Moje články

Noc.
Zkušebna.
Mezi se lahvemi, papíry a pankáči se proplete stín. Brajgl ze spánku zamručí, přitáhne si do náruče kus molitanu a spí dál.
Před domem posedává v měsíčním světle trojice nutrií - nejstarší má řádné bílé vousisko.
Pepank zastaví, vousky mu rozčileně pocukávají.
"Tak vysvětluj," kníkne patriarcha.
"Unesli tě," přidává další nutrie.
"Smrdíš divnými smrady," ozve se třetí.
"A všechen ten hluk..." dodá patriarcha.
"To jsou bylinky-" začne Pepank, pak se napřímí. "Punk!" křikne. "Punk není mrtev! Jsem v kapele! Vysmahněte!"
Nutrií rada si vymění zmatené pohledy.
"A můj člověk je krásně měkkoučkej, dobře se na něm spí," dodá Pepank.

"Takže máti jela domů?" optal se Sidol, nervózně potáhl z křivě ubaleného cigára.
"Jo," kývla Mlátička.
"OK. Jasně."
Členové Mejdla si vyměnili mnohoznačné pohledy, a Sidol to zkusil ještě jinak: "A vážně mě už nechce řešit?"
"Ne, brácho, potom, cos jí namaloval na nehty u nohou růžový srdíčka, usoudila, že jseš v pohodě."
"Cože jsem... uh..."
"Hele, stěžuj si u Brajgla, ten pekl."
"Hej, to bylo koření od vaší máti..." bránil se bubeník. "A můžete bejt rádi, že jsem nepoužil všechno, co přivezla."
Sidol s povzdechem vstal a vysypal zbytek obsahu květované tašky. Na stůl se vykutálelo pět nezralých makovic..

Kuchyně voní skořicí, čokoládou a kávou. Okolo stolu posedává Mlátička, Sidol a zbytek Mejdla, i maminka - kulatá paní s kudrnatými, jemnými bílými vlasy...
"Jé, mamčo, kurva, ty máš na hlavě vobláček!" chichotá se Sidol.
"Vobláček, kurňa, jojo," zahihňá se ona.
"Já vás mám ráda, i s vobláčkama, doprdele," přiznává Mlátička.
Pepank cení oranžové zuby v širokém úsměvu.
Předtím:
"To bude kurva peklo!"
"Neboj, jsem na tvojí straně..."
"Máti jsi říkala něco jinýho!"
"Ty vole, válečná strategie!"
U kuchyňské linky Brajgl s Pepankem zadělávají těsto na sušenky.
"I prd válka," šeptá bubeník a vydatně koření. "Tohle je zbraň toho... lepší doby."

Brajgl seděl pod oknem, pokrytý střepy a krví, hladil Pepanka, a vedle něj se sešel zbytek kapely.
Nemluvili.
Jen poslouchali.
"Porodila jsem tě-"
"Nikdo se tě neprosil!"
"Kurňa, takže jsem tě měla nosit sedmnáct let v břiše?"
"GRRROOOAAARRR!"
"Jak chceš... Jednu bííílooouuu orchidej-"
"Máti!"
"Chvalimíro!"
V pauze Brajgl přidusil dlaní Pepankovou zakvíknutí.
"Byla jsi tak... klidňoučká, když ses narodila."
"Myslíš na satanovo dítě."
"Jmenoval se Standa, ne Satanda."
"Vrrr... co ode mě vlastně chceš?"
"Jen si připomenout zázrak zrození."
"?"
"Kurňa, Božidar má problémy, nevidíš? Potřebuju, abys mi ho pomohla srovnat."
V té chvíli se pod oknem odehrál nefalšovaný zázrak zhrození.

Sidol překvapivě nejevil snahu máti přemlouvat. Jen ji sledoval, jak za neustávajícího proudu sarkasmů a kurňování připravuje kávu, a nervózně odhlížel ke dveřím Mlátiččina pokoje.
"Vim, že si řikal, ať se neptám," sykl Brajgl, "ale proč to tu mam hlídat?"
"Dokážeš si představit apokalypsu?" zachraptěl Sidol.
"?"
"Apokalypsa je to, co by sis kurva přál, aby radši nastalo, kdyby se ty dvě-"
Dveře se otevřely dovnitř a strážný Brajgl se skácel Mlátičce k lemu noční košile, záhadným způsobem připomínající černé brnění.
"-potkaly," dokončil Sidol.
"MATKO?!" zavřískala dívka.
"Rozumím, nohy na ramena," kývl Brajgl a s Pepankem v podpaží zamířil k oknu.

"Jé, Sidole, ty máš mámu?" zajímal se Brajgl, ledva rozlepil oči.
"Jo, kurva, představ si to," zabručel zpěvák. Ztišil hlas do chraplavého šepotu: "A přesuň se před ségry pokoj. Neptej se proč, prostě to kurva udělej."
Brajgl sebou hodil před Mlátiččiny dveře. Paní Sidolová mezitím úspěšně završila svou snahu vzbudit zbytek Mejdla.
"Tohle jsou ti tvoji nemocní kamarádi?" otočila se na syna a rozhodila dramaticky rukama. "Přivezla jsem ty kytky, co jsem pro ně pěstovala. Takže... kdo z vás má rakovinu, kluci, a kdo alzheimera?"
"Já sem dyslektik!" zvolal hrdě Brajgl.
"No nic," vzdychla žena. "První úroda půjde na mastičky."

Mejdlo se prakticky usídlilo v Mlátiččině kuchyni. Dívka nic nenamítala - dokud po sobě dokázali uklidit a Jetej nebo Mrmla i uvařili.
Dnešního rána se první probudil Pepank. Vyskočil a naježil se. Zběsilé zvonění a bušení na dveře připomínalo začátek apokalypsy.
Nicméně se vznutriil (něco jako vzmužil) a výskokem na kliku otevřel dveře.
Dovnitř vpadla žena, vzdáleně podobná Mlátičce, ale starší, ne tak černobílá a hlavně ještě zmatenější než Pepank sám. Zamířila do kuchyně, kde vyspávali členové Mýdla, připomínající antropomorfní skládku. Sklonila se nad Sidolem.
"Kurňa," zašeptala, "v tý televizi to vypadalo, že už budeš v pohodě..."
Sidol otevřel oči. "Mami?!"

Nablýskané BMW to od zkušebny odpíchlo v oblaku prachu. Když opadl, objevil se Sidol. Připomínal přeživšího ve vybombardovaném městě.
"Kurva," vzdychl. "Sem měl ve smlouvě, že musim vodehrát s těma kokůtkama třicet koncertů, jináč vracim prachy. Který už nemam."
Pepank žalostně zakníkal.
"Hele, puč mi ty papíry," broukl Mrmla.
O pár hodin později se ze zkušebny vyvalil oblak dýmu a s ním i basák.
"Je to v suchu," hlásil. "Nikde neni specificky uvedený, jakou přesně maj mít ty koncíky náplň a kdo tě má doprovázet."
Plácl Sidola po zádech.
"To dáme. Jenom příště nebuď idiot a čti si, co podepisuješ."

Problém s hraním v cizím městě byl vždy tentýž. Ve stavu, v jakém se nalézali po koncertě, si nikdo sednout za volant netroufal a tak bylo nejdůležitější najít nonstop.
"Vole, hele, támhle to žije!" zahulákal konečně Brajgl. Pepank už mizel v otevřených dveřích, zpoza nichž se ozýval nezaměnitelný ruch.
V jednom rohu čekal volný stůl, i pivo měli dobré, muzika v jukeboxu obstojná... Až hladový Sidol narazil na skrytý háček.
Brambůrky nevedli, utopenci došli a hermelíny odešly.
"Snědenej krám mi nevadí," zahuhlal Brajgl, pusu plnou rozžvýkaného podtácku. "Vypitej by byl horší."
"Tekutej chleba," zvolal Sidol. A na to se napili.

Všechno bylo jinak. Od chvíle, kdy vylezli na jeviště. Jetej to později připisoval nedostatečné přípravě. Mrmla mluvil o komplotu ze strany světového kapitalismu. Brajgl a Pepank neřešili a užívali si.
"Mohly za to ty legíny," pokývala nakonec hlavou Mlátička. "Rozhodně ty legíny..."
Sidol uprostřed barevných světel. Pod pódiem banda mejdlochtivých individuí.
"Tak co jééé, pičo?"
"Hraj, ne?"
Mikrofon se pozvedne. Nejdřív je slyšet jen Sidolův tichý hlas. I wanna rock! A zvuk, jako by Brajgl spadl do bicích, odstartuje zpěv, k němuž se nakonec přidají všichni.
"Legíny," opakovala Mlátička.
"Nevim, co to bylo," broukl Brajgl. "Ale bylo to fakt kouzelný."

Sousedův kocour ukončil spor - shodil Sidola přes okrasný plůtek. Nezaměnitelný zvuk párající se džínoviny.
"Tyvole, brácha, My z Kačerova?" vydechla Mlátička. Sousedovy tygrované trenky se posunuly na druhou příčku žebříčku kuriózních spoďárů.
Sidol se s kurvováním hrabal na nohy.
"Ten koncert!" zaúpěl Jetej. "V tomhle nemůže zpívat!"
"Ty... Mlátičko," ozval se soused, "já mu pučim něco na sebe a budem si kvit, co?"
Po krátkém vyjednávání následovala ještě kratší módní přehlídka.
"Tepláky ne!"
Převlékání.
"Hmmm... vypadáš jako teplej punkovej Harapes. To pude." Mlátička pohlédla úkosem na souseda: "Ale k čemu jsou tobě růžový legíny, to by mě teda... radši nezajímalo."

Pepank sváděl souboj pohledů se sousedovým obtloustlým kocourem, jeho lidští kumpáni však byli v první chvíli příliš konsternováni. Výhodu prvního slova získal chlupatec v trenýrkách.
"Sorry," zahuhlal. Připomínal tulení mládě, vzhlížející k muži s napřaženou holí. "No, za tamto. Měl jsem ohledně tebe takový sladký očekávání, a pak jsem se neudržel, když jsi... No nic. Nějak ti to vynahradím. Nechceš zajít kouknout na wrestling? Mám tu vínko a nějaký-"
"Nechci!"
"Dobře," soused zrudl v obličeji. "Já ti hlavně chtěl říct, že tě miluju..."
"Kurva, ten má koule," šeptl Sidol.
"...Chvalimíro."
"Tak abych připravil ten kopák, co?" povzdechl si Brajgl rezignovaně.

"Nikam nepudu," Brajgl si založil ruce na prsou.
"Vole, řikala, že je v pohodě," zavyl Sidol. "Musíme jít, kurva, hrát!"
"Jen si s tím hajzlem promluvím," sykla Mlátička. Její bratr se zoufale nadechl: "Hele, dem s tebou, vyřídíme to a pudem hrát."
"Fajn," kývla.
Mlátička připomínala nakrknutého upíra a měla s sebou Hydrofobní Mejdlo. Za dveřmi tudíž bylo slyšet kroky, ale nikdo neotvíral.
"Nesnaž se dělat, že tam nejseš!" vřískla Mlátička. "Buď chlap a ukaž se!"
Kopla do dveří. Ty se vzápětí otevřely.
"To byl dost neuváženej pokyn, kurva," zahuhlal Sidol, když před nimi stanul chlupatý muž v tygrovaných trenkách.

Jako by se ocitl na palubě lodi ve středu obřího vodního víru. Po propité a prohulené noci nic nečekaného, ale tohle bylo moc i na Brajgla. Otevřel oči. Do obličeje mu funěl Pepank. Překvapivě voněl jako kafemlejnek.
"Co?" vydechl Brajgl. "Udělal to... já vim, dyť jsme ho přece..."
Odsunul nutriáka stranou, posadil se a rozhlédl. Mlátiččina kuchyně, posetá pozůstatky po noční poradě.
"Do hajzlu!"
Přitáhl si Pepanka, naléhavě se mu zadíval do očí. "Musíme jí tu pomstu rozmluvit, kámo! Včera jsem měl zejtřek a věř mi, byl to kurňa provar! Všichni jsme skončili za katrem a muj kopák v lomu!"

"Kurva!" přeřvával Sidol Sex Pistols dunící z repráků. "Totální anarchie!"
"Ve skutečnosti ani hovno," odporoval Mrmla. "Už takovej Bakunin..."
"Serte na Kunín," zaječela zezadu Mlátička. "Buď Brajglovi sám hraje kopák, nebo soused nebyl tak úplně mrtvej!"
Zastavili na uprostřed kopců. Znepokojeně hleděli dovnitř dodávky, kde se nalézal kopák s podezřelým obsahem uvnitř a mezi ostatními nástroji hudebními i lopata a krumpáč.
Přestože auto stálo, velký buben se pohupoval sem a tam.
Mlátička si změřila svah po své pravici, kývla na Sidola.
"Totální kurva anarchie," zvolal zpěvák, když svorně poslali kopák po svahu.
"Uááá," křičel kopák.
"Nebo takovej Tolstoj..." uzavřel Mrmla.

Seděla na parapetu. Sklo drnčelo. Mlátička skrz ně s dokonalým klidem pozorovala souseda, oděného v trenýrkách s tygrovaným vzorem, jak se potácí na předzahrádce a pokouší se proti vlnám zvuku dostat k jejím dveřím.
"Mooozkyyy," dabovala ho. "Mooozkyyy!"
Soused dospěl k cíli. Natáhl se po klice. Šílené Attilovo zaječení z repráků. Muž venku padl a zůstal ležet.
Mlátička by zbledla, kdyby to šlo. V mizerném světle lampy venku vypadal soused mrtvější než grunge.
Dívka sklouzla z parapetu. Vypnula hudbu a přiložila k uchu mobil.
"Mozky!" vyhrkla. "Totiž... Jo, Sidole potřebuju vaše chytrý mozky. A možná se šikne lopata a krumpáč."

"Hele, ségra, seš si jistá, že to zvládneš?" Sidol se nervózně drbal za uchem. "Potřebujem jít hrát."
"Nemusíte," pronesla Mlátička hlasem, v němž na sebe narážely ledové kry. "Budu v pohodě. Já jo."
"Seš si jistá, že to byl on?"
"Naprosto."
"OK, kurva... jdem."
Mlátiččin soused se rozvalil na gauči s pivem a tlustým angorským kocourem. Oba se chystali trochu si zakritizovat profesionální wrestlery.
Netušili, co čeká vedle, v temnotě. Dva obří reproduktory, otočené ke zdi, v přehrávači připravený Dark Funeral. A zasněně se usmívající Mlátička.
Po paměti nahmátla ovladač hlasitosti, otočila na maximum.
"Pomsta," zašeptala zasněně a zmáčkla play.

Po ránu Pepank chroupal zrnka ekvádorské kávy, černé jako peklo. Celonoční poradní popíjení si vybíralo daň.
Kluci ještě spali, v hnízdě plném obalů od brambůrek a prázdných lahví.
Pepank se s odfrknutím stulil Brajglovi za krkem.
Neskutečně ho štvala neschopnost ostatních porozumět jemným nuancím nutriího jazyka. Celou dobu se jim snažil sdělit, že ví, kdo za útokem stojí.
Nepříjemný chlap od vedle, co mu oblečení pokrýval nános kočičích chlupů. Za Pepankova pobytu zde Mlátičku nepřestával prudit. Odmítnutý sameček. Smrděl jako kočka a čestvě vyprané oblečení.
Vypraná kočka, zašeptal Pepank Brajglovi. Nic.
Vypraná kočka, kníkl nutriák ještě jednou a zavřel oči.

Ležela v černých peřinách se vzorem pentagrámků. Její bledá kůže svítila, oči měla Mlátička zavřené. Na stojanu vedle postele visel mp3 přehrávač a do sluchátek na dívčiných uších z něj vycházel životadárný zvuk Nattsol.
"Víc teď neuděláme, kurva," zašeptal Sidol. "Dem to řešit vedle."
"Řešit?" zabručel Mrmla.
"Jo, tenhle kurva teroristickej útok!"
"Kdo mohl udělat něco tak hroznýho..." mumlal Brajgl.
Mlátičku prve našli v jejím pokoji, který někdo vytapetoval plakáty boybandů (včetně Sidolova úletu) a do přehrávače naládoval výběrovku vedenou Justinem Bieberem.
Měla zavřené oči, ucpávala si uši a šeptem opakovala see no evil hear no evil speak no evil...

"Myslíte, že to dá?"
Mejdlo potřebovalo vystřídat předskakující Kurňadráty, Brajgl však zůstával v zombie módu. Nebránil se přesunu k bubnům, ale to bylo vše. Ticho vystřídalo reptání publika.
"Poslal jsem týpka k benzíně," sykl Jetej na Sidola. "Pro takový... udělátko. Získej nám čas!"
Zpěvák kývl. "Hej, kurva, klid, technický potíže. Zatim chlastejte!"
Zanedlouho se pod pódium přihnalo pankáčí mládě s jakýmsi plyšovým monstrem v náručí. Jetej plyšáka popadl a expedoval Brajglovým směrem.
"Hele, vole, to ti pomůže."
"Nechci. Žádný. Udělátko! CHCI SAKRA SVÝHO KÁMOŠE!" Brajgl metl plyší až ke vstupním dveřím. V nichž právě stanula Mlátička.
"Pepanku, běž!" pobídla nutriáka.

"Je to jen na pár dní, chlape, to dáš"
"Terapeutická tohlecto, práce, kurva!"
"Dyť se ti vrátí. Seber se, vole."
"Ty pocity vraž kurva do muziky, kočeny to budou žrát!"
"Hele, ale jseš frajer, že jsi jí to dovolil"
Brajgl se dál tulil ke kopáku.
"Napí se, kurva, přestaň si hrát na emouše."
"Hele, chlape, nezahulíme?"
Brajgl zavrtěl hlavou. Jeho spoluhráči si vyměnili znepokojené pohledy.
Když se Pepank rozběhl přilísat k Mlátičce, dalo se to přežít. Jenže pak si dívka vydupala Pepankovu společnost na víkend, že jí zažene deprese....
A i když Brajgl souhlasil, nebyl prostě materiál na slaměného vdovce.

Po strašidelně ukončeném koncertu U Fleků s kluci sešli ve zkušebně, jako zázrakem vystřízlivělí. I Pepank vypadal otřeseně a o jeho zmatku vypovídalo, že si zalezl do kopáku. Což neprovedl od zkoušky, při níž Brajgl zapomněl, kde nutriák odpočívá.
"To bylo kurva divný," prolomil ticho Sidol.
"Udělala něco takovýho už dřív?" zeptal se Jetej.
Zpěvák souhlasně zamručel.
Dveře zkušebny se s mrtvolným zaskřípěním otevřely. Stanula v nich Mlátička.
"Idioti," oslovila kluky. "Vá žněmyslíte, že jsem to udělala já? Normálka vylítly pojistky. A venku nějakej pošuk venčil vlčáka."
"Sorry, kurva," šeptl Sidol. "Já fakt někdy nevím, kde jsou tvoje hranice, ségra."

Jako odměnu za přečkání osmi hodin bombarování temnotou od Nargaroth po Carpathian Forest Mlátička slíbila přijít klukům na koncert.
Pivo dalo pivo, kouř zahnal nervozitu. Začali hrát. Warpaint na tváři Sidolovy sestry vyjadřoval obvyklé znechucení nad podstatou existence. Až náhle...
"Pro ségru!" zařval Sidol. "Vod Stanový Teploty!"
"Satanovy Temnoty," syčel zoufale a marně Jetej.
"Zapálim si v posteli!"
"...kostely!"
"Pssst!" udělal Sidol. Jal se vřískat do mikrofonu. Ostatní se z čiré bezradnosti se svými nástroji přidali.
Teprve když to zajiskřilo, vylítly pojistky a do náhlého ticha se ozvalo vlčí vytí, pochopil i Sidol, že to "pssst!" mělo přijít mnohem dřív.

Na oslavu návratu frontmana Hydrofobního Mejdla z popkulturní pouště uvádíme turné "NIKDY VÍCE"! Sidol slibuje: nikdy více unylej make up, patka do čela a kostkovaná košile! Nikdy více blbý rýmy o lásce na pásce! Jenom kurevsky špinavej punk!
Začínáme U Fleků, následuje Kanál, Tři Vopice, Zelený Prase a Ruplá Žíla!

Plameny hněvu uhasilo osmé pivo.
K ránu Mejdlo svorně spalo pod stolem a Pepank hlídal.
"Hody hody," výčepní šťouchl do zvířete pomlázkou.
"Velikonoce!" zahulákalo to z hromady pankáčů. "Kurva, potřebuju pomoct!"
Vydali se k Sidolovu obydlí.
"Jde o ségru," vysvětloval zpěvák. "Jmenuje se Chvalimíra. Ale kurva, jestli chcete přežít, říkejte jí Mlátičko."
Brzy dorazili k domku, od kterého vrávoral chlapík se zlámanou pomlázkou a monoklem pod okem.
"Mlátičko," zařval Sidol. "Další odškodnění kurva neplatim!"
Ze dveří s vlnou norského blackmetalu vyvlála černobílá dívenka a vrhla se Sidolovi kolem krku.
"Bráchooo!" vřískla. "Neboj, letos pomlázky jen lámu, nikam jim je nestrkám..."

"Jeťáku nech ho rozmrznout, než ho zabiješ."
"Takhle to bude humánnější!"
Sidol jektal zuby na křesle, jež kdysi prohrálo bitvu s armádou vzteklých koček. "Kurva, vykopli mě z kapely a pak z auta! Fašistický zmrdi!" pokoušel se vzbudit soucit.
"Tak jsi přilezl?" Jetej výhružně nakročil, ale okolo se prosmýkl Pepank. Skočil Sidolovi do klína a vycenil zuby.
"Já to řikal! Má ho rád," zajásal Brajgl.
"Sklapni!" Kytarista couvl. Smotal E strunu, připravenou k vraždě. "A proč myslíš, že tě vezmem zpátky, ty zrádnej popíkáři?"
"Sem si vás kurva poslech," šeptl Sidol. "A sorry, ale nemá to, kurva, to... ducha jazyka!"

Muž za volantem BMW si upravil kravatu. Pohled do zpětného zrcátka. Na zadním sedadle seděl hubený mladík se vzdorným výrazem ve tváři.
"Hele, Božidare-"
"Neřikej mi tak, kurva!"
"Dobře... Sidole. Hele, teď budeš muset... keep a low profile, OK?"
"OK, kurva."
"Sorry," muž znovu vzdychl. "Snažil jsem se zahrnout všechny proměnné. Jako, stihnout za půlhodinový vysílání 186 sprostejch slov, to se vypípá. Kecy o zkurveném kapitalismu chápu, image."
"To neni-"
"Nech mě domluvit! S tím vším dokážu operovat. Ale, Božidare, nejseš Jim Morrison. Stáhnout si gatě před plnou Lucernou a řvát něco o pérokoptéře... sorry, tohle budu zahlazovat minimálně rok."

"To bylo naposled!" Mrmla hodil futrál s basou do dodávky. Natáhl se po šroťáku od Brajgla.
"Si zpíval v poho, kámo," škytl bubeník.
"Normálně ale používám štyry struny! Rozumíš? Dneska s bídou jednu!"
"Na struny sere pes..." mumlal Jetej.
Z nebe se začínal sypat sníh.
Plahočili se vánicí ke zkušebně.
"Nebylo na béňo, no," přeřvával Mrmla bouři. "Se neposerte! Zdravej pohyb..."
"Tyvole mrkev!" Brajgl se shýbl. Pod závějí prosvítala oranžová džínovina.
"To je NOHA!" pronesl dramaticky Jetej.
"Punk neni mrkev, kurva," zahuhlalo to z bílé tmy. "Kde jste?! A kterej idiot zamyká zkušebnu, kde se válej akorát flašky vod piva?"

Krizová schůzka v Kanále.
Jetej měl před sebou hromadu pivních tácků s poznámkami. Za sebou televizor a hlavu v dlaních.
"Co štyrka?" škytl Brajgl po chvíli, vyplněné pouze skoro neslyšným popíkem z televizoru. "Pepank mu jenom pochcal nohu. To není tak zlý."
"Hovno," zabublal Mrmla do piva. "Bez Sidola jsme prostě v hajzlu."
"SIDOL JE ZRÁDCE!" zařval Jetej.
Jeho společníci ztuhli. Hleděli za jeho záda...
"Ne, ty vole, teď tam nečum!"
Jetej se otočil.
Sidol v HD, sladkobolně recitující do mikrofonu.
"Furt bez zpěváka, cálujem plazmu a zákaz vlezu do Kanálu," vypočítával Mrmla. "Jetej, víš, co znamená teď tam nečum?"

Nápis na kartonu, přilípnutém ke dveřím zkušebny, hlásal: "KONKURS NA SPĚVÁKA - VSTUP NA VLASTNÍ NEBESPEČÍ!!!"
"Proč jako?" tázal se adept na novou hvězdu Hydrofobního nebe.
Brajgl pokrčil rameny: "Snad to nezjistíš. Jedem. Shnilosvět!"
Okna se rozdrnčela.
"Zkuuurvenej shnileeej svěěětuáááííí!" vystřihl zpěvák powermetalový ječák a upustil mikrofon. Setřásl nutrii, která se mu pokoušela přehryznout achillovku a s nadávkami opustil konkurs.
"To byl šestej," povzdechl si Brajgl, zatímco konejšil nahněvaného hlodavce. "Pepank má holt rád Sidola."
"Sidol zradil," houkl Mrmla. "Já mu říkal, ať do tý Superstár neleze!"
"Blbej boyband," zalkal Jetej. "Jak mohl?!"
Pepank se naježil. Ve dveřích stanul další aspirant.

"Hydrofobní Mejdlo zahraje skladbu speciálně pro vás!" Konferenciérka se odkutálela do zákulisí, na scénu naklusalo Mejdlo. Bublání basy, kvílení kytary a zvuk zvrhnutého náklaďáku šrotu - Brajgl ve vrcholné formě.
Pod pódiem Áďa stíhala Pepanka; pokoušel se skrýt mezi pogujícími elfy. V koutě se Q dusil pralinkou. U baru do sebe Dude lámal panáky. Smečka slasherek mlsně obhlížela kapelu a kocour Fufán vše sledoval bezpečně přes webkameru.
Náhle ticho. Pohledy Mejdloboys se upřely na zpěváka.
"Co zase, kurva?!" hlesl Sidol.
"Magore!" zaryčel kytarista. "Napsal jsem - jdem, tak pac a pusu, ne - jsem jen placka hnusu!!!"
"Dyž to byl pak hovno punk..."