Moje články

Přijde mi to hodně směšný, že takové bjb, načmárané za pět minut, docela bez pointy (nojo, nějak jsem se do toho soutěžení pustila víc než je zdrávo) se umístilo. Pohrdám sama sebou, že jsem klesla tak hluboko a není vidět, že je to myšleno jako slash. Lejdynko, vidíš Queer as Folk?:D Tak jen do mě!
Jakoby se ve tmě nebál vyslovit to, co nemohl přes den.
Konečně nemusel být za siláka, hrdinu.
Mohl se přitisknout, hladit mě a líbat.
Šeptal něžná slůvka.
Pokojem se nese óda na mé boky, bělostnou pleť, rudé rty.
Třeba se dnes konečně dostane k „miluji tě“. Nebo možná ne…
Nevadí.

Chtěla bych si tímhle bonusem nahradit hned první téma:
Konec (z 1.4.2012)
Varování: slash, sprosté slovo, depresivní
Vzpomínal na dobu, kdy to chtěl s Justinem ukončit po každém sexu. Zdálo se to jako velice lákavá možnost… Měl to udělat!
Vyhnul by se téhle bolesti v hrudi, která kurevsky bolí!
Tohle je tedy konec, který mu Justin naservíroval?
Sledoval ho, vnucoval se mu, nechal ho pomalu přivykat, omámil ho svým šarmem a láskou.
A pak když se do něj konečně doopravdy zamiloval, když už bez něj nechtěl a nemohl být, tak šel pryč. Dočista pryč!
Ano, jistě! Bude to tak prý lepší! Pro oba?
Celý můj známý svět se zhroutil, ale já tu musím žít dál. Bez něj!

varování: slash, 15+, vydírání
Klečí u jeho nohou a tváří se jak nevinnost sama, žhavý kluk, který je snadno k mání…
On však má v hlavě docela jiný plán, než tenhle právě teď nadržený chlap.
Nejraději by toho vychcánka praštil, ale zatím ještě musí dělat, jak hrozně ho vzrušuje mít tvář před jeho rozkrokem…
Ne, na žádné násilí nedojde. Justin má v rukávu daleko větší trumf, než tohle. Ještě chvíli počká, vydráždí ho, pak…
„Jistěže nepovím, mému velmi zlostnému otci, kdo si náramně užil s jeho teprve až zítra osmnáctiletým synem! Jsem pod zákonem a ty stáhneš své obvinění na Briana Kinneyho.“
Stáhl ho!

Varování: Slash, 18+
Nemohl se nabažit Brianova sténání. Znovu a znovu svou práci přerušoval, třel se mu o stehna, kousal, lechtal ho v tříslech…
I když už ho ústa pěkně bolela, opět se vracel tam, kde ho Brian toužil mít nejvíc…
Chtěl, aby ho prosil o ukončení celé té živočišné hry.
Konečně rozhodl, že to Brianovi dovolí.
Dovolí mu prožít ten jeho němý výkřik v křeči orgasmu následovaný slastným uvolněním.
Naposledy polkl a vyčerpaně, ale drze zašeptal do Brianovy hrudi: „Otrocká práce!“
Byl čas, aby mu to Brian oplatil a Justin věděl, že si tu poznámku odskáče.
Jak moc se na to těšil!

Venku nádherně, slunce svítí, před domem rozkvetlá louka pampelišek, mělo by se křičet, jak chce se žít. Ale my alergici, stáhneme rolety, zavřeme okna a uchýlíme se ke svým knihovnám... Alespoň někdy:-)
Omlouvám se, BJB velké jako kanec!
V knihovně má čestné místo mezi oblíbenci.
Hřbet se jí už řádně rozpadá. Ohmataný, potrhaný obal dává znát, kolikrát jsem ji už držela v rukách, kolikrát jí listovala, kolikrát si s ní šeptala oblíbené verše. A přesto se k ní ráda vracím…
Když jsem jí četla poprvé, byla jsem nedochůdče, střední školou povinné, slzy mi tekly proudem nad tím hrozným osudem. Hlavní hrdina měl můj veškerý zájem, náklonnost a sympatie, žal a bol.
Sebral mě ten příběh, jen co je pravda. Srdce mi zpívá smutnou písničku…
Pohladím knihu. Na vazbě zlatým písmem skví se: Navzdory básník zpívá.
Zpívej! Villone zpívej!

Varování: depresivní
Seděl na ledovém obrubníku a čekal na případného kunšofta.
Dnes měl zatím jen dva.
Měl hlad, klimbal a byla mu třeskutá zima. Naposledy jedl v nemocnici.
Šestnáctiletý v krutém světě.
Na konci ulice se objevila postava, byl to Ben Bruckner.
Ten otrava, co mu pořád chce pomáhat, ale jinak než o to stál…
Hovor nabíral na obrátkách. Ben řekl: „Huntere, jsi HIV pozitivní, testy to ukázaly."
Dělal, jakože se ho to netýkalo, ale svět se s ním zhoupl. Přešel do útoku.
Proč se o mě pořád staráš? Proč?
Ben tiše přikývl: „Jsme něco jako pokrevní bratři, také jsem HIV pozitivní.“
HIV počítám jako slovo...

slash
****
V lásce jsi jak na tenkém ledě, jednou šlápneš vedle a jdeš ke dnu... tak se dívej pod nohy.
Jo, to už teď vím taky, že opustit Briana kvůli Ethanovi byla největší chyba mého života. Jak jsem se jen mohl nechat takhle opít sladkými řečičkami? Jsou to kecy!
Jsem pitomec! Je úplně jedno, jestli ti někdo brouká denně do ucha „miluji tě“ a přitom pro to nehne prstem. Ten pravý to dělá, nemusí mluvit.
A to je Brian! Chci ho zpět… Chci jeho lásku!
Musím zkusit, jestli by nemohlo přituhnout a já bych se nemohl vydrápat zpět na pevný led!

Babylon.
Hudba ve stejném rytmu srdečního tepu zní všude,
světla zběsile blikají.
Tančíš.
Nemusíš se ani podívat a víš, všichni tě sledují.
Žádostivé pohledy tě stíhají častěji, než profesionály na pódiu,
kteří umně kroutí svými pěknými zadky.
Upnuté bílé tílko září pod klubovými světly.
Někdy tě pozornost blaží, máš pocit zadostiučinění, někdy je to spíš děsivé.
Ale proč ne? Proč bys je nemohl mít všechny?
Všechny, kteří za to stojí.
Každý den nabízíš v reklamě spoustu zboží, tady nabízíš sebe.
Protože mít tebe je sázka na jistotu a oni to vědí.
Vzhůru do zadní místnosti! Ani tam však pohledům neunikneš…

Nejsem možná ani plnohodnotná židle, jen taková přízemní židlička,
skrček, jak tvrdí mé velké sestřenice od rodinného stolu,
ale já si stejně nemyslím, že by ony byly důležitější než já, jak pořád říkají.
Na mě poprvé samostatně usednou maličké dětské zadečky,
když je maminka utírá po koupání, mě si přitáhne táta,
aby vyfotil batole pasoucí koníčky, mě jim dají, aby dosáhly k umyvadlu,
mě potřebují ke zdolání vysoké skříně, mě si vezme maminka,
aby obrala na zahradě rybíz a všem upekla skvělý koláč,
já pomáhám při přebírání brambor na celou zimu,
i při zdobení vánočního stromečku . Beze mě se neobejdou!

varování: sprosté slovo, nespisová čeština
****
Pamela zavřela dveře, zanechala ho ve vaně jeho myšlenkám.
Tak Paříž jo? Co dál? Mám nabrat sílu… ale vždyť všechno je na hovno, tohle nejsou zlatý šedesátý, tohle je vopruz, co teď jsem… já přece nejsem sexuální symbol! Neposlouchaj mě!
Radši už ani nechlastám, jen fet, soudy a poldové všude, abych náhodou nevytáh ptáka! Prý jsou teď mý koncerty lepší? Ale mě to takhle nebaví! Co se ze mě stane? Nakonec ještě budu papínkův hodnej důstojnickej chlapeček?
„Tak to leda nasrat!“ zaznělo koupelnou.
Chtěl bych vrátit čas, chodit zase svobodně s Rayem po Venice Beach, jamovat a číst si Nietzscheho…
****
Poznali jste? :-) Jak by ne, lehčí to být fakt nemohlo:D

„Byl jsem vyveden ze své kanceláře a budovy jen s kuličkovým perem,“ řekl jsem Debbie.
„To, co jste se Sluníčkem udělali, bylo zákeřný a zrádný.
A… já jsem nikdy v životě nebyla pyšnější!“
„Díky mami.“
Zapálil jsem svůj joint a nabídl jí. Zdráhala se, ale pak si vzala.
„To je silný,“ rozkašlala se.
„Ehm, za osmdesát babek by to měl být kvalitní matroš.“
Nerozuměla mi…
Ježiš, marijánka už začala působit, přišel čas na filozofii a rady do života.
„Přestaň s chlapama, jsi už na to starej. Tsss, ne to nejsi! Ale máš Sluníčka a on je tady ten nejlepší materiál!“

varování: slash, 18+
Bylo to jako smršť!
Živelná pohroma, ta nejkrásnější jaká může být!
Ukradli jsme Tedovu viagru a udělali si víkend snů.
Dělali jsme to pořád dokola a dokola, ale vždycky jinak.
Bylo to skvělé a dokonalé!
Jeden orgasmus za druhým, tolik jsem jich snad ještě nezažil…
Nejkrásnější byla Brianova tvář zborcená potem a slastí.
Brian přirážel jako píst. Je snad perpetuum mobile?
Nic ho nemohlo zastavit!
To jsem si myslel a neuvěřitelně si to užíval…
Bohužel, přece jen se něco tak silného, co ho zastavilo, našlo. Shit!
Představa tuku na jeho bocích z čokoládového dortu a návštěva jeho matky! Dvakrát shit!

„Nástup na Babylon!“ vypískl Emmette v příšerné růžovo-zelené kombinaci,
když viděl Briana přichystaného k odchodu.
Haha, opravdu to vypadalo jako nástup na skautském táboře a Brian byl vedoucí.
Během chvilky odcházejí. Sleduju je a nechápu, jak k nim Brian přišel, on takový sexy elegán se tahá s takovými podivnými…
Ted je lůzr na první pohled. Emmette je ztřeštěný, výstřední, emoce stříkají… a Michael je dospělé ufňukané dítě.
Když jsem je moc neznal, myslel jsem, že to Brianovi kazí pověst, ale čím víc jsem je poznával, tím víc jsem uměl ocenit, jací přátelé to jsou. A on zas pro ně!

Já to beru jako výzvu... A neustoupím! Proto za každých
okolností mé milované QAF.:-)
Vy ovšem zděšeně prchejte, protože to je moje opravdu
první "báseň" v životě a podle toho taky vypadá!
Pro mne životní dílo:D a slash, pro vás BJB!
****
Sedím, zírám z okna ven,
vážně si nemohu pomoct,
dole totiž přišel sem
všechen pittsburghský dorost.
Mladí, jimž sotva raší první vousky,
i starší, co zdá se leccos zažili.
Sejdou se na všeliké povedené kousky,
alespoň na chvíli…
Všude zní halas, křik a hudba,
tančí se do noci.
Zdá se, že klub Babylon je nejlepší sudba,
ze všech jsou rázem taneční otroci..
Však to co spatřím pod lampou,
to srdce mé svírá,
panic - hoch spanilý,
na svého prince zírá.
Oni to ještě netuší,
jak osud je spolu spojil.
Já však jim vidím do duší
a vím, že to nebyl omyl.

Slash. Varování? Snad ani ne. Jsou to jen myšlenky zoufalýho, naštvanýho kluka...
Možná byl skoro stejně zoufalý jako já, při psaní tohoto drabble:D
--------------------------------------------------------------------
On mě vyhnal? Už mě nechce! Že jsem gay!
Ale já tě sakra miluju, tati!
Co bych chtěl? Celý život mi dával najevo, že by mě z fleku vyměnil za bratrance Cliffa,
úplně vypatlaného, ale nadějného fotbalistu, co vojede každou holku. To by rád!
Tak to si měl tu plemenitbu líp rozvrhnout!
Pche! Kdyby věděl, že právě vztah ke Cliffovi a jeho zadku mě přivedli na myšlenku,
že holky mě nevzrušují. Dokonce mi jednou…
Áuu, proč pro něj nejsem dost dobrej? Vlastně je to fuk!
Teď mám Briana a musím se snažit, abych pro něj dost dobrý byl. Ten nejlepší!

Na maminčině zahrádce zářil jen poslední petrklíč,
než se nadějeme, je tu léto. Seděly jsme s Annou
v podvečer na schůdku od kuchyně a pletly si copánky,
na ně věnečky z prvních pampelišek.
„Ty Anno? Myslíš, že letos v létě budeme spát na seníku?
Uděláme si domeček pro panenky v jeskyni?
Budeme hrát večer obíhanou, honit zubry, hledat jahodiště...
pojedeme na raky k Nockenu a… založíme znovu třešňovou společnost?“ vyjmenovávala jsem naše každoroční zábavy.
„Nejsme na to velké? Přece jen už nám bylo jedenáct!“
Jsme sice už velké slečny, ale rozhodly jsme se, že tohle všechno ještě letos dělat chceme.

slash
Tohle nemohou myslet vážně?! Copak to nevidí?
Jen jsem zavolal sanitu. To má být jako záchrana?
Jen jsem tam byl…
A to je ten problém!
Kdybych tam nebyl, nikdy by se tohle nestalo.
Jsem v podstatě spoluviník!
Kdo tu opravdu někoho zachránil je Justin.
Nemohl jsem si pomoci, s šálou potřísněnou jeho krví jsem chodil všude.
Nejprve to byl vzdor, aby nezemřel, pak už jsem jí od sebe nemohl dát pryč.
Jako bychom byli navždy spoutaní, spoutaní krví.
Když mi ji konečně sundal z krku, bál jsem se víc než on.
V jeho očích jsem však viděl, že mě ochrání.

David se zadumaně prohlížel nahý v zrcadle.
Nikdy se nepovažoval za krasavce, měl přece oči.
Po tréninku stačil kradmý pohled do sprch a jeho sebevědomí padalo níž a níž.
Jak by se jen Kurtovi mohlo líbit jeho veliké chlupaté břicho, naducané tváře, ale zase díky tuku docela pěkně kulaťoučký zadek?
Zrovna Kurtovi, který sám je dokonalost sama, s jeho bezchybnou pokožkou, pevnými boky? Dost! S tím se musí něco udělat. Hned!
David začal nesmyslně hubnout. Jedl jen saláty, trénoval, cvičil jako blázen...
Pak uviděl Kurta s Blainem…
Nemá šanci! Vypařila se! Začal zase normálně jíst a trápit se pro něj.

Nahrazuji téma: Červený a černý
slash,15+
Holky se ještě budou divit, co jejich trhlý, trochu moc vlezlý spolubydlící dokáže!
Udělám z jejich života dokument, umělecké dílo. Budou přínosem pro svět, lidi konečně pochopí a uvidí, jak lesby žijí. Společně přispějeme k tolerantnějšímu světu…
Již jsem se viděl zahrnut slávou, obdivem.
Na monitoru se právě objevila Shane s neznámou dívkou v přitažlivé krátké červené sukýnce, rozkošná Karkulka. Vrhly se na sebe… To je život!
Když ale Shane na tu dívenku vytáhla černý vibrátor velikosti policejního pendrku, ona i já, jsme zalapali po dechu.
„Nějaká cenzura bude nejspíš nutná“, napadlo mě, když jsem si stahoval kalhoty…
Tohle nevydržím!
Přidávám to do fandomů pod originálním názvem, protože český Láska je láska odmítám akceptovat.

slash, 18+
Utíkám, jak mi to mé zfetované tělo dovolí. Jsem v šoku, klepu se.
Začínám si uvědomovat, jak šílenou pitomost jsem provedl.
Houpačka… znásilnění? Už nikdy!
Kretén Sap! Měl jsem mu vrazit větší!
Poprvé jsem rád, že Brian není ještě doma. Potřebuji se sebrat, nechci, aby to věděl.
Moje hrdost je na kolenou, ale už chápu, že je lepší požádat partnera o peníze než tohle.
Bojím se odmítnutí. Nebylo by divu, potom co jsem prováděl.
On ale řekne „dohoda je dohoda, musíme to sepsat.“
Jistě – co je psáno, to je dáno…
Chci být samostatný, správný chlap, jeho partner.
Dokážu mu to.

Jelikož jsem dnes do půl druhé prostě musela koukat na Zkrocenou horu:-), tak se nabízí pokračovat tam, kde příběh končil...
Měl svoje holky rád nade všechno na světě, nikdo ani netušil jak moc je to pravda.
Snad jen Jack.
Ležel v setmělém karavanu a přehrával si ty myšlenky stále dokola.
Tak rychle to uteklo a dnes se jeho holčička vdává.
Vzpomněl si, jak se jí rozzářily oči, když říkala, že ji Kurt miluje a pak, když se rozhodl nevzít práci v horách a jít na její svatbu.
Dal by nevím co, za možnost svým rozhodnutím udělat Jackovi stejnou radost.
Už by se nebál, teď už ne. Jí snad budou jednou zpívat gloria… On stejně dávno propadl peklu. Jenže nemohl, nikdy!

slash
Chvíli mi bylo horko, chvíli zas zima.
Myslel jsem, že to zvládnu, ale byl jsem vděčný, když mě Ted poslal domů.
Chtěl jsem jen do postele. Příjemnější by bylo, kdyby v ní byl Justin a vydával své horko, až bych se potil, ale to se nestane.
Za á - nemůžu, za bé - vyhnal jsem ho! Bože, jsem ubohej!
Vždyť první co jsem viděl v hlavě, když jsem se probíral z narkózy po operaci, byl zadek.
Ještě jsem ani nevěděl, čí jsem a už jsem poznal v zamženém vědomí Justinův zadek.
Doma čekal Justin. Věděl jsem, že mu dřív nebo později ustoupím.

Alex a Kamila dostali byt. Byt v rodinném domku. Byli štěstím bez sebe z možnosti vybudovat si hnízdečko lásky podle svých představ. Začali vskutku od podlahy. Vše opravili, přestavěli, vyšperkovali.
A pak se to začalo nějak plíživě…
Jak to věšíš to prádlo?
A proč ho věšíš vůbec teď?
Nekoupej se tolik!
V sobotu musí být vytřené schody co nejdříve!
Děti, jak se vám líbil ten film, který právě skončil?
Vy chcete psa? To by nešlo!
A dítě? To už vůbec ne!
Přece nebudete přistavovat!
Nervy! Měli toho právě dost!
Mladý pár si koupil raději svůj domeček a měli svatý klid!

Paní učitelka starostivě vyhlédla z okna. Potom rozhodla, že nás šest dětí z Bullerbynu pustí dříve, abychom došli domů za světla.
Nepomohlo to. Zatáhlo se, začalo hustě pršet. Pomalu jsme se táhli do kopce. Nebylo proč pospíchat, ledová voda nám stejně dávno stékala pod brašnami po zádech a čvachtala v botách. Ani utíkat jsme už nemohli.
I když děláme vždycky všechno, co Lasse vymyslí, tentokrát jsem se odmítla jít schovat k ševci. Mám z něj strach.
„Tak to ani za nic, Lasse. Zbláznil ses? Jsem sice mokrá jako myš, ale domů dojdu, i kdybych zmrzla!“ Anna a Brita se ke mně přidaly a tak jsme se plazili dál.
Ještě nikdy jsem neviděla naše útulné stavení raději. Když jsme dorazily domů, maminka nad námi spráskla ruce a rychle nás hnala svlékat.
Ách, jak bylo příjemné zavrtat se pod tlustou peřinu a pít horkou čokoládu, kterou mi Agda donesla do postele!
Jenže pak jsem dostala horečku a také velkou rýmu. Musela jsem ležet v posteli ještě týden, i když ostatní už dávno chodili do školy. Mrzelo mě to. Mám moc ráda naši paní učitelku. Ale holky mi donesly úkoly a Bosse dokonce nové Švédské jaro na čtení, tak to nebylo tak zlé.

Domov na konci světa byla nejdřív kniha, podle ní vznikl film a pak přišel český distributor a pojmenoval to Tři do páru (ach, jak mohl?) To jen pro úplnost.
Prvního jsem poznala Jonathana.
Líbil se mi. Moc se mi líbil...
Milovala jsem ho a on mě! Jenže ne tak, jak bych chtěla… Byl na kluky.
Zatraceně! Proč zrovna on musí být na kluky? Dělali jsme spolu všechno.
Courali venku, pouštěli desky, dělali večírky pro kámoše… Shit.
Pak za ním přijel Bobby. Utíkal mi čas, Jonathan mě nemohl mít a Bobby byl… drahoušek.
Zamilovala jsem se.
A teď, já Clare, mám dítě!
Prohlížím si naši dceru a hledám rodinnou podobu. Nacházím ji.
Ona je střípkem každého z nás. Jsem šťastná.
Vím, že Bobby mě miluje stejně jako Johnatana! Možná víc!