Moje články

Vloni jsem to nestihla, a tak jsem si dala závazek. Letos! Nikdo, NIKDO totiž vloni neudělal výběr těch nejromantičtějších drabble, u kterých se nám oči orosily a srdéčko v hrudi usedalo štěstím, že je všechno jak má být, protože Mařenka s Jeníkem jsou svoji, a proč bychom se tedy netěšili (ne, Jeníkova love story s Vaškem a Kecalem mě zdaleka tak nebere...). Horoucí srdce, city trvalejší skály, láska až za hrob, prostě aspoň trochu toho, čemu se v některých částech světa říká fluff.
Téma se původně jmenovalo "desatero romantických psaníček", což bohužel nebylo dost vypovídající, proto jsem přejmenovala, omlouvám se.
Copak jsem tady jedinej romantik? Ale ne, přece je na světě...
1. Láska nebeská! Každý máme v tomhle filmu ten svůj příběh. Do mých preferencí se trefil/a Wee_Wees - Jak to vidí úhoři.
2. Když už jsme u těch veselých příběhů ze života, i gumoví medvídci hoří láskou; Bellatrix Black... nám to předvedla v Zamilované aminokyseliny, aneb počátek gumové romance.
3. Jeřabina dokázala, že (nejen) na Zeměploše existuje pro každého ten pravý/á. A je schopen pro lásku velkých obětí.
Odtud vítr vane...
4. Lejdynka dokonale doplnila Pouští a pralesem, knihu, která mě provázela dětstvím, plnou nevinné, štěněcí a bezvýhradné lásky. Protože Na tom není nic špatného.
5. Jana Varga si mě zase získala důstojným zpracováním mého oblíbeného páru z Pána prstenů. Byť 90 % drabble vůbec není o romantice, zbývajících 10 % mi stačí! Hlad po uznaní....
6. may fowl zavítala tradičně k Harry Potterovi a vytvořila momentku průzračnou jako
Světlo samo.
7. Frox se inspirovala tamtéž, a vytvořila nám
Voňavé tajemství na druhou.
8. Neodolatelně, důvěrně a domácky romantická jsou budečská drabblata od Aries o Evženovi a Xenii. Za všechny - Návrat.
9. Sothis Blue tam určitě byla - Na královském karu v domě Odysseově nezaznělo jediné romantické slovo, ale byla to přesto láska jako trám.
10. A máme zde nekorunovanou, leč nepopiratelnou královnu žánru.
Danae.
Co dodat. Sama se sebou umí hrát hry na kdyby, když vyzkouší dva možné konce jednoho hrdiny... a oba jsou nádherné:
Usagi Yojimbo - Štěstí a čest kontra Souboj.
V komiksech se vůbec vyzná, třeba v Sandmanovi: Kalliopé;
ale její nejtěžší kalibr jsou anglické romantické příběhy a Jane Austenová zejména. Podezřívám Danae, že je její reinkarnací. To jinak prostě není možný! Tak například osudy jednoho sourozeneckého páru z Persuasion... Nejstrašnější zima a Asp.

fandom: Romeo a Julie
pozn.: Kdyby se Romeo choval jako průměrný mladý muž, dopadlo by to pravděpodobně takto. Veškeré věty připomínající vzdáleně citace jsem si vymyslela.
"Ach Julie, má lásko! Tys mrtva, a já zde... živ..." blábolí Romeo, zlomen žalem.
Tu zvolá: "Víno! Víno mi nalejte, ať v rudém proudu utopím svůj bol..." vbíhá do nejbližšího šenku.
Přichází bratr Vavřinec a Paris.
Julie se probouzí.
"Kde, ach kde můj Romeo?"
Vavřinec: "Stala se taková... nehoda, ctná panno. Než jsem mu řekl, že žiješ... pohleď sama."
Vede ji k šenku.
"Na chvíli tu nejsem, a on se ožere jako prase a cicmá se s kdovíjakou... ne, tohle nepřežiju!" omdlévá Julie do náruče Paridovy.
Následovalo rychlé anulování sňatku prvého a bombastická svatba. Montekové a Kapuleti se asi nesmíří...

fandom: Princezna Mononoke
Obrovská bílá vlčice očichala ruku spícího mladíka. Tiše zasténal a pokusil se otočit na druhý bok, ale byl příliš slabý, než aby se to podařilo.
Bylo to nedávno, co toho vetřelce její holčička přinesla. Moro byla příliš moudrá, než aby nepoznala, o co tu jde. I když dcerka zatím nemá jasno. Kdyby se věci měly jinak, už by si tihle dva zařídili pěknou noru a těšili se na výchovu klubka roztomilých štěňátek. Jenže...
Toho chlapce zevnitř sžíralo totéž, co Moro. Zcela jasně cítila pach železa a nenávisti z ruky, kterou měl ovázanou návlekem. Pohlcovalo je to oba.
Moro smutně zafuněla.

fandom: realita
pozn.: všimněte si, jak se mi šikovně podařilo zatajit uživateli, jak se tedy výrobek ovládá! Jsem na to sama hrdá, konečně jsem dosáhla stejné úrovně jako pilní korejští a čínští pracovníci...
webová adresa na konci je počítána za 1 slovo, ačkoliv Word ji počítá jako čtyři.
Váženy zakázniku,
my velmi radujeme, že vy jste zakoupil náš vyróbek, dík.
Naše vyróbek dělaný je ze 100% kvalitní matrial.
Vyróbek skladá z 1. kryt 2. pohoný jednotka 3. ovladací pannel s tlačítkami 4. páka startovací 5. kabel elektricki.
Vyrobek vybalte z obalu.
Připojte kabel 5. do elektriky.
Páka 4. sklopit do pozice Zapnuto.
Zapnuto.
Pro ovládaní použite ovladací pannel s tlačítkami.
Kryt 1. nedávat pryč, odkrytí pohoný jednotky 2. poruchuje záruka.
Otírat vlchkím hadrem. Nepožívat saponáty. Nenamáčet. Po použítí vypojit eletriky.
K vyróbeku vy kup taky přislůšenstvo, barvitý potah, podstavec s kolečřkami nebo další skvělý vyrobky, objednát možno http://www.superestrazbozishoplevne.com.

fandom: dětské básničky
pozn.: Není to moc dada, ale dělala jsem co jsem mohla, a vůbec, nekamenujte autory, neb pěvci... ehm.
Na některých místech mi trochu hapruje atmosféra, rým a tak dále, ale kdo zkoušel narvat báseň do sta slov a zachovat rytmus, tak mi to odpustí. :-)
Znám křišťálovou cukřenku
v nejhlubším šupleti
kolkolem leží v klubku stuh
kuličky pro děti.
prasátko velmi přerůžové
se s pejskem z porcelánu
posmívá fotkám doby nové,
jakou to mají ránu.
Celé dny tráví v šerotmách
a ze stříbrné lžičky
stala se velkoskluzavka
pro psa a pro kuličky.
Šedivá myška šitá z plyše
tichounce v mašlích šustí
ze strachu z opravdové myše
těžko se dále pustí.
V otřesech kroků světa kolem
kuličky cink! tiše cinkají
prasátko hnedle pookřeje
mašlí se krášlí potají.
Když šuple otevře se, krach!
všechno jak pěna ztichne
z koutů se vznese šedý prach
a myška tiše kýchne.

fandom: realita (fakt! Znám takové dva!)
Vemte kastrol. Dejte vařit vodu. Zkontrolujte, jestli ty párky nejsou nějaký divný. Jestli jo, radši je opláchněte.
Ukrojte chleba a připravte hořčici. Hořčice je důležitá, obsahuje spoustu vitamínů. Dáváte-li přednost rohlíkům, volte zásadně ty den staré - rychleji zasytí.
Uvařte v kastrolu párky a vyndejte je na poklici kastrolu. Talíře jsou změkčilost, a vůbec, ekolog nádobí zbytečně nešpiní.
Zalejte vodou pytlík čaje v plecháči. Centimetr pod okraj.
Doplňte rumem. Odstraní případné nedostatky chuti a dodá výživné látky.
Zbylou vodu nechte v teple, použijete ji na mytí nádobí, tj. poklice a kapesního nože. Plecháč se nemeje, rum dezinfikuje.
Nechte si chutnat!

fandom: Zeměplocha
Byla to zaručeně nejvážnější a nejdůstojnější loď, která se kdy brodila hutnými vodami Ankhu.
Paluba byla lemována kbelíky vody s mydlinkami. Čistota byla asi majitelovou prioritou.
Plavčík s velmi smutným výrazem na tváři právě pilkou opatrně nařezával některá palubní prkna. Několik dalších členů posádky jeho práci kontrolovalo velmi přísně.
Z podpalubí se ozývalo chřestění, tupé údery a zoufalé vzdechy, jak se lodníci chystali k plnění svých úkolů.
Příď ozdobená děsivou lidskou tváří s dvourohou čepicí na hlavě se leskla ve slunci.
Na stožáru se třepotaly pruhované spodky pošité rolničkami.
Loď Cechu šašků a bláznů vyrážela na svou každoroční slavnostní plavbu.

fandom: Skip Beat!
poznámka: Já vím, už to přeháním, ale koho to jednou posedne...
a navíc, už nějakou dobu uvažuju, čím by Kyoko mohla vonět. :-)
Ren stál ve dveřích vlastní kuchyně a znovu žasl, jak vábivé vůně se z ní taky mohou linout. Jídlo bylo pro něj jen výživa pro tělo, a kdyby se udržel naživu sluncem a větrem, víc by nepotřeboval. Jenže Kyoko dokázala uvařit i zeleninový vývar, jako by byl plný slunečního svitu, a její dušené maso s rýží...
Právě se natáhla na špičky, aby dosáhla na poklici ve vysoké skříňce, takže udělal krok, aby jí pomohl.
Do nosu ho udeřila další, zároveň uklidňující i znepokojivá vůně - zelený čaj. Její šampon.
Obchod "přátelská výpomoc za domácí večeři" se změnil v trénink vlastního sebeovládání.

fandom: Pýcha a předsudek
pozn.: Postavy jsou asi trochu OOC, ale nic jiného jsem nezplodila.
Nejdražší tetičko!
Nemohu jinak a musím si Ti postěžovat.
Matinka požaduje, abych se přátelila se Susan, dcerou plukovníka McGregora. Měla jsem nejlepší vůli uposlechnout, ale Susan je velice, neskutečně hloupá! A tak trpím celé hodiny a doufám, že alespoň jednou řekne tři rozumná slova.
Modli se za mne, ať se dožiju Vánoc.
Tvá utrápená Elizabeth
Milá neteři,
zcela chápu Tvé rozhořčení a snad Ti trochu ulevím.
Pro mladou hezkou dívku hloupost není hřích. Hloupost je požehnání.
Přej Susan ten dar a doufej, že se díky němu velmi brzy bohatě provdá někam daleko.
Upřímnou soustrast s Tvým postavením
Tvá milující teta

fandom: HelloKitty!
téma: Výbuch!
Pozn.: Byla jsem dnes ráno opět mučena. Musela jsem jí to vrátit. Omlouvám se útlocitným duším, ale oni si to zaslouží.
Tohle je domeček HelloKitty. HelloKitty stojí u sporáku a vaří. Na stole stojí spousta skleněných lahviček. HelloKitty vaří něco velmi podivného. Bublá to a zeleně kouří.
Cinnamoroll se dívá oknem a ptá se HelloKitty, co vaří. HelloKitty odpovídá, že pleťový krém. Cinnamoroll si ťuká na čelo. Když hrnec na plotně poskočí, Cinnamoroll se lekne a utíká pryč.
Všichni kamarádi utíkají daleko od domečku HelloKitty. Schovávají se v jeskyni.
HelloKitty bere lahvičku a lije z ní něco do hrnce. Z hrnce se začíná velmi kouřit.
Kamarádi slyší velikou ránu. Batbatsmaru vychází ven a něco vidí. Je to ručička a ocásek HelloKitty.

fandom: Zeměplocha
pozn.: tohle je jediný čestný způsob, jak z toho ven, který mě napadl; trochu plagiát, ale BJB
Když se Bruta vzbudil, v místnosti byl sám. Jen na stole ležely okousané melounové slupky a zelný košťál. Podíval se pod postel a do koutů, ale Om nebyl nikde schovaný a Bruta neslyšel jeho slova. Neslyšel ani jeho významné mlčení, ba dokonce ani tiché chrápání staré unavené želvy.
Krátce se pomodlil. Žádná reakce. Bylo jasné, že Om někam odešel.
Bruta si povzdechl. Jeho bůh měl velké mezery v oblasti pudu sebezáchovy. Bude se muset sebrat a jít ho hledat. Kdyby se Mu něco stalo, vyčítal by to Brutovi, to bylo zcela jasné.
Proč se jenom ta želva musí pořád toulat?

Ebženka přišla z Potterwebu, omočila si u Sosáků a Budče a píše už od doby, co se naučila držet tužku. Potíž je s tím uveřejňováním, jsem líná a není čas, takže mě vybičují zejména soutěže. Pročež gró mé tvorby najdete tady na SOS (a tak jsem se dostala k DMD). Zbytek leží v zaprášených koutech mé hlavy nebo na umolousaných papírcích v jednom pořadači, že to jako jednou dopíšu.

Od dob Harryho Pottera jsem pokročila a zvládnu napsat cokoliv od pohádek přes klasiku po hardcore sci-fi, v libovolné délce, za což mé díky patří právě DMD - trénink je trénink.

fandom: Stepfordské paničky, Ira Levin
Jocelyn pozornýma očima zkontrolovala svůj pas, je-li dostatečně vosí, a dekolt, je-li ve správných mezích. Účes, makeup, šperky. Lehký květinový parfém.
"Jo, kde mám kravatu?" ozvalo se z chodby. "Hned ti ji najdu, drahoušku," zvolala vesele a vyběhla z pokoje.
V tanečním sále začínalo být živo. Ženy v pastelových šatech tlumeně švitořily, muži se zdravili a chodili na skleničku. Sál byl plný květin, vůně a světel.
Jocelyn s Lydií si s očima vlahýma pýchou vyprávěly o školních úspěších svých dětí. Marcie přišla s novým receptem na čokoládové sušenky.
"Dámy a pánové," oznámil konferenciér, "vítejte na výročním stepfordském plese!"

fandom: Skip Beat!
Pozn. : a furt to není ono, ale co nadělám...
Natsu se přiblížila pomalu a okázale.
"Co chceš? Zdržuješ natáčení," zívla.
Fuwa Sho polkl. Tohle nemůže být Kyoko. Tahle sebevědomá, svůdná, provokativní šelma.
A krutá. Viděl natáčení předchozího záběru. Kyoko je naivní, přezdvořilá, vždycky tichá a předvídatelná. V lásce i nenávisti.
"Čekám," založila ruce. Vzpamatoval se a vytáhl ten časopis.
"Co to má znamenat?" ukázal. Na fotografii se vesele smála na Rena a jeho ruce objímaly její boky. Titulek byl jednoznačný.
"Skvělá fotka, díky, uložím si. A teď musím na plac."
"Kyoko..."
Z jantarových očí vyšlehl blesk.
"Děkuji, slyšels? A sbohem."
Za rohem se roztřeseně opřela o zeď.
Děkuju, Natsu.

fandom: Rytíř na kajaku, Otto Janka
Pozn.: víc děsu už jsem z toho nevymáčkla, ale kdo to četl, ten se doufám aspoň trochu otřese
Vichr byl patetický. Rytíř potápějící se do rašeliniště s bublavými zvuky a teskným pohledem upřeným na sedmikrásku. Teskný! Používá to slovo někdo?
Po skutečném seznámení s rašeliništěm Zachařovi nebylo dobře. Převaloval se na lůžku v mrákotných snech.
K ránu radši vstal a šel k řece. Bylo mu horko, skočil do proudu a udělat pár temp. Když se vracel, stála na břehu Alena.
Zastavil se kus od břehu a šlapal vodu. "Co tu děláš? Je ještě skoro noc."
Vypadala smutně a přísně zároveň. Teď by ji těžko rozesmály nesmysly o volavkách a ledních medvědech.
"Ty si nedáš pokoj. Nezastavíš se, dokud ho nechytíš."
"Musím."
"Musíš? Kdo ti to přikázal?" ušklíbla se trpce.
Mlčel. Nohy mu ztěžkly.
"Slumba, Slumba... nic jiného neříkáš. Už to nechci slyšet. Chci zapomenout."
"A co Jiří?"
"Zapomenout, Zachaři. Ale to bys nepochopil." Hodila kytičku sedmikrásek do proudu a odcházela.
Voda byla divná, nohy v ní vázly. Nebyla to voda... byla to rašelinná kaše, a on v ní vězel po ramena.
"Slumba..." slyšel ještě povzdech, pak zahlédl stín a záblesk ostří. Tichý výkřik a tupý pád.
"Aleno! Aleno..." chtěl křičet, ale hlas mu uvázl v hrdle.
Propadal se hloub a hloub.
Sedmikrásky na břehu byly zkropené krví.
Teskné...

Šálek na kávu se zachvěl.
Poskočil se zařinčením po talířku.
Ještě.
Překotil se na bok.
Po chvíli se znovu rozhoupal, více a více -
až se skutálel na ubrus.
Chvíli prováděl složité a precizní manévry, aby se natočil správným směrem. Po minutách snažení se dokutálel k sýrovému prkénku.
Šálek se přitiskl ke goudě. Nebylo to ono, ale lepší než nic.
Do místnosti vkročila žena, aby sklidila po snídani. Přehlédla stůl a zvolala:
"Seamusi! Už jsi zase pomíchal učební pomůcky s nádobím!"
Dotek hůlky, a z šálku je myš.
Myš sedí za oknem a toužebně hledí dovnitř.
Jednou si toho sýra ukousne...
fandom: Harry Potter

Z učebny do dětského pokoje zaléhal křik a rány. Jana se otřásla. Její bratranec opět dostal záchvat vzteku a rozhazoval po pokoji knihy. Pan Greenwood se bude zlobit. Zavřela pevně oči a přikryla si uši. Bětuška vzhlédla od šití, pak stiskla rty a pohlédla na Janu.
"Pracujte, slečno Jano. Když se budete ulejvat, nestihnete úkol a slečna Greyová vás pokárá."
Jana sklonila hlavu nad písanku. Slečna Greyová zrovna učila Jiřinu a Elišku v druhé učebně. Až skončí, přijde Janu zkontrolovat. Jana nechtěla být pokárána. Ani od slečny Greyové.
Přejel jí mráz po zádech. Nechtěla by, aby ji učil pan Greenwood.

Fandom: film Kletba měsíčního údolí (2008)
Pozn.: Pokud se mi naskytne vhodné téma, bude mít tohle drabble pokračování.
Robinovi se zdálo, že všichni byli pořád spolu. Byl z toho nesvůj. Byl zvyklý toulat se lesem nebo sedět v chaosu hodovního sálu, obojí skýtalo příjemné soukromí. V salóně s pěti lidmi se cítil pod kontrolou. Ostatním tenhle život nevadil, dokonce vypadali, že si to užívají. Snažil se najíst a zdvořile zmizet, být zase volný. S Marií mluvit nemohl. Kdykoliv to zkusil, pohledy ostatních ho svlékaly z kůže. A ona se jen koketně usmívala a byla tak zatraceně SPOLEČENSKÁ.
Přestal tam chodit.
Ani vyjížďky nepomohly. Marie jen zamávala, odpověděla na pozdrav. Nesesedla s koně.
Zatím.
Brzo ji k tomu přiměje.

fandom: Skip Beat!
Poznámka: takhle to jednou musí dopadnout, já v to pevně doufám. A tentokrát opravdu BJB. :-)
Na nákup jedině v převleku. Kličkovat denně zástupy fanoušků. Vyhýbat se houfům paparazzi. Nevnímat urážky partnerových fanoušků.
Na oslavu jejich zásnub pronikli nevítaní hosté. Hvězda popu Fuwa Sho několikrát slovně napadl ženicha a zbil dalšího vetřelce, frontmana skupiny Vie Ghoul, než se oba podařilo odvést.
Na svatební párty se moderátor Ishibashi Hikaru opil, vyznal nevěstě lásku a k ránu byl spatřen, jak pláče na rameni prezidentovi LME. Nevěstu atakovalo několik hereček toužících stát na jejím místě. Nevěsta opakovaně musela použít svůj Zlodušský úsměv, úroveň 5.
Konečně spolu.
Kyoko Mogami, Nejmilovanější japonská herečka, a Tsuruga Ren, Nejvíce sexy muž v Japonsku.

Fandom: Ludvík Souček: Pevnost bílých mravenců
Poznámka: dělala jsem, co se dalo, ale tentokrát jsem to tahala až z paty.
Na jižním veldu jich byly desítky, možná spíš stovky. Bizarní věže z rudohnědé hmoty čněly k nebi a kolem nich se posunovaly nekonečné řady bílých mravenců na svých cestách tam a zpět.
Jako otroci bez ustání, bez únavy postupovali vpřed a stavěli nové a nové věže. Jako otroci vznikali a umírali.
Celé dny a noci. Bez ustání.
Dokud nepřišla bouře.
Pak byli jiní. Sbíhali se na volných plochách mezi věžemi a zvučeli. Neustále, neúnavně, dokud je nerozprášily vlny z vysílačů.
Bylo-li v jejich mozečcích místo na jednu komplexní myšlenku, byla to víra.
Jednou to dokážou.
Spojí se v celek.

Každým dnem se ukazoval větší a větší proužek slunce a vydržel déle. Po nějaké době bylo ale lepší vlézt si pod led a chytat ryby - nahoře hrozně foukal severák a i když muminkovi narostla hustší a teplejší srst, neměl to rád.
Bylo to zvláštní - když bylo jasno a slunečno, byla ještě mnohem větší zima, než když byla obloha zahalená do oblak. Muminek přemýšlel, čím to může být, ale nic ho nenapadlo.
Jednoho rána ucítil v kožíšku zvláštní svědění. Všechno ho přímo zvalo, aby běžel na led vítat slunce.
Vyšlo jako obvykle. A foukal vítr.
Byl vlahý, voněl hlínou a kořínky.

Hello Kitty dneska leží v růžové postýlce. Chce ještě spát. Batbatsmaru a Pomponpurin už vstali. Vaří čaj, ale nemají nic k jídlu. Jsou u Hello Kitty na návštěvě. Nabízejí Hello Kitty čaj, ale ona chce pořád spát. Pomponpurin smotává provazy ležící kolem postýlky. Večer už byli moc unavení a nechtělo se jim uklízet.
My Melody jede svým novým autem navštívit Hello Kitty. Oknem vidí Pomponpurina!
My Melody se zlobí. Otáčí se a jede do Cinnamorollovy kavárny.
Cinnamoroll se také zlobí. I oni si chtěli hrát s Hello Kitty!
Cinnamoroll peče mandlový koláč.
Batbatsmaru a Pomponpurin budou mít jistě veliký hlad.

Rákosníček takhle vstává, a: "Je volno. Jestlipak se na tu slávu ukáže sluníčko?"
Ale kde by se mohlo vyjasnit. Bylo chmurně zataženo. A hůř. Berani mraků se srazili a z nebe se sypalo kroupové nadělení, mohl bys ledové závěje košíkem nabírat.
"Pomoc! Zmrznu do krychle!" volal žabák Ivan, sedící přímo u rybníčka. A už byl mrazem ztuhlý.
Jeho kolegům nezbylo než smutně kvákat pod břehem.
Rákosníček se otočil jako na obrtlíku a vmžiku sestrojil veliké dělo. Nabil loňský žalud a vypálil přímo nahoru.
Za chvíli už tam pluly roztrhané mraky a mezi nimi vykukovalo sluníčko, aby se žabákovi lépe tálo.

pozn. je mi líto, že jsem tak morbidní, ale už jsem nevěděla kudy kam, a BJB.
Ta vůně ho volala, vábila. Ale bažina není bezpečná. Dusný vzduch kromě medově hnilobných výparů nese i předtuchu smrti.
Komáři bažinu považovali za domov. Ano, ta dotěrná cháska, tichá hejna podpantoflových taťků srkajících sladkou šťávu z květů, a vedle nich agresivní, neustále bzíkající a krvelačné matrony, schopné letět kilometry kvůli jediné kapce krve, aby nakladly do smrduté louže další vajíčka.
Vonělo to... vonělo to nejen jídlem, pokrmem hodným bohů, ale taky trochu vzrušením z podstupovaného rizika, a ta vůně rozpalovala krvomízu v jeho tělesných kanálcích halucinogenními představami všech myslitelných slastí...
Cvak.
Nožka uvízlá v kleštích masožravky se cukala ještě chvilku.

Karlík Buckett byl normální chlapec. Nebyl malý ani velký, bohatý, ale ani chudý. Byl však něco horšího než chudý. Byl to chudák.
Jeho maminka, paní Buckettová, a jeho tatínek, pan Buckett, byli totiž uvědomělí.
Uvědomovali si škody, páchané Amerikou na ekosystémech a lidech třetího světa strašlivým plýtváním.
Viděli děsivé následky přejídání a nechtěli patřit k obézní části amerického národa.
Cítili se zvířaty a odmítali požívat živočišné produkty.
A vzhledem k nevhodnému programu jim domů nesměla televize.
Jen dědeček Pepa byl normální. Jednou ročně tajně vytáhl z matrace bankovku a dovolil Karlíkovi koupit si k narozeninám čokoládu.
Karlík měl čokoládu nejradši.

pozn. Amaranta byla první, uznávám, ale přece jen, proč se na věc nepodívat i z druhé strany?
Pocestný shodil kápi a meč s kuší odložil ledabyle pod stůl. V zapínací smyčce pláště měl růžový květ.
"Odtamtud?" zeptal se hostinský přinášející korbel.
Pokýval hlavou.
"A...?"
"Nejsem blázen. Svůj krk mám rád. Nelze o tom mluvit, že?"
Hostinský svěsil hlavu.
"Kletba?"
Kývnutí.
"Ale děláte, co můžete. Zrcadel plný zámek, kolem růžová hradba, vodní příkop, česnekové plantáže, osiky vysázené na mezích, boží muka na křižovatkách... Nemůžete za to, že se ten mladý blázen zamiloval do vlastní ušlechtilosti a odmítá to vnímat."
Hostinský se vyděšeně napřímil, na zem upadla utěrka.
"Ale ne, bude v pořádku. Dal jsem mu svačinu, česnekovou klobásu..."