Moje články

Mlok seděl u potoka a studoval mapu. Do Bělověžského pralesa se vypravil na zmapování života prastarých treantů. Zatím ale zahlédl pouze všudypřítomné větvíky a stopy lešijů. Podle zápisků nedaleko potok ústil do mokřadu. Bažina by v noci mohla treanta lákat, pomyslel si Mlok.
Náhle si uvědomil, že hlasy lesa se změnily. Přibyl hlubší a pravidelný tón. Čaroděj vzhlédl od mapy. Nic podezřelého v dohledu, jen stromy a potok. Skrývá se něco pod vodou? Na hladině zahlédl nový odlesk. V odrazu vysokého smrku žhnul pár modrozelených světel. Mlok zamrkal, aby se ujistil že vidí správně. Smrk se pohnul. Treant našel jeho.

„To je samý "oprav mlejn" a "postav most". Jsem hrdina, ne nádeník!“, rozčiloval se na celou krčmu rytíř Dynamus. Posluchači sosali každé jeho slovo a také rundu piva, kterou jim rytíř zaplatil.
„Je jen otázka, kdy naši zemi převezmou uchošpicové z Kognicie. Říkám braňme se a předběhněme je!“
„Souhlasím,“ ozval se nově příchozí.
„Jsem akademik Olfox a hledám odvážlivce, kteří by pomohli naší zemi konkurovat Kognicijské vzdělanosti. Pevné charaktery, které si poradí i sami proti mnohým. Učitele počtů, jazyků i dalších předmětů. Měl byste zájem?“
Posluchači s nadějí obrátili své sosáky zpět na Dynamuse, kterému úlekem vypadl korbel z ruky.

„Proč jsi pověřil zařizováním Stormwindských slavností zrovna Genna? Vsadím se, že má něco za lubem. Tenhle týden byl samý úsměv a zavrčel na mě jen včera, když jsem nesl korespondenci,“ zeptal se Wrathion krále.
„Genn je svérázný, ale nedá se mu upřít vlastenectví. Neohrozil by pověst Aliance a tedy ani Stormwindu. Každým momentem tu bude mistr krejčí s návrhy tvého oděvu,“ odpověděl Anduin.
„Kladl jsem Gennovi na srdce, aby zvážil kulturní pozadí každého z dvořanů, jsem si jistý, že vybral krejčímu porad-“
„Krásné odpoledne!“ pozdravil od dveří Kalecgos, za kterým vcupital mistr krejčí s náručí kožených popruhů a kovových doplňků.

"Víte, jak to dopadlo, když jsem naposledy trénoval tak silného učedníka. Necítím se moudřejší a sil mi ubylo. Snad někdo z vás by mohl to děvče vést..." řekl Luke. Duchové si vyměnili pohledy.
"Někdy není možné zabránit zběhnutí učedníka k temné straně. Důležité je se poučit z vlastních chyb," řekl Ben. Anakin obrátil oči v sloup.
"Takže se snaž nebýt jako Obi-wan a bude to v pohodě," poradil synovi.
"Nevraživost cítím tu. Výčitkami minulost nezmění se. Do přítomnosti ať živí zasahují," řekl Yoda. Duchové se rozplynuli.
Typické, pomyslel si Luke. Vstal a ač nerad, vyrazil na útes čekat na loď.

Ze záchranného modulu vyskákali do moře trosečníci, zatímco se zevnitř valil temný dým.
"Všichni k tomu ostrovu, za chvíli to bouchne!" zavelela kapitánka Costová.
Poslední k pobřeží doplaval Gorski, jeden z týmu přírodovědců.
"Tohle měla být průzkumná mise! Miliardy kreditů z grantů. A pak se ta piksla rozpadne?!"
"Loď Mirage je jedno z nejspolehlivějších plavidel flotily, museli jsme být zasaženi nějakou ničivou energií-"
"Jako že jsme byli sestřeleni? Bůh s námi. Kde máme zbraně?"
Chvíle ticha.
"To je snad známý fakt, že zbraně už civilizovaná část vesmíru nepoužívá," odpověděla kapitánka.
"A čím se budeme bránit?"
"Nože naštěstí součástí výbavy zůstaly."

"Tak jaké vám to přijde?" zeptal se redaktorky.
"Na pastiš to není špatné, pane Písmoráde. Ale je tam postava, kterou bude třeba doladit. Zdá se mi, že se jí zápletka na několika místech příliš přizpůsobuje na úkor uvěřitelnosti - třeba na tom konci. Uvědomte si, že ty postavy jsou jen lidi, i přes své mimořádné talenty."
"Chápu, říkal jsem si, zdali bude uvěřitelné, že paní Hudsonová tomu vrahovi v klidu přinesla čaj a sušenky...
"Ale kdepak. Mluvila jsem o Holmesovi. Chápu, že se musí objevit nečekaně. Když ho ale sežere krokodýl, tak bude prostě po něm. Vyskakování z břicha přenechte Karkulce!"

Damen kývnul na jednoho ze svých, aby Laurentovi nasadil pouta.
"Ne tak rychle, hochu," ozval se hlas od dveří podpalubí. Tam stál Renegát, kapitán Hvězdy, s nabitou pistolí. Mladičký stewart zodpovědný za jeho probuzení, který byl kapitánovým zrakem i v jeho nepřítomnosti, se škodolibě culil zpoza něj.
"Nechceme přeci začít bitvu. Což takhle si sednout a rozumě si popovídat?" řekl Renegát.
Posádky obou lodí začaly pomalu vytahovat zbraně.
"S piráty nevyjednávám," zavrčel Damen.
"Silná slova od někoho, na jehož hlavu je vypsána větší odměna než na mou."
Akielonci si vyměnili šokované pohledy.
"Tvůj bratr se stal guvernérem. Máme společného nepřítele."

"Loď na pravoboku!" hlásil plavčík z koše pod modrou vlajkou, na které se zubila lebka.
"Jaká?" zeptal první důstojník Zlaté hvězdy.
"Je moc tma."
"Ať je to kdokoliv, zaplatí za narušení našich vod. Kapitána nebuďte, obvyklý postup: až se přiblíží, nabídneme pohoštění a zbytek práce odvede uspávadlo ve víně."
Bok druhé lodi se přiblížil.
Byl spuštěn můstek a vstoupil cizí kapitán. První důstojník Hvězdy zbledl. Legendární postrach pirátů z dob, kdy Akielos ovládal moře, se vrátil mezi živé. Vzduchem prokmitl záblesk železa a v další chvíli už důstojníka pod bradou lechtal akielonský meč.
"Laurente Kamenné srdce, tvé dny jsou sečteny."

America vyskočila a popadla doombota za anténku. Švihla jím o zeď a splácnutou kouli šrotu kopla mezi roboty, kteří právě přilétali.
"Koukej vypadnout, šmejde!" zařvala na Dooma. Jeho obličej se šklebil z reklamních displayů, jež lemovaly celou ulici.
"To by mi při územním rozšiřování Latverie ale nijak nepomohlo, slečno Chavezová," odpověděl kovovým hlasem záporák a stisknutím několika tlačítek na své klávesnici poslal útočníkům posily. "Ta tvoje květinka měla víc rozumu, když hned na začátku zbaběle utekla před mojí nezastavitelnou -"
Dooma kdosi zezadu praštil cihlou.
"Konec keců, plechovko," řekla Kate a omráčeného padoucha vyklopila z křesla, aby mohla k ovládací konzoli.

Jason si zrovna četl, když do pokoje vtrhl Damian, zuřivě mávaje horním dílem své superhrdinské uniformy.
"Viděls to? Jsem věděl, že nemáme nechat Graysona, aby dělal design. Naprostá katastrofa, s těmi krátkými rukávy vypadám jak děcko ze školky," rozčiloval se nejmladší z Robinů.
"A to jsem mu jasně říkal, že potřebuju dlouhé utilizované rukávy, které vydrží mráz do mínus sto padesáti, pekelnou výheň i stisk čelistí krokodýla."
To už ale do místnosti dorazil i autor návrhu. Jasonovi málem vypadla kniha z ruky. Dickův kostým na sobě měl všechno. Flitry, šupiny, vlající pláštěnku...
"Síla mládí vpřed!" zacitoval Dick s vítězoslavným úsměvem.

(slyšíš útržek cizí konverzace)
>... a kdyby se to podařilo? Kdybychom se jednou vrátili na povrch?
>>To se nestane. Předpovědi, jak se podzemí opět vyprázdní, jsou přinejlepším naivní řeči snílků. A pokud jsou pravdivé, bojím se, že neznamenají nic dobrého. Legendy slibují, že odejdeme, ale neříkají kam.
>Král se přece snaží hledat způsob, jak nás zachránit. Až se to povede, znovu zažijeme oblohu nad hlavou! A pak...
>>Asgore truchlí, žije v iluzích. Proč se tam vlastně chce vrátit? Kvůli svobodě? Nebo pro válku?

Echo-květina dopovídala. Cítíš příliv odhodlání. Květiny v tomto světě ztratily naději, ale temné období se chýlí ke konci.

Ron se plížil podél plotu a modlil se, aby trpaslíci už spali. Zahrada tonula ve tmě, vrata garáže se černala na konci příjezdové cesty jako otevřená tlama.
V keřích se ozvalo zašustění a Ron by přísahal, že slyšel uchichtnutí. Zatracený trpaslíci, jestli spustí povyk, je totálně v loji. Už byl skoro u garáže. Opatrně otevřel. Vrata strašlivě zaskřípala a Ron ztuhl hrůzou. Zděšeně se otočil, očekávaje, že paní Weasleyová každou chvilkou vyběhne ven, aby ho vypeskovala. Místo ní se ze tmy vynořily dvě temné postavy.
Málem vykřikl, ale pak je poznal.
„Přece sis nemyslel, že pojedeš bez nás?“ řekl Fred.

Pamela s truchlivým výrazem procházela svým skleníkem. Pouze zde byly květiny v bezpečí...
Jako každý rok na jaře se po Gothamu začali vyskytovat „údržbáři zeleně“ se svými sekačkami a křovinořezy. A to znamenalo jarní depresi.
Harley se na její trápení nemohla dívat. Když nezabrala videa s koťátky ani čokoláda, rozhodla se, že musí nasadit těžší kalibr.
„Tamtadadá!“ oznámila s širokým úsměvem své přítelkyni, když jí předávala tři drobné rosnatky v roztomilém květináči. Pamelin obličej se trochu rozjasnil. Úspěch!
„A co máš v té tašce?“ zeptala se ekoložka.
„Hovězí. Pán v obchodě říkal, že jsou to masožravky.“
A bylo po smutku.

Všechno zaplavily tisíce krvežíznivých robotů, boj se zdál nekonečný. Pak se objevili oheň plivající droidi.
Thor kosil plecháče po desítkách, ale přesto bylo jasné, že se k nim nedostane včas.
Ostatní Avengeři byli příliš daleko.
„Zasáhněte někdo, jinak prolomí linie! Za Manhattanem ještě nejsou všichni evakuováni!“ křičel Kapitán, sám bojující s třemi roboty najednou.
Náhle se droidi jeden po druhém zastavili. Z hlav jim trčely šípy s důmyslnými kapslemi, ze kterých tryskala protipožární pěna. Ze střechy ohořelého kamionu za Kapitánem zaznakoval Hawkeye pozdrav.
Tak tohle tedy vyráběl na té své farmě, pomyslel si Kapitán. Vítězství se najednou nezdálo tak nepravděpodobné.

Zatímco se všichni bavili na novoroční oslavě, David se raději vytratil do blízkého parku. Potřeboval si pročistit hlavu. Nebyl sám. Loki, který před pár dni zmizel po anglicku, se právě vynořil od zadního vchodu.
Když si všiml Davida, zamířil k němu. Prohodili pár slov. David zjistil, že navzdory pověstem jde flirtování Lokimu jen o málo líp než jemu. Když přišla nabídka, chvíli o tom vážně uvažoval. Lákalo ho prozkoumat tu nedávno objevenou a přece stále tolik neznámou hranici. Pak si ale uvědomil, že pokud se má vrhnout do neznáma, potřebuje k tomu někoho, komu může věřit.
„Nejsi můj typ,“ řekl.

Damen se probudil s mečem na krku.
„A to jsem doufal, že zrádcové už došli,“ řekl a posadil se. Meč se podle očekávání posunul, aby mu to umožnil. Kdyby ho útočník chtěl mrtvého, mohl ho probodnout kdykoliv předtím.
„Zábavné, že to říkáš zrovna ty,“ řekl druhý mladík a otráveně si odhrnul blonďaté vlasy z očí.
„Laurente. Taky tě rád vidím. No, doufám, že-“
„Psst, ne tak nahlas! Pokud jsi stále na mé straně, přišel jsem v naléhavé záležitosti, která se týká zítřejších Regentových plánů.“
„Žádné postranní úmysly?“
Laurent byl blízko. Jeho ruka našla Damenovu.
„Nějaké možná ano,“ usmál se blonďák.

Viděli jste v okolí roztomilé žluté kačátko?
Jste povoláním prodavač nebo prodavačka a zdánlivě nevinně se vás přišlo zeptat,
jestli nevedete věc, která rozhodně nespadá pod zaměření vašeho obchodu?
NENAVAZUJTE S NÍM NIKDY ZNOVU KONTAKT!
(ten kachní satan vám udělá ze života peklo)
ZLIKVIDUJTE HO DŘÍV NEŽ ON ZLIKVIDUJE VÁS!

Z Billyho pokoje se ozýval podivný hluk a údery, prokládané bojovými pokřiky.
„Co to tam provádějí?“ zdvihla paní Kaplanová oči od čtečky, když se ozvala obzvlášť silná rána. Billyho narozeniny probíhaly rok od roku živěji. Pan Kaplan si na chvíli přestal hrát s rozbitým rádiem a zamyslel se.
„No, znáš je. Asi zase hrají nějakou mlátičku...“
Paní Kaplanová uklidněně přikývla a vrátila se ke čtení.
Za zavřenými dveřmi stála Miss Amerika v bojové póze, vraždu v očích. Část týmu se ji snažila držet zpátky, část ji naopak nadšeně povzbuzovala, v závislosti na míře pomstychtivosti. Loki opět nevydržel při Monopolech nepodvádět.

Pozemské jazyky se každoročně scházely na slavnostním sjezdu. Každý z nich se tu například mohl pochlubit rozšířením sféry svého vlivu, či naopak zažádat cizí dominantní jazyk o zpomalení postupu přes své území, aby se mohl přizpůsobit. Některé jazyky však pozvánku nedostaly...
„Kdysi jsem udávala trendy v celé Evropě! Jen proto, že nemám rodilé mluvčí, nejsem méněcenná. Kde by beze mě byla věda? Chci svojí pozvánku!“ vztekala se Latina, která se napůl průhledná vznášela za okny konferenční místnosti.
„Jen si stěžuj,“ ušklíbla se Staroslověnština, která se zhmotnila vedle ní.
„Ty se aspoň dokážeš pořád uplatnit. Já jsem dobrá akorát tak filologům...“

Druháci se začátkem ledna vydali do skleníku číslo tři, aby pomohli profesorce Prýtové přesadit mandragory do vyhřívaných květináčů. Většina studentů se těšila - až na jednoho.
„Jen počkejte, až o tomhle uslyší můj otec. Přesazovat nějakou mrkev, to je práce pro sluhy!“ brblal blonďatý zmijozelský chlapec tak, aby ho dobře slyšeli i jeho okolo stojící nohsledi.
„Na vašem místě bych ztlumila hlas, pane Malfoyi. Na rozdíl od mrkve nese mandragora probuzení ze zimního spánku velice nelibě,“ řekla profesorka Prýtová a dala všem pokyn k nasazení klapek na uši.
„Hnusná zelenina,“ řekl Malfoy polohlasem a s odporem začal tahat za nejbližší rostlinu.

Plán loupeže byl jednoduchý. Nejprve odlákají pozornost kasína divadlem v hale. Pak se přemístí k trezoru a Daisy se s amuletem neviditelnosti proplíží přistavit auto na smluvené místo, dokud ochranka prohledává kasíno. Trixie mezitím nahackuje trezor a Lorelai ji bude krýt. Perfektní plán - kdyby jedna ze zlodějek neměla vlastní plán, který ovšem nutně nepočítal s úspěšným vloupáním.
Zrzavá Asgarďanka byla profesionálka, ale když jí během oblbování agenta Interpolu vyměnily hbité prsty amulet za tretku, ničeho si nevšimla.
Trixie, kterou v jiné podobě znala většina lidí jako Lokiho, se spokojeně pousmála. V téhle hře byla proměnná, se kterou zrzavá čarodějka nepočítala.

Teddy ležel zachumlaný v peřině a čekal, až se k němu Billy přidá. Tentokrát trvalo čarodějovi převlékání nějak podezřele dlouho.
„Tak co, nepůjdeš už?“ houkl a zvedl se na loktech, aby se podíval, proč ho Billy nechává čekat. Letící polštář hozený kouzlem ho srazil zpátky na postel.
„Ještě se nekoukej!“
„Ale no tak, víš že netrvám na velké večerní. Vlastně vůbec netrvám na jakémkoliv oblečení. Stejně tě z toho zase rychle vysvleču.“
Světlo zhaslo.
„Otázka ovšem zní,“ řekl Billy hlubokým, obřadním hlasem,“ jestli jsi toho hoden.“
V temnotě za postelí se objevilo světélko. Na Billyho nových trenkách zářil fluoreskující Mjölnir.

„Tak povídej, Prodigy, proč jsi nás vlastně svolal?“ zeptal se Teddy. Kolem stolu seděla většina zbývajících členů Young Avengers. David opatrně spustil.
„Jde o to, že po všech těch zmatcích se spojováním světů jsou superhrdinové potřeba víc, než kdy jindy. Tak jsem si říkal, že bychom mohli-“
„Počkat,“ ozval se Billy,“ pokoušíš se dát tým znovu dohromady? Rozmysli si dobře, co riskuješ. Z obou lidí, co měli předtím tenhle nápad, se vyklubali záporáci.“
Snažil se to říct vážně, ale začínající úsměv ho prozradil. Ostatní se také tvářili povzbudivě.
„Tak holt tuhle tradici tentokrát vynecháme. Kdo do toho jde se mnou?“

"Co se tu sakra děje? Uklidněte se!" vtrhl Coulson do hlavního štábu Avengers, který se otřásal v základech. Zuřil tu lítý boj.
"Po nějaké eskapádě na Asgardu se Loki rozhodl uprchnout na Zemi a Thor nám brání ho rozčtvrtit," shrnula mu situaci Nataša.
"Pak přestaňte laskavě demolovat místnost. Věřím, že znám ideální řešení," řekl Coulson a zamířil k Thorovi, který tělem chránil svého nepříliš nadšeného bratra.
"S dovolením," usmál se Coulson. Thor si to vyložil jako přátelské znamení a ustoupil stranou. Agent vytáhl omračovací pistoli a několikrát vystřelil.
"Nebojte Thore, není to letální. Jen velmi bolestivé," uklidnil pak zděšeného hromovládce.

"Co se stalo?" zeptal se opatrně Tony. Šel navštívit Bruce, ale v laboratoři našel jeho velkého zeleného kamaráda.
"Hulk být smutný," odpověděl obr a ukázal na časopis, na jehož přední stránce se skvěli Kapitán Amerika a Thor. Nad jejich fotkami svítily nápisy jako Dosáhněte dokonalé postavy! a Jak vypadat jako superhrdina.
"Hulk nemít správný tvar. Moc velký a zelený. Ne hrdina."
Tony si povzdechl.
"Nemůžeš věřit všemu, co se píše. Jsem já hrdina?"
"No... jo."
"No vidíš. A přitom rozhodně nejsem tak vysoký, blonďatý a modrooký jako oni. Pro hrdinství má ideální tvar a barvu kdokoliv."
"Díky," usmál se Bruce.

Čekání na sledovanou osobu se táhlo.
"Kde sakra vězí?" pomyslel si netrpělivě Loki. Objektivně si nemohl stěžovat. Sedět ve slunné odpoledne uprostřed parku a naslouchat šumění nedaleké fontánky, to nebylo tak hrozné. Přesto by odtamtud Loki nejraději zmizel.
Možná to byla ta straka, která si už půl hodiny hrála na nedalekém stromě s něčím blýskavým. Možná to byla rodina s dětmi, která si spokojeně štěbetala u fontánky a vypadala tak nechutně šťastně. Loki se zahleděl jinam. Možná se prostě jen necítil ve své kůži.
"A v kůži koho jiného by ses měl cítit?" ozval se v jeho hlavě uštěpačný hlas.

"Je hrozná zima," brblala Miss Amerika. "Nebýt Lokiho chytrých rad, nezabloudili jsme a neskončili jsme v noci uprostřed pustiny."
"To není moje vina! Nebýt toho, že se Kate nutně musela účastnit té lukostřelecké soutěže, stihli jsme se k lodi vrátit včas... Ale jo, zima je. Teddy, skoč do lesa pro dříví na oheň."
Hulking chtěl oponovat, ale Billy byl rychlejší.
"Možná sis toho nevšiml, ale tomuhle týmu velím já," zpražil Lokiho. "Na dřevo půjde ten, kdo má nejvíc řečí."
"Miss Amerika?" navrhl Loki. Když se později vracel s dřívím z lesa, říkal si, že by měl zapracovat na umění mlčet.

JMÉNO: Jenny Simsonová
BIO: Narozena v Torontu 1985. V šesti letech se přestěhovala s rodiči do Filadelfie. Střední školu dokončila s průměrnými výsledky, ale byla přijata na medicínu. Studium úspěšně ukončila v roce 2011. Nyní je tři roky nezaměstnaná, ale vypomáhá svým rodičům v laboratoři konzervace organického materiálu (její rodiče, Jane a John Simsonovi, pracují pro přírodovědecké muzeum). Dálkově si dodělává titul zdravotní sestry na Pennu._
"Jenno, nemyslíš, že to přeháníš?" rozpačitě prohodil Fitz.
"Ani ne," pokrčila Simmonsová rameny, "víš jak špatná jsem v improvizaci."
"No to jo, ale jsi si jistá, že potřebujeme tajnou identitu i na nákup rohlíků?"

"Počkat, kde mám milkshake?" překvapeně se ozval Loki. Jen na chvíli odběhl ven, aby zabránil pekelnému psu zpopelnit hlouček vyděšených turistů, a jeho pití bylo pryč. Leah se škodolibě usmívala zpoza dvou prázdných sklenic.
"Slíbilas, že mi to pohlídáš!"
"Slíbila jsem, že ti to na chvilku pohlídám. Kdybys měl tu bestii líp vycvičenou, stihl by ses vrátit včas."
Loki se chtěl ohradit, ale pak si všiml, co se zmiňovaná bestie chystá udělat.
"Tak jak myslíš. Ale věř mi, ještě budeš svojí proradnosti litovat," usmál se.
"Pochybuju," odpověděla Leah, která neměla nejmenší tušení, že jí Thori za zády spokojeně žvýká kabelku.

"Chceš nás zabít? Říkal jsem, abys zlikvidoval ty trolly, ne že máš vyvolat hromobití, co zasype celou jeskyni!" křičel Fandral na Thora a uhybal padajícím balvanům. Když zemětřesení skončilo, zbylo v jeskyni místo sotva pro pět přeživších hrdinů.
"Skvělé, místo hrdinské smrti v boji zemřeme na udušení," pochmurně si postěžoval Loki.
"Nepropadejte malomyslnosti, pomoc už je na cestě," řekl Thor. A opravdu, netrvalo dlouho a na stropě se objevil malý otvor, kterým bylo vidět nebe a jejich zachránce.
"Nerada ruším, pánové, ale pokud jste se už nabažili těch kamenů, tady nahoře zbylo ještě pár skřetů k zpacifikování," usmála se Sif.

"Pane, nerad vyrušuji, ale na balkóně je Spiderman a chce s vámi mluvit."
"Už zase? Kolikrát mu budu muset říct, že děti do Avengers fakt nebereme?" povzdechl si Tony, zavolal brnění a vtrhl na balkón. Překvapeně zjistil, že si Spiderman přivedl kamaráda.
"Ne, ani se sidekickem tě nevezmeme. Nejsme DC," zamračil se.
"To je fuk. Já a Deadpool zakládáme Ligu megaúžasnosti, která předčí Avengers v každém ohledu. Ze slušnosti jsme ti přišli nabídnout..."
Ani nestačil doříct a střela z repulzoru ho smetla přes okraj balkónu.
"Beru to jako ne," konstatoval Deadpool a rychle zmizel po laně, které tu Spiderman zanechal.

Nerozhodně se dívala na poslední komentář v diskuzi. To, že s kamarádkou spamovaly do naprosto nesouvisejícího článku, bylo už tak nějak vedlejší.
Jedeš na con?
Nechala si vysvětlit, co to je a zaslat si podrobnosti. Vypadalo to lákavě: setkání lidí, kteří se baví přesně tím, o čem mudlové v jejím okolí nechtějí ani slyšet...
Sice by tam nikoho neznala, se svojí kamarádkou z blogu se viděla jednou, krátce, ale neznámé vody ji lákaly. Po důkladném zvážení se nakonec rozhodla, že si takové dobrodružství nemůže nechat ujít. Rodiče se dozvědí, jen co budou chtít slyšet. Co by se tak mohlo stát?

"Kvííl, kvííl," ozývalo se smutně zpod hospodské lavice. Mrakoplaš se snažil sténání ignorovat, ale s narůstající hlasitostí vrzání se po něm někteří hosté začali ohlížet a zdaleka ne všichni vypadali přátelsky.
"Teď se to nehodí, nemůžeš s tím chvíli počkat?" nenápadně zašeptal Zavazadlu.
"Skřííííp," odmítlo a vzpurně narazilo do stolu, až nadskočily korbele. Aby se pokusil zabránit dalším nepříjemnostem, vyprosil si od hostinské trochu oleje a nalil ho Zavazadlu na panty. To slastně zavrnělo a vypadalo to, že problémy jsou pro dnešek zažehnány. Pak ale Zavazadlo vyrazilo kupředu.
"Klap, klap, křup, buch, křup," radovalo se vesele ze znovu nabytého zdraví.

V domě duchovního byl pěkný nepořádek. Dopoledne zkoušel dělat keramiku, ale trochu neodhadl množství materiálu. Po celém dni tu navíc zbyl strašný nepořádek a on netušil, jak a jestli to kdy dokáže uklidit, natož aby vymýšlel využití pro obří hroudu zbylého jílu.
A pak ho to napadlo. Postupně vymodeloval bytelné tělo se zabudovanou pecí. No, možná to nevypadalo úplně jako člověk, ale neměl zrovna chuť a čas si nějak vyhrávat s detaily. Už jen poslední drobnost. Rychle načmáral pokyny na šém a vložil ho Golemovi do úst.
Mohutná bytost ožila vnitřním žárem. Rabín zajásal. Od teď se bude pracovat samo.

Tylda se domů vrátila pozdě. Že je něco špatně si všimla už v předsíni. Dveře byly nedovřené, ačkoliv by přísahala, že zavřela. V domě se nic neozývalo, všichni spali. Až na jednoho, který tiše číhal.
Opatrně se vydala nahoru, vyhýbajíc se vrzavým schodům. Dveře nejdřív pootevřela jen na skulinku a když se nic nepohnulo, rychle je rozrazila dokořán. U závěsů se hrbil známý zlověstný stín. Rychle přiskočila k posteli.
Pod pokrývkou nahmatala pohrabáč. Vždycky tam měla nějaký pro jistotu schovaný, na tom jediném místě, kam strašidla nemůžou.
"Díky, slečno Zuzano," zašeptala si potichu pro sebe a vrhla se na bubáka.

Květinářství otevíralo brzy, ale přesto se našel zákazník, který již čekal před výlohou, když květinář dorazil.
"Dobrej," pozdravil květinář a odemkl, "pán si bude přát?"
"Dobrý den. Sháním růži," odpověděl.
"No jo, to mi to budete muset trochu upřesnit."
"Zajisté. Co byste mi doporučil na smuteční hostinu pro dámu středního věku?" zeptal se muž.
"Mno, tak to bych asi volil tmavší odstín a uzavřený květ, pro danou situaci bude nejvhodnější."
"Výborně. V tom případě si vezmu tu oranžovou nadýchanou."
"Ale-" nechápal prodavač. Muž pozvedl obočí.
"Dobrá tedy," pokrčil rameny květinář. Se zabalenou květinou pak Saturnin vyrazil zpátky ke své zaměstnavatelce.

Nováček se spokojeně vracel z průzkumné mise. U brány ho zastavila hlídka.
"Lehká šichta?" zeptal se přátelsky legionář na stráži.
"Jo, ty vaše povídačky přehánějí," odpověděl mladý voják.
"Tak tos měl štěstí, žes nepotkal domorodce," řekl strážný.
"Ale potkal. Byli jen dva, tak jsem se jich šel zeptat, co dělají v lese. Že prý šli na menhiry a divočáky, což sedělo, měli obojí. Pak se ptali nazpátek mě, tak jsem řekl, že jsem průzkumník a že můžou někdy zaskočit k nám do tábora. Diplomacie na jedničku," hrdě vyprávěl nováček.
"Ty idiote!" zařval legionář. Za hradbami se ozval veselý Galský pokřik.

"Dnes v noci zaplatí Amazonky za svojí loupežnou výpravu!" prohlásil John. Zbylé Vlaštovky sborově přikyvovali. Vzpomínka na ukradený koláč a posměšný pirátský vzkaz stále nevybledla.
"Připlížíme se k jejich ležení tajně přes ta křoviska," pokračoval John.
"Paráda!" jásali Roger s Titty.
"Počkej, potmě se v křoví ztratíme," strachovala se Zuzana.
"Neztratíme. Poneseme pádla na odnesení kořisti. Každý se chytíme vždycky jednoho jejich konce a zůstaneme pohromadě!" vysvětlil John. To Zuzanu upokojilo a plán byl schválen.
V noci probudil Amazonky šramot.
"Tisíc láter, podívejme se, kdo nás přišel navštívit," smála se Nancy, když pak šly vyprošťovat nebohé námořníky z trnkové houštiny.