Úklady, vize, čáry a kouzla, tajemná minulost většího počtu postav, společenská interakce, to všechno bledne před další znepokojivou položkou princeznovského života.
Pokročilý květen, pokročilý seznam.
Carmen vzdala v Té pravé a jediné zasloužený hold jedné z nejvýraznějších literárních postav.
Ave mě v básni ... dostala a dojala a vůbec.
Branka - tenhle mix stylů od Aries mě moc bavil.
Strigga napsala senzační (de)motivační dopis Místopředsedou z donucení. Až se srdce směje, teda, v tomhle případě skuhrá.
Díky Wolviecat a jejímu drabble Za a, za b, za c jsem si připomněla úžasný rozhlasový seriál Cabin Pressure.
Alexandra napsala doslova lahodné cestovatelské drabble O chutích, vůních a místech.
Když jsme u těch lahodných drabble, musím zmínit Elluščino Musíte si pravidelně udělat čas jen na sebe .
Danae mě vždycky nadchne, a když k tomu přihodí ještě Amsterdam jako v Cechu... Paráda.
Bábinky Linkového stykače válí!
A hoši, co spolu chodí, v Rebelčině drabble Ze zápisků smrtijedského kmene taktéž.
Ona se mi tam svévolně vloudila i ta homonyma, takže rovnou splním čtvrtou výzvu.
Letošním DMD jsem jako vždy nesystematicky prolétala, ale i přitom mi cvrnklo přes nos hodně prima drabbů. Díky za ně.
Dia mi v Halloween 1975 připomněla, proč jsem propadla páru Sirius/Remus.
Rebelka v Jak svět přichází o velitele vystřihla skvělý Elániovsko – Karotkovský rozhovor.
Hippopotamie v drabble Čekatelé na malém prostoru popsala hned několik Penelopiných nápadníků.
Čekám téma, čekám, námětu se lekám od Skřítěte zachycuje samou podstatu DMD, a navíc ve verších.
Ryino Být svá je poctou čarodějkám i stylu Terryho Pratchetta.
Tenniny Vzpomínky v kameni a kostech nabízejí působivý náhled do prehistorie.
Eso Rimmerová dokázala v Dnes vynálezce a zítra... ve stu slov zachytit čirou černou zmijovitost.
Brygmi se v Jeden jako druhý vytasila s těžkým kalibrem jménem Colin Robinson.
Ave mi v Jely jsme na výlet vysvětlila, proč tak často mívám z pat sekanou.
Lady Peahen to píše! A její verze věcí budoucích v Písni ledu a ohně Blázni a toulaví psi vypadá nanejvýš zajímavě.
Letos jsem se k vlastnímu překvapení a potěšení výrazně vrátila ke svému oblíbenému mýtickému poděsovi. Byla z toho čtyři drabble. Moc jsem si užila všeobecnou ulítlost situací, kdy se objeví na scéně. Měla bych napsat tu severskou knížku pro děti.
Loki lehce nakopl obrovo tělo. Konečně bylo po něm. Loki se opřel o zakrvácenou sekyru. Snažil se popadnout dech a zaujmout hrdinskou pózu.
Sedlák objímal syna, kterého Loki před dotyčným obrem zachránil, přičemž ho musel v jednu dramatickou chvíli proměnit v kaviár.
„Děkujeme ti,“ pravil sedlák omámeně.
Kluk poulil oči. Možná to, že byl na okamžik teoretickou rybou, zanechalo jisté následky.
„Proč tak žasnete?“ odvětil Loki dotčeně.
„Nežasneme!“ chlácholil ho sedlák. „Složíme píseň na tvou počest!! A zmíníme v ní, jak skvěle si vedeš v boji!!!“
„To mě těší, ale pořád mě znepokojuje ten všeobecný údiv a všechny ty vykřičníky.“
Při tomhle nostalgickém tématu mě už teď chytá nostalgie po letošním ročníku DMD. Tak zase příště!
Stačí zavřít oči a znovu zamířím krajem zalitým letním sluncem k zídce s kováním na vršku. Nebe je bez mraku, stíny jsou malátné. Jenom kobylky poskakují mezi stébly.
Je noc plná tajemství, kdy se scházejí psi ze širokého okolí a sbírají v zahradě psí víno. Zpod obřího lopuchu je pozoruje pětice očí.
Další noc je plná lamp obkroužených světly. Připomínají pampelišky. A na dvorku hraje pět slonů veršované drama se zpěvy a tanci.
Stačí otevřít oči na konci tunelu ve voňavém křoví a člověk v jezírku ve skrytém koutě zahrady objeví velrybu.
V první knížce, kterou jsem přečetla úplně sama.
DRABBLE BEZ NÁROKU NA BOD
Romantikou jsem začala (Kerberos! lovecraftovský mullet!), romantikou budu zvolna končit. A to ještě abych vzala v úvahu to výživné téma na zítra.
Sansa se musela opřít rukou o čarostrom. Takže Robb ji v závěti zbavil nástupnictví. Nejhorší na tom bylo, že ho chápala. Sídlo Starků nesmělo skrz ni připadnout Lannisterovi. To však neumenšovalo ten pocit prázdnoty. Robb byl její rytíř. V zajetí se vroucně modlila, aby ji přijel vysvobodit.
Když zaslechla známé kroky, otočila se.
„Už nejsem paní Zimohradu,“ hlesla.
„Pořád je to tvůj domov,“ namítl Sandor. „Rickon tě nevyžene. Můžeš mu zajistit spojenectví –“
„Už nejsem paní Zimohradu,“ zopakovala rozhodněji. „A pokud se znovu vdám, vyberu si manžela sama.“ Podala mu ruku.
„Ještě jsi v šoku,“ řekl nedůvěřivě, ale stiskl jí prsty.
A bude hurt/comfort. A Sirius/Remus
Sirius se nechal ukolébat praskáním ohně v krbu. Když znovu otevřel oči, zjistil, že mezitím na pohovce přešel do lehu a skončil s hlavou položenou na Remusově stehně.
Remus neprotestoval. V jedné ruce držel knihu. Při čtení se kousal do rtu, jako to dělal, když byli na škole.
„Třeba se mi to zdá,“ napadlo Siriuse. „Potom se probudím a…“ Ta myšlenka v sobě měla chlad, příliv a odliv moře a mozkomorů. Úporně tlačila v hlavě.
Pak ho Remus pohladil po vlasech. Skoro bezděky. Ale usmíval se.
Kdyby kolem nějací mozkomoři slídili, v tu chvíli by z nich nezbyla ani saze.
Frey s nešťastným výrazem dostrkal nehybného zlatého kance před trpasličí mistry kováře. „Eitri, Brokku,“ řekl s povzdechem, „můžete ho opravit? Porouchal se mi uprostřed letu a měl jsem co dělat, abych bezpečně přistál.“ Smetl zlatému kanci ze štětin zbytky obilí.
Trpaslíci se sklonili nad protrženým bokem kance.
„No, můžeme ho nahradit novým modelem,“ prohlásil Eitri.
„To ne!“ Frey div kance nechránil vlastním tělem. „Gullinbursti je jen jeden.“
„Ujišťuji tě, že dokážeme vyrobit vylepšeného Gullinburstiho 2.“
„Prostě ho jen opravte,“ trval na svém Frey. „Je to ohleduplnější k přírodě.“
I trpaslíci si povzdechli a zaháknuli kance na řetězy, aby prohlédli podvozek.
Možná k tomu použili dokonce řetězy svobody.
Tak jsem zhlédla Shadow and Bone.
Griši se vrhly na občerstvení, diplomaté na své oběti, artisté se činili a vzácné příbory zatím nemizely. Nikdo nikoho ani nic nepodpálil. Žádný pokus o atentát nebo zástavu srdce.
Paška měl přesto pocit, že blázinec teprve začne. Věděl, jak to v paláci chodí. Měla vystoupit světlonoška a generál Kirigan –
„Potřebuji kytici kosatců.“
Paška se strnule otočil. Generál Kirigan stál za ním.
Paška zpanikařil a ztratil přehled o sezónních květinách.
„Modré, ne bílé,“ upřesnil rázně generál. „Okamžitě.“
Paškovi se určitě jen zdálo, že světla kolem zamžikala a stíny se prodloužily.
Netušil, jak se ocitl v zahradě. Ale byl to bleskový přesun.
V Malém paláci hrozí celkové zatmění asi dost často a zdejší nemagické služebnictvo musí být velmi nervózní společnost.
Generál ovládá tmu a stíny a dokáže přimět lidi kolem sebe, aby plnili jeho rozkazy. (A v seriálu mě hrozně rozesmíval tím, jak vlál v dramatickém větru a proháněl se na dramatickém oři. Samozřejmě dramaticky.)
„Na obvinění z bratrovraždy odpovídáš, že tě bude hájit v souboji tvůj ochránce. Kde je?“
Rytíři okolo zpozorněli. Pokud by jim byla odměnou ruka obviněné dívky, možná by to stálo za úvahu. Vyženit Brabant nebylo k zahození.
Obviněná však poklekla a spustila dlouhou árii, v níž se svěřovala do rukou rytíře s labutí, který jí ve snu přišel na pomoc.
Dvořané po chvíli raději propadli kolektivní hluchotě.
Tu narušilo syčení a tlumené klení.
Do podloubí vpadl jakýsi kmán pronásledovaný rozlícenou husou.
„A do pytle,“ vyhrkl Grin, když se na něj upřely oči celého dvora.
Pak ho husa štípla do lýtka.
Tak trochu Lohengrin.
Drama z putování Modrého koníka, který pátrá po svých sourozencích ze zmizelého obrazu Franze Marca.
Všichni byli překvapení. Medvěd tím, že ho vlci nechali na pokoji a soustředili se na Modrého koníčka. Vlci tím, že se v jejich říši objevil nový cíl. A Koník tím, že nepostřehl posledního z vlků, který mu odřízl cestu ven z obrazu.
Zkusil utéct doprava a to bylo něco pro vlky.
Hnali se za ním svou děsivou zemí.
Pak půda změkla. Vzduch naplnila vůně bahna.
„Můžeš se prát jako Medvěd. Můžeš zkusit prorazit mezi námi, ty degenerované umění,“ vyli jeho pronásledovatelé. „Můžeš se vzdát. Kterou cestu si vybereš?“
„Tu čtvrtou,“ pomyslel si Koník a vrhl se do olšin obklopujících bažinu.
Modrý koník Franze Marca se zatoulal do obrazu Hanse Grundiga.
Naštěstí se mu naskytla úniková cesta. Nebezpečná, ale když máte v patách smečku alegorických vlků, nemůžete si moc vybírat.
Třeba je bažina nakonec přátelská.
Podle knihy V zajetí zimy (Spinning Silver) Naomi Novikové
„Už zase ti utekla!“ zuřil Černoboh.
Tu větu vyslovil Mirnatius spolu s ním. Vzápětí mu z úst vyšlehly plameny a démon zavířil komnatou.
„Varoval jsi ji?“ obořil se Černoboh na Mirnatiuse. „Nezdá se, že tě zmizení tvé choti znepokojuje.“
„Vždycky se znovu objevila,“ odvětil car.
„Skoro jako bys jí stranil. Snad se ti drahé Iriny nezželelo? Začneš s ní oplakávat mrtvé veverky?“
Irina ukrytá v zasněženém kraji v zrcadle věděla, co přijde. Černoboh si vybije zlost na Mirnatiusovi.
A ona zavře oči a zacpe si uši.
Ale aby vyšla z úkrytu…
Kdepak, tolik se svým manželem posedlým démonem zase nesoucítila.
Mladého cara říše Lithvas Mirnatiuse ovládá démon Černoboh, který požírá lidi. Když mu přijde do cesty šlechtična Irina, Černoboh přiměje Mirnatiuse, aby se s ní oženil. Démon touží po nadpřirozené moci, která Irině koluje v žilách, a každou noc hrozí, že ji pohltí. Irina pokaždé uprchne díky magickým darům, k nimž patří i zrcadlo, skrz které dokáže procházet do světa zimy a nadpřirozených bytostí Staryků.
Byl krásný den – modrá obloha, načepýřená oblaka, vlídný vánek.
O to byly vlny a víry v moři podivnější.
Nakonec se z nich vynořil tuleň.
Blížil se ke břehu, ale síť řas ho stáhla zpět pod hladinu.
Doslova síť. Musela ji splétat mořská bohyně Rán nebo některá z jejích dcer.
Proč by ale chtěly chytit jednoho ze svých tvorů?
Sigyn vytáhla z vaku motouz a nůž. Začala provázek rozřezávat a odříkávat kouzlo. Pásy řas na tulením těle se začaly párat.
Zvíře se z posledních sil vymrštilo na břeh.
Když Sigyn přiběhla blíž, ležel na kamenech místo tuleně Loki.
To hodně vysvětlovalo.
Loki se střetl s Heimdallem v boji o záhadnou "mořskou ledvinu" (možná by to mohl být i kenning pro náhrdelník bohyně Freyji, který Loki ukradl, ale kdo ví?). Oba bojovali v podobě tuleňů. Tuleň Heimdall versus tuleň Loki - 1 : 0.
Bohyně Rán chytá do své sítě duše utonulých. V tomhle případě možná chtěla dát Lokimu za vyučenou nebo rozšířit svou sbírku. Ale celou scénu z drabble jsem do kánonu přimyslela.
Grin byl na světě i na cestách nějaký ten pátek, takže v království číslo pět už ve svém dobrodružství odhalil jistý vzorec.
„Takže si to zopakujeme,“ spustil. „Když vám seženu Řetězy svobody, tak mi zapůjčíte Otep vítězství. Tu donesu do království číslo čtyři a oni mi vydají Cepín pravdy a tak dál.“
„Ano,“ potvrdil král.
„Dobře,“ odpověděl už rozzlobený Grin. Ještěže v království číslo tři ukradl dvornímu mágovi teleportační plášť.
Ten ho dopravil ke kováři o sto mil dál.
„Pane Svobodo, mám pro vás zakázku,“ pravil Grin.
Když na vás někdo přijde s oxymóronem, nelítostně mu to oplaťte slovní hříčkou.
Sirius/Remus
Šramot. Sirius se vymrštil ze spánku a tápal po hůlce. Pak ale zaslechl frustrovaný povzdech, který už se nesl v přátelštějším duchu.
„Nechystáš se potají odkrást, že ne?“ zeptal se a doufal, že to zachvění v hlase dokáže hodit na rozespalost.
„Ne,“ odpověděl Remus z předsíně. „Takový zločin si nemůžu vzít na triko. Už proto, že jsem ho zatím nenašel.“
„Správně. Navíc bys musel zmizet v mých botách, protože tvoje skončily odkopnuté bůhvíkde.“
„Skončily odkopnuté tebou bůhvíkde.“
Ha, nemůžeš mi dát kopačky, pomyslel si Sirius.
„Jdu se jenom napít. Hned jsem zpátky.“
„Hurá!“
„Ne aby sis zabral celou postel.“
„Hm.“
Jak praví Sirius: Hm, tahle momentka se vlastně může odehrávat v době, kdy ukončili studium, i po třetím díle.
Našli Kasiu v hloubi lesa,
našli dívku zlatovlasou.
Zlá moc věznila ji v kmeni,
tělo v dřevo zaklínala.
Agnieszka své runy pěla,
prsty kůru servávala,
listí, větve strhávala,
Hvozdu družku vyrvala by.
Pak se s Kasiou, ptáčkem slabým,
zpět již do vesnice brali.
Řetěz těžký z kůlny vzali,
ruce, nohy upoutali,
z těla Hvozd by vyhnali jí,
než míza, krev se v jedno slijí.
Prvé kouzlo duši vzalo,
do těla ji uvázalo.
Druhé kouzlo vklouzlo trpce
do hloubi Kasina srdce.
Třetí kouzlo v dech se dralo,
by Hvozd z její mysli vzalo.
Pod kořeny, zrádné stezky
pak ho nazpět uvázalo.
V knize Ve stínu hvozdu Naomi Novikové se zlý les zmocňuje lidí a mění je ve svá stvoření. Agnieszka, hlavní hrdinka, se s čarodějem Drakem vydává do Hvozdu, aby z něj zachránila dívku ze své vesnice, Kasiu, která se právě v tomto okamžiku mění ve strom. Agnieszka a Drak ji za pomoci magie vyrvou z moci lesa.
-
-
-
-
-
To zaříkání mi připomnělo kouzlení z finského eposu Kalevala, který jsem v tomhle drabble napodobila a který má jedinečný rytmický spád. I díky nádhernému překladu Josefa Holečka, který se naučil finštinu čistě proto, aby mohl Kalevalu přeložit. Tomu říkám fanouškovské nasazení!
Pro případ, že by byl problém stran autorství, Elias Lönnrot, který Kalevalu sesbíral, ji místy uhladil nebo doplnil vlastními verši, takže je to do jisté míry i autorský počin.
Nakreslit pentagram bylo překvapivě obtížné, protože kreslit rovnou čáru čarodějnici dělalo problém už ve škole.
Možná za to mohl spíš předepsaný půst a lektvar z devatera býlí. Pronesla mystická slova.
Pokoj zaplavil dým, a když se rozptýlil, mezi čárami na podlaze stál démon.
„Zrovna jsem si chtěl čistit zuby.“ Mávl významně železným kartáčem. „Čeho si žádáš?“
„Nechceš se se mnou podívat na film?“
„To je nějaká dvojsmyslnost?“
„Ne,“ upřesnila čarodějnice. „Je mi smutno.“
Démon čarodějnici objal třemi páry rukou i křídly a váhavě ji poplácal po zádech.
„Mezi námi, pro příště, místo půstu a toho vyvařeného plevele zabere i čokoláda.“
Ve vzduchu to nepatrně jiskřilo. Velké setkání čarodějek koneckonců teprve začínalo. I třaskavým rosničkám z klačské džungle uzavřeným v zavařovací sklenici chvilku trvalo, než samým stresem začaly vylučovat elektrizující sekret, kterým dokázaly paralyzovat tropické jezírko.
V tomto případě nebyl ani tak problém stres jako to, že se každá z čarodějek domnívala, že má patent na rozum.
Co se týkalo sekretů, Stařenka Oggová s uspokojením konstatovala, že kadibudek je v okolí dost.
Při podobných akcích tekl čaj proudem.
Stařenka měla stran případných střetů své favoritky a neváhala zákulisní informace plně využít.
Kromě patentu na rozum měla i patent na přijímání sázek.
Na motivy knihy Mexican Gothic od Silvie Moreno-Garciové, která letos vyjde i česky.
High Place by se vyjímalo v gotickém románu nebo hororovém filmu. Noemí u něj mohla zatrhnout hromadu klišé – prastaré sídlo, mlčenlivé sluhy, hřbitov notně rozšířený epidemií, mauzoleum. A pak tu byla sama rodina Doylů. Bylo neuvěřitelné, že se k nim po svatbě počítala i její milá, laskavá sestřenka Catalina.
Noemí se zato vůbec nedivila, že se na Catalině High Place za těch pár měsíců tolik podepsalo se svými okny, jež nebylo možné otevřít, a dveřmi, které nedokázaly zastavit vetřelce z Noemíiných snů.
Znovu si prohlédla nevzhledné tapety na stěnách a pomyslela na viktoriány, kteří vdechovali smrtící výpary z jejich barev.
Mladá Mexičanka Noemí Taboadová přijede na návštěvu k sestřenici Catalině, která jí poslala velmi znepokojivý dopis, podle něhož se zdá, že Catalina trpí halucinacemi. Noemí si připadá, jako kdyby se ocitla v Anglii 19. století, a netuší, co ji znepokojuje víc - Catalinin manžel, jeho sídlo High Place s podivnými obyvateli, kteří jeví nezdravý zájem o eugeniku?
Noemí začíná mít dojem, že Catalinina nová rodina skrývá ještě horší tajemství, které prostupuje celým domem.
Tentokrát jsem myslela, že kapitolu nedám, protože jsem měla prudce pracovní sobotu a dnes si připadám asi jako Šárka v téhle kapitole. Únava materiálu je značná a nejspíš je i znát.
Tak aspoň tohle.
Truhlička není velká. Po stranách padne přesně do rukou. Člověk cítí v prstech její dokonalý povrch, spolu s opojným mravenčením.
Jako by byla vytvořena přímo pro vás. Což je samozřejmě nesmysl.
Zdobí ji ornamenty, které působí známě, a přesto se dají stěží zařadit.
(Archeologové by byli bez sebe štěstím. Tohle však zatím není jejich věk, takže nemohou jásat nad rostlinnými vzory, snad mínojskými. Možná staršími.)
Přitom je v ní pouhý střípek krásy. Doslova. Uložila ho tam bohyně podsvětí.
„Pamatuj, nesmíš ji otevřít,“ připomene Persefona.
Psyché přikývne a poděkuje.
Jenže zákonitosti příběhů jsou neoblomné.
V tomto brzy přibude další mrtvá schránka.
Aby smrtelná princezna Psyché mohla žít s Erótem, musí splnit úkoly jeho matky Afrodity. Jeden z nich je vpravdě zabijácký - má z podsvětí přinést truhličku s trochou Persefoniny krásy. Ovšem i ta trocha dokáže smrtelníka zabít, jak Psýché záhy zjistí. Naštěstí v téhle báji dopadne všechno netypicky dobře.
Ještě přidávám odkaz na video o podobách Persefony.
Název je trochu zavádějící, ale koukám na novou sérii Taskmastera a ta věta mě pronásleduje.
„Připadá mi to… prostě nespravedlivé. Jako kdybys mě nějak lovila,“ brblal Jindřich. „Máš všechno, co potřebuješ?“
Anna pokývala pohotovostním rancem. „Nejspíš ano,“ prohlásila a zamířila ke dveřím.
Na náměstí sebou Jindřich trhl. „Máš ta dobrozdání od Petra a Veroniky?“
Poplácala významně ranec.
Jindřichovy děti je vlastnoručně sepsaly. Veronika barevnými pastelkami.
Jindřich krátce pokynul strážím, ať je pustí do paláce. Zdál se být nervóznější než ona.
Když předstoupili před trůn, královna vzhlédla od listin. „Pane Jindřichu, takže jsi přivedl svou nevěstu.“ Pozorně si Annu změřila. „Jsi připravená podstoupit tři zkoušky a dokázat mi, že budeš dobrou nevlastní matkou?“
„Ano, královno Sněhurko.“
Doufám, že zmínka o lovu postačí. Výrazněji jsem ho tam nedokázala vecpat.
Měsíce jako kdyby tančily nad ostřím nože. Řezavý březen přeskočí lesknou čepel z posledního ledu a duben s žuchnutím doskočí na blátivou půdu.
Ráno se svět ještě občas probudí pod sněhem. Potom píšu fanfikce na Persefonu.
Les je teď plný lidí. Našli i tajné stezky. Pak zažívám vtipné situace, kdy se na pěšině rozbrečím nad celým klubkem ostnatých věcí, jenže za mnou jde párek, úplně stejnou rychlostí, a já nechci, aby mě tak viděli, proto přidávám a přidávám, až trhnu rekord.
Jindy jdu zlehka a provádím inventuru plicníků, křivatců, dymnivek a sasanek. Výsledek úředně stvrdí čápi a roznesou motýlí křídla.
Velmi AU, protože náš hrdina nemá až takové sebevražedné sklony.
Vážený pane / Vážená paní,
Kašlu na tituly, na to pozlátko.
No nic, pokračuju.
Tento dopis si Tě najde.
na základě žádosti, kterou na Tichý ostrov přinesl septon Meribald, bych se rád ucházel o nabízené místo vychovatele ve Tvém sirotčinci.
Jakožto laický bratr mám dlouholeté zkušenosti s péčí o děti / odevzdaným dohlížením na ty malé bestie. Uznávám, že Myrcella a Tommen jsou na poměry Lannisterů milá děcka potomky svých pánů s důrazem na jejich prospěch a bezpečí. Před malou vlčicí bych potřeboval zachránit spíš já sám.
Více viz přiložené osobní doporučení našeho představeného.
S přátelským pozdravem a skřípěním zubů
Bratr Půlobr
Představený kláštera na Tichém ostrově se rozhodl v rámci terapie (nebo obzvlášť rafinovaného trestu) poslat rehabilitujícího Sandora Clegana na čas do služby potřebným. Sandor tedy musí změřit síly s ďábelským protivníkem v podobě motivačního dopisu, aneb Jak z tohohle vytřískám 250 slov?
Možná zapomenuté postavy nejsou tak ztracené. Občas se někdo rozvzpomene.
Připadal si jako někdo, na koho zapomněli. Po právu. Kdo touží být zapomenut.
Při té vzpomínce sevřel zbylé prsty v neúplnou pěst.
„Theon“ mu znělo na jazyku cize.
„Řeknu jim, že jsi mě zachránil. Že jsme spolu skočili z hradeb,“ špitla Jeyne a zkřehle sevřela jeho kostnatou ruku.
Držela ho, jako kdyby ho nehodlala pustit do zapomnění, byť by bylo sebesladší.
„Až nás předvedou před Stannise, musíš hrát Aryu,“ zamumlal.
Jenže je předvedli před někoho jiného.
Černovlasou ženu se zakřiveným nosem. Jeho sestru.
„Asho,“ vydechl. „Tentokrát jsem tě poznal.“
Když pochopila, kdo před ní stojí, jako kdyby jí puklo srdce.
Theon Greyjoy zradil Starky a pokusil se zmocnit Zimohradu. Vzápětí o něj přišel a stal se zajatcem Ramseyho Boltona, který ho zmučil tak, že skoro zapomněl, jak se jmenuje a kým je.
Nakonec ale dokázal ze zajetí uprchnout s Jeyne Poole, kterou Lannisterové poslali jako falešnou Aryu Ramseymu za nevěstu.
Po útěku pro změnu padl do Stannisova zajetí, a přitom se znovu setkal se svou taktéž zajatou sestrou Ashou. Asha ho hned nepoznala, protože se změnil skoro v ducha.
Uf, sto slov a postav jako na orloji.
(Když se s Ashou setkal poprvé po mnoha letech, nepoznal ji a dělal jí nemravné návrhy. Takže i v tomto směru prošel vývojem postavy.)
Gendry už byl členem různých sebranek. Ne že by měl zvlášť na výběr. S Arrym, ze kterého se vyklubala holka, měl ale pocit, že ho sebral někdo, s kým stojí za to zůstat. I když si na útěku zpustošenou zemí prošli sedmi pekly.
Jenže pak se z bývalého Arryho vyklubala seveřanská princezna Arya, a než se s tím Gendry stihl srovnat, unesl ji Ohař.
Při té vzpomínce udeřil kladivem do rozžhaveného kovu, až jiskry lítaly. Zůstal mu jen bezmocný vztek a Bratrstvo, které teď po lesích rozvěšovalo všechny Freye, na které narazili.
Doufal, že po lasičkách přijde řada na psy.
Gendry se po dětství stráveném jednou nohou na ulici dostal do učení ke kováři. Pak měl odejít k Noční hlídce, ale než se tam výprava stihla dostat, byla rozprášena, takže pokračoval v cestě s Aryou a dalšími ztracenými dětmi. Po hororových zážitcích ve válkou zničených krajích se jeho a Aryi ujalo odbojnické Bratrstvo bez praporců, které se snaží bojovat proti bezpráví páchanému oběma stranami válečného konfliktu. V současnosti Gendry pracuje pro Bratrstvo v kovárně poblíž hostince plného válečných sirotků, takže další „sebranka“.
Příslušníci rodu Freyů, který zradil Aryina bratra Robba, mají údajně lasiččí rysy.
Sandor Clegane alias Ohař má kromě psí přezdívky i psí erb. Ukradl Bratrstvu bez praporců Aryu, aby za ni dostal výkupné od její rodiny.
Konec encyklopedického vstupu. Snad trochu vysvětlil situaci. Je delší než drabble.
Až budeš zas malá, a budou tě učit mluvit, nedopusť, aby tě naučili mlčet.
Budeš mít kamarády, i jako dospělá. I jako pokročilá dospělá.
Jako tvá šedivá kmotra sudička mám právo provést tři zázraky. Tohle je první z nich.
Zadruhé, když dáš srdce všanc, kus si ho ponecháš, aby rychle dorostlo.
Vždy odhadneš, kterým místům a lidem se vyhnout. Ale pokud to nepůjde, přenechám ti trn ze své hrudi. Schovej ho pod nehet prostředníčku. Jestli tě zatlačí do kouta nebo na zem, bodni.
Je v něm hořkosti a bolesti za celý život. Koncentrované to zabije vola.
Tentokrát to zvládneme líp.
Může to vážně vyprávět sudička své svěřence na sklonku života, nebo si to třeba sama pro sebe říká nějaká stará paní. Je dobré dělat si seznamy úkolů do budoucna.
Stačilo rozhodit rukama a všechno se dalo do pohybu. Kolečka v břiše budovy – dobrá, „budova“ byla v této fázi projektu poněkud optimistický označením – se s vrčením roztočila. Písty se s hlubokými povzdechy pustily do práce. Okolní krajina ubíhala, i když za překvapivých bujarých poskoků aparatury.
Nic nenaznačovalo, že by hrozil bezprostřední výbuch.
Silný průvan vytvářel uspokojivý dramatický efekt, když čaroději pohazoval elegantním pláštěm.
„Jestli propukneš v ďábelský smích, tak naši dohodu ruším,“ varoval čaroděje démon Kalcifer.
„Kdepak,“ ujistil ho Howl a prohrábl si plavou kštici. „Bude to chtít pár přístaveb.“
„Stěn tedy rozhodně,“ dodal, když málem spolkl kolem prolétajícího brouka.
Čaroděj Howl s pomocí ohnivého démona Kalcifera rozchodil svůj proslulý, technologicky famózní putující zámek v knize Diany Wynne Jones i ve filmu studia Ghibli.
Já si tu výzvu odbudu radši hned, protože se mi to sem celkem hodí.
Takže plním třetí padesátkové překvapení a celá kapitola je prostoupena dialogem.
A vůbec, přihodím do placu zas nějakou tu romantiku.
Ostatní posluchači se během večera postupně přesouvali k jiným hloučkům, Loki se tím ovšem nenechal rozhodit a pokračoval v sáze své několikaměsíční výpravy. „… pak jsem se musel chvíli skrývat jako dobrotivá stařenka. Nevěřila bys, ke kolika buchtám takhle člověk přijde…“
Sigyn se cítila poněkud provinile, že nedokáže příběh naplno docenit. Byl vážně zábavný, ale jí bylo nějak smutno. Už měla na jazyku „Víš, že jsi mi chyběl?“, jenomže Loki brebentil bez přestávky, do které by se ta slova vešla.
Seděl dost blízko, aby se k němu naklonila a zlehka ho políbila.
Cítila, jak se usmál.
Mlčení má taky své kouzlo.
Buchty byly pochopitelně od pocestných, kteří schytali nějakou tu dobrou radu.
Abych se vešla do počtu slov, musela jsem vynechat popis slavnosti s medovinou, ohňostrojem a následným požárem méně významné budovy, který se podařilo dostat pod kontrolu. Nikomu se nic nestalo, protože všichni byli na slavnosti.
Já tyhle dva budu prostě psát pořád dokola.
V řadě milostných vztahů nastává patová situace, kdy se partneři nedokáží pohnout z místa.
Neschopnost ustoupit a podat smířlivě ruku lze chápat, když jste přivázaní ke třem balvanům střevy vlastního syna a vaše žena má co dělat, aby do misky zachytila jed, který vám dští do obličeje had, jenž je nejspíš napojený na kanalizaci chemičky.
Když vaše partnerka jed nezachytí, pálí to tak ukrutně, že se svíjíte bolestí a země se chvěje.
Takováto krize může paradoxně problematickou situaci vyřešit. Například když se zbortí část jeskyně.
Nedlouho poté se objeví skupina geologů a turistů, jimž vaše žena navrhne vybudování odtokového potrubí.
-
-
-
-
-
-
-
Bohové potrestali Lokiho za vraždu boha Baldra tím, že ho v jeskyni spoutali střevy jeho syna Narviho a nad hlavu mu zavěsili hada, který mu kane jed do obličeje. Lokiho manželka Sigyn se snaží jed zachytit do misky, ale když je miska plná, musí ji jít vylít a Loki mezitím v bolestech způsobuje zemětřesení.
Moji oblíbenci Overly Sarcastic Productions včera zveřejnili
esej o Lokim, čímž podnítili moji posedlost.
Třetí týden letního putování mě zavedl do Moravje, země, kterou v průvodci zachycuje stylová fantasy mapa.
Starobylá města střídají starobylé hrady s malými úhlednými plaketami připomínajícími místa, kde byl zavražděn, poražen nebo unesen neznámými světélkujícími bytostmi ten který panovník. Někdy je v místnosti přítomný také historický klavír.
Z roviny prodchnuté říčními rameny, která v noci mění směr, se mi podařilo dostat na jih. Stoupám do kopců, kde se pod trávou skrývají skály bílé jako kosti gigantického tvora. Kraj kolem se pohupuje v zelených vlnách. Slunce současně oslepuje a konejší ke spánku.
Už pátý den vídám koutkem oka neznámou světélkující bytost.
Takový optimistický námět a takové dráma jsem na to napsala.
Kapitán je ujistil, že loď vypluje, jakmile povolí led v zátoce. Nezbývalo než čekat.
Podařilo se jim uniknout šílenému králi, který dal velitele cizích žoldnéřů zavřít do vězení. Nakonec se zbaví vzpomínek na útěk zimními lesy. Snad i na to, co se svými druhy spáchal, aby získali peníze na loď, která je odveze domů do Skotska. Za pár dnů.
Na nábřeží opodál spolu rozmlouvaly ženy a dcerky rybářů.
V tom mezi nimi zaslechl rozechvělý hlas. „...všude byla krev. Zabili otce, matku, všechnu čeleď. I mou sestřičku.“
Opravdu se podobala sestře. Smutná osamělá dívenka.
Znovu ucítil v prstech rukojeť toho nože.
V Pokladu pana Arna na motivy Selmy Lagerlöfové skotští žoldnéři vyvraždí rodinu zámožného pana Arna, aby ukradli poklad, kterým si chtějí zajistit cestu domů. Dívka Elsalill, která jako jediná vraždění přežila, se později potká s vrahy a následuje severské drama, takřka detektivní. A romance, protože se Elsalill nevědomky do jednoho z vrahů zamiluje.
Vznikla i adaptace s ilustracemi Adolfa Borna. https://www.ceskatelevize.cz/porady/32360-poklad-pana-arna/29238361774/
Otec zemřel na mor před rokem a teď pochovala i drahého Etienna. Aspoň že děti zůstaly naživu. Bůh přece jen umí být milosrdný.
Christine je dvacet šest let a musí uživit rodinu. Musí se domoci peněz po manželovi. Musí získat vznešené patrony. Musí být vlídná, pohotová, diplomatická.
Je toho tolik, co musí.
Hlavně musí psát.
Nejen aby zajistila rodinu, ale aby dokázala, že ženy zasluhují respekt a vzdělání. Že dáma je vznešená duchem, nikoli původem. Jaká ironie zobrazovat Moudrost, Čestnost a Spravedlnost jako ženy a skutečným ženám tyto ctnosti odpírat!
Cihlu po cihle staví město pro sebe a své družky.
Christine de Pisan je prostě mistryně. Žila na přelomu 14. a 15. století a psala poezii i politická a filozofická pojednání. K jejím nejznámějším knihám patří Město žen, v němž vytvořila symbolické město, kde se ženám dostává ochrany a uznání.
Jak praví Wikipedie: Christine de Pisan se během svého života angažovala v boji za práva žen a podporovala jejich působení v literatuře, ale i jejich větší roli ve společnosti. Hájila ženy před ideovými útoky, které byly časté zejména v literárních pracích tehdejších autorů.
Ať si oči mhouří sovy,
když je nápadníci loví,
snůška přijde tak či tak.
To ví snad i rosomák.
– Kterej neni žádnej pták! upřesnil rozverný hlas.
Zavřít oči nepomůže,
ani vývar z žabí kůže.
Střívko nasaď na násadu,
mysli na Beraní hlavu.
– A na naši Kyselou Prdel! rozvíjela text pěvkyně.
Alimenti platit draze
nechtěj ani dikobraze.
Proto se chraň, měj to v merku.
Platí to i pro veverku.
Král Verence zděšeně sledoval hudební výstup, v němž kromě popisných i metaforických zdravovědných informací figurovala fauna z celé Plochy.
Když Stařenku Oggovou požádáte o osvětovou přednášku, dostanete hned několik oborů v jednom.
Lev když hupne pod peřinu,
vyřídí to za vteřinu.
Ale pro svůj kroužek dam
nemusí být na to sám!
