Moje články

"Pavouk po svleku pro zajíce s parožím, orli bělohlaví pokáleli vosí hnízdo číslo dva, přepínám."
"Vykašli se prosímtě už na ty kódy, stejně si to nikdo od nás nepamatuje, a nemůžeš pořád spoléhat na to, že Hans jo. Přepínám."
"No dobře, Amíci vybombardovali německej štáb v Trois-Cochons."
"Co tam vlastně bylo? Hans?"
Odpověď nepřicházela a nepřicházela.
"Hele, poslyš, nebyla tam náhodou komunikační centrála? S odposlechy?"
"...nemyslíš snad, že..."

Ticho v éteru nad okupovanou Francií se zdálo hlasitější, než Londýn za nočního náletu.
.
.
.
.
.
.
.
.
"VERPISS DICH, SCHEISSEKATZE! KRUZIFIXSCHEISSKARLGOTT! Ta sfině mi pržekousala kabel od mikrofonu a já si tocho fšiml aš teť..."

For more information seek out the nearest naval office.

Při koncertech uchcával pod kiltem rovnou na zem

Chlubil se čerstvě vyškrábnutým ušním mazem

Vteřinovým lepidlem si číro vyztužoval

V hrnku co měl u dřezu si modrou plíseň choval
.
.
Půlku cihly na vodítku na procházky vodil

Jen do místní automyčky sprchovat se chodil

Levný pivo nasával přes brčko rovnou nosem

V zoologický zahradě se chtěl prát s velkým pštrosem
.
.
Když cestoval autem tak zásadně v kufru jezdil

V lese místo pěšiny si cestu křovím klestil

Přes přechody pro chodce chodil jen na červenou

Řidičák mu sebrali když projel domu stěnou
.
.
Ale kluci říkali
Je to moc dlouhý, to musíš sestříhat.

Tak vám teda pěkně děkuju, teď mám v hlavě Izera a natrhaný kočičky. Tenkrát na střední to člověku ještě vtipný připadalo, ale člověk z toho vyroste. Pak člověk zestárne a občas se mu to vrací, jako třeba v dodávce cestou na koncert. Teda počkat, to bylo v kytaristově Mondeu. To byla ta jízda, jak jsme hledali na Spotify Rammstein a našli úplně jinou písničku nazvanou Dicke Titten, Kartoffelsalat. Němčinou moc nevládnu, svedu říct tak, že dálnice není dobrá přistávací plocha pro helikoptéry. To jsem jednou takhle jel za slečnou do Německa, a cestou se na dálnici zřítil vrtulník a shořel.

Dejte mi dostatečně dlouhou páku, a pohnu světem. Ale kdyby mě tak někdo spíš vypáčil od driver fails videí, místo toho, abych byl produktivní? A dneska jsem se dozvěděl, že některá auta místo páky ruční brzdy mají čtvrtý pedál. Nebo mají oboje? Jako to je mi ale logika, pedál na ruční brzdu... No, ona je to vlastně brzda parkovací, ale kurva kdo tomu tak říká? Teda pokud je to ještě stará dobrá mechanická. Dneska ty auta maj elektr(on)ickou parkovací brzdu, a to je nadělení. Kamarádovi takhle v garáži chcípla baterka, no a už neodbrzdil. Moderní auta mě fakt už nebaví.

Šach mat a můj mozek je v patu. Rotují mi tu vágní myšlenky jako měsíce kolem Jupitera, napůl upečené nápady, ale nic, co by se dalo uchopit, co rozvinout dál. Možná jo, ale kterou? Jestli tohle nepatří spíš do včerejšího, vybrat něco zdá se nemožné, a vteřiny tikají, teda nevím, jak úhlová jednotka může tikat, to bych docela chtěl vidět. Spíš to bude sekunda sem, sekunda tam, a ztrácím dvě tři pokaždé, co se podívám. Dívám se dívám, jak byla ta písnička? Já jí strašně nesnášel. Asi to je pravda, že jsem svůj vlastní nejhorší nepřítel. Ale proč vlastně, milášku?

Doesn't matter how long you've been out there, the universe never ceases to show new wonders. My people, they don't quite appreciate the sheer beauty and magnificence of stellar objects our mortal senses can't even comprehend. We set sail among the stars, and what do we do? We kill, we lay waste, all for some vague 'glory'.
A beep returned me to the present. I tore my eyes from the spectacle on the viewscreen.
I may be a dreamer, a stargazer, but when push comes to shove, I too am a Klingon.

"Intercept course! Drop the cloak! Disruptors, full spread!"

This is bad, this is bad, this is bad. How in the Tartaros am I supposed to judge a beauty contest between my wife and two of my daughters? No matter what I do, the other two are gonna give me shit about it until the end of eternity. And our lot is very, very creative when it comes to petty revenge. Especially my wife. Just ask any of my lovers, at least those who can still speak. Hera likes to turn them into various things.
Shit, they're staring.
Fuck this. I'm just gonna pawn it off on some mortal.

"Hele to ti poradim, poslouchej dobře, na co se tě vlastně ten debilní učedník ptá. A už vůbec mu automaticky neříkej, aby to hodil do kotlíku. Teda vlastně do hrnce, ten blb už zničil takovejch kotlíků, že sem si musel pučit nádobí z kuchyně."
Mluvčí dorazil panáka a zamával prázdnou sklenicí na hospodského.
"Ono se ti totiž taky může stát, že tam pak ten blb hodí něco, co vážně nechceš. Jako třeba nesmyslně velkej kus karbidu. Jo, do vařící vody. Jo, dostatečně blízko otevřenýho plamene."
Chvíli vládlo ticho.
"Mimochodem, z naprosto nesouvisejících důvodů, nevíš náhodou o nějaký budově na pronájem?"

If I could impart just one bit of wisdom onto whoever finds this recording, it would be: Do NOT, and I can't stress it enough, DO NOT invent and construct a time machine when you're emotionally compromised for whatever reason. You might make a mistake that in hindsight is glaringly obvious and makes you smack your forehead and howl in rage at your own stupidity.
Like forgetting that everything is in motion and you won't inexplicably arrive at the same place in the past like in the movies.

Which is why my capsule is currently floating in the endless void.

Jo, kdybych tak dával pozor v hodinách exobiologie. Jenže moje pozornost byla zaměřená všude, jen ne na výuku. Kondenzační čáry stratoletounů. Hoverballový zápas na hřišti akademie. Klikyháky a obrazce, co jsem si čmáral na tablet místo poznámek. Rozjímání nad nesmrtelností fraktálního chrousta, jehož tykadla se rozvětvují donekonečna. Zadek mladé profesorky, co se tak hypnoticky natřásal, když psala fixou na bílou tabuli. Na svůj věk byla v leccčems staromódní.

Možná bych si i býval zapamatoval, která z těch skoro identických fialových ještěrek s nepatrně se lišící kresbou je jedlá, a která vám pomalu rozpustí vnitřnosti v nepopsatelné agónii. Velmi pomalu.

Au.

Brzo mě to čeká. Rozhovory pohovory dejte vejce malovaný. Ale jinak to nejde. A samozřejmě, že nebude chybět otázka, co se jí tak děsím. Jo, to klišé s pětiletkou, soudruhu řediteli. Děsím se toho, že se neudržím a řeknu, že v zrcadle. To ještě není tak hrozný ale. Taky se člověk může vidět na nějaký kompilaci debilů, v krimi zprávách a tak. Koukáte někdy na různé dashcam kompilace, jestli se tam náhodou neuvidíte? Měl bych si taky tu kameru pořídit, na silnicích je to občas živá exotika. Tam jsem teď byl v sobotu a zaznamenal úspěch, nemám žádnýho novýho pavouka.

"...a podle nejnovějšího Schneckehausova článku semena jakožto zárodky života mají vysokou koncentraci plachých částic reziduální magie stvoření, obzvláště naklíčená."
"Zase nějaký šílený nápad? Ty dva předchozí detektory vůbec nefungovaly. Teda fungovaly, ale na něco úplně jiného."
"Stěžuješ si snad na to, jak dopadl ten minulý?"
Henrietta se začervenala. "No, ne, ale je jen otázkou, kdy něco vybouchne."
Wilhelminin úsměv věštil absolutní víru v její nápad. "Podle mé teorie tu koncentraci můžeme zvýšit destilací sladu."
"Jako že...?"
"Přesně tak!"

O nějaký ten čas později...

Laboratoř byla posetá kusy oděvu.
"Poslyš, a nezapomnělas náhodou taky sestavit nějaky ten detektor?"
"To vůbec nevadí."

Už za černýma horama teplota stoupá, pamatuju si jen kus melodie od Kryštofů, kamarád kdysi v rozhovoru pro nějaký hudební časopis označil Krajča za náhodný generátor slov, a já ten článek nemůžu najít a štve mě to a před tmavým monitorem krevní tlak stoupá a hodiny tikají i když netikají protože jsou digitální a kde je ta analogová doba ale kdybych se narodil dřív to by bylo peklo za komančů, leda tak emigrovat a přes ty státní hranice letadlo stoupá a už mi z toho jebe a to ani nejsem Rytmus ani Rytmaus, letný sen AKA alergie na řepku asi.

The mass of bodies, dancing, laughing, pushing each other surrounds me. The pulsating music fades into the background, becomes a dull sensation overshadowed by the pulse of blood in my veins, in my ears, the beat of the heart trying to burst out of my ribcage. Sweat breaks out, hands shake, feels like I can't breathe. All thoughts are pushed aside by one that screams get out, get out, GET OUT of here, OUT OF HERE. And get out I do, weaving through the dancers or simply pushing through. Finally, I reach the edge. My lungs welcome the air again.

"Černá Kočka pro Bílého Kocoura-"
"Počkat, nepoužili jsme už tyhlety minule?"
"Máš pravdu. Hned to najdu. Leklá Vrána pro Chcíplou Veverku, přistála mi tu nějaká divná depeše, nemůžu to nikde najít v šifrovací knížce. 'Pečený ježek chce česnek.' Přepínám."
"Chcíplá Veverka pro Leklou Vránu, taky to nikde nemůžu najít. Přepínám."
"Myslíš, že by to mohl vědět..."
"Hans?"
"Ja? Nein. To není šátná kódofá fráse. Je to fskas od kucharže, chce upéct pár ješků a došel mu šesnek. Potržebuje, abyste mu nějaký sechnali."
Ěterem se na chvíli rozhostilo ticho, vystřídané rytmickými údery, zrovna jako kdyby někdo opakovaně bušil hlavou do stolu.

Ain't none of us gave it a second thought. Dunno where Cletus got that much Tannerite but when y'all are bored on a Sunday afternoon, sometimes you just wanna blow somethin' up. Jimbo thought it'd be fun to toss it into that huge waterhole near Fart Hill. Now Scooter is a gosh-darned genius, he jerry-rigged some kinda thingamajig so it could remotely asplode underwater.

Well, y'all boutta learn just how deep the still waters run. Jaysus Christ, Mary 'n' Joseph. That thing we woke up, I ain't seen that many tentacles even on them interwebs. Not that huge ones, either.

"Černá kočka pro bílého kocoura, co se to tam u vás sakra děje? Přepínám."
"Zaběhnul se pitbulteriér, opakuji, zaběhl se pitbulteriér. Přepínám."
"Nesaběhnul, zastrželili ho myslifci."
"Hans? Máš snad s tím něco společného?"
"Tak trochu. Fěděli jste, že pan Grosjean měl styky s Abwehrem?"
Hans se vzápětí přiučil několika novým francouzským nadávkám.
"No tak si pržedstafte, že on i jeho kontakt z Abwehru dostal vskas, že se mají sejít v jedné opuštěné stodole. A místní poboška Gestapa dostala chlášku, še La Résistance fyrábí f jedné opuštěné stodole fýbušniny."
"A?"
"A Gestapo tam poslalo pár fojáků s kulomety."
"Merci beaucoup, Hans."

It was a battle. It was a dance. It was a performance. With a gymnast's grace, she flipped backwards in a flick, narrowly dodging the whirlwind of blades that was her opponent. She pounced forward in a counterattack, which he blocked. She recovered just in time to somersault up and over her foe's sliding tackle. At the apex, she grabbed him, flipping the massive body. Electricity arced as the giant robot slammed into the cage around the arena.
She allowed herself a moment to savour the victory, the cheers of the crowd.
She disconnected the interface.
Back to the wheelchair.

Existuje vlastně nějaká příčinná souvislost mezi zvrásněním pokožky a stavem známým jako láska? A co je vlastně láska? Baby don't hurt me. A jestli je, způsobuje vrásky láska, nebo lásky nedostatek? A jak to jako funguje? Je to snad efekt bytí v láskyplném vztahu, co je podle interfernetu prospěšný zdraví fyzickému i psychickému, že by to jako prodlužovalo život do období přirozeně vrásčitého? A funguje to třeba i na vztah bez lásky, vztah pro bytí ve vztahu? A když se s někým vztáhnu čistě pro zdravotní výhody, bude to stejně fungovat? Snad jen dodám, a co na to Jan Tleskač?

"Elder?"
"Yes, child?"
"They say you tell the best stories. They say it's like painting pictures with words. That you close your eyes and you see."
"That is kind of them. What do you want to hear about?"
"Tell me of a world, green and blue, of cities with buildings touching the sky, where more people than I could imagine live. Tell me of lush valleys, of endless forests. Tell me of fields of grain spanning beyond horizon. Tell me of oceans full of fantastic creatures."

"Tell me of the world before the bombs fell, the world I've never seen."

Říkalo se o ní, že je svobodný duch. Člověka napadnou věci, jako že je nevázaná společenskými konvencemi, nezáleží jí na tom, co si lidi myslí, dělá si, co chce, tančí životem podle vlastního rytmu. Nebo taky nevázaná v karnálním smyslu, nenechá se omezovat takovými směšně umělými koncepty jako vztahy, monogamie. Kdyby mi bylo tak třináct, možná bych si taky s pochechtáváním pomyslel, že třeba jí hodně luštěnin a volně vypouští, no, duchy. A pak se začala zajímat o mně. Smála se a flirtovala, ale dotekům se vyhýbala. Ale postupně mi došlo, že lidi na téhle planetě jsou velice, velice doslovní...

I came here with my two daughters, seeking shelter from the bombing. I'm thirteen and I followed my older brother into the tunnel because he's an idiot with no self-preservation instinct and way too much lust for exploration. Our team found three skeletons, one adult male, two female children, in the ruins. Jacob stumbled upon a grey metallic orb nearby. She gazed into the sphere and it somehow rendered my wife catatonic. Or was it me? I can't hold all those people in my head and it feels like it's going to explode but it doesn't stop and doesn't stop...

Come on, you can do this. The longer you put it off, the worse it's gonna be. Just get it over with. Nobody forced you into doing this. At least you might finally learn to say no to a pretty face. And it's not like it's gonna explode. Still could poison you, though...
Well, no point in hesitating.
Jack grabbed the object and took a sip.
From the expression on his face, Erin immediately knew her latest cocktail experiment was a disaster.
"I don't know what that maracuja did to you but it didn't deserve you doing THIS to it."

Another day, another corpse. I don't know where the perp got the Brazilian wandering spiders but I guess that brought a whole new level to the term "stiffy". Maybe he's gone mad, as the city descends to murderous madness. Not two days go by without a dead body popping up. There's no rhyme or reason, yet there is one common denominator: Aurelia d'Ardu, mayor's trophy wife. Rumoured to swap lovers like socks. Always an alibi. And sometimes one murder's perp becomes another's victim. It's like a demented battle royale, them fighting for her love. And yet, can't prove jack shit.

You don't need the twin paradox to know that time is relative. Minutes and hours drag slowly when there's no work at work. Every second seems like five when you're waiting for a family member who you had to take shopping because you're the only one with a driving licence. Planck time is very possibly the shortest unit of time possible. Yet when the traffic lights turn green, the amount of time elapsed between that and the first driver behind you starting to angrily honk their horn seems to be less than half that. And time before midnight just FLIES.

"Zelený kůň pro fialovou lišku, kuličky v předsíni, opakuji, kuličky v předsíni, přepínám."
"Fialová liška pro zeleného koně, cože? Na trati se rozsypaly vagóny s municí? Přepínám."
"Vysypaly, ne rozsypaly, přepínám."
"Co je v tom do pytle za rozdíl? Není to doprdele jedno? Přepínám."
"Fysypání osnačuje fyprásdnění sypkécho materiálu s nádoby, f tomto pržípadě fagónu, ať uš plánované či ne. Rossypání je buť neplánofané fysypání, anebo, jelikoš mlufíme o fagónech, ne o nákladu, fatální stráta strukturální integrity.
"Merci, Hans."
"Hele, a co když je takový vagón jak rozsypaný, tak vysypaný?"
"Tak je f pržetsíni stafebnice a kulišky."
"Merci, Hans."
"...moment..."