Moje články

Proplítáme se spolu
Jak v uranovým dolu
U kulatýho stolu
Na pampelišky stvolu

Při plným vědomí
Já a ty budem my
Nikdy nás nezlomí
Kafkovský svědomí

Nahoru a pak dolu
Jak pojít na ebolu
Tvý vlasy do drdolu
Prosím vás, ještě colu

Při plným vědomí
Dávám ti srdce mý
Stokrát odsvěcený
Najemno drcený

Na starým slizkým molu
Líbali jsme se spolu
A pak v bezbřehým bolu
Neutekli jsme trollu

Při plným vědomí
Jsme jak dvě pohromy
Vždycky mě ohromí
Jak je to pitomý

Při plným vědomí
Strach duši ochromí
Tříští se kolo mý
Řádky se zalomí

A pak už…
Bezvědomí

„Panebože,“ zapotácel se House, jakmile pacient otevřel ústa. „To je normální, nebo jste si právě vykloktal obsahem hajzlu?“
„Cože?“
„Bolest v krku čert ber, horší je bojkot zubního kartáčku, zánět dásní, neboli poukaz na infarkt, a zanášející manželka.“
„Co? Manželka…“
„Štrejchnul jste si v poslední době snad? Leda ve skafandru!“
„No dovolte! Tohle si vypijete!“ sesunul se z lehátka a oddusal.

„Housi, kroť se,“ zkoušel mu vzápětí domluvit Wilson. „Forman je pořád naštvaný, Cameronová kvůli tobě včera brečela-“
„Jojo, jen do mě! Jsem kripl a nemám žádný kamarády!“
„Máš mě.“
House mlčel, jen významně zvedl obočí a beze slova odešel.

„Copak po nich chci tolik?“ zalkal Mal do půllitru. „Je mi fuk, co si oblékají. Naprosto. Jen použitelný boty po nich chci. A jak mě poslouchají? Až na nás zaútočí Aliance, budou utíkat v tomhle,“ vrhnul zničený pohled na Kayleeiny růžové huňaté papučky s králičími oušky.
„Nebo v tamtom,“ ukázal Jaynovy ušmudlané kecky držící pohromadě jen silou vůle.
„Bláznivka je pro jistotu úplně bosa… a Inara…“ otočil se. „Inaro, sakra, co jsem ti říkal o pracovní obuvi?“
„Však tohle je pracovní obuv, zlato,“ mrkla na něj Inara a svůdně natáhla štíhlou nohu v dlouhatánských jehlách. „A za pěkně mastný příplatek.“

„Podle kapitána potřebujete víc kontaktu se svojí lidskou stránkou,“ postavil se Neelix k Sedmé tak blízko, že měla sotva prostor ovládat konzoli. „Tak jsem naplánoval pár cvičení. Nejdřív tu mám piknik! Stará pozemská tradice!“ zamával proutěným košem. „Pak si zazpíváme! Naučím-“

„Děkuji, ale ne,“ odpověděla ledovým hlasem a poodstoupila. „Mám práci.“

„Ještě nesu knihu! Klasický pozemský příbě-“

„Ne.“

„Ale no tak! Přece to nevzdáte předem! Nebo se bojíte?“

„Nebojím. Nemám zájem.“

„Pak si zatancuje-“

„Vlastně existuje jedna pozemská tradice, kterou bych právě teď velmi ráda vyzkoušela,“ přejela pohledem od Talaxiana k ovládání vrat nákladového prostoru.

„Máte ji mít! Jaká?“

„Defenestrace.“

„Šušká se, že jsi změknul, Crowley,“ pronesla výhrůžně Belzebub. „Že si tě lidi omotali kolem prstu!“
„Vážně? A kdopak to šušká? Hastur? Však já se už postarám, aby-“
„Dobře, dobře. Ale věz, že jestli zklameš, budeš litovat!“

„Měknu! Omotali!“ prskal Crowley cestou zpátky do bytu. „Mě! Jak by mohli? Nemám žádný city! Mít něco rád! Nikdy! Ble!“ otřásl se tou myšlenkou.
Zazvonil telefon.
„Eeeh… Zdravíčko,“ pronesl andělský hlas. „Dlouho jsme se neviděli, tak jsem si říkal…“
V démonově hrudníku se cosi zatřepotalo.
„Sklapni!“ zařval vzápětí na telefon i na vlastní hruď.

Azira… anděl se nepočítá. To je úplně jiná kapitola.

„Budoucnost lidstva spočívá na našich bedrech!“ řečnil Holden tak zapáleně, že byly takřka vidět vlající vlajky a slyšet vyhrávající hymna. „Odložme své rozpory stranou, udělejme správnou věc…“
„Ehhm… Bude to ještě na dlouho?“ zvedl Prax obočí.
„Si piš,“ pokýval Amos.
„V nelehké době, vzdor všem výzvám…“
„No potěš.“

Holden dořečnil, nenápadně otřel oči, jak sám sebe dojal, a odešel.
Kdoví, kolik času zbývá, než ho molekula zničí? přemýšlel. Nikomu to neřekl, ale podivné hlasy slýchal častěji a častěji… A už tu byly zas.

*

O dvacet metrů dál Amos blaženě vydechl. Co začal poslouchat experimentální divadlo, čelilo se realitě mnohem líp.

„Vraní oko, babské ucho…“ mhouřil Clive znechuceně oči na zažloutlý papír. „Ta bába byla nějaká šáhlá rádobyčarodejnice, nebo co?“
„Kdepak rádoby, panáčku,“ zaskřípěla Liv hlasem náhle o desítky let starším. „Mocná čarodějka! Velmi mocná!“
„Jasně. Tak mocná, že ji vzal šutrem první feťák, kterýmu se připletla do rány,“ opáčil detektiv. „A jestli jedla babský uši, tak šáhlá byla pořádně!“
„To se má Liv ohledně svačin na co těšit,“ zakřenil se Ravi.
„No dovol,“ vystartovala, tentokrát už hlasem vlastním. „Za co mě máš?! Žádný babský uši jíst nebudu, fuj! Nic babskýho!“

„Leda mozek,“ připustila vzápětí. „A to je něco úplně jinýho.“

„Tohle vám posílá pan Crowley,“ zaťukal na dveře neznámý chlapec. „Prý už budete vědět proč.“
Azirafal sáhnul do sáčku… a vytáhnul jablko. Kulaté, červené jablko, dokonalé, jako umělá atrapa.
Polknul. Sotva mu Crowley mohl poslat něco výmluvnějšího. Celá jejich společná historie začala jablkem a pak jablko hýbalo dějinami. Zapříčinilo trojské války, pomohlo pochopit gravitaci, otrávilo nejednu nepohodlnou osobu…
Jablko, pozvání k hříchu. Odvážnému kroku do neznáma. K novému začátku.

Ano, byl si okamžitě jistý. Ano.

„Ano,“ hlesnul, než Crowleymu skočil kolem krku a konečně ho políbil.

Crowley vytřeštil oči. Co…? Proč…?

Koho to zajímá, rozhodl vzápětí. A polibek hladově opětoval.

„Ale vydařilo se," pronesl do ticha zešeřelého kupé George. "Dobře jsme prodali. Nejlíp za pět let."
Phil neviděl důvod s jeho dokonalou pamětí na čísla polemizovat, a tak mlčel.
"Taky dobře nakoupili. Zásoby vystačej půl roku," zkusil to George za čtvrt hodiny znovu. Bezvýsledně.
"Konzervy ještě víc, ty se nezkazej."
Phil v duchu podrážděně zaskučel. Proč sakra George odjakživa nedokáže říct nic zajímavého? Chytrého? Zábavného?
"Stihli jsme poslední vlak domů..."
"Sklapni konečně!" vyštěknul, až George nadskočil.

Idiot. Poslední vlak domů odjel před jednadvaceti lety. Toho léta, kdy zemřel Bronco Henry...

Od té doby jezdil už jen vlak zpátky na farmu.

„Rozdělíme se, ať to pročešeme rychlejc,“ vyhlásil Lister, jakmile se vlámali do obrovského vraku. „Kdo najde něco cennýho, zavolá.“
Rozešli se do temných útrob lodi, jejichž hrobové ticho narušovalo jen zlověstné skřípání a vlastní dech…
„Uáááá! Íííííí! Juéééé!“ rozlehl se z vysílačky Kocourův vřískot, až Lister nadskočil.
„Kocoure! Seš zraněnej?“
„Uííííí!“
„Kocoure!“
„Ne, něco jsem našel!“
„Jídlo?“
„Něco lepšího!“
„Antihmotu?“
„Lepšího!“
„Nadsvětelnej pohon?“
„Objev století! Má cenu týhle kocábky ve zlatě!“
„Všichni za Kocourem!“
„Ó, Štěstěno! Dvanáct napěchovanejch skladů! Jeden ohoz lepší než druhej! Jen kravat tu je osm kontejnerů a košil-“

„Žádám o povolení k fyzickému násilí, pane.“
„Uděleno.“

Rok 1900. Tehdy potkal vnímavý, citlivý a inteligentní mladík Phil Bronca Henryho. Svůj vzor, učitele, muže, jak má být.
Muže, jehož drsné ruce dodnes cítí na svém těle. Tehdy tak mladém, dychtivém, schopném spalující slasti…
Bronco mu byl vším. A najednou nebyl. Byl mrtvý, udupaný, a ta oslepující, ohlušující bolest, která Phila ovládla, nikdy nepřestala.
Bronco byl mrtvý. A s ním i Philův smích a tělo, kterého už se nikdy nikdo nedotknul. Vyschlo, okoralo a zatvrdlo, stejně jako jeho duše, rozleptaná nenávistí. Nenávistí k životu, který mu Bronca vzal, ke světu i k sobě samému.
Nic jiného už cítit nedokázal.

„Chlape,“ zahřímal z obrazovky vystajlovaný vousáč, „chybí ti v životě něco? Tápeš co dál? Ženský na tebe neletěj? Nezoufej! Za pouhejch vosumnáct tisíc ti nabízím jedinečnej Víkend vopravdovýho chlapáka, kde to všechno změníme!
Se mnou:
• Odemkneš svůj potenciál
• Najdeš ztracený mužství
• Nastoupíš cestu pravýho chlapa
A navíc vlastníma rukama z nuly vybuduješ soběstačnej mikroekosystém z udržitelnýho lokálního materiálu, co ti denně hodí nadupanej zdroj proteinů s tím nejlepším složením aminokyselin v bio kvalitě! Stačí správná vize, kladivo, svaly a pot! Neváh-“
„Hustý,“ vzdychnul obdivně Martin. „Hned bych jel. Ale nechápu to budování…“
„Kurník, vole,“ ucedil kolega programátor. „Budeš stavět slepičárnu.“

„Zítra mám rande!“ vtančil John do bytu. „Konečně!“
„Alkoholička,“ ucedil Sherlock, aniž by zvednul hlavu od mikroskopu.
„Cože?“
„Je to alkoholička.“
„Kecáš! Ani jsi ji neviděl!“
„Stačí tón hlasu v telefonu, časy, kdy se ozývá, překlepy…“
„Nenávidím tě.“
„Není zač.“

*

„Dneska jdu-“
„Žárlivá hysterka. Udělá ti ze života peklo.“
„Blbost!“
„Zeptej se jejího bývalého. Číslo máš na stole.“

*

„Zítra-“
„Skvělé. Škoda, že už připravuje ‚selhání antikoncepce‘.“
„Nene.“
„Tak běž, přesvědčíš se sám!“
„Možná… ani ne.“

*

„Odpoledne-“
„Promiskuitní, šňupe-“
„Panebože, Sherlocku! Přestaň! Ty prostě nechceš, abych-“
„Jen tě chráním, Johne.“
„Bezpečný známosti, jasně.“

Jako kdybych tu nejnebezpečnější známost už dávno neměl.

„Mám vynikající zprávy,“ zahřímala Shax ke shromážděným démonům. Byli tu všichni do posledního, ať už dobrovolně nebo přivlečeni násilím. „Armageddon II! Vypukne přesně za tři dny a tentokrát nám ho nikdo nezkazí!“
Sklepením otřásl jásot.
„Veškerá komunikace se zemí nebo nebem se zakazuje pod trestem smrti! A peklo neopustí ani noha, jasné?“
Démoni přikyvovali a trousili se pryč.
„Crowley,“ zastoupila mu cestu. „Nikam! Přísahej na znak našeho Pána!“ přisunula mu pergamen s krvavou pečetí.
„Přísahám,“ hlesnul Crowley. „Neodejde ani noha!“ slíbil a šel.

Následující noc peklo stále dunělo zmatkem… A nikdo nezaregistroval černého hada, který si nepozorovaně razil cestu ven.

„Housi!“ zakřičela Cuddyová, když se pokoušel nepozorovaně proklouznout halou. Neúspěšně.
„Co to mělo sakra znamenat?“ doběhla ho. „Nadávat pacientovi?! To vám nestačily dvě žaloby minulý měsíc?“
„Já mu nenadával. Fakt! Možná jsem decentně naznačil, že je oligofrenní prvok…“
Cuddyová ho přetáhla stohem složek: „Srovnala jsem to s ním. Ale vy teď odsloužíte měsíc kliniky navíc, jinak jste bez platu!“ Vrazila mu složky a odsupěla.
„Předevčírem Wilson, včera lékárník, dneska Cuddyová,“ vrčel, když otvíral dveře kanceláře. „Víte, co fakt žeru, Cameronová?“
Cameronová zavrtěla hlavou.
„Tu pestrost.“
„Prosím?“
„To překvápko! Tu nejistou konstantu moderní doby!“
„Jakou-“
„Každej den mě nasere někdo jinej!“

„Boyle, můžu na tebe mít asi dost nečekanou prosbu? Měl jsem fakt blbej den a potřebuju ho trochu zlepšit, tak bych byl fakt rád, kdybys mi na tý snobský akci podržel,“ Jakeovu pozornost upoutala Amy ve večerních šatech a omráčeně se odmlčel.

„Jakeu!“ vyjekl Boyle. „Páni! Tak přece! Už jsem pomalu ztrácel naději, že se zeptáš! Ale k tomuhle,“ lascivně si přejel rukama od hrudi až ke kolenům, „jsi chladnej zůstat nemohl, co? To ti nikdo nemůže vyčítat!“ zasmál se. „Jasně, že jo! Obléknu si pod kalhoty černý-“

„Místo,“ hlesnul konsternovaně Jake. „Kdybys mi na tý snobský akci podržel místo.“

„Drink…?“ afektovaně protáhla Gina, „Jistě. Ve vesmíru, kde nejseš nudná, trapná šprtka!“
Amy zalapala po dechu, až upustila pořadač s bary vypsanými vzestupně podle vzdálenosti a složitým systémem lepíků označujících jejich nabídku a cenovou kategorii. Šprtka? Však jim ještě ukáže!

Začala zostra. Rozházela si tužky na stole, přicházela jen minutu dopředu, přestala mluvit o pravopisu, a dokonce si zapnula košili šejdrem. Čert vem tikající oko, je přece rebel!

Všeobecné zděšení ovšem nepřicházelo a její zklamání rostlo.

„Santiagová?“ přivolal ji nakonec kapitán Holt. „Prožíváte emoční nepohodu?“
„P-pane?“
„Vyvádíte jako nějaký pankáč. Utržený ze řetězu.“
„Ano, pane,“ rozzářila se pyšně. „Přesně tak!“

„Doktorko,“ zamrkal svůdně Yaphit, „to je náhodička! A když už se vidíme, co takhle sklenička?“
„Vážně náhodička,“ zamručela Claire. „Tenhle týden osmá. A odpověď je stále ne!“

Yaphit zklamaně zplihnul, ale vzdát se nehodlal. To by bylo, aby Claire nezískal! Musí ji něčím překvapit, oslnit…
Zahloubal se do pozemských zvyků a rituálů. Ha! Svátky jara! Báječná příležitost! Zvyk je to, pravda, poněkud morbidní, ale proti gustu…

Příprava mu dala zabrat, následný úklid ještě víc, ale na výsledek byl pyšný. Hezky ho Claire naaranžoval na stůl, přidal bonboniéru a zmizel.

Vzduch prořízlo hlasité zaječení.

Sakra. Že by ty kočičky nařezal špatně?

„Krysa!“ skácel se Howard dramaticky na gauč. „Blbá, tupá krysa!“

„Nesmysl,“ odfrknul Sheldon, „krysy mají vynikající intelekt! Dokonce je vytrénovali na hledání obětí zemětřesení, kterým přivolají záchranáře. Taky umí hledat miny-“

„Na počítači?“

„Proč se s ním vůbec bavíme?“ otočil se Sheldon nevěřícně na Leonarda.

„Protože nás sledoval domů. Ale máš pravdu, krysy jsou fakt machři. Mě fascinuje, že umí diagnostikovat tuberkulózu a další nemoci, ještě mnohem dřív než něco najde laborka, což-“

„Vážně?“ zbystřil okamžitě Sheldon. „Poznají, kdo je nemocný? I předem?“

„No jak co, samozřejmě, ale- Kam letíš?“

„Do laboratoře! Zákaz domácích mazlíčků se s okamžitou platností ruší!“