Moje články

"Tákže, holenkové, teďka dávejte pozor! Děláme tu s váma na dílnách už dobrejch třicet let a žádnej závažnější úraz tu nikdy nebyl. Do dílen se převlíknete. Vždycky budete mít na sobě pevný, vázaný kotníkový boty. Žádný tenisky nebo sandály. Budete nosit modrý montérky. Ne zelený! Pro jistotu ještě jednou, MODRÝ montérky. Příště ať je máte s sebou. Tepláky si nechte na tělocvik a holky - v leginách se tu netahejte. Rozdělíte se na tři skupiny - ohýbání plechu, vrtání a kdo je aspoň trochu zdatnej, bude se učit na soustruhu. A ne že zapomenete na kličku, ta vám z fleku vystřelí voko!"

21:30
Každý atom křemíku má čtyři valenční elektrony. Elektrony jsou vázány do sdílených elektronových párů... [It's the month of the plague.] Sakra, to bude trvat, než tu armádu dostavím.
22:45
Modrý hrad dobyt! Oukej, kde je ten sešit... Každý atom křemíku má čtyři valenční elektrony...
23:50
Hele! Zlatej důl! [Zounds of Black Dragons] Whaaat?! Kterej sadista dělal tuhle mapu?!
0:35
Ještě jedno kolo a jdu spát!
1:01
Proboha! Chemie! No nic, tak budík na pátou.
5:00
Crrrrrrrr! Ale co, půlhodina bude stačit...
5:30
Crrrrrrrr! Každý atom křemíku má čtyři valenční elektrony. *chcíp*
6:00
Crrrrrrrr! Tak budu víkend bez netu, no!

Kdysi dávno, za sedmero horami, sedmero řekami a metodickým pokynem Ministerstva školství, mívali jsme na hodinách biologie a chemie pokusy. Paní profesorka Kalčíková vysvětlovala, jak se lije kyselina do vody a jak se pitvají žáby. Při pokusu jsme to udělali obráceně, byla to švanda a pořádný průšvih, ale poučeni jsme dodnes. Jednou se ale Danuška v zelených šatičkách svěřila paní profesorce, že se učila o reinkarnaci a bojí se, že v příštím životě bude tou žábou, kterou Pepíček s Karlíkem vykuchali. A teď? Paní učitelka je z předpisů předposraná, pokusy nedělá a pouští video. A děti? Naučily se naladit YouTube.

To si to takhle jednou ráno před osmou vyšlapuji do třetího patra. A hle, před učebnou stepuje ostře nalíčená paní s útočným ježkem na hlavě. Rodičovská přepadovka.
"Dobrý den, Vy učíte v DEŽ2 angličtinu?"
"Dobrý den, ano."
"Se jdu zeptat na Michala."
"Opravdu? A co Vám není zřejmé?"
"Mne by zajímalo, co s tím jako budeme dělat."
"Pardon, co s čím budeme dělat?"
"Michal má přece u Vás celý rok pětky!"
"To jsem rád, že jste si toho v červnu všimla. Mohu se Vás zeptat, proč jste za mnou doposud nebyla, třeba na třídních schůzkách?"
"Na takové věci nemám čas!"

Ve druhé lavici to zasuštilo.
"Stando, ty máš něco k jídlu, že jo?"
Nasadil neoblomný výraz politováníhodného štěněte.
"Zapomeň, chlape! Moje! Jsi neměl ten bágl žrádla, co sis ráno dotáh', sežrat do velký přestávky."
Vašek se začal hihňat: "Hele, David už zase něco somruje."
"Mám žužu papoušky. Dáš si?"
"Fuj, takový věci nejim... Luboši, co to tam máš?"
"Mám chleba se sýrem. Chceš?"
"Ty vole, co já budu dělat s chlebem? Svaly, chápeš?! Já potřebuju maso, rejži!"
Někdo by měl konečně vypsat grant Evropské unie na rozluštění toho, jak je fyzikálně možné, že má v sobě každý středoškolák černou díru.

Ploužili se onehdy dva spolužáci chodbou směrem k automatu v přízemí.
"Hele, ty seš poslední dobou nějakej divnej. Co se děje?"
"Jak myslíš, divnej?"
"Na ájině jsi celou hodinu ani nepíp, to u tebe není normální."
"Já byl prostě zamyšlenej."
"A pak to, jak čekuješ mobil pod lavicí."
"To dělá každej..."
"Jenže když jde někdo kolem, tak vypadáš, jako bys ho chtěl vzít cihlou."
"Tak mi do toho nemaj čumět."
"Já už vím! Že je v tom ta tvoje Lucka? Dostals kopačky?"
"Nedostal, ale... Víš, já už ti to chci nějakou dobu říct. Ta moje Lucka se totiž jmenuje Lukáš."

I have climbed the highest mountains
I have run through the fields
Only to be with you
"A nyní by mne zajímalo, o čem se tam zpívá."
"Já bych řekl, že o nějaký ženský."
"Proč si to myslíte?"
"No, on zpívá, co všechno udělal, aby byl s ní."
"Proč přitom používá předpřítomný čas?"
"Protože není důležitý, kdy to pro ni udělal, ale že vůbec."
"Výborně. Teď se zaměříme na druhou část textu - jak to s tou ženskou je..."
Předpřítomný čas z té písně pochopí všichni. Ale přijít na to, že to o žádné ženské není, to je pro středoškoláky výzva!

"No ahój! Já už jsem si myslela, že dneska nezavoláš."
"Prosím tě, já to nejdřív musela rozdejchat."
"Fakt?"
"Hele, dneska mě netrumfneš!"
"Povídej."
"Přijdu domu, ptám se mladýho, co ve škole a on na mě: Matko, dnes o škole nebudeme mluvit. Víš, jak mne tím neurotizuješ. Tak se kouknu do zpráv pro rodiče. Vážená paní Říhová, navštivte mne ve škole. Váš syn mne nařkl, že je má výuka rigidní. Už se vidím, jak u ní sedím jak blbka a to má mladej štěstí, že se přeslechla."
"Hm... tak co dneska dáme?"
"Mám hořkou s chilli. A ty?"
"Sjíždím rumový pralinky."

Mnozí se mne ptají, proč mne baví učit. Jeden z mých oblíbených bonmotů zní, že mne neustále těší, jak je žákovská studnice nápadů nevyčerpatelná a že mne každou chvíli příjemně překvapí nebo pobaví nějaká blbina, kterou jsem do té doby neviděl:
The best acitvity in the Zoo was swanning with the dolphins.
*labutění?*
Dear Mrs. Shaw, we would like to invite you to a class reunion. It is on last Monday.
*Tu učitelku zjevně nesnášeli, nebo chtějí zjistit, jestli není Doktorova společnice.*
The sports day chose the principal of our school.
*Super nápad! Ředitele školy zvolíme při skákání v pytlích!*

"Kápněte božskou, proč jste přišel pozdě?"
"Jsem zaspal."
*stručná upřímnost, lepší než výmluvy, beru*
"Ujely mi eskalátory."
*snaží se být vtipný*
"Myslel jsem, že je od devíti."
*problém je v prvním slově a navíc pařil do dvou GTAčko*
"Babičku poštípaly vosy, tak jsem s ní jel do nemocnice."
*dobrý, až na to, že je únor*
"Honil jsem křečka pod skříní."
*Co?!*
"Moment, to mi vysvětlíte."
"Když my máme hrozně akčního křečka. Pořád zdrhá. Když odcházím z domova poslední já, tak ho musím vyštrachat koštětem pod skříní."
*chvíli přemýšlím*
"Oukej, to je nové, to Vám uznám. Ale toho křečka si vychováte!"

Vstoupila do třídy, pronásledována silným odérem přestávkového žvára, které sotva dotáhla potajmu v kabinetu. Při řízném pozdravu "Sednout!" ji potupně opustil poslední obláček dýmu společně s mlžným oparem levného krabicáku.
"Kde jsme skončili minule?"
"Ale paní profesorko, my teďka máme matiku."
"Nekecej! Jak matiku?"
"My Vás máme jen v úterý a ve středu třetí hodinu."
"Moment. Která jste za třída?"
"E1."
"A co je za den?"
"Čtvrtek."
"Tak jsi mi měl hned říct, že jsem tu úplně blbě!"
A nakypeně za sebou třískla dveřmi.
Spolužák zamrkal: "Ty vole, ty seš hustej. Jestli ti to sežere, tak třeba nepřijde ani zejtra!"

"Dominiku, přestaňte si v mobilu prohlížet fotky!"
"Jaký fotky?"
"Lukáši, ten úkol na matiku si opíšete až o přestávce."
"To nestihnu!"
"Marku, můžete si prosím vyndat ty hadičky z uší?"
"Co jste říkal?"
"Karle, dospěte se doma!"
*chrrrrrrr*
"Kryštofe, vypněte ten Facebook."
"Jó, jasně."
*mrká*
"Lucko, přestaňte koukat do zrcátka."
*schová zrcátko, vytáhne pudřenku*
"Petře, proč si od spolužáka opisujete ten záznam ve čtenářském deníku o Rozmarném létě?"
*hází na mne výraz Captain Obvious*
"Hádejte!"
"Honzo, prosím, věnujte nám Vaši pozornost. Venku dozajista nic zajímavého k vidění není."
*vůbec nevnímá*
"Aha, holky maj tělocvik."
*trapné ticho*
*probere se*
"Kde jsme?"

Vejdu do dveří, pozdravím prváky... a pak se zadívám na flek na stropě.
"A to je co?"
"To je okurka, pane učiteli."
"Boha jeho, kdo to tam dostal?"
"No... to si takhle řeknete schválně, jestli se tam ta okurka přilepí. A hodíte ji tam, víte?"
"Ne. Do další hodiny už tam nebude."
V tu chvíli mi to dojde.
"Martine, jaktože v té bagetě máte jen salám? Kde máte zeleninu?"
"Když já ji nerad."
Později to přijdu zkontrolovat. Za dveřmi je Šikmá věž ze tří lavic na sobě, nahoře vrávorá Martin, v ruce drží smeták a násadou se snaží sejmout okurku.

"To se nejdřív musím dostat do čtvrťáku, že jo?"
"Přirozeně."
"A co se stane, když tu maturitu nedám?"
"Máte celkem tři pokusy."
"Jenom?"
"Ano, první v květnu, druhý v září a pak opět v květnu."
"A to musím jít hned v květnu?"
"Nemusíte, klidně se přihlašte až na září. Znáte to - někdo září, někdo v září."
"A když to nedám?"
"Tak máte střední bez maturity a můžete znovu od začátku. Když si k tomu přidáte, že jste platil každý rok 500 Radě rodičů a na školní akce, budete navíc o 4000 lehčí. Ale odhaduji, že to nebude Váš největší problém."

Jako každý začínající pedagog jsem měl první umístění v kabinetu "na konci světa" - vedlejší budova B; třetí patro, do kterého se dostanete jedině vedlejším schodištěm. Leckdy mne nenašli ani ti rodiče, kteří se na třídní schůzky přišli odhodlaně pohádat.
A teď si představte, že uvnitř tohoto kabinetu byly další dveře. Statné a neodbytně zamčené. Žije za nimi Richmond? Protože dobře vím, že Goths are people, too. A co říše divů? Čajový dýchánek už nestihnu - moje hodinky jdou o dva dny pozadu.
Pak jednou přišla tělocvikářka: "Jdu si pro lyže." A kouzlo bylo v háji. Předtím jsem ty dveře měl radši.

Vykonávání dohledu nad žáky o přestávkách nepatří mezi ty nejzásadnější části dne, ale bývá docela příjemné, pokud jej musím vykonávat ve druhém patře budovy B. V zadní části traktu totiž vysedává Majda ze druháku. A to je zásadní, protože stejně jako já miluje kočky. Tak jako si spolužáci navzájem ukazují (nejen) své mobily, aby zjistili, kdo ho má (nejen) větší, my se kocháme fotkami našich koček.
"Jé, pane učiteli, ta je ale krásná. Ta je nová?"
"Ne, je vypraná."
"Co?"
"Chytila od návštěvy blechy, tak šla rovnou do sprchy. Ale teď je to nejvoňavější a nejvíc fluffy kočka na světě."

Tahák, guma, ořezávátko, nabíječka od mobilu, logaritmické pravítko, kovové kružítko, čip pro odblokování vstupních dveří, digitální snímek slovíček do hodinek, linkovaná podložka, laserové ukazovátko, prezentér, dálkový ovladač od projektoru, sluchátka s mikrofonem, zmizík, přehrávač magnetofonových pásek, souprava s radioaktivními prvky pro demonstrativní pokusy - ve formě kufříku, modely molekul, atomů a krystalů, sada pro pozorování skleníkového efektu, obvazové nůžky s tupým a ostrým hrotem, preparační pinzeta, refrakční baňka, magnetická míchačka, tellurium, vzorky hornin, dřevěné dvacítkové kuličkové počítadlo, drátěný model šestibokého hranolu, stereoskopický mikroskop, achromatická čtyřčočková lupa a v neposlední řadě mazací houbička na bílou tabuli.
Ve škole může být udělátko leccos...

V Batman Begins Alfred Brucovi několikrát zopakuje, že nad ním nikdy hůl nezlomil. Vždy se mi vybaví podobnost s učitelskou profesí; na tu je také potřeba koňská dávka tolerance a trpělivosti. I ten největší třídní "hajzlík" dovede jednou příjemně překvapit. To, že si sem tam někdo při hodině nevhodně nahlas uleví hrubším slovem, nutně neznamená, že se vůbec neumí ovládat. Vždycky nám říkali: "Buďte k žákům konkrétní". Takže neexistuje žádné: "Vy jste úplně blbej," ale: "Ty časy Vám moc nejdou." A že je někdy docela fuška to s některými jedinci zvládnout. Doufám, že mi ten nadhled vydrží, stejně jako Alfredovi.

"Honzo, s Vámi dneska celou hodinu šili všichni čerti. Co se děje? V životě jsem Vás neviděl takhle nesoustředěného."
"Já to dneska nemohl vydržet. Víte, celý víkend jsem makal na stavbě, abych si vydělal na ten zub - to jste si asi všiml." Ukazuje na chybějící dvojku vpravo nahoře.
"Jak jste k tomu přišel?"
"No... porval jsem se kvůli mámě."
"Cože?"
"Ono se to blbě vysvětluje. Abyste chápal, před měsícem se máma zničehonic sbalila, odjela do ciziny a všechny nás tu nechala. Nic neřekla, přišli jsme na to, až byla pryč. Zůstali jsme tu sami."
A to mi vypráví patnáctiletý prvák.

"Se slovíčky, která mohou být počitatelná i nepočitatelná, je to zcela intuitivní. Jednoduchý příklad - pivo. Jako obecný pojem, tekutina, je nepočitatelné. Beer is a typical product of the Czech Republic. Když jde Pepa s Karlem na jedno, tak si objednají dvě. Two beers. No a když to přeženou, a už jen vědí, že si toho dali příliš mnoho, tak už je opět nepočitatelné - too much beer."
"Jo, to znám!"
"Davide, jak to zrovna Vy můžete znát, když ještě v třídnici sluníčko nemáte!"
"Vyprávěl mu to kamarád."
"Byl na přednášce."
"Mu dali ochutnat rodiče na narozkách."
"Četl o tom v knihovně."

"Fuj, co to je?"
"Má to bejt džuveč."
"Ty seš padlej na hlavu. Proč sis to vybral? Vždyť to vypadá jako ten hnus ze včerejška, akorát rozemletej."
"Jsem byl zvědavej, co to je."
"Tak schválně..."
Okoukl. Ochutnal. Odsunul.
"Ble. Já na to dlabu. Si radši půjdu pro buřta k bufetbábě."
"Neblbni, všim sis, jak po tobě posledně jela?"
"No to je právě ta prdel, ne? Laškovat s bufetbábou!"
"Ty seš kůň! A co mám zatím dělat s tímhle? Ten chlap ve vokýnku se hnusně kouká, když něco vracíme nedojedený!"
"Tak to zkus nasypat těm kytkám u schodiště. Třeba jsou masožravý."

MILÉ DĚTI!
Chcete se naučit pořádně anglicky?
Nechcete propadnout?
Kde můžete denně chatovat s Maďary s pocitem, že píšete jak Hemingway?
Kde můžete seveřanům vysvětlovat, že u nás veřejné osvětlení už máme?
Kde můžete být za ty nejdrsnější pařany, jen když řeknete, z které země jste?
NO PŘECE NA WOWKU!

"No, hele, bylo to hustý. Nějakej nůb stál furt v ohni, to jim stokrát říkáš, aby uhli a stejně jsme na tom vajpovali celej večer."
"No a máš něco?"
"Jó, pak jsme ho dali a vyroloval jsem naprosto epickou tůhendku. Se musíš kouknout!"
Jistým druhem profesionální deformace učitele je fakt, že i když v poslední lavici špitáte o čemkoli, já to vepředu slyším. Zrada je, když si žáci myslí, že té hantýrce nerozumím.
"Martine, nerušte! Vypadáte dnes nějak unaveně."
"Já měl večer hodně práce."
"Tak nemáte chodit na raid s pugy!"
Zaraženě zírá.
"A pane učiteli?"
"Ano, prosím?"
"Kde jsme?"

Zírám na tu kombinaci slov v písemce a nadzvedávám pravé obočí.
Was it good party. Well am self amused. Cake me fact tasted. Glad you will see on concert next week.
A pak mi to dojde.
Byla to dobrá párty. Dobře jsem se bavil. Dort mi fakt chutnal. Rád tě uvidím na koncertě příští týden.
"Kryštofe, tohle jste tvořil půl hodiny? Že Vy jste většinu těch slov opisoval ze slovníku?"
"No... jo, no."
"Kdybyste na to vzal Google Translate, tak by tomu rodilý mluvčí rozuměl spíš než tomuhle."
Už teď je jasné, že v srpnu budeme oddělovat zrno od plev.

YESTERDAY I WENT SHOPPING. I BOUGHT AN APPLE, SOME BREAD...
Jeden po druhém žáci opakují vše, co už v této "hlučné poště" zaznělo a podle abecedy přidají další položku. Chvíli to koluje po třídě.
"Áj bót en epl, sam bret, e kár, e dór, en eg, e fiš... ent... sam gamibérs."
Dotyčný dostává pochvalu, protože, chápete, gumoví medvídci! Jenže slečna vedle má s opakováním problém.
"sam gemibrrs... sam gejmybrrts... né... sam gamibrrts"
Učitel má rychleji myslet, než mluvit. Nic neposílí ducha výuky tak dobře jako pořádný učitelský blábol.
"Co?! Gumový medvídky, prosím! Gumový ptáky nikdo nedělá!"
A bylo po hodině.

"Arrrrrrgggh!"
Každým okamžikem očekávám, že na mne zpoza rohu vystartuje elitní boss level "lebzna". Zní to tak děsivě, že si všechny neurony v mé hlavě právě nasazují špunty do uší. Kdepak používat na bosse "Taunt", stačí přijít do třídy a rozsvítit.
"Dobré ráno!"
"Pane učiteli, nepodíváme se dneska na film?"
"Ne."
"Nebo seriál?"
"Ne."
"A co nějaký díl Doktora?" Helemese, nasazují těžší kalibr. Odolám.
"Ne, budeme makat."
"Nebo si budeme říkat vtipy. Znáte ten o mrkvi v zimě?"
Diagnóza - pondělí ráno, osm hodin, navíc měli od sedmi němčinu. Někteří museli vstávat v pět. Ach, ten soucit.
"Ne, ten neznám. Povídejte..."

"Tak kohopak si dneska půjčíme... Ferdo, pojďte to nakreslit."
Ferda ze třetí lavice se zaujatě podíval na trojúhelník na tabuli.
"Koukejte u toho vysvětlit, co děláte!"
Ferda zavrávoral. "Nó, takže začneme tím, že zabodneme kružidlo..."
"Co?! Tady nikoho zabodávat nebudete. Sednout!"
Ferda stáhl krovky. Zadívala se k naší lavici pohledem vyhlazovací mašiny z Války světů.
"Ferdo, zjednodušte výraz napravo!" Schytal to spolužák.
"Já bych nejprve vyjádřil proměnnou tím, že celý řádek vynásobím x plus jedna, převedu zlomek napravo, použiji vzoreček..."
Profesorka vrávorala: "Utrhnu ucho!"
"Ty, Ferdo, co s tím?"
A je to tady...
"Já bych to celé vykrátil čtyřmi."
"Zlatej."

"Tak už ho vyndej."
Nenápadně jukl směrem ke katedře. Furt kouká. Druhej seděl na taháku, ale ne a ne s k němu dostat.
"Zabav ji na chvíli!"
"Co se to tam vzadu bavíte?!" zahřměla.
"Paní profesorko, když já nerozumím té dvojce."
Docupitala k lavici, naklonila se a spatřila tu prázdnotu.
"To jsme všechno brali. Přečti si to zadání ještě jednou." Jednodušší už jsem to fakt napsat nemohla.
A odkráčela.
"Máš ho?"
Spolužák ochromeně civěl.
"To si ze mě děláš prdel! Až máma najde tu pětku na Bakalářích, tak mi zase vypne internet!"
"Ty vole, viděl jsi, jak je má velký?"

Seděl uprostřed ochranného pentagramu, nervózně žmoulal červenou propisku, pak sebral veškerou odvahu a pustil se do čtení prvního kousku.
"Slohovky z prváku. Bůh mne ochraňuj..."
In Prague lives 10 milion peoples.
"Jó, jasně, všechny free peoples of Middle-earth se vejdou na Žižkov."
Prague runs the river Vltava.
"To chtěl jako říct, že Praha tu řeku provozuje, nebo že ji sjíždí?"
Myslel si, že level drsnosti prváckého textu již nemůže nic překonat, ale pak se zahleděl doprostřed dalšího výtvoru a zbledl. Roztřesenou rukou podal dílo kolegovi: "Tohle si přečti jen na vlastní nebezpečí."
In Říčany make Říčany rohlíks.
"Jdem na pivo."

Dělám si kafe o šesté ranní, přestože mi hlava tvrdí, že je ještě pět. Za okny na dvorku se povalují závěje. V předsíni si cvičím výraz determinovaného pedagoga. Cestou na tramvaj slejvák. Během první hodiny je ulice před školou zalitá sytým jarním sluncem. Při cestě do budovy B je neosobně ocelově zataženo. Během třetí hodiny padají kroupy. Kolem projede auto hasičů, houká a vytahuje žebřík. Žactvo doufá, že budova A hoří. A já si říkám, že jsou všichni o den napřed, stejně jako to DMD zkušební téma. Apríl je až zítra. Jen moje kočka to všechno poklidně prospala na vafkách.