Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Seděli ve třídě, před sebou lahvičky barevných inkoustů, studenti z mudlovských rodin krabičky s pastelkami. Přesně podle podivného vzkazu, který jim poslal jejich profesor.
Konečně vešel. „Votevřte si svý Vobludný vobludária. Tu knížku psal asi nějakej vyplašenej trouba, kerej se bojí i pěnkavy. Zvířata, co tam sou vymalovaný, si voznačte přesně podle mýho plagátu.“ A Hagrid na tabuli připíchl dlouhý seznam s různobarevně vyvedenými nadpisy:
1. ouplní mazlíci
2. můžete je vopatrně pohladit
3. rači je nekrmte, vobčas koušou
4. držte se vod nich dál
5. dyž je uvidíte, rychle utečte
6. tak na tydle už dovopravdy nesahám ani já.
Madam Olympa Maxime, ředitelka školy čar a kouzel ve francouzských Krásnohůlkách a současná přítelkyně Rubeuse Hagrida, bradavického profesora péče o kouzelné tvory, skrývá šokující tajemství!
O tom, že má mezi svými předky obra, si štěbetají vrabci na všech střechách kouzelnického světa. Jak si pak ale vysvětlit, že mohla jako poločlověk dosáhnout na tak vysokou a prestižní pozici? Byla to korupce? Nebo silná protekce?
Našemu listu se podařilo vypátrat skutečnost fantastičtější než všechny spekulace:
Madam Olympa je nemanželským plodem krátkého, leč vášnivého románku, který prožila její matka, princezna Leia, během jedné ze svých diplomatických misí, s vládcem planety Tatooin, Jabbou Huttem!
Severus Snape psal objednávku na sušená vajíčka kůroleza a přemýšlel, jak dosáhnout toho, aby byly tentokrát všechny v nejvyšší kvalitě. Dostal geniální nápad. Uvede přesný počet a číslo ještě zdůrazní, aby je Hagrid musel jedno po druhém spočítat a přitom je prohlédnout a protřídit.
Dveře kabinetu se otevřely, vešel Hagrid, na psací stůl položil něco, co vypadalo jako tři zrníčka máku a beze slova odešel.
Vzápětí se situace opakovala, jen kuličky byly dvě.
Potřetí na stole přibylo jediné zrnko.
„Profesore Snejpe, napsal ste, že tech vajec chcete 3 2 1. Teda nevim, proč sem jich nemoh donýst rovnou všech šest.“
Hagrid se sehnul, zvedl malou chlupatou kuličku, a položil si ji do klína. Štěně tam chvíli šmejdilo, pak se pohodlně natáhlo a v ten moment spalo.
Hagrid si poklepal na kolena. Pejsek to vzal s rozběhem, dopadl pánovi na klín, radostně mu olízal obličej, potom se na tom malém prostoru opatrně stočil do klubíčka a spokojeně usnul.
Hagrid se posadil a Tesák mu ztěžka vyskočil na klín. Nemotorně tam balancoval, nakonec mu přední i zadní packy přepadly, a pes sklouzl zpátky na zem.
Pán ho konejšivě pohladil po hlavě. „To víš, blboune, už se sem nevlezeš. Dyť seš velkej pes.“
Téma vybízelo opět k vážnějšímu zpracování. Hagrid po vyloučení ze školy zaplatil za uspíšenou dospělost docela vysokou cenu...
Ale nakonec zvítězila jiná inspirace. Naše borderštěně. Každé ráno piju svůj puclák kafe, Indy mi přitom lehává na klíně a má na něm místa čím dál méně. Jsme právě někde v té prostřední fázi. Nebude to dlouho trvat a s "klíningem" budeme muset přestat stejně jako Hagrid a jeho Tesák.:-)
Když nenajdou pachatele, zavřou prý Bradavice! Kam pak půjdu? Zpátky do sirotčince?
Pitomá uřvaná nána, kdyby se tam nemotala… mazlík měl večeři, ale přece za ni nebudu platit já?
Co ten poloobří blbec z Nebelvíru? Když jsem ho nachytal poprvé, měl svého pavoučka v takové malé bedýnce. Dobře jsem udělal, že jsem ho tenkrát neprozradil. Teď by se mi mohl hodit. Jak rychle rostou akromantule? Musí už být docela veliká. Předpokládám, že by mohla spořádat malou holku.
Výborně. Takže teď jen musí patřičně udýchaný a vyděšený student Tom Raddle doběhnout do ředitelny, a oznámit, jakou nebezpečnou bestii ve sklepení objevil.
„Vopravdu! Abe by mi přeci nelhal. Vobjevil se mu tam v jedný flašce! Profesore Snejpe, musíte jít se mnou k Prasečí hlavě a toho džina ňák vodčarovat. Šak víte, já bych toho s tim svym parapletem moc nezmoh.“
„Džin tak blízko Bradavic!? Jdu okamžitě.“
Severus vyrazil k Prasinkám rychlostí, které i Hagrid sotva stačil.
Když je hostinský uviděl, rozzářil se. „Ahoj Hagride! Profesore Snape, to je návštěva! Můžu nabídnout něco extra? Úplnou novinku. Ještě jsem to tady neměl. A dám si s váma.“ Na stole přistály tři skleničky a láhev s barevnou etiketou.
Severus konsternovaně četl: BEEFEATER LONDON DRY GIN.
Jsme přibližně ve dvou třetinách, chtělo by to malou pauzu, ne?
„Stop! Dáme si pauzu.“
Butch Káčidy se zvedl a sáhl pod křídlo, aby odtamtud vyndal kancelářskou sponku, která ho tlačila. „To je dost, rejžo. Mám hlad, žízeň a chce se mi na záchod.“
Režisér mávnul rukou a vešel do svého karavanu. Nalil si skleničku, pohodlně se usadil a zamyslel se. Režíroval už spoustu filmů, ale natočit western s těmi nejlepšími z oboru byl vždycky jeho sen. A tým DMD takový byl. Dojatě zamáčkl slzu. Tohle bude nejlepší film, jaký kdy natočil, jako že se Danny DeVito jmenuje. Tak, zpět do práce.
„Všichni na svá místa! Klapka! Pokračujeme, kde jsme přestali!“
Hagrid, Charlie Weasley a malý výňatek z jejich bohaté korespondence.
Ahoj Čárli,
moh bys sem rychle přijet? U potoka v Zapovězenym lese sem vobjevil stopy několika raků. Velkejch i malejch.
Tvůj Hagri
Ahoj Hagride,
nepočkalo by to? V rezervaci se nám zrovna líhnou mláďata. Raci nikam neutečou.
Zdraví Charlie
PS: Čím jsi ten dopis psal?
Ahoj Čárli,
nevim, esli to počká. Aby třeba někam nevodletěli. Psal sem to na noutbůku vod Regi, protože sem někam založil svůj brk. Ale Regi se zlobila, že sem ty klapky s písmenkama posypal drobkama vod snídaně. Jeden velikej dokonce zapad pod písmeno "D". Ale už je to dobrý, brk sem zase našel.
Tvůj Hagrid
Charlie dočetl, odhodil dopis a vyrazil za šéfem dračí rezervace pro mezinárodní přenášedlo. Mláďata, nemláďata, dostal ho okamžitě.
Podobně jako se mi vloni do hagridovských miniatur vecpala Rita Holoubková, řekla si letos o pozornost Sibylla Trelawneyová. Hagridovi to samozřejmě nevadí. Stejně byl dnes ráno tak zaneprázdněn (tak mi to sice tvrdil, ale já bezpečně vím, že docela obyčejně zaspal), že obvyklý snídaňový drabblík nedodal.
Otočila kolečkem očarovaného dalekohledu a zesílila zvuk. Byl teplý slunečný předprázdninový den. Studenti polehávali v trávě a na kousku písčité pláže u jezera. Přejela kukátkem ty nejmladší, hlasitě řádící v mělké vodě, snažila se zachytit útržky rozhovorů a nakonec její zájem upoutala skupinka starších dívek. Probíraly školní klípky, své prázdninové plány… tohle bylo zajímavé. Sibylla se pohodlněji uhnízdila na kamenné podlaze malé terásky u svého bytu ve věži a skrytá za zábradlím dál "sbírala informace".
Málokdo tuší, jak tvrdou přípravu a nejednu oběť vyžaduje práce věštkyně… přemítala pak večer, když si léčivou mastí natírala své otlačené a prochladlé kostnaté pozadí.
Ptáci zpívali, všechno kvetlo a Hagrid se pustil do jarního úklidu.
„Todlencto nimravý pinožení nejni žádná pořádná práce pro chlapa. Dyť mám přeci svoje paraple. A to úklidový kouzlo zase nemůže bejt tak těžký. A nebezpečný taky ne.
Puli… jak vono to je? Jo, už vim. Pulixero!“
Zablesklo se, zahřmělo, hájovna se zachvěla a sesypala se Hagridovi k nohám. Jen plameny ze stále hořícího krbu olizovaly zbytky dřevěných trámů.
„Já se na to… dyť sem to kouzlo řek správně! Nebo ne? Teď abych tu boudu zase postavil celou znovu. Ale teď už to udělám z něčeho pořádnýho. Barák bude kamennej.“
Správně je to úklidové kouzlo pulírexo. A tímto drabblíkem jsem se pokusila vysvětlit zajímavý fakt, že Hagridova hájenka vypadala v každém filmu trošku jinak.
Omlouvám se všem, kterým u snídaně chyběl obvyklý Hagrid. Práce byla tentokrát přednější.
„Hagride, letos tvoje pověstné halloweenské dýně nebudou? Míval jsi je pokaždé mnohem větší než já, a to už je co říct,“ vrtěla hlavou profesorka Prýtová.
„Už se na zahrádku nevejdou. Pěstuju kytky. A fakt se jim u mě vede. Dokonce skoro zbořily plot. Rači sem ho postavil vo kousek dál, aby měly chudery dost místa.“
„Zbořily plot? Odkud je máš?“
„Přivez sem si je vloni, jak sme byli s Olympou na Kavkazu.“
„Jsou z Kavkazu?“ V Pomonině hlase se zachvěl strach. Rozběhla se k hájovně.
„Hagride, pro Merlina živého, to nejsou žádné kytičky, ale mudlovská metla všeho rostlinstva! Bolševník velkolepý!!!“
Pokud tu Hagridovu květinku neznáte, zeptejte se tety Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bol%C5%A1evn%C3%ADk_velkolep%C3%BD
A ještě dodatek. S laskavým svolením Gwen sem kopíruji její parádní komentář, který je přímým pokračováním výše uvedeného drabblíku:
"Severusi, vy to nechápete, jestli mi nepomůžete, můžete se rozloučit s některými přísadami do lektvarů!" profesorka Prýtová poskakovala za Snapeem, který neustále mírně přidával na rychlosti.
Ovšem tahle slova ho zastavila spolehlivě.
"Rozloučit?" profesor shlédl ze své nepopiratelné výše na maličkou herbalistku.
"Jestli se ta kytka rozroste... zničí vše okolo. A skleníky půjdou první!" řekla profesorka.
Severus se nerozmýšlel dlouho.
"Něco namíchám."
„Nevíme, kdo vraždil. Chlapcův mazlíček to být nemohl, stopy na těle tomu neodpovídají.“
„To ale nikdo neví. A veřejnost musíme uklidnit tím, že známe pachatele.“
„Potrestáme ho za něco, co neudělal?“
„Choval zde smrtelně nebezpečné zvíře. Za to zaslouží trest.“
„Stejný jako za vraždu?“
„To ne, ale musí to tak navenek vypadat. Vyloučení, zlomení hůlky… Upřímně řečeno, žádná škoda to nebude. Známe přece jeho studijní výsledky.“
„Ale kam půjde? Nedospělý, nedostudovaný, sirotek bez prostředků...“
„Pravda. Mohl by někde moc povídat. Zavřít ho za zdi Azkabanu nejspíš nemůžeme. Snad budou stačit zdi Bradavic. Nějaká práce už se tady pro něj najde.“
„Zvíře oděné do oceli přiletí do Bradavic a způsobí mnoho zlého.“ Sibylla Trelawneyová zamrkala, a svým obvyklým hlasem dodala: „Promiňte, na chvíli jsem usnula.“
Sborovnou proběhlo zachvění. Další temné proroctví…
„Přectavte si, ta Sibylla měla recht. Todle přinesla sova jednomu mudlovskýmu prvňákovi. Von to ztratil na schodech, a jak se to koulelo a dělalo kravál, vyděsilo to Filchovu kočku, kočka vrazila do brnění, brnění do Filche, Filch do kýblu s vodou, na tý rozlitý vodě uklouz a praštil se do hlavy. A za celou tu šlamastyku může todle.“ Hagrid rozevřel dlaň a všichni uviděli… Konzervu s nápisem Pork Luncheon Meat.
„Drrachouškú, neszdá se ti Drráp trroššku smútný?“
„Aby nebyl, Olympo, dyť já sem porád s tebou a von je chudák malej furt sám. Co dybysme ho vzali letos s náma na dovolenou tam, co žijou vobři. Třeba by si tam našel ňákou šikovnou holku.“
„Agrridé, to né! Umíšš si pržedstavit cestu s jedním obrrém přžes célou Evropu tam a nazpátek dókonce se dvěma? Úž si zapomněl?“
„No jó, to je fakt. Voni nejsou ti vobři moc nenápadní… Tak co dybysme to udělali anon… amony… no, že bysme Drápkovi vo tom zkrátka neřekli a takovou malou roztomilou nevěstu mu přivedli sami?“
„Hagride, potřebuju, abys mi pomohl.“
„Ale jo, Regi, to já pomůžu, dyž to nebude moc složitý. Že máš zase problém s tim našim psanim, co?“
„Přesně tak. Řekni mi, kdy byl tvůj život nějak zásadně a hluboce ovlivněný náhodou, nebo spíše spoustou náhod.“
„Hmm, zásadně a hluboce, povídáš? Noo… tady kousek v Zapovězenym lese je jedno místo, kam teda už zásadně nechodim. Je to tam tak rozvrtaný vod vobřích žížal, že sem do jedný hluboký ďoury spad, a tak si pochroumal hnátu, že to fakt nadlouho vovlivnilo můj život. Ale jinak já žiju ouplně vobyčejně. Mně se žádný náhody nedějou.“
Někdy si jen myslíme, že jsme na něco staří. Většinou se mýlíme.
Dobrácky vyhlížející chlapec rozvážně balil do obrovského kufru pečlivě vyžehlené a poskládané oblečení, které mu postupně podával jeho otec. Na stole se vršila hromada dalších věcí. Učebnice, rolička pergamenů, svazek brků, inkoust, kotlík, spousta plátěných pytlíčků, ale hlavně jedno malé úzké pouzdro s emblémem Olivanderova obchodu s hůlkami. Konečně bylo všechno uloženo a hoch se chystal zaklapnout víko.
„Rubíku, nevezmeš si taky svýho Aragoga?“ Drobný mužík držel velikého plyšového pavouka s korálkovýma očima.
Chlapec vzal hračku rozpačitě do rukou, ale pak ji otci velice jemně, přesto rozhodně vrátil.
„Ne, táto. Dyť jedu do Bradavic. Na todle už sem přeci starej.“
Žádné zdržování a rozmýšlení. Skočíme do toho s Hagridem rovnýma nohama...
Hagrid vtrhnul do kabinetu kolegyně Hermiony Weasleyové jako velká voda. „Hermiono, nemáš tady ňákou pořádnou mapu? Takovou, co sou na ní Krásnohůlky jak bydlí Olympa, a pak eště další země za tou její Francijí?“
„Mám tady mapu Evropy, samozřejmě, ale na co ji potřebuješ?“
„Noo tadydle pro tohodle mrňouska. Dyž sem ho celýho uslintanýho vyndal Tesákovi z tlamy, povídal něco vo tom, že mu jeho velcí kámoši uletěli, a von se pak dočista ztratil.“ Hagrid opatrně postavil na psací stůl malinký stříbrný zvoneček, spíše rolničku. „A teď by, chudinka, potřeboval zvědět, jak se za nima dostane do tohodle… ee… Říma.“
Hotovo. Ani to nebolelo. Mimochodem, kdo budete mít cestu kolem Prasečí hlavy, zastavte se. Hagrid vás zve na skleničku.
Jako nikdo, ani já jsem neměla jednoduchou práci s výběrem jediného vlastního drabble.
Jeden z hagridovských drabblíků ale kupodivu docela koresponduje s článkem Jak to vlastně kdysi dávno začalo… aneb, opožděný úvod. Jde o úvod k mému cyklu drabble obrázků o Hagridovi na stránkách, které máme společně s KattyV.
A zároveň tohle drabble vypovídá něco o tom, jak jsem svůj první DMD prožívala a v kolik hodin jsem to vlastně vstávala...
"Hagride!!! Domluvili jsme se na šestou!" Razantně zabuším, zacloumám klikou a dveře povolí. Vstoupím dovnitř, ale nikde nikdo.
Vtom se pohne modrobílá naducaná peřina na obrovské posteli. Vydechnu úlevou, je doma.
"Hagride, vstávej! Nejpozději v sedm musíme mít hotovo. Slíbili jsme to čtenářům!"
"U Merlinovej nečesanej brady, Regi, nech mě eště spát, dyť je neděle, né? Vod Prasečí hlavy sem se vrátil hnedle před chvilečkou." Hagrid poloslepě zamžourá, otočí se na druhý bok a v příští vteřině se ozve hlasité chrápání.
Podívám se na hodinky a rezignovaně potřesu hlavou. Naděje na včasné napsání dnešního drabblíku umřela přesně v šest padesát.
Nezbylo mi, než vymyslet jiné řešení. Drabble jsem tentokrát napsala bez Hagridovy pomoci a běžela do ředitelny. Mezi věcmi, které zbyly po Brumbálovi byl přece i obraceč času. (Jsou dva) Minerva McGonagallová mi jej ochotně na chvíli půjčila. Ale to víte, mudla. Nějak jsem se při návratu v čase netrefila a drabble je tak vloženo už v pět patnáct.
Hmm, tak tedy výběr. Přijela jsem po týdnu domů z pracovní cesty, která mi řádně zkomplikovala konec DMD. Jak mám ale udělat výběr, když jsem si, já trouba, neukládala žádná drabble do „oblíbených“? A v hlavě se mi toho nejspíš moc neuložilo… Nebo že by ano? Z hlubin paměti vyplouvají střípky detailů… Pamatuju si! Několik si jich vážně pamatuju!
Každý z uvedených drabblíků mi utkvěl v mé děravé paměti z jiného důvodu. Každý zanechal jinou stopu. Ale všechny se zachytily nějakým drápkem, kterým se v mých očích odlišovaly od ostatních.
Jak jinak, výběr je hodně subjektivní. Co mě na každém kousku zaujalo a proč jsem si jej zapamatovala, vyjadřují asi nejlépe komentáře, které jsem pod ně napsala. Proto jsem je sem všechny zkopírovala.
K mému překvapení bylo těch drabblíků dokonce dvaadvacet. Takže seřazeno podle abecedy, rozděleno napolovic. První půlku najdete zde. Teď předkládám tu druhou:
Luciuska – Někdo bdí a jiný ne
Trefa. Další nepochopitelná věc n kánonu. Proč se Sirius nebránil? Proč ho Remus nebránil?
Martian – Vůně orientu
Martian, mě picne! Zaprvé zase bezva drabble a zadruhé jsme měly s tím parfémem podobnou asociaci... :-)) Jeho vůně se objevila i v jisté drogerii na Příčné.
Mila_jj – Braňme se sami
Tohle drabble je ještě dokonalejší než dokonalé. A je mi fuk, že je toto moje prohlášení vlastně proti zákonům gramatiky. Těm fyzikálním jsem snad neublížila. Nebo ano?
P.M.d.A. – Snad je naděje
Tohle by bylo strašidelné, i kdyby to bylo scifi. Ale mnohem strašidelnější je fakt, že to co popisuješ, je realita.
Peggy – Kdo pozdě chodí
Kachna letí za to hanácké nářečí. :-)
Rya – Hodina cvičení pro zralé ženy
Já to věděla! Už vím, proč mě na nějaké společné cvičení nikdy nikdo nedostane. Zlaté moje šlapadlo... (orbitrec) Nikdo moje zdrobnělinky nevidí, protože zhasnu, zavřu oči a představuji si své ladné éterické já.
Strigga – Sedm
Já se pominu!!! Mám věnované drabble!!! A je tak rošťácky milé... Veliké díky Jahůdko.
Tak já teda budu od zítřka vstávat už ve čtyři, abych dalšího Hagrida dodala přesně k snídani. Od čeho jsem ta poštovní sova, že? :-)
Tenny – Její myšlenky
Díky za krásné připomenutí, že se na sedmičku těším...
Terda – Pouliční nepokoje
Mně se moc líbí to citoslovce Kňůůůů! Ten zvuk úplně slyším. :-)
Tirik – Tichá pošta
Já chci na tohle představení lístky!!! A asi založím fanklub Tirikova souboru
Tora – Nesnažte se velet kočkám!
Drabblík bezva, Melipes bezva, Barbucha taky. Ale kde je můj oblíbený Silver!!!
Tak... to by zatím bylo vše. Ale protože květen ještě nekončí a vím, že mi těch drabblíků napoprvé dost uniklo, pokusím se do konce měsíce ještě o jeden výběr, nazvaný, jak jinak, Co mi napoprvé uniklo...
Hmm, tak tedy výběr. Přijela jsem po týdnu domů z pracovní cesty, která mi řádně zkomplikovala konec DMD. Jak mám ale udělat výběr, když jsem si, já trouba, neukládala žádná drabble do „oblíbených“? A v hlavě se mi toho nejspíš moc neuložilo… Nebo že by ano? Z hlubin paměti vyplouvají střípky detailů… Pamatuju si! Několik si jich vážně pamatuju!
Každý z uvedených drabblíků mi utkvěl v mé děravé paměti z jiného důvodu. Každý zanechal jinou stopu. Ale všechny se zachytily nějakým drápkem, kterým se v mých očích odlišovaly od ostatních.
Jak jinak, výběr je hodně subjektivní. Co mě na každém kousku zaujalo a proč jsem si jej zapamatovala, vyjadřují asi nejlépe komentáře, které jsem pod ně napsala. Proto jsem je sem všechny zkopírovala.
K mému překvapení bylo těch drabblíků dokonce dvaadvacet! Takže seřazeno podle abecedy, rozděleno napolovic. Předkládám první půlku:
Alasdair MacColla - Co je větší svinstvo
Jediné drabble z těch, které si pamatuju a nenapsala jsem k němu komentář. Nějak mi to v tom fofru uteklo. Takže jsem to napravila dnes: Lidé naší kultury těžko chápou, že je možné takto striktně a veřejně oddělit, a na sám okraj společnosti poslat, celou skupinu lidí. Ale říkám si, že máme mnohdy na hlavě podobné máslo. Jen je nepřiznané a mnohem méně viditelné.
Aries - Anarchie v zemědělství
S absurdním humorem začíná chlapeček opravdu brzy. Držím mu palec. :-)
Azereth - Znepokojivě narůstající kriminalita v říši pohádek
Aneb, jak se píše detektivka bez padoucha... (směje se pro sebe, že by o tom něco věděla?)
Chrudoš Brkoslav Štýřický - Udělátko oficiálně
Ten Kocourkov mě fakt rozesmál :-))
Dede - Lochneska pro 21. století
Nessie? Fakt? Že bych měla šanci se s Brandy u jistého jezera potkat? To bych byla moc ráda!
Esclarte - Rukojmí ve Freiburgu
Moc zajímavý historický detail a hodně bezútěšný život císařovny...
Faob - Nevyzpytatelné cesty
Tohle se mi nestává. Prsty na klávesnici a nevím co napsat. Co z těch zvířených emocí vybrat. Ale snad to ani nebude třeba. Prostě díky.
Ioannina - Maličcí přicházejí
A sv. Paulin pravil: Támhle je počítadlo. Hopněte tam, ať vím alespoň přibližně kolik vás je (o jednoho víc nebo míň...) a pak pojďte všichni dovnitř. Něco už vymyslíme.
KattyV - Pro vyšší dobro?
Ta poslední věta... Ta je dokonalá.
Keneu - Požár v Lešně
Jsem přesvědčená, že by se mu to líbilo. A J.A.K.! Skvělý nápad.:-)
Kytka – Ladovská zima
A ty bambulky sněhu se tvořily nejen na tepláčkách ale taky na šedivém plyšovém kožíšku malého děvčátka, které na ten rybník vyjelo na svých prvních bruslích zvaných... kačenky. :-)
(Už jsme sice v letech šedesátých, ale atmosféra se moc nezměnila)
Druhou část mého "drápkového" výběru najdete tady.
Nahrazuji téma: Duch jazyka
...pokračování rozhovoru s Hagridem z předchozího drabble: http://sosaci.net/node/17777
„A to můžeš psát ouplně, co chceš?“
„To ne. Musí to být na zadané téma.“
„Téma? Co to, u Merlina, je?“
„Věta nebo slovo. A drabble by mělo naplnit ducha toho tématu.“
„Ducha? Jako Krvavýho barona nebo tak něco?“
„Ale ne. Myslím smysl. Musím přijít na to, jaký je smysl tématu. A pak použít takový jazyk abych toho ducha, ten smysl, co nejlépe vyjádřila.“
„Ale to je dost těžký, ne? Nestačilo by, dybys tam enom někam vecpala to slovo?“
„Myslíš, kvůli získání bodu? To by mě fakt nebavilo. Ale když bych nemohla na nic přijít, tak… prý by to stačilo…“
Jsem sice ještě stále pracovně mimo domov, ale od zítřka už budu mít trošku volněji, takže začnu pomalu dočítat co jsem nepřečetla, kachnit co jsem neokachnila, komentovat co jsem neokomentovala a odpovídat na komentáře, na které jsem neodpověděla. Už se na to těším... :-)
Neprozřetelně jsem Hagridovi ukázala, kam jeho příhody píšu.
„Hagride, pojď sem! Máš tady kachničky! A taky komentáře.“
„Já? To je ňáký vomyl, já do tý tvý bedýnky nikdá nic nenaťukal. Mám enom poctivej brk ze pštrosa.“
„Píšu to já, ale jsou to tvoje příhody. Lidi je čtou, a když se jim líbí, kliknou tadyhle na kachničku nebo dokonce napíšou komentář.“
„No todle, to by mě nenapadlo, že by to někoho zajímalo. A proč je to pokaždý tak krátký?“
„Je to drabble. Musí to mít přesně sto slov.“
„A ty to počítáš? Ty do tolikati umíš?“
„Ale to víš, že ne. Je tady počítadlo. Ono to udělá za mne.“
Námět:
Regi a její drabble Překvapení http://silenesuple.blog.cz/1412/prekvapeni
Scénář:
Regi pro DMD 2015
Režie:
Nejspíš asi taky Regi, protože kdo jiný by chtěl takovou ptákovinu režírovat.
Přes jeviště přetančí baletka, drží ceduli s nápisem:
19. prosince, Bradavice
Hagrid, zpívá:
Eště paraple! To nesmim zapomenout zas,
bez něho bysem nedorazil včas.
Cesta přeci krátká není…
Joj, to bude překvapení!
Baletka a cedule:
19. prosince, Krásnohůlky
Olympa, zpívá:
Soška vhodná k přenášení,
ach, to bude překvapení!
Budu jistě pravdu mít…
Ještě dárek zabalit.
Napíše vzkaz, ukáže ho do obecenstva a přiloží k dárku:
Rozbal už 24. prosince večer, drahý..
Pak zasněně:
Přenese tě rovnou do našeho srubu v horách…
Baletka a cedule:
24. prosince, půlnoc, srub (polo)obří velikosti, Pyreneje
Olympa:
Je už tak pozdě, večeře studená, víno zteplalé a on nikde… Hned zítra se za ním musím vypravit. Ten hlupáček chtěl určitě otevřít můj dárek až na Boží hod ráno…
Baletka a cedule:
24. prosince, půlnoc, Krásnohůlky
Hagrid:
Cože? Olympa není doma? A kam…? Pyreneje? Nějaký srub? Do Merlinovy prdele!!!
Tak to abysem sebou hezky hodil, ať sem tam včas aspoň do Silvestra.
Baletka a cedule:
25. prosince, 10 hodin dopoledne, Bradavice
Olympa:
Cože? Hagrid není doma? A kam jel? Do Krásnohůlek?
Tváří se, jako kdyby chtěla říci „Do Merlinovy prdele!“ ale ovládne se. Procítěně zpívá:
Och, Merline…
Dej, ať silvestrovský čas
já strávím se svým milým zas.
Jsem teď až do konce týdne pracovně mimo domov a celou dobu budu mimo své obvyklé připojení a vůbec téměř mimo net, navíc s minimem času na cokoli. Takže pokud bych nedokázala odpovídat na případné komentáře, předem za ně moc děkuji. A za kachničky samozřejmě taky. :-)
Vím, že to bude tak trošku s "křížkem po funuse", ale po návratu (v květnu) všechno doženu, včetně toho, že dočtu, co jsem teď nestačila.
PS: Všechna poslední drabble ale dopíšu včas, i kdybych měla padnout!
Hagrid si naložil na ramena dvě pořádná hovězí stehna a vydal se cestičkou vyšlapanou ve sněhu k ohradě s testrály.
Moc rád na ně koukám. Teda ne vočima. Nějak je ale cejtim celým tělem, jako šecko živý. Šak vim, kde je poplácat po kostnatým zadku a kde pohladit po sametovejch nozdrách...
Na kraji mýtiny se zarazil. Zvířata už někdo krmil. Před zimou se chránil obrovskou šálou, která mu zakrývala vlasy i kus tváře
Kdo...? Aha, Lenka. Jo, ta holka teda testrály vidí dovopravdy. A než bude tadle válka u konce, uvidí je vo hodně víc děcek... Todle by nemělo bejt...
Jsem teď až do konce týdne pracovně mimo domov a celou dobu budu mimo své obvyklé připojení a vůbec téměř mimo net, navíc s minimem času na cokoli. Takže pokud bych nedokázala odpovídat na případné komentáře, předem za ně moc děkuji. A za kachničky samozřejmě taky. :-)
Vím, že to bude tak trošku s "křížkem po funuse", ale po návratu (v květnu) všechno doženu, včetně toho, že dočtu, co jsem teď nestačila.
PS: Všechna poslední drabble ale dopíšu včas, i kdybych měla padnout!
Zastavil se na břehu Černého jezera a kufr postavil do trávy. Rozhlédl se. Chtěl si ten pohled uložit hluboko do paměti. Dnes, třináctý den poté, konečně rozhodli. Zlomili mu hůlku a vyloučili ho ze školy.
Nevěděl, kam půjde. Neměl rodinu, žádný domov ani přátele. Aragoga, jediného opravdového kamaráda, kterého si vypiplal od vajíčka, včera s těžkým srdcem vypustil do Zakázaného lesa. S povzdechem se zase shýbnul pro zavazadlo…
"Rubeusi Hagride, počkej!"
Obrovitý mladík se otočil, podíval se na ředitele své bývalé koleje a zalila ho hřejivá vlna naděje. Albus Brumbál, který se k němu rychle blížil, se totiž zeširoka usmíval.
Za dvě hodiny odjíždím na týden pracovně mimo domov a celou dobu budu mimo své obvyklé připojení a vůbec téměř mimo net, navíc s minimem času na cokoli. Takže pokud bych nedokázala odpovídat na případné komentáře, předem za ně moc děkuji. A za kachničky samozřejmě taky. :-)
„To je ale ouroda!“ pochvaloval si Hagrid, zatímco se láskyplně přehraboval v bedně plné jakési páchnoucí sliznaté havěti. „První vrh a hnedka takle bohatej. Teďka voddělíme kluky a holky.“ Pečlivě prohlédl prvního tvorečka a pak jej opatrně položil do jedné ze dvou menších přepravek.
„No ty seš ale roztomilá holčička, co? A helemese, todle je zas klouček!“ broukal si a zdvihal k očím další a další medúzám podobné hroudy. Nazelenalý sliz mu přitom stékal po předloktích až k okrajům vyhrnutých rukávů.
Studenti postávali kolem, na tvářích grimasy absolutního zhnusení.
„Vohromně zajímavá práce, co? Tak kdo si to zkusí jako první?“
"Hagride!!! Domluvili jsme se na šestou!" Razantně zabuším, zacloumám klikou a dveře povolí. Vstoupím dovnitř, ale nikde nikdo.
Vtom se pohne modrobílá naducaná peřina na obrovské posteli. Vydechnu úlevou, je doma.
"Hagride, vstávej! Nejpozději v sedm musíme mít hotovo. Slíbili jsme to čtenářům!"
"U Merlinovej nečesanej brady, Regi, nech mě eště spát, dyť je neděle, né? Vod Prasečí hlavy sem se vrátil hnedle před chvilečkou." Hagrid poloslepě zamžourá, otočí se na druhý bok a v příští vteřině se ozve hlasité chrápání.
Podívám se na hodinky a rezignovaně potřesu hlavou. Naděje na včasné napsání dnešního drabblíku umřela přesně v šest padesát.
Nezbylo mi, než vymyslet jiné řešení. Drabble jsem tentokrát napsala bez Hagridovy pomoci a běžela do ředitelny. Mezi věcmi, které zbyly po Brumbálovi byl přece i obraceč času. (Jsou dva http://sosaci.net/node/16128) Minerva McGonagallová mi jej ochotně na chvíli půjčila. Ale to víte, mudla. Nějak jsem se při návratu v čase netrefila a drabble je tak vloženo už v pět patnáct.
„Todle si ta žencká Holoubková přeci nemůže dovolovat! Podám na ni tudle… žalobu pro… jak se to řiká… utrhnutí na cti! A tadydle sem to taky sepsal.“ Hagrid sáhl do kapsy, vytáhl mírně umolousanou ruličku pergamenu a položil ji na stůl. „Mohla bys mě tam vopravit těch pár chybiček?“
Hermiona se začetla. „Ehmm, není to tak zlé, několik slov tam máš dokonce správně… A přepíšeme to na čistý pergamen. Je moc dobře, že ses konečně rozhodl bránit.“
„No to né. Kvůlivá sobě bych to nedělal. Vo mně tady přeci nejde...
Ale vo naše Bradavice se ježibaba jedna vodporná votírat nebude!!!“
Rita Holoubková tentokrát čtenářům nabídla opravdový stejk. Co tím myslím? Drabble lehce navazuje na Inspiraci z kuchyně http://sosaci.net/node/16893
Držím v rukou několik dokumentů z pera bradavického profesora péče o kouzelné tvory. A říkám si, jestli tento… ehm… člověk nebyl v minulém životě například trollem. Jeho psaný projev by totiž onomu živočišnému druhu odpovídal.
Hrubé prohřešky proti pravidlům anglické gramatiky můžeme najít dokonce i v záhlaví jeho výtvorů.
Ostatně, také označení T (troll), které se v bradavické střední škole používá jako nejhorší stupeň škály hodnotící vědomosti studentů, o něčem vypovídá.
Zdá se, že tato slavná vzdělávací instituce pomalu umírá a ve své reinkarnaci se stane výchovným ústavem pro trolly s panem Hagridem jako ředitelem.
Pro Denního věštce
Rita Holoubková
Nikdo ji sem nezval. Prostě se drze vecpala. To ona umí opravdu dobře. Kdo? Jistá bulvární novinářka, Rita Holoubková.
A Hagrid, ten dobrák, nad tím jen velkoryse mávnul rukou.
„Aaale, ať si taky tý slávy trochu užije, dyž už dneska bude muset psát ten feleton vo ren… reina… No, ten bonus přeci, šak víte, ne?“
Kdyby ale tušil, o kom bude Rita ve svém "feletonu" psát, možná by tak klidný nebyl. http://sosaci.net/node/16905
Ritina kariéra vypadala slibně. Zejména poté, co získala očarovaný bleskobrk. Její reportáže měly šťávu. Fakta kořenila zajímavými spekulacemi a lidem se to líbilo. Čtenářů přibývalo.
S jídlem ale roste chuť. Rita dávala bleskobrku čím dál tím větší prostor, články byly stále peprnější a peprnější, až… v nich nakonec nezbylo nic, než jen to pikantní koření. Vypadaly jako onen pověstný vyjedený krám.
Z Věštce Ritu vyhodili. Dlouho nechápala proč.
Došlo jí to jednou při vaření. Aby jí čtenáři byli opět ochotní spolykat, co jim naservíruje, musí být pepře míň. A na co hlavně nesmí zapomenout, je ten skutečný velký šťavnatý stejk.
"Na stopě? Vona někoho stopovala? Dokonce prej usnula na stopě… Nejni dobrý, dyž se usne na stopě. To se pak nic neuloví. Dyž je ospalá, nemá chodit do lesa. Co dyby se jí něco stalo."
Hagrid se znovu zadíval na tu divnou větu. Usnula na stopě let.
"Jó, vona při tom stopování dokonce letěla? To by už tuplem neměla, dyž je ospalá. Eště z koštěte spadne do nějakejch šípků, Růža nešťastná."
Odložil pohádkovou knížku, kterou dostal od Hermiony k Vánocům, a pečlivě přečistil skla brýlí. Pak si ten kousek přečetl znovu.
"A jó! Né na stopě, ale na sto pět..."
Pro neznalé fandomu: Tentokrát je to scéna v podstatě kánonická. Odehrává se na počátku prvního dílu. Bradavičtí profesoři připravují na ochranu Kamene mudrců pasti, se kterými se v závěru potýkají Harry, Ron a Hermiona.
Chloupek je trojhlavý pes, který hlídá vchod. Když uslyší hudbu, usne. Zřejmě ale nemá hudební sluch.
Drabble je zároveň součástí volného cyklu o Rubeusi Hagridovi, který najdete zde: http://silenesuple.blog.cz/rubrika/rubeus-hagrid-safar-klicnik-a-profeso...
Snad na nic nezapomněli. Šachy, zámek s létajícími klíči, ďáblovo osidlo… Minerva se protáhla malým otvorem jako poslední. Postavila se, vrazila obličejem do něčeho chlupatého, zhluboka se nadechla… a omdlela.
Probrala se téměř okamžitě. Všichni pořád stáli v nezměněných pózách a z tváří jim ještě nezmizely překvapené výrazy.
Jen Hagrid se k ní skláněl a na melodii písně „Tichá noc, svatá noc“ falešně pobrukoval:
„Néébóóójtéé séé, pááníí próófééésóóórkóó, Chlóóúúúpéék spííí jáákóó mííímíínóóó. Úúúž múú tááádýý dóóóbróóóúúú půůůlhóóďkúúú zpííííváááám.“
Minerva znechuceně zatřepala rukou. „Já přece nemám strach. Ale…“ s odporem nakrčila nos, „u Salazara, Hagride, kdy jste to zvíře naposledy koupal?!“
Hagrid si nadšeně prohlížel štěně lezoucí na vratkých nožičkách. Volná kůže mu plandala na všechny strany.
„Ty seš ale roztomilej! Japak já ti budu řikat? Vypadáš, jak dyby ti voblíkli veliký tepláky. Chceš bejt Teplák?“
Štěně se zastavilo a udělalo loužičku.
„Aha, tepláky se ti teda nelíběj. Co takhle legíny, ty neplandaj... Legín? Legínek?“
Pejsek se na Hagrida vyčítavě zadíval, škytnul a vyzvrátil oběd.
„No jó, to je taky blbý méno. Tak co by se ti líbilo?“
Štěňátko se dobatolilo až k Hagridově velké ruce, oslintalo mu prst a zvědavě se do něj zakouslo.
„Už vim! Budeš se menovat Tesák!!!“
Hagrid strčil do trouby plech se sladkým překvapením pro Olympu a posadil se s jejím dopisem před hájovnou.
Psala, jak se těší na příští společný víkend. Spokojeně se usmál. Má báječnou ženskou, sluníčko svítí, Voldemort pryč, zase je profesorem. Ten dokonalý pocit nekazí vůbec nic.
Neklidně se zavrtěl. Cosi mu říkalo, že když všecko vypadá až moc dobře, vždycky se někde najde něco, co začíná pomalu a nenápadně smrdět…
Dumal chvíli nad tou hlubokou myšlenkou a pak začichal. "Tady ale dovopravdy něco smrdí…
Griliášový hrudky! U Merlinovejch posranejch gatí!! Už zase!!! Já snad to cukroví nikdá nevyndám z trouby včas.“
„Profesor péče vo kouzelný tvory... já, Rubeus Hagrid! Nedostudovanej a nebejt Brumbála, tak taky nezaměstnanej a bez domova. A teď... jó, náš ředitel umí vocenit, dyž se člověk dovopravdy snaží.“
Hagrid se poškrábal ve vousech.
„Teďkon musím vokázat, co ve mně je. Nejprve učebnice. Chce to něco sakra zajímavýho, aby to děcka chytlo a nepustilo... Už to mám! Vobludný Vobludárium! Moc milá a přítulná knížka.
A kerý zvíře jim ukážu jako první? Něco vznešenýho a krásnýho, ať vohromím i ty aristokratický haranty, jako je Malfoy... Hipogryf! Jo, to bude vono.
Musim to hned vod začátku vzít za ten správnej konec.“
"Pane řediteli, věřte mi! Klofan nejni nebezpečnej… Nezaslouží si bejt popravenej!!! Mladej Malfoy ho vyprovokoval! Ňák ho přeci zachraňte…"
"Je mi líto, Hagride. Proti soudnímu rozhodnutí, byť nespravedlivému, ani já nic nezmůžu. Ale do dne popravy se toho ještě může tolik stát… Musíme doufat."
Když Hagrid odešel, nahmatal Brumbál pod hábitem medailon a pokýval hlavou. Zatajil, že z ministerstva přinesl obraceče času dva. Pro slečnu Grangerovou… a pro sebe.
Na svém stole dnes našel vzkaz psaný vlastní rukou. Věděl, že se Hagrid nemusí o hipogryfa bát. A že Klofanův život dokonce nebude jediný, který může být o nadcházejícím úplňku zachráněn.
Otočil se a nabral hlavou lustr.
Zděšeně sledoval, jak do sebe studenti lejou ogdenskou a někteří už měli notně přebráno. Bavili se vypouštěním lechtivých, klopýtacích a kýchacích kouzel. Kluci Weasleyovi vytáhli snad celý arzenál svých výmyslů.
Absolutně ten chaos nezvládal.
Od baru pozoroval jeho profesorské fiasko Lucius Malfoy a Severus Snape si všechno zapisoval, aby mohl poreferovat řediteli.
Já ten dozor v Prasinkách neměl brát… a neměl sem brát s sebou Tesáka. Poslintá mi celý vobličej…
"Necháš toho, neřáde!"
Otevřel oči ulepené od slin a zamžoural do sluníčka.
Vydechl úlevou. Jen si trošku zdříml. Prasinková sobota bude až příští týden.
„Kolego,“ hlas Severuse Snapea se chvěl nejvyšší možnou mírou sarkasmu, „požádal jsem vás o několik gramů čerstvě nasušeného trusu kůroleza královského. A vy jste mi poslal co? Několik galonů čerstvě naloženého hnoje kůrožravce kopytnatého. Napsal jsem vám to snad úplně jasně! Předpokládal jsem, že profesor péče o kouzelné tvory by měl umět alespoň číst!“
„No jó, asi sem to blbě přečet. Nemoh sem najít brejle.“
Severus zaúpěl: „A mozek! Ten jste ztratil taky?“
„Ale né, ten mám. Vepřovej,“ rozzářil se Hagrid a ukázal na krmení připravené pro testrály. „Rovnou celý vědro. A esli chcete, můžu pro vás vobjednat ňáký další.“
Sušený trus kůroleza královského je velmi vzácná přísada do některých lektvarů. Je naprosto nearomatický, vzhledově podobný mletému kmínu.
Hnůj kůrožravce kopytnatého se pro výzkumné účely nakládá do přibližně pětilitrových nádob podobných těm, ve kterých se u nás nakládá zelí. Jen jsou zpočátku nezavřené, aby obsah volně dýchal. Pětilitrových proto, že imperiální galon, jednotka kterou používají britští kouzelníci, je něco přes 4,5l.
(Těch šest otevřených nádob čerstvého hnoje naskládal Hagrid na psací stůl v kabinetu Severuse Snapea.)
„Děkuju, žes přišel. Vim, co má šéfbystrozor práce. Lehni, Tesáku!!!
Koukni. Tadyhle u stropu visela. Celá uzená kejta.“
Ron se rozhlédl. Na stole našel kousky bláta a na zaprášené podlaze čtyři dlouhé stopy.
Sáhl do kapsy, z nedojedené svačiny vytáhl tlusté kolečko salámu a zavěsil ho na hák. „S bídou deset deka, ale musí to stačit. Pojď ven.“
Přikrčili se pod oknem.
Tesák se líně zvedl a opřel se do stolu. Dostrkal ho pod hák a ztěžka na něj vyskočil...
Než Ron s Hagridem došli ke dveřím, byl stůl zase na svém místě a Tesák se tvářil, že tvrdě spí.
I někdo, kdo je tak spokojený se svým životem jako Hagrid, má za sebou okamžiky proher a zažívá občasné nostalgické chvilky. Zejména nad skleničkou u Prasečí hlavy...
Drabble je zároveň součástí volného cyklu o Rubeusi Hagridovi, který najdete zde: http://silenesuple.blog.cz/rubrika/rubeus-hagrid-safar-klicnik-a-profeso...
„Víš Abe, ta votázka mě tejrala už vod mala. Co já sem? Na vobra moc malej, na člověka moc velkej. Ale pak přišel dopis z Bradavic. Táta se moh pominout radostí a hned mi koupil hůlku. A já teda věděl. Sem člověk! Ve škole sem se snažil. Moc mi to nešlo, ale někerý byli i horší.
Dyž táta umřel, pořídil sem si aspoň malýho kamaráda. Aragog byl tak roztomilej…“ ukápla Hagridovi slza do sklenice.
„A pak se to pokazilo. Hůlka zlomená, já ouplně sám na světě a zas sem nevěděl, kam patřim. Na vobra moc chytrej, na člověka moc… blbej.“
