Moje články

Zuřil. Ani gejzír koňské krve nedokázal jeho vztek uhasit. Kráčel pískem, v němž za sebou zanechával rudé kapky a hlediště bouřilo křikem. Ničeho nedbal. Krev se v něm vařila a zajímal ho jen ten mladý floutek v pomněnkovém plášti. Odstrčil holobrádka, který mu stál v cestě, a chňapl po uzdě té proklaté klisny, která se okamžitě začala plašit. Oběma rukama sevřel meč a jediným úderem srazil toho květinového fracka ze sedla. Ten byl strachy zelený a nezmohl se ani na pokus o únik. Rozpřáhl se ke smrtícímu úderu, ale tu se za ním ozvalo: „Nech ho být!“ Jeho zatracený bratr.

„Počkáme si na ně s Kosmikem v tom asteroidovým poli a až poletí kolem, přilepíme se jim na zadek. Dostaneme se dovnitř, vezmem si naše věci a vypaříme se dřív, než si nás všimnou,“ vysvětloval Lister plán operace proti replikantům, kteří za jejich nepřítomnosti vyrabovali Trpaslíka. „Viděl jsem to ve filmu ,Zombie horečka na Merkuru‘.“
„Ty jsi asi musel vykouřit celou jamajskou sklizeň za tři roky, Listere,“ odporoval Rimmer.
„Tak budem hlasovat.“ Navrhl Lister „Kdo je pro?“
Ruku zvedl sám.
„Kryťáku?“ obrátil se na androida zklamaně.
„Je mi líto, pane, ale součástí mého programu je povinnost předcházet ohrožení lidského života.“

„To jí ani nic neřekneš? Co z tvé dcery takhle může vyrůst?!“ pohoršil se vesničan, když u Ohaře se stížností na zničení panenky své dcery nepochodil tak, jak čekal.
Tomu už se drala na jazyk odpověď, že kvalita vychování té malé vlčice rozhodně není jeho problém, ale na poslední chvíli si uvědomil, že taková slova by mohla vzbudit nežádoucí podezření. A tak raději celou záležitost odbyl jinak:
„Když jí kvůli té zasrané panence nenapráskala ta tvoje holka ani ty, proč bych měl já? Jen ať vidí, jak to na světě chodí: Ke každému se ostatní chovají tak, jak jim dovolí.“

Zrovna jsem dokončoval prohlídku zařízení, když jsem uviděl šéfa řezat se s tím mladým povstalcem. Nejdřív mě napadlo, že bych měl šéfovi jít na pomoc, ale pak jsem si vzpomněl, jak nesnáší, když mu někdo zasahuje do jeho věcí. Tak jsem radši celou situaci zpovzdálí pozoroval.
Nakonec ruka svírající světelný meč odlétla do hlubin a šéf začal mládežníka přesvědčovat, ať se k němu přidá. Proč?
„Kdybys tak znal moc temné strany síly… Obi-Wan ti nikdy neřekl, co se stalo s tvým otcem.“
„Řekl mi toho dost! Řekl mi, že jsi ho zabil.“
„Ne, JÁ jsem tvůj otec!“
Do nerfí řiti!

Sluníčko připalovalo, jahody zrály, po vsi vonělo sušící se seno a otevřeným oknem se až ven nesly dva hlasitě se svářící hlasy.
„Jsi stejnej flink jako starej Čejka! Maminka mě varovala, že si mám radši vzít Frantu Vachoutojc…“ láteřila Rádlová
„Prosimtě, copak já to mám zapotřebí?“ namítal otráveně Rádl. „Jako bys je neznala: Baby se v jednom kuse hádaji a já jim budu dělat rozhodčího…“
„Pepo, jestli se na toho předsedu nepřihlásíš, tak s tebou do smrti nepromluvím!“
„Ale no jo, zase furt…“
„Panečku,“ zamumlala pod oknem Kelišová a rozběhla se směrem k faře. „Velebnosti! To neuvěříte, co se chystá!“

Parta přátel právě vycházela z jednoho vyhlášeného titanského přístavního baru, když se nad nimi ozval zvuk tříštěného skla a kus od nich dopadl jakýsi hranatý kovový objekt.
„Ty magore! Moh‘ si nás zabít!“ zahalekal do rozbitého okna Petersen. Žádnou odpověď však nedostal.
Oproti tomu Lister vykročil směrem k vyhozenému předmětu. „Co to vůbec je?“ Obrátil ho špičkou boty. „Hele, toustovač.“
Zvedl ho ze země. „Hej, Selby, ty se v tom vyznáš. Dokázal bys ho dát dohromady?“
Selby si prohlédl prasklý plášť a vylézající součástky a pak odpověděl: „Že se ptáš, Dejve! Bude jak novej a možná bude i zase mluvit.“

Na řadě byl George: „Hádejte, na jaké slovo myslím.
„Kdy jsme se s tím naposled setkali?“ ptal se Černá zmije
„Hmmm… Tak před měsícem.“
„No tak to padá vana, mýdlo, kartáček na zuby…“ zamýšlel se Edmund. „Na jaké písmeno to začíná?“
„Na em.“
„Ementál,“ hádal Baldrick.
„Samá voda,“ kroutil hlavou George, zatímco Černá zmije protáčel oči.
„Kdyby v nápovědě bylo, že Baldrick se s tím nesetkal nikdy, tak řeknu že mozek. Takhle zkusím Melchetta.“
„Ha, neuhodl,“ zaradoval se George. „Dáš se podat?“
„Fajn.“
„Maso.“
„To není měsíc! To je dýl!“ nesouhlasil Edmund.
„Není pane,“ připomněl Baldrick, „pamatujete na tu krysu?“

„Zkoušel jste to- … Dobře, mrknem se na to,“ řekl Roy a zavěsil. „Jde sem Douglas a tvrdí, že mu zase nejde noťas. Ven to nestíháš, Jen – už je na cestě.“
Jen tedy zamířila do Richmondova kutlochu. „Nejsem tady,“ připomněla oběma podřízeným a pak upřela pohled na Mosse: „Ale NEJSEM MRTVÁ!“
S tím zmizela za červenými dveřmi.
„Jen tu není, ale není mrtvá,“ ohlásil Moss, hned jak Douglas vstoupil.
Snad proto se dlouho nezdržel.
„Můžu to udělat já?“ zeptal se Moss. „Nikdo nemá zavirovanější Mac než Douglas…“
„Jak chceš,“ pokrčil rameny Roy, „ale radši mu neprohlížej historii. V zájmu svýho žaludku…“

Han Solo vysvětluje pravidla dejariku, včetně toho nejdůležitějšího.

„Cože?! Dvacet trugutů za kousek gumy?! To je pěkná zlodějina!“ rozkřikl se majitel závodního kluzáku.
Watto se nenechal vyvést z míry: „Ber nebo nech bejt. Jestli se ti moje ceny nezamlouvají, můžeš si to těsnění koupit jinde.“
Zákazník vztekle vypochodoval z obchodu, ale Toydarian se jen uchechtl. Ve dveřích už přešlapoval jeden z těch, kterým se včera zdálo patnáct trugutů za těsnění příliš mnoho.
„Čím posloužím?“ zahalekal.
„Tak já si to těsnění přece jenom vezmu…“
„Bude to za pětadvacet,“ ušklíbl se Watto a v duchu si pogratuloval k nápadu vykoupit před velkým závodem všechna těsnění v okruhu pěti set kilometrů.

Rozmrzelost Hercula Poirota neznala mezí. Pisatel vyděračského dopisu, kvůli kterému ho lord Wilkford vylákal na své venkovské sídlo, byl dopaden ještě před jeho příjezdem a pohostinnost, jejíž nabídnutí lord považoval za svou povinnost, se ukázala být darem vskutku danajským.
Wilkfordský zámek měl nepopiratelnou historickou hodnotu plně reflektovanou jeho koupelnami, vytápěním a kuchyní.
A lordův „báječný starý přítel,“ jehož společně navštívili, byl nejnudnějším člověkem v Anglii, jehož nekonečné vyprávění zapříčinilo, že detektiv zmeškal poslední vlak do metropole.
Ač lord nabídl prodloužení pobytu, Poirot požadoval odvoz na poštu. Byl rozhodnutý zatelefonovat slečně Lemonové, ať mu z Londýna pošle taxi. Nehledě na cenu.

„Co když je Jorhen nenajde? Měli bychom na něj ještě počkat.“
„Už jsme čekali dost dlouho! Třeba už nepřijde vůbec, mohli ho dostat Jiní.“
„Ale jestli žije, bude je potřebovat…“
„Schováme je na Pěsti, místo označíme a vyryjeme značky do stromů po cestě. Pak rychle zpátky na jih, než nás tu Jiní vyčmuchají.“
„Jak myslíš. Snad jsme se sem s nima netáhli zbytečně…“
Společnými silami náklad zahrabali a označili cestu k němu. Ani ve snu by je nenapadlo, že na Pěsti, později zvané Pěstí Prvních lidí, bude nalezen až tisíce let poté, kdy jejich zemi budou vládnout Andalové a Rhoynové.

„Toho tvaru si nevšímejte. Podívejte se na to a řekněte mi, kolik by to mohlo stát. To víte, pan ředitel si za mě našel náhradu a děti jíst musí.“
„Bohužel vás zklamu, pane učiteli,“ řekl zlatník, když si zvláštně tvarovaný valoun prohlédl. „Je to kočičí.“
„Kdepak, kočičí,“ oponoval bývalý dějepisář. „To je moje vlastní.“
„Že je to vaše, vám neberu,“ nenechal se zlatník vyvést z míry, „ale zlato to není. Je to jen pyrit. Bohužel.“
„Tohle by se kolegovi Vlasákovi nestalo,“ pomyslel si Josef Bohuslav Chvojka, když zklamaně vycházel ze zlatníkova krámku, „ten by kočičí zlato poznal už v Blaníku.“

„Hej Pepo, netlač se!“
„No co, potřebu místo pro Pepu II.“
„Jak Pepu II?! Množení přece máme zakázaný!“
„Pche, mám těch vašich pravidel po krk! Jsem teď kábéčko! Budu si jíst, kolik chci, a množit se, jak mě napadne!“ A aby potvrdil svá slova, k Pepovi I a II záhy přibyli Pepové III a IV.
„To jsou způsoby, copak jsme bakterie? Jen počkej, až na tebe přijde pan TC…“
*****
„Co to tady máme?“ pozastavil se TC. „Další nepovolené množení…“
TC nelenil. Nabil, odjistil a pokropil Pepy I-DXII cytokinovou dávkou.
„Epiteláci...“ zabručel. „Chvíli bez dozoru a už by dělali nádor…“

Leonard sebou trhl a na okamžik netušil, kde je, než si vzpomněl, že po čas konference nocuje v tokijském hotelu. Tedy nocoval by, kdyby jeho telefon neřval jako zběsilý. Podíval se na něj: ovšemže Sheldon.
Vzal to, protože Sheldona by típnutí bezpochyby od dalších pokusů neodradilo. „Sheldone, víš kolik je tady hodin?“
„Tři čtvrtě na tři ráno.“
„Tak proč mi sakra voláš?“
„Našel jsem ho!“
„Co?“
„Počátek všeho!“
„Aha…“ Tak tedy Sheldon něco objevil. Nějaký vzorec? Subatomární částici?
„Představ si to – normálně tady ležel na polici!“
Leonard byl zmatený. „Na jaké polici? Co tam leželo?“
„V antikvariátu – první vydání Supermana!“

Barman smíchal všechny ingredience v půllitru, vsadil ho do stroje, upevnil víko a zatočil klikou. Protřepaný nápoj přelil do čisté nádoby a poslal po naleštěné desce baru k zákazníkovi.
Ten se zhluboka napil a zaškaredil se. „Slabý!“ Poslal drink po baru zpátky.
Barman protočil oči a sáhl po plechové piksle. Z ní nabral vrchovatou lžíci mletých pálivých papriček a vyklopil ji do reklamovaného nápoje. Ze zvyku ho lžící také promíchal.
„Kruci!“ uvědomil si chybu příliš pozdě. „Další lžíce v tahu,“ zamumlal, když z tekutiny vytáhl jen rozleptaný pahýl. O kolik méně práce bylo se zákazníky, kteří místo supercloumáka popíjeli kolaloku...

„Dobré ráno, studenti. Dnešním tématem je nadčasovost,“ zahájil přednášku profesor Dlouhovous. „Nejprve nahlédněme do historických pramenů.“
Zalistoval ve svých poznámkách, a pak rozjel nosem po stránce: „Říjen 2102, Vogue: Investovat do modrého flaušového kabátu se rozhodně vyplatí už kvůli jeho nadčasovosti. Prosinec 2102, Elle: V růžové péřové bundě zazáříte nejen tuto zimu, ale i v dalších sezónách, protože patří ke stálicím módního nebe. Únor 2103, tamtéž: Přivítejte jaro v černé, ta se nikdy neokouká.“
Kocour na okamžik přestal s psaním poznámek a přihlásil se s otázkou: „Znamená to, že v módě žádná skutečná nadčasovost neexistuje?“
„Výborně, studente. Píši vám bod.“

Stoupala po schodech nahoru a v celém těle cítila příjemné mravenčení. Vždy ji k sobě vábil svou děsivou majestátností a teď se konečně dočkala. Usedla. Byl tvrdý a studený, ale přesto v ní vyvolával opojný pocit uspokojení, jaký dosud nezažila. S dechem zatajeným vzrušením pohladila prsty plochu jednoho z nesčetných mečů a přemýšlela. O nepřátelích toužících připravit ji o její těžce dobyté postavení. O spojencích vidících v ní pouze dočasnou zástupkyni za jejího nedospělého syna. O otci, který i nyní očekával pouze její bezmeznou poslušnost. Křečovitě svými prsty sevřela ocelové područky. Byla pevně rozhodnuta se nově nabyté moci nevzdat. NIKDY.

„René, dostala jsem nápad,“ začala Michelle a René se rovnou vyděsil. Bezpochyby se schylovalo k popsání plánu rozumného asi tak, jako nudistické rochnění v jezírku plném piraní.
Bylo to však ještě horší: „Mohli bychom využít toho, že Denisa Laroquová po tobě šílí a udělat z tebe zdroj informací od komunistů.“
„Ne, ne, ne,“ vrtěl hlavou horečně René, „to tedy ne! Tenhle vztah je pro mě příliš třaskavý. Dávám přednost bezpečnějším.“
„Tak teď mě dobře poslouchej, nebudu to víckrát opakovat,“ chytila ho partyzánka za límec, „uvidíme, jak budou ty tvoje vztahy bezpečné, až o nich řeknu Edith!“
„To bys přece neudělala!“

„Rrraaawrrr!“ ohradil se Chewbacca, když ho gamorreanský strážce pošťouchl topůrkem sekery vpřed.
„Klid, Chewie,“ klidnil do Han, „nech mluvit mě.“
První ale promluvil jejich „hostitel“ a po něm jeho překladatelský droid: „Mocný Jabba říká, že jde o jeho peníze, které jste ukradli jeho služebníkovi Querzarovi.“
„Jestli ten hochštapler tvrdí, že jsou moje karty cinknutý, tak ať mi to řekne do očí,“ hrál Han uraženého. „Kromě toho jsem nemoh‘ tušit, že nehraje za svý.“
Záhy droid opět tlumočil: „Proto vás mocný Jabba nepředhodí rancorovi jako Querzara a spokojí se s vrácením peněz. Nebo, pokud je už nemáte, můžete si škodu odpracovat.“

Davos rozmrzele popíjel slabé pivo v přístavní hospodě v Panenském jezírku a přemýšlel jak z téhle šlamastyky ven. Už od začátku měl smůlu, když kvůli špatné sklizni koření v Pentosu stálo dvakrát tolik, co loni. Potom ho nachytala strážní loď z Města Racků a jejího kapitána musel uplatit čtvrtinou nákladu, aby neskončil v cele. Po zakotvení v Panenském jezírku pak zjistil, že Říční Krajiny pustoší válka, a že své zboží prodá jedině pod cenou. Za výdělek sotva doplnil zásoby, o splacení dluhů ani nemluvě.
Pak však zaslechl zajímavou zvěst: Bouřlivý konec je obležen. Tam se za jídlo bude platit zlatem…

„Hrabě Richard Trench, právě se vrátil z Vlám,“ ohlásil Černá zmije příchod velvyslance právě se navrátivšího ze své mise.
„To jste tady správně,“ uvítal návštěvníka princ Jiří nadšeně. „V oblasti flámů patřím mezi přední experty v celém našem impériu.“
„Jeho excelence měla na mysli Flandry,“ pokusil se princovo nadšení usměrnit Edmund.
„Vždyť to říkám, Zmijáku. Flamendr jsem, jak se sluší a patří. Mohl bych vyprávět, jak jsem tenkrát…“
„Ehm, nepotřebovala by jeho výsost propláchnout uši?“ zeptal se diplomat šeptem Edmunda.
„Zajisté,“ přikývl Černá zmije, „jen ne propláchnout, ale úplně vyměnit a ne uši, ale tu nevábnou hmotu tlející mezi nima."

„Rožnili si poslední prase, když jsme je našli,“ oznámil velitel stopařů poté, co srazil dva do krve zbité zajatce k nohám své náčelnice.
„Za tohle zaplatíte, vy zavšivení zlodějští psi!“ zasyčela Harma vztekle mezi zuby. „Hoďte je do klece!“ rozkázala svým mužům.
Ti na nic nečekali, vytáhli dva nešťastné zloděje na nohy a vlekli je do středu tábora.
„Zas tak zlý to nebude,“ zasípal jeden na druhého ve snaze zahnat strach. „Prasata jsme jí sežrali, psy nemá, tak čemu by nás mohla předhodit?“
Záhy ho však odvaha přešla. Mezi kůly velké dřevěné klece natahovaly své supí krky stovky hladových slepic.

„To už je tenhle měsíc potřetí,“ zahájil schůzku „na koberečku“ mistr Windu. „Za chvíli speciálně kvůli vám dvěma budeme muset pověřit někoho, aby po vás všechny ty maléry žehlil.“
Anakin se už nadechoval, aby namítl, že honička Coruscantem za nájemnou vražedkyní se navzdory okolnostem obešla jen s minimálními škodami, ale jeho mistr ho dloubancem pod žebra umlčel.
Mistr Windu pokračoval: „S úřadem pro vzdušný provoz jsme dohodli, že po vás nebude vymáhat pokuty za všechny vaše přestupky, a majitele toho ,vypůjčeného‘ speedru jsme přesvědčili, aby vás nežaloval, ale to poničené energovedení a terasa před barem… To vám strhneme z platu.“

Seběhlo se to ráz naráz. V jednu chvíli vcházeli do Morellova tajného kasina s houslovými futrály v rukách a v té další už za zvuků střelby a vyděšeného křiku movité klientely vybíhali s pytlem plným bankovek.
Tommy skočil za volant; Sam vzápětí obsadil místo spolujezdce. Jen Paulie se ještě v běhu otočil a salvou z Thompsonu rozstřílel všechny lustry. Následně zhasnul i celou šňůru pouličních lamp a svalil se na zadní sedadlo.
Motor zaburácel a než se Morellovy gorily krvácející po dešti střepů vypotácely ke dveřím, černý Bolt V8 se zhasnutými světly se kulkám z jejich pistolí ztratil ve tmě.

„Ty kryptofašisti nás normálně vypískali!“ nadával Degen ždímaje si pivo z dredů. „Si myslí, že budem hrát ňáký jejich nablblý odrhovačky!“
„Punk už asi netáhne,“ pokrčil rameny Gazze. „Možná kdybysme zkusili jinej žánr...“
„To bych radši předčítal přepravní řád maďarskýho státního železničního dopravce v originále,“ odmítnul rezolutně frontman. „Kvůli kryptofašistickým maloměšťáckým páprdům nevyměním punk za nějakou komerční břečku!“
„Víte,“ ozval se Bubák. „Já končím. Strejda mi dohodil fleka u policajtů.“
„Cože?!“ vyhrkl Degen.
Než však stačil náležitě odsoudit bubeníkův kryptofašismus, promluvil i Gazze:
„Já zas sehnal brigádu v jedný bance. Myslim, že je čas to zabalit.“
Toho večera punk zahynul.

Po pečlivém ohledání místa činu si Sherlock Holmes zavolal komorníka.
„V kolik hodin jste ten večer odcházel?“ zeptal se
„Před šestou hodinou. Šel jsem ke Stewartovi na pár skleniček a vracel jsem se někdy po desáté.“
To souhlasilo s předchozími zjištěními ve jmenovaném podniku.
„Měl lord McMullen před vraždou nějakou návštěvu z větší dálky?“
„Nikoliv, pane. naposledy ho před třemi týdny navštívil jeho synovec Arthur z Glasgow.
Když komorník po výslechu odešel, detektiv podotkl: „Takže vrah přijel z jižní Anglie vlakem v sedm.“
„Jak to můžete vědět?“
„Jednoduše, Watsone. Ve váze byly čerstvé kočičky. Ty ještě nikde ve Skotsku nekvetou.“

Zeď se otřásala v základech. Masy zčernalých těl se valily jako rozvodněná řeka a jako bílé skály mezi nimi čněli Jiní, pomalu kráčející, odolávající proudu.
V bitevní vřavě zcela zaniklo zapraskání ledu a Jon náhle ztratil půdu pod nohama, když se z hřebenu Zdi vyštípl úlomek velikosti volského povozu. Jon naslepo hmátl před sebe a v poslední chvíli jeho ruka našla jinou.
Bezmocně visící Jon nad sebou viděl Pypův námahou zrudlý obličej a cítil, jak jeho ruka pomalu vyklouzává z rukavice…
Tohle je to pravé místo pro ukončení dějové linky, usoudil autor. Pokračování bude v příští knize, kterou nikdy nedopíšu...

Alayne se loudala za „otcem“, který za pochodu vyzvídal na Starším bratrovi nejnovější zprávy. Z jeho plánu zatím věděla jen to, že po cestě přenocují na Tichém ostrově.
Byla natolik pohroužena do myšlenek o budoucnosti, že přeslechla vrznutí dveří kůlny, kterou právě minula.
Teprve, když odtud vyběhl pes dychtivý si ji očichat, otočila se a spatřila vysokého muže v hnědošedé kutně. Ač měl obličej zakrytý šálou, ty šedé oči by poznala kdekoliv. Z jeho upřeného pohledu pochopila, že ji také poznal.
Ta chvíle trvala až příliš dlouho, než se Alayne vzpamatovala a s bušícím srdcem cupitala za vzdalujícím se Malíčkem.

Tuš a vodovky + GIMP

„Opatrně, Chewie, ať nezavadíš o tuhle páku, fakt nechceme spláchnout Jabbovo koření do vesmíru.“
„Rawwrrr!“
„Nemám tě za blbce, ale malér je hned.“
*****
Millenium Falcon se blížil na místo určení, ale ukázalo se, že má nevítanou společnost.
„Máme za zadkem celníky, budem to muset obkroužit hyperprostorem. Vypočítej mi souřadnice, jo?“
Wookiee přikývl a začal ťukat do počítače. „Aaarrrghrrr,“ oznámil nakonec.
„Fajn, jdu na to.“ Han zatáhl za páku.
Skok se však nekonal a místo toho se vesmírem rozlétly desítky beden.
„Zatraceně! Já věděl, že mám tu funkci předrátovat na jinej čudlík… A ty se nesměj, jsme v tej kaši spolu!“

Ani po dvou letech výcviku pokusný objekt nereaguje na podnět. Nepozorován vliv denní doby, světelných podmínek či teploty. Na vině může být nesprávná volba odměny. Cíl pro příští experimenty: Nahradit pšenici kukuřicí.
Výzkumník odložil pero a místo něj se chopil jehly a nitě. Sotva však začal, z vedlejší místnosti se ozvalo zadrnčení tětivy následované tlumenou ranou.
Vyskočil z židle a spěchal za zdrojem náhlého vyrušení. „Proboha…“ vydechl, když spatřil pírka převalující se v průvanu po podlaze a ke stropu směřující pár pařátků.
Zamáčkl slzu a zavolal posluhovačku, které pak nařídil: „Hanžlová, oškubat, uvařit. Lepší kousky bych snědl a horší pochováme.“

„Já jdu obsluhovat hosty do lokálu a ty tu zatím hlídej, až přijde Michelle s tou zásilkou munice,“ nakázal René Mimi Labonq, nové servírce, kterou mu do kavárny nasadila Michellina odbojová buňka.
„Nemůžu se dočkat!“ vykřikla nadšeně drobná blondýnka. „Už brzy nadejde náš den! Vrhneme se na špinavé okupanty jako smečka zuřivých ohařů na liščí škodnou a vyženeme je z naší krásné vlasti!“
„No no, ty naše malá amazonko, když jsem Michelle kývnul na tenhle podnik, o žádném vrhání řeč nebyla. Jestli se tu někdo na něco vrhne, tak jedině plukovník von Strohm na naší čerstvou dodávku vína a šnapsu.“

„Abys věděl Listere, šachy jsou sportem intelektuálů, na rozdíl od bezduchého prohánění mičudy,“ poučoval Rimmer, když se Lister ohradil proti přepnutí zápasu London Jets na záznam partie Kasparova proti Karpovovi. „Souboj dvou gigantických myslí snažících se přelstít soupeře…“
„A taky nejnudnější věc, na kterou můžeš v televizi koukat. Možná po podvodním kriketu.“
Jejich dohadování vzbudilo podřimujícího Kocoura.
„U Frankensteinových vousů, to je strašný!“ vyjeknul, když Kasparov sebral věž z naleštěné šachovnice.
„Ty rozumíš šachům?“ obrátili se rázem oba na Kocoura.
„To si pište, že rozumím – ten lesklej lak je katastrofa. Šachovnicovej vzor v jakýmkoliv jiným než matným provedení je zločin.“

Hudba hlasitě hrála, číšník přinesl další rundu a vůbec, zábava byla v plném proudu.
„A jak se má tvůj velkej šéf?“ zeptal se Listera Chen.
„Když sem odcházel, tak si zrovna žehlil puky na trenýrkách.“
Osazenstvo stolu se rozeřvalo hurónským řehotem. „Vsadím se, že ten cvok má i speciální ramínka na ponožky…“ vytíral si Petersen z očí slzy smíchu. „Ale teď vážně: Měli bysme mu najít nějakou ženskou.“
„To nebude lehký,“ namítl Lister, „on má totiž paralýzu výběrem.“
„To jako že si nemůže vybrat?“ ptal se Selmy.
„Ne, spíš že když si nějakou vybere, tak to vždycky skončí elektrickým paralyzérem.“

Ten Orion, to vám povím, to je proutník, jakému není rovno. Hvězda ženských srdcí – co hvězda, přímo souhvězdí. Nedivím se, že mu Paris zakázal vstup do Tróje…
Zato Iásón, když se onehdá potřeboval zbavit Médeie, víte co udělal? Pozval Oriona na návštěvu a byla noha v sandálu.
Jen se pak Orion nacestoval jak Odysseus, když se mu ty sandály ochodily… Ostatně, Kalypsó po Odysseovi taky dlouho nesmutnila, když k ní Orion po cestě zavítal.
A když potkal vznešenou Artemis… No, řekněme že bude potřebovat, aby jí matka oplatila dávnou laskavost, jestli víte, jak to mys- (padá k zemi zasažen šípem)

Tyro Lagobasse si zapnul bezpečnostní pás a vyměnil si úsměv s vedle něj sedící manželkou. Nakonec se vlastně moc těšil, i když původně na cestu přistoupil částečně proto, aby ho místo výročí svatby nečekal rozvod. Jako většina byznysmenů býval často příliš zaneprázdněný. Nicméně plánoval své zanedbávání vynahradit bohatým programem plným historie, kultury a skvělé kuchyně.
Lagobassova loď vyskočila z hyperprostoru a její pilot zůstal chvíli zkoprněle zírat, načež zkontroloval správnost souřadnic.
„Vůbec tomu nerozumím,“ přiznal nakonec zaměstnavateli, „Alderaan byl přece vždycky tady. A teď je tu jen pár asteroidů.“
To je svět, pomyslel si Tyro, už i planety se kradou…

„Já nemůžu, pane,“ zaúpěl Baldrick,“ „tohle po mně nemůžete chtít.“
„I ten volský trus, který máš rozmazaný po stěnách své prázdné lebky, musí pochopit, že princ Jiří je švorc a další apanáž bude za víc než týden,“ zpražil ho Černá Zmije. „Takže do té doby musíme jíst, co máme.“
„Vy nemáte srdce,“ hořekoval slouha. „Přece nemůžu vzít nůž na tohohle krasavce!“
„Nemám čas na tvé hlouposti, Baldricku. Musím jít princi znovu vysvětlit rozdíl mezi parlamentem a latrínou. Ale až se vrátím, ať máš uvařeno, jinak do té polévky nakrájím tebe.“
Baldrick popotáhl „Ale pane, takový tuřín už do smrti nenajdu.“

Přijde Mexičan do baru, sedne si, objedná si tequilu a pak se nakloní k barmanovi: „Vidíš toho chlapa v tom velkým sombreru?“ ptá se.
„Ale pane, to tady mají všichni,“ odpoví barman, když přejede celý lokál pohledem.
„Myslím toho s pistolí za pasem,“ upřesní Mexičan. „Toho vidíš?“
„Ale pane, pistoli tu přece mají také všichni,“ namítá barman.
Mexičan vytáhne své dvě pistole a začne střílet. Střílí tak dlouho, až nakonec ze zákazníků baru zůstane naživu jen jeden. „Ten, co stojí. Vidíš ho?“ ptá se zase.
„Ano, pane. Toho vidím,“ potvrdí konečně barman. „Co je s ním?“
„Toho chlapa strašně nesnáším.“

„Co vás motivovalo k přihlášení do imperiální armády?“ ptal se úředník náborového centra čerstvého uchazeče.
„Je to prestižní práce s důležitým posláním,“ odpověděl požadovanou floskulí.
Personalista si odpověď pečlivě zapsal a ptal se dál: „Jaké jsou vaše slabé stránky?“
„Neumím moc dobře střílet.“
„Kde se vidíte za pět let?“
„Ve výslužbě. Tou dobou už budou povstalci dávno rozdrcení, ne?“
Naivo, pomyslel si personalista. Nahlas ale řekl: „Výborně, líbí se mi váš přístup. Jste přijat.“
Když za novým rekrutem zaklaply dveře, zmuchlal papír se zapsanými odpověďmi a hodil ho do koše. Bílá brnění brala každého, pohovor měl jen vzbudit zdání prestiže.