Moje články

"Po kom to dítě je..." Ivan nechápavě kroutil hlavou, zatímco psal zprávu Arnoštově třídní učitelce, že se jeho syn nedostaví k výuce z důvodu nevolnosti.
"No asi po mně," sdělila sebekriticky Líza. "Ale z čeho mu může být až takhle blbě?"
"Já ti řeknu, z čeho je mu blbě. Slyšel, jak se s Brukvou bavíme o kouření šalvěje, jenže už mu neseplo, že má kouřit šalvěj divotvornou a ne tu lékařskou, co máme v truhlíku. Ono by to teda nebylo tak hrozný, kdyby k tomu nepil tu becehrovku. V kombinaci s alkoholem je to docela jedovatý."
"To je ale blbec."

"Já toho kokota zabiju," hudral Saša, zatímco vybíral ze záhonů vajgly a kostičky lega. "Co to je za nápad, vyhazovat věci z oken?"
"Tohle ještě nic neni," uklidňoval ho Ivan. "Jednou se ožral u nás a vyházel z balkonu flašky od chlastu. Celý dopoledne jsem sbíral střepy z trávníku. Když jsem mu řek, že je debil, smál se a říkal, že s matkou v Ostravě vyhazujou věci z oken úplně běžně."
"Ty vole, ještě jednou něco takovýho udělá a vyhodím z okna jeho."
Ivan obhlédl Sašův domek a povzdechl si: "Škoda že už nebydlíte na Jižáku v tom dvanáctým patře."

Hoj, vím že mám něco koupit, ale nevím co, datloval Ivan do telefonu. Obvykle si vytvářel sofistikované nákupní seznamy, ale protentokrát jaksi zapomněl.

Je to jedna věc, vzpomeň si, odpověděla Líza.

Napověz mi první písmenko.

R.

Retsina?

Ne.

Rakije?

Ne.

Ještě jedno?

RU...

Rum!

Ne.

Nevím, Rulandské šedé?

Ne.

Russijskoe igristoe?

Ne.

Tak už fakt nevím, dám se podat.

Je to zelený, napovídala dál Líza.

Nevím a už mě to nebaví. Nic zelenýho, co začíná na RU, neznám.

Je to rukola. A když už budeš v Bille, kup tam nějakej ten rum, Saša říkal, že tuhle měli v akci Legendario.

"Hele, mají v akci Heffron," upozornil Ivan Sašu, který před sebou tlačil nákupní vozík. "A jablečnej džus!"
"Tak to je znamení," usoudil Saša. "Uděláme si otrávený jablko. Po tomhle Kauflandu ho potřebuju."

"To je mi dobře, to mi bude špatně," pronesl Ivan. Potáhl si z cigarety a zahleděl se na prázdnou láhev. "Asi nám došel rum, tak já asi jdu."
"Nechoď, mám tam ještě tuzemák. Uděláme si otrávený jablko czech edition," navrhl Saša.
"Per to do mě!"

"Ahoj, je Ivan doma?" ozvala se následující den v telefonu Lynda.
"Je, ale obávám se, že si dneska hraje na jablko v županu."

Arrakis, Duna, Pouštní planeta... Ivan zatnul pěst a cítil zrnka horkého písku, jak si hledají svou sypkou cestičku mezi jeho prsty. Toužil po vodě. Jeho cíl byl na dosah, ale přece tak vzdálen. Musí ji najít. Musí najít gumičku.

"Co to tam dělá, ty vole?" zeptal se Saša.
"Ale říkala jsem, že potřebujeme tu těsnící gumičku k pračce, že blbě napouští," začala vysvětlovat Líza. "Jenže Ivan sežral dvě karamelky, co přines Brukva, a pochopil to tak, že musí hledat na poušti."

Lynda si lokla piva a upřela pohled do kouta zahrady. "Tak proto se už dvě hodiny plazí v pískovišti?"

"Kde seš?" zívla Líza a rozlepila oko. "Kolik je hodin?"
Bylo půl třetí.
"Co se stalo?" zpovídala Ivana dál.
"Ujelo mi metro," počal vysvětlovat. "Takže jsem nestih poslední autobus."
"A jak ses dostal domů?"
"Ve tři čtvrtě na jednu jede vlak z Braníka."
"Tys jel vlakem? Na Bobříš? Vlakem?"
"Jo," konstatoval Ivan. "Ze začátku to bylo dobrý, pár lidí jelo do Vranýho a do Mníšku, ale pak jsem tam zůstal sám jenom s tím chlapem."
"S jakým chlapem?"
"S chlapem, co se mě nad zvětralým lahváčem pokoušel přesvědčit, že je můj anděl strážnej," vydechl Ivan. "Příště si radši zaplatím Ubera."

Ivan se vypotácel z autobusu. Zhluboka se nadechl chladného nočního vzduchu a zapálil si cigáro. Byl rád, že je doma. Hospody jsou skvělá věc, ale ne, pokud je obsadí banda puberťáků. Než by si dali pivo, cucají limonády a čumí u toho do mobilu. Na pěst.
Minul dva dorostence sedící na lavičce.
"Dobrý večer," pozdravili. "Neměl byste, prosím, cigaretu?"
Ivan zašátral v kapse. "Máte štěstí, kluci, ještě tu něco mám."
"Děkujeme."
"Zakuřte si ve zdraví," popřál jim.
"Děkujeme moc, nashledanou, hezký večer!"
"Taky, taky," zahuhlal Ivan a nevěřícně zakroutil hlavou.
Asi to s tou dnešní mládeží nakonec nebude tak špatný.

"Mám kocovinu z pekla," konstatoval Ivan. "Tady už pomůže jen cola, rybí salát a nějakej film oceněnej Zlatou malinou."
Lynda chvíli lovila v notebooku. "Mám tu geniální dílo z roku 1984. Hraje v tom Dolly Parton a Sylvester Stallone."
"Co to je za sračku?" zajímal se Ivan.
"Je to country sračka," upřesnila Lynda.
"Tak to potřebuju vidět!"

Když se Sly jakožto italský taxikář s hudebním hluchem zhoupl v bocích a jal se pět pod vedením Dolly coby znuděné lokální hvězdy tu nejryzejší country music, změnil Ivan názor.
"Co děláš? Proč jsi to stopnul?"
"Jdu si nalejt panáka. Tohle střízlivej nedám."

"Kdo mi snědl moji pizzu?" rozčiloval se Jindřich. "Měl jsem tu dva kousky a jsou pryč, vy kurvy!"
"Jindřichu," začal klidně Ivan, "včera jsi tady vypil tři prdele panáků, sežral plato chlebíčků, přivez jsi hovno a budeš tu vysírat, že ti někdo sežral kousek studený pizzy?"
"Vy jste po piči bohatý Pražáci, u nás musíme šetřit!"
Saša se s elegancí umírajícího hrocha zvedl z gauče a zařval: "Drž hubu, sbal si ten svůj batoh a táhni do Ostravy!"
Za Jindřichem se zabouchly dveře.
"A je v prdeli," oddechl si Ivan.
"No, na dlouho ne," usoudil Saša. "Zapomněl si tady deodorant."

"...jako my Češi jsme úplně stejný hovada jako Rusové nebo Ukrajinci, ale ten zásadní rozdíl je v tom, co chlastáme," vysvětloval Brukva svou teorii. "Oni lejou vodku a to vzbuzuje v člověku agresivitu. Takovej Rusák tě zabije kvůli kravině, když je na hadry, což je v podstatě furt."
"Aha," přikyvoval Ivan.
"Jenže my lemtáme pivo. A lupulin utlumuje, takže jsou z nás vlastně takový neškodný hovádka." Brukva rozmáchl rukama a zahleděl se k nebesům, kde se pnuly liány chmele. "Zde leží počátek všeho!" vykřikl, načež se přerazil o bezvládně ležící tělo.
"Já myslím, že tu hlavně leží úplně ožralej Saša."

"Lyndo, žiješ?" zjišťoval Ivan.
Postava zhroucená nad půllitrem se lehce pohnula, načež se ozval zvuk připomínající skřek raněného stegosaura.
"Žije!" zvolal Saša.
"Lyndo, seš už úplně na hadry, zavolám ti tágo, jo?" navrhl Ivan.
Lynda se vztyčila, hodila do sebe zbytek piva, načež pravila: "Dojedu sama, jdu na tramvaj!"
Saša s Ivanem pokrčili rameny a objednali si další Staráč.

Tak jak jsi dojela?

Jako poslední co chceš je vzbudit se ve čtyři ráno někde v prdeli na konečný, hodinu bloudit po sídlišti, než konečně potkáš živou duši, aby jsi se mohl zeptat, kde kurva jsi. A ty vole zajebanej Barandov!

"Ty vole, to mi chceš říct, že už tu jako nemáme nic k pití?" zaskučel Ivan.
"Tak zajdem do Pennáče, ne?" navrhl Jindřich.
"Já nevím, jak u vás v Ostravě, ale tady Penny zavírá v devět. A je půl jedenáctý," uzemnil ho Saša.
"V lékárničce je určitě Alpa!" napadla Ivana spásná myšlenka.
"Přece nebudem chlastat francovku!" namítla Týna. "Dyť je to hnus."
"Je tu mandarinková Clever šťáva, tak si uděláme drinčík," zasmál se Ivan a jal se konat.

"Tak jaký to je?" vyzvídala Lynda.
Ivan zkušeně ohrnul ret. "Hele, není to marný. Chutná to jako pomerančový Hallsky. Nemáte někdo paraplíčko?"

"Chlastat s Lyndou je v pohodě. Vypije dvě flašky vína, chytne lítostivou, vybleje ti první poslední o svým životě, ráno se tváří, že se nic nestalo a udělá ti brunch," rozumoval Ivan.
"S Albertem je to taky bezpečný," přisadil Saša. "Většinou pije whisku a po tom člověku není blbě, i když se vyleje jak doga."
"A co s Jindřichem?" dotazovala se Líza.
"Hele, tam je to na pováženou, ale vcelku safe. Většinou doveze láhev vodky, kterou si sám vypije a tím to končí."
"A co L'uboš?"
Ivana polil studený pot. "Po tý kombinaci tatranskýho čaje a borovičky toho člověka neznám!"

"Ivánku, já potřebuju spinkat!" zahlaholila Líza mezi dveřmi a jala se vratkým krokem naplňovat svou tužbu.
"No to vidím, co jste tam pili?"
"Já nevím, víno a nějakou whisku," lovila z paměti. "Se mnou se točí celej svět!" vykřikla a svalila se na postel. "Točí se a točí!"
"Musíš to ukotvit," radil zkušeně Ivan.
"Co?"
"Normálně dej jednu nohu na zem."
"Já budu asi blinkat."
"Hlavně zas nenablij do koše s prádlem!"
Ivan vyběhl pro kýbl, který umístil k posteli doslova za minutu dvanáct.
"Jejda," zajíkla se Líza.
"Co se děje?"
"Asi jsem spustila kotvu do řízku s bramborovým salátem."

"Já jsem náhodou svýho času hrál divadlo!" vykřikl Ivan a v rozmáchlém gestu vychrstnul trochu Martini. "A napsal jsem i nějaký hry!"
"Zahrajeme si nějakou scénku?" navrhl Fanouš. "Já budu víla!"
"Jestli je Fanouš víla, tak já chci bejt Minotaurus," zamyslela se Lynda.
"A já budu nekromant a budu vyvolávat kostlivce!" zvolal Jiřík.
"Předem upozorňuju, že má jediná a životní role byl vodník," sdělil suše Saša.
"Moment," škytnul Ivan a odvrávoral směr koupelna.

"Tak co, Lízo, bude ten vodník?"
"No, zatím je leda tak podvodník. Ivan si napustil vanu, strká hlavu pod hladinu a vykřikuje něco o perlách a sviních."

"Tak co, vašnosto, jaká byla legendární narozeninová pařba?" zajímal se kolega Ježek, celý lačný po vyprávění.
"Ty vole, ani mi nemluv," zahučel otráveně Ivan.
"Povídej, přeháněj, zveličuj!"
Ivan se složil do židle. "Albertovi s Viktorií utekla kočka."
"A?"
"Takže nedojeli. Sašovi s Týnou vybouchlo hlídání, Lyndě nějakej kokot naboural auto..."
"Takže jste nakonec jenom hulili s Brukvou?"
"Vole Brukva se na starý kolena posral a šel do aktivních záloh. Svobodník Svoboda, píčo."
"Počkej, tak byl vůbec nějakej flám?"
"Hovno bylo."
"Co?"
"Je mi čtyřicet. Jsem už starej. Takže se klidně můžu celej víkend jenom válet na gauči a chlastat lahváče."

"Ty vole, já snad přestanu chodit do hospody. To snad není možný, jak je to pivo drahý," filozofoval Ivan nad půllitrem Smíchova. "Na vejšce mi stačily dvě stovky a měl jsem na šest piv a cigára. Teď jdu na jedno a litr v prdeli."
"A kolik jsi vydělával, když jsi byl na vejšce?" zajímala se Lynda.
"Něco mi posílal fotr, občas brigoška, tak možná čtyřku?"
"A teď vyděláváš kolik?" zeptal se Saša.
"Nějakejch čtyřicet?" odhadoval Ivan.
"Jako desetkrát tolik?" zafuněl udiveně Jiřík.
"Takže teď to máš vlastně o půlku levnější," vypočítal bleskově Jindřich. "A můžeš nás všechny pozvat na panáka."

"Potřebujem novej kurník," vydechl Saša a vyprázdnil lahváč. "Tenhle se rozpadá, včera mi spadly na hlavu dvířka. A slípky vyžadujou víc místa."
"Hele, to nebude problém," zhodnotil situaci Ivan. "Koupíme suda, latě, pletivo a za víkend to máme hotový."

"Co se tváříš jak boží umučení?" zeptala se Líza Ivana po návratu z práce.
"Protože se tak cejtim. Jestli sis nevšimla, tak jsem si probil ruku hřebíkem a napích se bokem na petlici. A po tom Kácovu jsem byl zdechlej tři dny."
"A?"
"A jelikož jsem se jako první zjevil kolegyním, už se mi kvůli tomu posranýmu kurníku směje celá firma."

Ivan se probudil ve své posteli. To bylo dobré. Byl oblečen a na noze měl jednu botu, což už úplně dobré nebylo. Vedle sebe po chvíli zaznamenal chrápajícího Sašu, což nevěstilo nic dobrého už tuplem.
"No do píči," zhodnotil situaci.
V jeho hlavě pracoval urputný permoník, který se pokoušel vypáčit z důlku oční bulvu. Šílenej sušák, v hubě jak po kremaci. Po těle v noci přeběhlo stádo muflonů. Žaludek neprotestoval, ovšem Ivan věděl, že pouze do chvíle, než se napije vody.
"Chceš colu?" zeptala se tiše Líza, zadržujíce smích.
"Ticho!" zaúpěl Ivan. "A zhasni nějak to slunce, je příšerně nahlas!"

"Arnošte, kámo, co vlastně dělá tvůj táta?"
Výrostci oděni do tepláků seděli na zídce před bytovkou a svorně zírali do ajfounů.
"Můj táta je starej pankáč," sdělil Mádl junior.
"Já jsem myslel, že je nějakej manažer nebo tak něco."
"To taky."
Ivan vytáhl z kufru auta basu Radegastů, do sluchátek pustil Prasečí nožičky a vyrazil k domovu.
"Nazdar tati," pozdravil Arnošt mutujícím hlasem.
"Nazdar."
"Nevypadáte moc jako pankáč, pane Mádl."
"Když jsem byl mladej, nosil jsem glády, podhol a piercing ve vobočí," svěřil se Ivan. "Teď už jsem starej, tak mi zůstalo jenom pivko, pogo a triko Sex Pistols."
"Dope!"

Nálevna U Tří kočiček byla legendární. Tahy po pražských podnicích u ní zřídkakdy začínaly, ale často končily. A byly natolik legendární, že si je málokdo pamatoval.

"Tak co to bude, pánové a dámo? Dneska tu máme velikonoční speciál, nařezaný kočičky. Čerstvá várka, epická záležitost."
"To chci," pravil Saša.
"Já to taky zkusim," přidala se Lynda.
"No já taky," přidal se Ivan.
Výčepní donesl tři řezaná piva, půl zlatavá jedenáctka, půl zelené velikonoční pivo.
"To je ještě hustější než magický voko!" zahlásil nadšeně Ivan a naklopil to do sebe.

Jak ti je, Ivane?
Chcípnu. Zapomněl jsem, že mám alergii na pelyněk.

"Tak a jsme v řiti," oznámil Saša.
"Co je?" odtušil Jindřich.
"Šel jsem na cígo a nevšim jsem si, že je tam ten podělanej schod. Mám výron jak prase. S tím fakt nemůžu řídit."
"Já už jsem měl sedm piv a jednu zelenou," zanotoval Ivan, nikoliv však vesele. Restaurační zařízení, kde se nacházeli, stálo dvanáct kilometrů od civilizace.
"Já můžu řídit," navrhl Jindřich. "Když nemám řidičák, nemůžou mi ho vzít!"

"Musíš vycouvat. Dej tam revers," radil Saša Jindřichovi.
Hyundai zběsile zařvala a začala rotovat v soustředných kruzích.
"Píčo vole, co děláš?!"
"Dozadu to jede, když přetočim volant, ne?"
"Páka, vole!"

Když se Ivan Mádl stal otcem, zcela vědomě se rozhodl, že bude dělat věci naprosto jinak než jeho rodiče. Jednoduše si nepřál z Arnošta a Evžena vychovat alkoholiky trpící úzkostí a chronickou depresí. Pak tu ovšem byly ty situace, kdy potřeboval odložit děti k babičce.

"Byli hodný?" zeptal se zcela formálně matky.
"Když jsem Arnoštkovi nabízela kakao, odmítl ho slovy, že gentleman nepije před pátou. Co je to učíš? A Evžen se vzbudil s tím, že ranní vstávání nesvědčí jeho jemnocitu! Kde to prosím tě vzali?"
Ivan usoudil, že ve výchově možná přece jen udělal chybu. Jednoduše svoje syny podcenil.

"Jste se vrátili ze Saigonu? Jsem myslela, že jste byli na pivním festu," zhodnotila Lynda vizáž Saši, Ivana a Alberta.
"No byli jsme na pivním festu," odvětil Ivan s tržnou ránou v obočí.
"Akorát se to trochu zvrhlo," dodal Albert a mimoděk se dotkl svého zmodralého oka.
"Neměli říkat, že podvádíme," zahuhlal Saša se zlomeným nosem.
"Jak se dá, ty vole, podvádět v pivní štafetě?" upřesnil Ivan.
"A to vám jako jen tak dali do držky?"
"No jen tak ne. Až potom, co Albert urval tyč od partystanu, zařval Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme! a polil moderátora dvanáctkou Žižkou."

Byl parný letní den a vývěsní štít hospody se vlnil jako fatamorgána.
"Ty vole, já mám žízeň, že bych vypil mrtvýmu voko," konstatoval Ivan, usadil se ke stolu a začal lustrovat nápojový lístek.
"Mi povídej," přitakal Saša. "Já mám úplně suchou dáseň. Jsem zvědavej na těch jejich deset druhů na čepu."
"Tak to mi ho vyndej," vydechl Ivan.

Jihlavský Ježek
Chotěboř
Starobrno
Zlatý bažant
Jirsák polotmavý
Kutílek
Antoš Chocholáč
Staročech
Mittrowsky světlé
Březňák

"Tak co to bude, pánové?"
"No my se nějak nemůžeme rozhodnout," procedil mezi zuby Saša.
"Dvě minerálky a rovnou to zaplatíme. Já řídím a kamarád je abstinent."

"Pánové," zašveholil Brukva. "Tohle jsou legendární lysohlávky z Údolí, vlastnoruční sběr, prvotřídní výběr, to vás vystřelí do vesmíru."
"No to doufam," řekl Ivan a postavil vodu na čaj.
Saša si zapálil viceroyku, vyfoukl kouř a poznamenal: "Se mnou houbičky nic nedělaj. Všici mají trip a já akorát sračku."
"Tohle tě odpálí, příteli, neboj se ničeho nic," ujistil ho Brukva a jal se připravovat lektvar.

"Tak co?" zeptal se Ivan Šaši po návratu ze světa, kde mají zvuky barvu.
"Prázdno. Zima, tma a politbyro."
"Sašo, ty vole, teď jsi právoplatnej šaman!" vykřikl Brukva.
"Co? Jakto?"
"Protože jsi právě prožil vlastní smrt!"

Je tady někdo, kdo věří na horoskopy?

Ty vole, tolik lidí? Právě jste se přiznali k tomu, že věříte tomu, že Slunce je planeta. Běžte si podat ruku s Babišem a nadojit si žaludeční mlíko, fakt.

Asi před čtyřma tejdnama jsem si četla svůj horoskop. Teda řeknu vám, že větší snůšku hovadin jsem už dlouho neviděla. To byla samá konjunkce Marsu a Uranu a že je teď nejlepší čas na založení rodiny. Prej tomu nasvědčuje měsíc v Blížencích. Já teda nemám páru, co je měsíc v Blížencích, ale pravdou je, že jsem dneska zjistila, že už jsem měsíc v jinači.

"Hele, můžem tady kouřit?" optal se bezelstně Saša a vytáhnul viceroyky.
"To by se fotr posral, je zapřisáhlej nekuřák. Myslim, že má trauma už od doby, co poprvý přečet Chatu v Jezerní kotlině."
"Tady ale žádná kotlina neni," zasmál se Jindřich.
"Ne vole, ale je to jeho chata, tak mazejte ven."
"A kam mám pak hodit vajgl?"
"Sem, pane hrábě! Pravá Míšeň!" oznámil Albert zvedaje nočník, který objevil pod lavičkou.
"Řek bych, že je to spíš pravej smalt, ale na popelník toprí," usoudil Ivan. "Ale upozorňuju vás, že ta nádoba právě získala novou funkci, takže se neopovažujte do ní nachcat!"

"Pojďme si zahrát nějakou deskovku," kňoural Jiřík. Jakožto zapřísáhlý fanoušek Duny a tuzemáku se na Ivanově večírku poněkud nudil.
"Mám tu akorát šachy," oznámil Ivan v ohozu krále Thrandúila, projel kolem na koloběžce a otočil do sebe dvojitou whisky.
"Šachy s panákama!" vykřikl nadšeně Saša a hned začal stavět skleničky na šachovnici. "Kdo sebere figurku, tak jí musí vypít."

"Ivane, vole, hraješ to hůř než moje matka!"
"Hovno!" vykřikl Thrandúil. "Jsem sra.. strategicky obětoval dámu, abych moh.. Ne, počkej, udělám tu.. rošádu!"
Ivan se natáhl po skleničce představující věž. Pak upadl a usnul.
"Šach mat. Thrandúil už to asi nedohraje."

"Ty vole, jak ji vlastně poznáme?" uvažoval Ivan.
Čekali se Sašou na vlak z Teplic, který měl už půl hodiny zpoždění, a docházely jim cigára. Lyndina sestra jim měla předat jakýsi kontraband a pokračovat směrem na Plzeň.
"Třeba bude mít bochník chleba," přemítal Saša.
"Lynda říkala, že jsou si podobný."
"Vlastně říkala, že jsou si podobný, akorát že vůbec."
Vlak zastavil a z vagónu vystoupila kopie Lyndy, akorát že vůbec. Markéta na sobě měla teplákovku značky Adidas a zaručeně pravou kabelku Luis Vuitton.
"Ahoj, nejsi Markéta?"
"Saša a Ivan! Lynda říkala, že budete vypadat jako Bolek a Lolek z Wishe."

Ivan se nad klávesnicí zakousl do kaiserky s rybím salátem.
"Jak dlouho už tady pracuješ?" zeptal se kolega Ježek.
"Nevim, nějaký čtyři roky," uvažoval Ivan.
Vybavil si pracovní pohovor. Měl kocovinu, modrej oblek a úplně v píči.
Kde se vidíte za pět let?
Kde by se viděl. Bude mít tu práci, možná nový auto a hypotéku a taky kocovinu a úplně v píči.
"Taky se tě ptali, kde se vidíš za pět let?" navázal Ježek.
"Jo."
"A cos jim řek?"
"Že nemám věšteckou kouli."
"Fakt?"
"Ne, vole. Nějaký ty hovna o úspěšný kariéře a tak."
"Tak evidentně to fungovalo."
"Evidentně."

"Ty vole, kde je ten Jindřich? Měl tu bejt už asi před třema hodinama," pronesl Ivan a objednal si další pivo.
"Hele, zrovna píše," sdělila Lynda pozorujíc telefon.
"A co?"
"To bych taky ráda věděla, to je kód Enigma asi."

Píce
Zkurvenej banhof
V lese sú někde
Píce píce

"Ty vole, já mu radši zavolám, Jolanda hadr, fakt. Hodně budeš někde!"
Ivan se zvedl a odešel před hospodu vyřídit hovor.
"Tak co?"
"Moc souvisle nehovořil, ale to podstatný vim."
"A to jest?"
"Koupil si na cestu vodku, vypil ji ve vlaku, usnul a teď se vzbudil ve Furth im Wald."

Kapela Prasečí nožičky hrábla do strun a spustila punk natolik progresivní, jak jen ho dokážou zahrát fotříci čtyřicet plus, vydělávající si na chléb svůj vezdejší v oblasti IT.
"Ta Anička ta je má, ta mi pivo nalejvá!" pěl Ambrož a pod pódiem to vřelo. Těla do sebe narážela a strkanice gradovaly. S každým dalším songem o pivu byly bujařejší a bujařejší.
"Pogo, vole!" Do Ivana vrazil týpek s čírem a rozlil mu pivo.
"Ty vole, můj Kozel!"
"Se neposer!" zasmála se holka v křiváku.
"Ty píčo, na tohle jsem už starej," postěžoval si Ivan ve frontě na pivo.
"Pogo, vole!"

Ivan vzdychl, otevřel si colu a pokusil se zaostřit na monitor.
"Do kdy jste to včera táhli?" zeptala se kolegyně Domča.
"Já ani nevim, možná do jedný?" odhadoval Ivan.
"A kde je vlastně Kosťa?"
"Netušim. Když jsem odcházel, říkal něco o tom, že jde ještě na panáka do Kobřičky," lovil z paměti Ivan.
"A přijde vůbec?"
"Nepřijde," oznámil jim šéf, který zrovna vešel. "Pan Ježek mi právě volal, že si na dnešek bere sick day."
"To je teda morálka. Ať se sebere a přijde trpět se mnou."
"Obávám se, že to nestihne. Probudil se na záchytce v Peci pod Sněžkou."

"Musim jít chcát," oznámil Saša.
"Ty seš děsná koroptev," komentoval to Ivan.
"Máte na hajzlech toaleťák?" zeptala se Lynda. "U nás došel."
"Nevim, nechodim chcát na kabinky," sdělil Saša.
"A to já zas jo," ozval se Ivan. "Nikdo tam na mě nečumí. A stejně jsem z domova zvyklej si sedat."
"Abys nepochcal prkýnko?"
"Líza hlavně nesnáší ten zvuk, jak čůráš ve stoje. Když si sedneš, je to tichý."
"Ty vole, to jdu vyzkoušet!" zvolal Saša a odkvačil.
"Tak co?" vyzvídala Lynda po jeho návratu z toalet.
"Pokus neproběh. Kabinka bylo obsazená. Nějaký dva borci tam šňupali koks přímo z hajzldesky."

"Ty vole, dneska jsem viděl záznam z otevřený snídaně s našim generálem, měl tam nějakej proslov, to zas byly kecy, to by ses posral. Prej jak stojíme na ramenou obrů a musíme bejt vděčný velký matce v Belgii, že bez toho by nebyly zisky. Ale já ti řeknu, bez čeho by nebyly zisky! Celej korporátní obr by byl úplně v prdeli bez těch trpaslíků, který každý zasraný ráno vstanou a jdou jak idioti tvořit další a další excelový tabulky. Protože na těch to stojí, ne vole na nějakejch obrech. Bez lidí jako já by byl celej korporát úplně v píči!"

"Neříkal jsi, že jdeš na jedno a přijdeš brzo?" otázala se Líza spíše ze zvyku hodinu po půlnoci, když se její muž domotal do ložnice.
"Jedno, dvě... slovy dvanáct," vysvětlil Ivan, zahodil batoh a svalil se na postel. "Pivo má takovou vlastnost, že tě prostě drží a drží..."
"A drží," uzavřela Líza, protože Ivan už chrápal.

"Neříkal jsi, že jdeš k tomu Sašovi jenom přivrtat poličky a přijdeš brzo?" otázala se Líza spíše ze zvyku hodinu po půlnoci.
"No jsem se trochu zdržel," zahuhlal její muž.
"Zase tě drželo pivo?"
"Ne!" vyhrkl Ivan, zavrávoral a zahodil vrtačku. "Single malt whisky!"

Pivotéka Basecamp byla podnikem, kde si člověk mohl nakoupit lahváče z celého světa. Když se rozhodl pro konzumaci na místě, občas mu k tomu dali i skleničku. Ivan sem chodil pravidelně.
"Dneska tu mám něco přímo pro tebe," oznámil mu Jeník, majitel provozovny. "Tmavá čtrnáctka."
Ivan dal na doporučení a nechal si otevřít pivko s názvem Černá ovce.
Konzumace v Basecampu byla zrádná tím, že se stoupající hladinou alkoholu v krvi člověk přestával číst písmenka a vybíral si piva zejména podle obrázku na etiketě.
"Bílá vrána!" vykřikl Ivan a koupil si láhváč za osm stovek. "Ty půjdeš hezky za ovečkama!"

Když se rozhodla držet suchej únor Lynda, Ivan nad tím mávl rukou. Mívala tyhle excesy, stejně jako se občas rozhodla odstěhovat do Reichu. Když s tím přišel i Saša, zkusil Ivan abstinovat.
"Mně ani nechybí ten chlast jako takovej," vysvětloval Ivan Líze, "ale já teď nemám žádnej sociální život, když nechodím do hospody."
"Si tam můžeš dát limonádu."
"Ty vole, zkoušela jsi někdy vypít deset kofol?"
"A co birell?"
"Po tom prdím tak, že bych si tu moh rovnou postavit jímku na bioplyn."
"Tak co teda budeš dělat?"
"No asi koupím tuzemák a brnknu Jiříkovi. Ten na nějakej únor sere."

Pivo dnes?
Ivan střídavě hleděl na zprávu od Lyndy a čtrnáctku v kalendáři a prožíval dilema.
Dneska nemůžu, odepsal nakonec a vypravil se do pekelného chřtánu nákupního centra.

"Ty vole, nazdar!"
Ivan se ve frontě na kytky připojil k Sašovi.
"Jestli ulovim oschlý gerbery, bude to úspěch," zhodnotil Ivan situaci. "Se všichni totálně posrali, ne?"
Saša přehlédl tváře mužů, vrásčité a zešedlé zoufalstvím, a mlčky přikývl.

"Ahoj miláčku!" Ivan vítězoslavně napochodoval do obýváku a zamával povadlými karafiáty.
"Tys něco proved?" zeptala se podezíravě Líza.
"Ne, proč?"
"No že neseš kytky?"
"Je Valentýn!"
"Aha. To jsme radši mohli jít na pivo."