry večer pozval, souhlasil bez velkého nadšení.

Harry se odradit nenechal. Vyprávěl o dětech, o svém nevydařeném manželství a nakonec i o svých ztracených blízkých.

A tehdy Dracova bublina praskla a poprvé s Harrym mluvil o bolesti a samotě.
O Astorii.

"Pottere, nemysli si, že nevím, co děláš. Scorpius ti řekl, jaký je dnes den?"
Harry přikývl.
"Já... děkuji. Vím, že ty rozumíš."

Dny se táhnou jako kouř z cigaret, které jsme kouřívali za skleníkem.
Z neprostupné mlhy hořké reality se ozývá jen odbíjení hodin a Kráturovo mumlání.
Když po něm hodím prázdnou flašku, zmlkne i on.
Jsi jediný, s kým jsem za poslední týden mluvil.
Byl jsi vyhýbavý a vzdálený.
Něco mě praští do hlavy. Stůl. Už zase.
Přeju si, abys mě zvednul a vynadal mi, jako jsi to vždycky dělal.
Vím, že šance je mizivá.
Viděl jsem, jak se na sebe díváte s Tonksovou.
Je plná života, veselá, jiskřivá. To tě láká.
Protože je stejná jako já kdysi.
V jiném světě.

Výslechovou místnost a pikantnosti ze sousedského soužití se zavražděnou ochotně sdílel s Harrym a Dracem nenápadný, ale výřečný prodavač z kouzelnické lékárny na Příčné ulici.

"Víte, mně bylo vlastně úplně fuk, jestli je mudla, čarodějka, uklízečka nebo vědátorka! Ta když se svlíkla, pánové, tak mi stejně došla řeč. A co všechno uměla s tou svojí pusou, ohohó!"

Když odcházeli, Draco pobaveně kroutil hlavou.
"Tak to byl teda povedený výslek– výslech! Chtěl jsem říct výslech!"
"Tady je aspoň vidět, na co teď myslíš," zakřenil se Harry a rychlým krokem zamířil do kanceláře, takže si naštěstí nestačil všimnout zrudlých tváří svého kolegy.

"Ta čtvrtá dostala po hlavě nějakým těžkým tupým předmětem. Rozbitá lebka. Našli ji v její laboratoři. Byla to fyzička, proto si mudlovská policie myslí, že to souvisí s naším případem." Harry se na konci svého shrnutí odmlčel, aby se zakousl do čokoládového donutu. Jeho tým, sestávající z pětice bystrozorů, zdvořile čekal, až bude pokračovat. Tedy kromě Draca, který nervózně přešlapoval a už hodnou chvíli vypadal, že chce něco říct.
"My zatím o spojení s těmi třemi vraždami nemáme žádný důkaz," pokračoval Harry.
"Možná máme!" vykřikl Draco triumfálně.
"Její soused je kouzelník. A pozor! Než dostala po hlavě, žili spolu pohlavně."