Moje články

Hoj, vím že mám něco koupit, ale nevím co, datloval Ivan do telefonu. Obvykle si vytvářel sofistikované nákupní seznamy, ale protentokrát jaksi zapomněl.

Je to jedna věc, vzpomeň si, odpověděla Líza.

Napověz mi první písmenko.

R.

Retsina?

Ne.

Rakije?

Ne.

Ještě jedno?

RU...

Rum!

Ne.

Nevím, Rulandské šedé?

Ne.

Russijskoe igristoe?

Ne.

Tak už fakt nevím, dám se podat.

Je to zelený, napovídala dál Líza.

Nevím a už mě to nebaví. Nic zelenýho, co začíná na RU, neznám.

Je to rukola. A když už budeš v Bille, kup tam nějakej ten rum, Saša říkal, že tuhle měli v akci Legendario.

Arrakis, Duna, Pouštní planeta... Ivan zatnul pěst a cítil zrnka horkého písku, jak si hledají svou sypkou cestičku mezi jeho prsty. Toužil po vodě. Jeho cíl byl na dosah, ale přece tak vzdálen. Musí ji najít. Musí najít gumičku.

"Co to tam dělá, ty vole?" zeptal se Saša.
"Ale říkala jsem, že potřebujeme tu těsnící gumičku k pračce, že blbě napouští," začala vysvětlovat Líza. "Jenže Ivan sežral dvě karamelky, co přines Brukva, a pochopil to tak, že musí hledat na poušti."

Lynda si lokla piva a upřela pohled do kouta zahrady. "Tak proto se už dvě hodiny plazí v pískovišti?"

Ivan se vypotácel z autobusu. Zhluboka se nadechl chladného nočního vzduchu a zapálil si cigáro. Byl rád, že je doma. Hospody jsou skvělá věc, ale ne, pokud je obsadí banda puberťáků. Než by si dali pivo, cucají limonády a čumí u toho do mobilu. Na pěst.
Minul dva dorostence sedící na lavičce.
"Dobrý večer," pozdravili. "Neměl byste, prosím, cigaretu?"
Ivan zašátral v kapse. "Máte štěstí, kluci, ještě tu něco mám."
"Děkujeme."
"Zakuřte si ve zdraví," popřál jim.
"Děkujeme moc, nashledanou, hezký večer!"
"Taky, taky," zahuhlal Ivan a nevěřícně zakroutil hlavou.
Asi to s tou dnešní mládeží nakonec nebude tak špatný.

"Kdo mi snědl moji pizzu?" rozčiloval se Jindřich. "Měl jsem tu dva kousky a jsou pryč, vy kurvy!"
"Jindřichu," začal klidně Ivan, "včera jsi tady vypil tři prdele panáků, sežral plato chlebíčků, přivez jsi hovno a budeš tu vysírat, že ti někdo sežral kousek studený pizzy?"
"Vy jste po piči bohatý Pražáci, u nás musíme šetřit!"
Saša se s elegancí umírajícího hrocha zvedl z gauče a zařval: "Drž hubu, sbal si ten svůj batoh a táhni do Ostravy!"
Za Jindřichem se zabouchly dveře.
"A je v prdeli," oddechl si Ivan.
"No, na dlouho ne," usoudil Saša. "Zapomněl si tady deodorant."

"Lyndo, žiješ?" zjišťoval Ivan.
Postava zhroucená nad půllitrem se lehce pohnula, načež se ozval zvuk připomínající skřek raněného stegosaura.
"Žije!" zvolal Saša.
"Lyndo, seš už úplně na hadry, zavolám ti tágo, jo?" navrhl Ivan.
Lynda se vztyčila, hodila do sebe zbytek piva, načež pravila: "Dojedu sama, jdu na tramvaj!"
Saša s Ivanem pokrčili rameny a objednali si další Staráč.

Tak jak jsi dojela?

Jako poslední co chceš je vzbudit se ve čtyři ráno někde v prdeli na konečný, hodinu bloudit po sídlišti, než konečně potkáš živou duši, aby jsi se mohl zeptat, kde kurva jsi. A ty vole zajebanej Barandov!

"Chlastat s Lyndou je v pohodě. Vypije dvě flašky vína, chytne lítostivou, vybleje ti první poslední o svým životě, ráno se tváří, že se nic nestalo a udělá ti brunch," rozumoval Ivan.
"S Albertem je to taky bezpečný," přisadil Saša. "Většinou pije whisku a po tom člověku není blbě, i když se vyleje jak doga."
"A co s Jindřichem?" dotazovala se Líza.
"Hele, tam je to na pováženou, ale vcelku safe. Většinou doveze láhev vodky, kterou si sám vypije a tím to končí."
"A co L'uboš?"
Ivana polil studený pot. "Po tý kombinaci tatranskýho čaje a borovičky toho člověka neznám!"

"Já jsem náhodou svýho času hrál divadlo!" vykřikl Ivan a v rozmáchlém gestu vychrstnul trochu Martini. "A napsal jsem i nějaký hry!"
"Zahrajeme si nějakou scénku?" navrhl Fanouš. "Já budu víla!"
"Jestli je Fanouš víla, tak já chci bejt Minotaurus," zamyslela se Lynda.
"A já budu nekromant a budu vyvolávat kostlivce!" zvolal Jiřík.
"Předem upozorňuju, že má jediná a životní role byl vodník," sdělil suše Saša.
"Moment," škytnul Ivan a odvrávoral směr koupelna.

"Tak co, Lízo, bude ten vodník?"
"No, zatím je leda tak podvodník. Ivan si napustil vanu, strká hlavu pod hladinu a vykřikuje něco o perlách a sviních."

"Ty vole, já snad přestanu chodit do hospody. To snad není možný, jak je to pivo drahý," filozofoval Ivan nad půllitrem Smíchova. "Na vejšce mi stačily dvě stovky a měl jsem na šest piv a cigára. Teď jdu na jedno a litr v prdeli."
"A kolik jsi vydělával, když jsi byl na vejšce?" zajímala se Lynda.
"Něco mi posílal fotr, občas brigoška, tak možná čtyřku?"
"A teď vyděláváš kolik?" zeptal se Saša.
"Nějakejch čtyřicet?" odhadoval Ivan.
"Jako desetkrát tolik?" zafuněl udiveně Jiřík.
"Takže teď to máš vlastně o půlku levnější," vypočítal bleskově Jindřich. "A můžeš nás všechny pozvat na panáka."

Ivan se probudil ve své posteli. To bylo dobré. Byl oblečen a na noze měl jednu botu, což už úplně dobré nebylo. Vedle sebe po chvíli zaznamenal chrápajícího Sašu, což nevěstilo nic dobrého už tuplem.
"No do píči," zhodnotil situaci.
V jeho hlavě pracoval urputný permoník, který se pokoušel vypáčit z důlku oční bulvu. Šílenej sušák, v hubě jak po kremaci. Po těle v noci přeběhlo stádo muflonů. Žaludek neprotestoval, ovšem Ivan věděl, že pouze do chvíle, než se napije vody.
"Chceš colu?" zeptala se tiše Líza, zadržujíce smích.
"Ticho!" zaúpěl Ivan. "A zhasni nějak to slunce, je příšerně nahlas!"

Nálevna U Tří kočiček byla legendární. Tahy po pražských podnicích u ní zřídkakdy začínaly, ale často končily. A byly natolik legendární, že si je málokdo pamatoval.

"Tak co to bude, pánové a dámo? Dneska tu máme velikonoční speciál, nařezaný kočičky. Čerstvá várka, epická záležitost."
"To chci," pravil Saša.
"Já to taky zkusim," přidala se Lynda.
"No já taky," přidal se Ivan.
Výčepní donesl tři řezaná piva, půl zlatavá jedenáctka, půl zelené velikonoční pivo.
"To je ještě hustější než magický voko!" zahlásil nadšeně Ivan a naklopil to do sebe.

Jak ti je, Ivane?
Chcípnu. Zapomněl jsem, že mám alergii na pelyněk.

Když se Ivan Mádl stal otcem, zcela vědomě se rozhodl, že bude dělat věci naprosto jinak než jeho rodiče. Jednoduše si nepřál z Arnošta a Evžena vychovat alkoholiky trpící úzkostí a chronickou depresí. Pak tu ovšem byly ty situace, kdy potřeboval odložit děti k babičce.

"Byli hodný?" zeptal se zcela formálně matky.
"Když jsem Arnoštkovi nabízela kakao, odmítl ho slovy, že gentleman nepije před pátou. Co je to učíš? A Evžen se vzbudil s tím, že ranní vstávání nesvědčí jeho jemnocitu! Kde to prosím tě vzali?"
Ivan usoudil, že ve výchově možná přece jen udělal chybu. Jednoduše svoje syny podcenil.

Byl parný letní den a vývěsní štít hospody se vlnil jako fatamorgána.
"Ty vole, já mám žízeň, že bych vypil mrtvýmu voko," konstatoval Ivan, usadil se ke stolu a začal lustrovat nápojový lístek.
"Mi povídej," přitakal Saša. "Já mám úplně suchou dáseň. Jsem zvědavej na těch jejich deset druhů na čepu."
"Tak to mi ho vyndej," vydechl Ivan.

Jihlavský Ježek
Chotěboř
Starobrno
Zlatý bažant
Jirsák polotmavý
Kutílek
Antoš Chocholáč
Staročech
Mittrowsky světlé
Březňák

"Tak co to bude, pánové?"
"No my se nějak nemůžeme rozhodnout," procedil mezi zuby Saša.
"Dvě minerálky a rovnou to zaplatíme. Já řídím a kamarád je abstinent."

Je tady někdo, kdo věří na horoskopy?

Ty vole, tolik lidí? Právě jste se přiznali k tomu, že věříte tomu, že Slunce je planeta. Běžte si podat ruku s Babišem a nadojit si žaludeční mlíko, fakt.

Asi před čtyřma tejdnama jsem si četla svůj horoskop. Teda řeknu vám, že větší snůšku hovadin jsem už dlouho neviděla. To byla samá konjunkce Marsu a Uranu a že je teď nejlepší čas na založení rodiny. Prej tomu nasvědčuje měsíc v Blížencích. Já teda nemám páru, co je měsíc v Blížencích, ale pravdou je, že jsem dneska zjistila, že už jsem měsíc v jinači.

"Pojďme si zahrát nějakou deskovku," kňoural Jiřík. Jakožto zapřísáhlý fanoušek Duny a tuzemáku se na Ivanově večírku poněkud nudil.
"Mám tu akorát šachy," oznámil Ivan v ohozu krále Thrandúila, projel kolem na koloběžce a otočil do sebe dvojitou whisky.
"Šachy s panákama!" vykřikl nadšeně Saša a hned začal stavět skleničky na šachovnici. "Kdo sebere figurku, tak jí musí vypít."

"Ivane, vole, hraješ to hůř než moje matka!"
"Hovno!" vykřikl Thrandúil. "Jsem sra.. strategicky obětoval dámu, abych moh.. Ne, počkej, udělám tu.. rošádu!"
Ivan se natáhl po skleničce představující věž. Pak upadl a usnul.
"Šach mat. Thrandúil už to asi nedohraje."

Ivan se nad klávesnicí zakousl do kaiserky s rybím salátem.
"Jak dlouho už tady pracuješ?" zeptal se kolega Ježek.
"Nevim, nějaký čtyři roky," uvažoval Ivan.
Vybavil si pracovní pohovor. Měl kocovinu, modrej oblek a úplně v píči.
Kde se vidíte za pět let?
Kde by se viděl. Bude mít tu práci, možná nový auto a hypotéku a taky kocovinu a úplně v píči.
"Taky se tě ptali, kde se vidíš za pět let?" navázal Ježek.
"Jo."
"A cos jim řek?"
"Že nemám věšteckou kouli."
"Fakt?"
"Ne, vole. Nějaký ty hovna o úspěšný kariéře a tak."
"Tak evidentně to fungovalo."
"Evidentně."

Kapela Prasečí nožičky hrábla do strun a spustila punk natolik progresivní, jak jen ho dokážou zahrát fotříci čtyřicet plus, vydělávající si na chléb svůj vezdejší v oblasti IT.
"Ta Anička ta je má, ta mi pivo nalejvá!" pěl Ambrož a pod pódiem to vřelo. Těla do sebe narážela a strkanice gradovaly. S každým dalším songem o pivu byly bujařejší a bujařejší.
"Pogo, vole!" Do Ivana vrazil týpek s čírem a rozlil mu pivo.
"Ty vole, můj Kozel!"
"Se neposer!" zasmála se holka v křiváku.
"Ty píčo, na tohle jsem už starej," postěžoval si Ivan ve frontě na pivo.
"Pogo, vole!"

"Musim jít chcát," oznámil Saša.
"Ty seš děsná koroptev," komentoval to Ivan.
"Máte na hajzlech toaleťák?" zeptala se Lynda. "U nás došel."
"Nevim, nechodim chcát na kabinky," sdělil Saša.
"A to já zas jo," ozval se Ivan. "Nikdo tam na mě nečumí. A stejně jsem z domova zvyklej si sedat."
"Abys nepochcal prkýnko?"
"Líza hlavně nesnáší ten zvuk, jak čůráš ve stoje. Když si sedneš, je to tichý."
"Ty vole, to jdu vyzkoušet!" zvolal Saša a odkvačil.
"Tak co?" vyzvídala Lynda po jeho návratu z toalet.
"Pokus neproběh. Kabinka bylo obsazená. Nějaký dva borci tam šňupali koks přímo z hajzldesky."

"Neříkal jsi, že jdeš na jedno a přijdeš brzo?" otázala se Líza spíše ze zvyku hodinu po půlnoci, když se její muž domotal do ložnice.
"Jedno, dvě... slovy dvanáct," vysvětlil Ivan, zahodil batoh a svalil se na postel. "Pivo má takovou vlastnost, že tě prostě drží a drží..."
"A drží," uzavřela Líza, protože Ivan už chrápal.

"Neříkal jsi, že jdeš k tomu Sašovi jenom přivrtat poličky a přijdeš brzo?" otázala se Líza spíše ze zvyku hodinu po půlnoci.
"No jsem se trochu zdržel," zahuhlal její muž.
"Zase tě drželo pivo?"
"Ne!" vyhrkl Ivan, zavrávoral a zahodil vrtačku. "Single malt whisky!"

Když se rozhodla držet suchej únor Lynda, Ivan nad tím mávl rukou. Mívala tyhle excesy, stejně jako se občas rozhodla odstěhovat do Reichu. Když s tím přišel i Saša, zkusil Ivan abstinovat.
"Mně ani nechybí ten chlast jako takovej," vysvětloval Ivan Líze, "ale já teď nemám žádnej sociální život, když nechodím do hospody."
"Si tam můžeš dát limonádu."
"Ty vole, zkoušela jsi někdy vypít deset kofol?"
"A co birell?"
"Po tom prdím tak, že bych si tu moh rovnou postavit jímku na bioplyn."
"Tak co teda budeš dělat?"
"No asi koupím tuzemák a brnknu Jiříkovi. Ten na nějakej únor sere."