Moje články

Na soudruha Sněhuláka
hodné dítě nehuláká!
.
.
Ctibor se na Vánoce těšil, ovšem když se v první den prázdnin vzbudil a venku bylo bílo, úsměv mu zmrzl. Kluci a holky budou chtít stavět sněhuláky, uvědomil si, a jistojistě se pokusí na nosy nanosit mrkve z maminčiny zahrádky. Co kdyby je ty mrkve také vcucli pod zem?
Ctibor nezpanikařil. Uvažoval, co by na jeho místě udělala myš Hryž.
Po snídani zatelefonoval na Hasičskou stanici a celou záležitost vysvětlil slonu Alfrééédovi, který tam šéfoval.
Alfréééd hned věděl, jak takové nebezpečí ošéfovat. “K záááhonku postavíííme hlííídku, ta všechno ohlííídááá. Kamaráde, klííídek, máááme dosti hlííídek.”

„Jseš jak panoptikum!“ Můj hlas přeskočí.
Heh. Heheh.
On s kamennou tváří, nebo s voskovou, heh, to je lepší, jak v panoptiku, maskovanej, nelíbí se mu, že jsem ho přivázal ke sloupu elektrickýho vedení, heh, nemá smysl pro humor.
„Proč tak vážně?“
Teď k věci. Todle říkám pokaždý jinak, závisí ode dne v týdnu, koho jsem včera zmrzačil, co se mi v noci zdálo, jaká marmeláda byla po ránu v taštičkách z pekárny na rohu Cynický a Čtyřicátý druhý. A jestli mě má rád. Má mě rád, nemá mě rád...?
„Hej, Bats... chceš vědět, jak jsem přišel k těmdle jizvám...?“

„T‘Khasi...“ šepkám zdesene. „Ni’droi‘ik nar-tor...“ Odpusť mi, že som sem nevedomky priviedol skazu. Na mojich rukách uľpie krv, zelená ako smaragd, horúca ako pomsta.
Ľadový dotyk Delty Vega preniká do mojich starých kostí, no neporovnateľne viac mrazí pohľad predo mnou. T‘Khasi, Vulkán, planéta mojich ľudí, vraždená jediným pomäteným úbožiakom. Myslel som... myslel som, že už nikdy nepocítim takú bolesť, akou je strata t’hy’la.
Nedokážem sa pozerať. Zavriem oči. Len na chvíľu môcť predstierať, že je to nočná mora, že sa to nedeje, že hrôza, ktorú cítim je chimérou z môjho podvedomia-
Moju myseľ rozorve psychický výkrik agónie miliárd umierajúcich Vulkáncov.

Avengers Tower sa ukázala byť palácom futurizmu, chrámom vedy a pravdupovediac zároveň internátom, ktorého obyvatelia zabudli dospieť.
„Čo povieš?“ Tony ho objal okolo ramien. „Máme nového spolubývajúceho?“
Bruce sklopil zrak. „Sme v centre New Yorku, Tony. Ten druhý je príliš nebezpečný-“
Prerušil ho vzdialený rachot rúcajúceho sa nábytku.
„Thor?“ Bruce hádal.
„Thor,“ Tony prisvedčil, a nevzrušene pokračoval: „Vieš, Shrek, zistil som, že na svete sú dve veci, ktoré si ani ja nemôžem kúpiť. Ľudia, ktorým sa dá veriť-“ na okamih sa odmlčal, a veľavravne pozrel na strop, „-a poistenie.“
Bruce sa usmial. Po dlhej dobe mal pocit, že niekam zapadne.

Leo si prestal robiť štatistiku o tom, koľkokrát mu Jim takmer umrel sotva mesiac potom, čo ho spoznal.
Doteraz mu nikdy nenapadlo, aké by to bolo, keby sa mu všetky tie momenty srdce zastavujúceho strachu nezmazateľne vrývali do pamäte. Zo svojej pracovne cez pootvorené dvere kútikom oka sledoval Vulkánca meravo sediaceho pri Jimovom nemocničnom lôžku.
Vlastne po prvýkrát Spocka ľutoval. Už sa mohli prestať báť, ale dotyk smrti zanechával jazvy.
A ak si Leo náhodou všimol, že Jim a Spock majú dlane pritisnuté k sebe, tentoraz bez bariéry medzi nimi, predstieral, že netuší, čo to gesto vo vulkánskej kultúre znamená.

Bella si vyložila nohy na čalúnenú pohovku. Pomkla sa bližšie ku krbu. Oranžové plamene vyhrievali celú knižnicu a vrhali na steny mihotavé tiene v podobách statočných rytierov z knižky, ktorú čítala.
Ťažké dubové dvere sa pootvorili, Adam tíško vkĺzol dnu a usadil sa na koberec vedľa nej. Hlavu jej zložil do lona.
Pohladila ho po vlasoch a s úsmevom čítala ďalej. Keď sa jej táto knižka minie, otvorí ďalšiu, a ešte ďalšiu... bolo ich tu toľko, že ich nadosmrti nestihne všetky prečítať.
Tam vonku tvorili kráľovský pár.
Tu, v tichu prerušovanom len šušťaním otáčaných listov, žili ona a jej Zviera.

Neplač, Seras.
Pobozkal ju. Vydýchol jej v náručí. Kľačala v mláke jeho krvi.
Si silná žena.
Z hrdla sa jej vydral vresk. Neľudský. Zverský. Vresk monštra.
Nasýť sa zo mňa a spolu ich porazíme.
Posledné slová vyplytval, aby jej ponúkol, čo málo krvi sa z neho ešte nevylialo. Chcel jej smiešnym zvyškom životnej sily z vlastných žíl zaceliť rozčesnuté oči, nahradiť jej odtrhnutú ruku, nakŕmiť ju svojou dušou.
Nasýť sa zo mňa a spolu ich porazíme.
Hnaná inštinktom zaborila tesáky do jeho hrdla a hltala plnými dúškami. Ona a Kapitán Bernadotte... ako jedno monštrum sa postavia armáde.
A rozsekajú ju.

Nadosah Pozlátko utíkal. Ne, neutíkal. Běžel.
Dobrá, utíkal.
Tohle se nemělo stát! On byl přece podnikatel, ne zločinec. Nikdy nikoho neokra-
Tedy, nezabi-
Tedy, nesesmilnil, žeano? Nesesmilnil. Nemělo mu být souzeno, takhle potupně prchat před nějakým trapným Vlahošem, jehož rodičové spali ve stáji se svým jediným oslem, a jenž se naučil číst jenom proto, že to vynášelo.
Žeano?
Běžel ulicemi Ankh-Morporku za svobodou. Lidi na něj divně koukali, protože to byli Ankh-Morporčané. Mračil se zpátky na ně.
Tak naboural.
Naboural čelně do golema, věřili byste tomu? Vzápětí byl sevřen pěstí z pálené hlíny a upomenut: „Pumpa devatenáct budižkničemu Pozlátko dopadl.“

Doktor byl celoplanetárním matriarchátem nadšen.
Jack ostatně chvíli také, ačkoli on se zaměřil na specifické slečny zatímco Doktor běhal kolem a z nudy bořil režim. Jack si ovšem měl sečíst, že bude-li svolný k čemukoliv, bude také k čemukoliv využit. Ta nejproaktivnější dívka teď přesvědčovala radu Moudrých, že je těhotná, a tudíž se Jack automaticky stává jejím jměním.
„Pravdu díš,“ prohlásila předsedkyně Moudrých. „Kapitáne Jacku z TARDIS, přijímáte Lobélii za svoji zákonitou manželku? Buďte si vědom, že odmítnutí pro vás znamená oprátku.“
Jack s vypětím sil udržel vážný výraz přestože Doktor na něj spiklenecky mrkal. „Já radši vezmu tu oprátku.“

Posadím sa na lavičku. Reumou zachvátené ruky zložím do lona. Osamelý dôchodca.
Do uší sa zareže ostré škrípanie bŕzd. Berlin Hauptbahnhof sa okolo mňa premení na ľudské mravenisko.
Zavriem oči. Spomínam na iné vlaky – parné lokomotívy ženúce sa po tratiach, čo som sám vymeral.
Z nekonečnej diaľky ma volá Divoký západ, Rio Pecos, slnkom zaliate prérie mojej mladosti. Vydať sa na poslednú cestu, zosadnúť z koňa v údolí riečky Metsur kde som kedysi so svojím bratom pochoval aj svoje srdce. Nech ma privíta vo Večných loviskách.
Kostolné zvony začnú odbíjať šesť hodín, a ja si ticho šepkám slová Ave Maria.

“How do you like your eggs?”
“Sunny side up,” odpoviem, poskladám ruky na stole a zložím hlavu. Tento nápad mi bol čert dlžen.
Doktor Banner sa postaví k sporáku a ohľaduplne sa snaží čo najmenej štrngotať riadmi. O chvíľu sa kuchyňa Avengers Tower naplní zmesou vôní volských ôk a kávy.
“Can I marry you?” opýtam sa polovážne. “Seriously, I’m not even bothered about the green thing. The breakfast is worth it.”
Doktor Banner sa posadí k svojej porcii, a keď si všimne, že mám prázdnu šálku, prisunie mi džbán. “Just don’t let Tony talk you into any more drinking binges.”

„Špatně!“ Sherlock vykřikl na dav shromážděný před kostelem a připravený lynčovat. „Díváte se, ale nepozorujete! Mladší děti z chudých rodin, období hladu, pozůstatky nalezené na špatně přístupných místech, stopy lidského chrupu na kostech. Cizímu člověku by kladly odpor – byl to někdo, koho znaly. Komu důvěřovaly. Člen rodiny – ne, byly z různých rodin. Komu děti důvěřují?“
„Policistům?“ navrhl John, jenž stál stranou a křečovitě třímal palcát, jelikož mu bylo jasné, koho budou chtít lynčovat jako dalšího.
Sherlock se zašklebil. „Elementární, Johne! Duchovním!“
Obviněná chvíli sledovala, jak se dav vrhl na kněze, pak pokrčila rameny a přistoupila k Johnovi. „Nedáte si perníček?“

„Proč by lhal?“ Tony se rétoricky zeptal. „Není mu to zapotřebí. Říká pravdu, a nikdo mu nevěří.“ Jako Cassandra – hele, měli na to precedent v jinejch panteonech. „Kdoví, jak taková věc začíná. Šikana? Táta král se rozhodne, že malá anti-kampaň udělá hodně, až jednou přijde čas vybrat si dědice a bude muset vyhrát děcko s jeho DNA?“ Zašklebil se. „Nebo mu někdo oblíbenej ublíží a jeho stížnost se smete ze stolu?“ Pokrčil rameny. „Je mi jasný, že to bylo něco zdaleka míň nevinný z jeho strany, jenomže já bych moh’ přísahat, že si nepamatuju, že by mi řekl jedinou lež.“

Zůstali tři. Jenom dva naživu.
Stáli zády k Ne nejmenší agateánské zdi.* Před nimi se rozprostírala temná džungle – zvířectvo řvalo, ryčelo a rámusilo, pohyblivé písky šustěly, horké gejzíry vybafávaly obláčky síry, liány se vinuly a nespočet párů rudých oček krvelačně zářilo.
Mrakoplaš polkl a zběsilým úprkem vyrazil přímo za nosem do té nejhlubší tmy. Jeho „Ááááá!“ postupně zaniklo v randálu džungle.
Smrť pozvedl dvoje přesýpací hodiny. V Mrakoplašových se písek nejen sypal vzhůru, ale také se část přesunula do úplně samostatné spirály dvoušroubovice.
„P-promiňte?“
Vzhlédl. Zaujat si nevšiml, kdy na majitele hodin označených Ferdinand Sidobot padla Ne nejmenší agateánská zeď.

Harry prekvapene pozoroval ako sa teta Marge nafúkla a vzniesla. Vetrík ju unášal ponad strechy domov ako obrovský balón. Rozparovač konečne pustil zo zubov nohavicu strýka Vernona a zúfalo sa rozštekal.
Teta Petúnia nepríčetne jačala.
Dudley sa kamsi schoval. Pod posteľou nemal dosť miesta a komory pod schodmi sa bál ako čerta, takže pravdepodobne zaliezol do pivnice a tam terapeuticky vyžieral kompóty.
„Ty!“ Vernon zrúkol na Harryho a namieril naňho tučným ukazovákom. „To je všetko tvoja vina!“
Harry sa zhlboka nadýchol a pokúsil sa zopakovať svoju náhodnú mágiu. Viac strýka Vernona normálne nebolo žiaduce, ale tentoraz bol ochotný spraviť výnimku.

„Old Shatterhand... Ty... si... tu... Takto... musím... zomrieť...“ Nšo-či naposledy vydýchla.
Čo sa dialo v mojej duši, tomu mohol rozumieť iba Winnetou. Vykríkol som. Skaly mi vracali ozvenu.
Takto zahynula žena, s ktorou som sa chcel oženiť. Jediná, ktorú by som kedy mohol milovať – tá pravá. Na ceste z rodného puebla na Rio Pecos do Európy, ktorá v nej vzbudzovala strach aj vytrženie, ktorá pre ňu znamenala život po mojom boku.
Nikdy ju neuzrie.
Nšo-či, sestra môjho srdca. Bez nej sme osireli. Čo si počneme, Winnetou a ja?
Môj brat ma zovrel v náručí a zodpovedal moju otázku: „Pomstíme sa.“

„Pomôž mi chrániť Lilinho syna,“ žiadal Dumbledore. „Temný pán sa vráti, a Harry Potter bude v strašnom nebezpečenstve.“
Severus zaváhal.
Riaditeľ mu položil ruku na rameno. „Prijmem tvoju prísahu, že ho budeš chrániť. Odplatíš tak svoj Dlh života voči Jamesovi.“
Nie, Severus si pomyslel. Dlh života nie je možné splatiť niečím, čo by bol urobil tak či tak. Nedokázal si predstaviť, že by nechránil syna Lily Evansovej. Avšak, bol to Dumbledore, kto sa dožadoval jeho služieb. Nie Lily. Nie Potter.
Severus nemal na výber, no jeho svedomiu sa predsa uľavilo. On a Dumbledore boli týmto vyrovnaní.
Sklonil hlavu. „Tak prisahám.“

„Nebuď bačkora! Nikdo na to nepřijde!“ Thor ho přesvědčoval s rošťáckým šklebem.
Loki měl co dělat aby ho nepraštil. Kolikrát už tohle slyšel?
‚Poběž, dáme Sif do komnaty krysu. Nikdo nezjistí, že jsme to byli my.‘
‚Ále, no ták, vsaď se, že Paměť a Myšlenka by se chtěly líbit – oranžová jim padne, a vony stejně nic nevykrákaj.‘
‚Hele, neboj, je to jen projímadlo a taky nikoho nenapadne, kdo to do tý medoviny přimíchal.‘
A jeho doposud nejoblíbenější: „Podívej, než si všimnou, že jsme pryč, budem z Jotunheimu zpátky.“
Loki rezignovaně bratra následoval. Možná Thorovi jednou dojde, že Všeotec je vševědoucí.

„Víš,“ říkal netečnému klukovi před ním, „já tady taky nechtěl být. Studoval jsem. Byl jsem nejlepší v ročníku – taky jsem dostal stýpko. Děkan vo mně mluvil při promoci... ne moc lichotivě, co si budem povídat, ale táta byl hrdej. Táta pořád je hrdej, jen by byl radši, kdybych se voženil.“ Při té představě potřeboval setřít z čela pot. „Co, ženský, na ty se musí umět. Já znám triků... moh bych tě nějaký naučit. Jen se musíš z tohodle dostat, jo? Tak uděláme dohodu. Já tě naučím, jak na holky, a ty mi tady na tom stole neumřeš, oukej? Sestro, retraktor.“

Gróf na okamih zastal uprostred mesiacom zaliatej chodby. Vychádzkovú paličku navyknutým pohybom zastokol pod pazuchu a otvoril dvere do izby osvetlenej sliepňajúcou petrolejkou.
Na posteli sa rozkladal doktor so sklenými očami vypleštenými na strop.
„Dobrý večer,“ gróf pozdravil, a prezrel si svojho budúceho sluhu.
Muž sa skláňal nad tanierom, obsah ktorého nebol zďaleka dosť mŕtvy. Gróf veľmi dobre rozumel túžbe nasýtiť sa zo živej koristi, ale zároveň mal pocit, že jeho filozofia o preberaní životnej sily sa akosi stratila v preklade.
Renfield sa naňho nadšene usmial. Spomedzi zubov mu trčali insektoidné nožičky a krídelká.
Gróf zavrel oči. „Počkám, kým dovečeriate.“

Jim ešte nebol zvyknutý na svojho nového Prvého dôstojníka.
„Je to vskutku fascinujúce, Kad- Kapitán,“ Spock sa opravil, zvedavý ako Jim zareaguje na jeho ostentatívny omyl.
„Čo je fascinujúce?“ Jim sa opýtal. Šikovnejší provokatéri sa ho snažili vyviesť z miery. (Pár aj dostalo do držky. Reportéri.)
„Koncentrácia olova v plerióne, sformovanom po explózii supernovy v systéme Hobus.“
„Vznikne,“ Jim ho opravil. Romulus mal zaniknúť až v roku 2370.
Spock súhlasne naklonil hlavu.
„Nero doloval galenit?“ Jim sa zamyslel. Ekonomika, politika, diplomacia... „Nikdy nie je priskoro začať s prípravou na záchranu civilizácie. Tentoraz sme boli varovaní.“
Obaja mlčky mysleli na Vulkán.

„Hošííí...“ úpěl Henry. Přešlápl z jedné nohy na druhou. „Tohle není legrační.“
B.J. se snažil nedýchat nosem. Chytala ho škytavka. „Já ti nevím, Henry... trochu to legrační je. Co říkáš, Hawkeye?“
Hawkeye se kousal do rtu, aby se nesmál moc hlasitě. To by narušilo vážnost okamžiku.
„Proč si nezajdete do křoví, pane?“ zeptal se Radar, náhodou procházeje kolem.
„Miny,“ Henry mu připomněl.
Konečně slyšeli zevnitř kýžené: „Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého… amen.“ Plachta se odtáhla, Otec Mulcahy vystoupil do denního světla a zhluboka se nadechl.
Henry téměř roztál úlevou. „Otče... nemohl byste příště zpovídat... třeba ve sprchách?“

„Co bys radil, Karle?“ zeptám se. Zvenku řvou motory aut. „Lidi jsou maškary. Člověka se ve člověku nedořežeš. Z lidskosti zůstaly jen ty kosti.“
„Dnes podruhé oko mé Satana spatří, je krásný byť s úsměvem krysím.“
„Spáleniště a žlutě kvetoucí louky kam se podíváš. Brodit se popelem, nebo kvítím? Každá odpověď je špatná, Karle.“
Věděl to. Snažil se nás varovat. Všichni ho poslouchali, málokdo mu naslouchal.
„Vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří, když na větvi visím...“
„Svrhnout systém půjdem zítra. Zazpívej ještě jednu, Karle.“
Gramofon se dál točí, deska zapraská.
„Je noc, v které nezpívá andělů chór...“

Ležali v tráve.
„...bude sa rozprestierať od Donau,“ opísal prstom oblúk okolo Albusovej lopatky, „až po Wales.“ Potiahol prst krížom cez celý bledý chrbát až k opasku kožených nohavíc.
Albus sa prevalil na bok a hravo sa zahnal, s nespútaným smiechom na tvári. Oči mu svietili a odrážalo sa v nich nebo.
Gellert sa natiahol a zastokol mu do vlasov púpavu, žltú ako slnko. „Nastolíme mier. Spravodlivosť.“
Albus sa dvihol na lakti. Len tak spontánne vyčaroval ilúziu, čo premenila lúku okolo nich na vznešený Reichstag, z ktorého povedú masy muklov.
Gellertovi to vzalo dych.
Albus nadšením žiaril. „Pre vyššie dobro.“

Cožpak to, zamilovat se dokáže kdejakej nekňuba a nepotřebuje k tomu geniální mozek, tři doktoráty a hezky se množící miliardy americkejch dolarů na účtě. Nešťastně se zamilovat svede taky leckdo.
Ale takhle… takhle blbě… to se vopravdu může povést jenom jemu. Jo, von si myslel, že tucet katastrofálních lásek ho něco naučil? Houby.
Existuje milion způsobů jak si ublížit. A když chlast neléčí, alespoň umrtvuje.
Studený ruce mu seberou dekantér whisky a vnutí sklenici s… džusem?
„Mám přísnou dietu,“ Tony namítne, nešťastně zblbnut a spravedlivě rozhořčen, a vylije všechen džus na koberec. „Vod dnes nepiju nic, v čem není etanol.“

Steve si měl sečíst, že se mu nepodaří nepozorovaně proklouznout společným obývákem, třebaže na obrazovce Bruce Willis střílel mimozemšťany.
Nataša podezřívavě zavětřila. „To je... Starbucks?“
Steve stydlivě upřel oči na papírový pohár, jenž křečovitě svíral. Všichni věděli, že tu břečku pije jenom Tony.
„Cos provedl?“ zvědavě se zeptal Clint.
Steve se zarděl. „Já jsem... jak je Dummy roztomilý... a pak You a Butterfingers...“
„Nejsou?“ zkusila Nataša.
Steve polkl. „Já nechtěl ranit jejich city.“ A odešel mumlajíce: „...vědět že roboti mohou mít city?“
Clint dochroumal sušenku. „Jde se omluvit Tonymu? Páni, ten je vedle. Umělá inteligence je nejlepší… ech… že, Jarvisi?“

Prenos sa skončil. Jim dvihol hlavu od komunikátora k svojmu prvému dôstojníkovi.
Spock zachytil Jimov pohľad. „Kapitán, ak sa pokúsime extrahovať výsadkový tím-“
-vkročíme priamo do pasce, ktorú nám nastražili-
-a preto je optimálne pripraviť efektívnu stratégiu-
-stojíme proti skupine, ktorá sa bojovú stratégiu neučila na Akadémii Hviezdnej flotily-
-použitím metafory šachu-
-fakt, hej, totálne moja scéna-
-Kapitán, nepodceňujte gravitas situácie. Ide o členov našej posádky-
-máte úplnú pravdu, pán Spock. Odpútame pozornosť a-
-zistíme presné koordináty-
-Paša dokáže nakalibrovať transportéry-
-a extrahovať výsadkový tím aj nás.
„-dám vedieť Scottymu,“ Jim dokončil.
Leonard bezmocne rozhodil rukami.
Nech si zoženú kajutu.

„Och, Franku. Cítíš?“
„De. Báb rýbu. Decítíb dic-“
„Naše duše, Franku,“ Margaret se horoucně rozplývala, zírajíce na dekadentního Bogarta na promítacím plátně.
„Trochu šibrá-“
„Och, Franku,“ Margaret mu skočila do řeči, než stihl pronést něco opravdu stupidního. „Naše duše souzvučí. Harmonizují... Splývají.“
Sestra Owensová, již Hawkeye držel kolem pasu, se na něj zaculila. „Proč ty mně neřekneš nic romantického?“
Hawkeye se naklonil blíž a nonšalantně ji políbil na tvář. „Já raději splývám... takříkajíc biblicky.“
Z řady za nimi se ozvalo zakuckání. Obrátili se.
Owensová Hawkeye potměšile šťouchla do žeber. „Teď’s tomu dal. Nevěděla jsem, že se Otec Mulcahy umí červenat.“

„Copak umíš? Tančit?“
...........................................„Leda na dýze.
Na to ale nenabalím markýze,
natož krále.“
.............................„Královský bál trvá.“
„S nasazením básnického střeva
a odvaru z bylinek na zklidnění,
změnit lze i ctěné krále mínění.
Vysvětlit, že zlo je monarchie.
Král umře – tak další král ať žije!
Copak nejsme všichni rovni narozeni?“
„Všichni rovni? Boží dopuštění!“
„Krucipísek, pomátla ses dočista?
Tady kuchař ke službě tě přichystá,
švadlena přinese ti košili.
Tvůj kožich jest tuze nemilý.“
„Kožich nedám! Není žádný myší plyš!
Z vodních krys je, jaké dneska zřídka zříš-“
„Králi!“
...............„Pane!“
.................................„Kdo je toto děvče bosé
Co mu zlatý kroužek září v nose?“

„Ďalšia extrakurikulárna aktivita bude kompromitovať jeho akademické výsledky.“
Amanda odbojne dvihla bradu. „Jeho prospech je exemplárny. Predčil všetky tvoje očakávania.“
„Je to môj syn,“ Sarek odvetil hrdo.
„Preto je tvojou povinnosťou zvážiť negatíva aj pozitíva jeho žiadosti.“
Nadvihol obočie. Nemo ju obviňoval, že sa necháva uniesť emóciami. Napokon prikývol. „Cvičenie pamäte, koordinácie a jemnej motoriky mu prospeje.“
Amanda mala čo robiť, aby neprevrátila očami. Vzala zo stola lyrettu a vydala sa domom hľadať svojho syna. Z chodby letmo zahliadla hnedé oko, ktoré ju sledovalo škárou medzi dverami.
Povzdychla si.
Surak vzal jemnú motoriku. Spock po nej zdedil lásku k hudbe.

Jack sa vyškriabal na palubu. Obvykle len počkal kým uschol, ale tentoraz mal košeľu plnú hávede, tak ju zhodil.
Elizabeth sa vôbec nepozerala. Len úplnou náhodou si všimla tenkú no hlbokú jazvu pretínajúcu jeho chrbát. „Auč. To muselo bolieť.“
Podozrievavo sa obzrel.
„Ale ako ťa poznám, to si si zaslúžil tiež.“
„To... som si náhodou nezaslúžil.“ Odul spodnú peru. „Pamätáš, keď si sa ma spýtala, ako som sa dostal z toho prekliateho ostrova, kde ma vysadili?“
Elizabeth si odfrkla. „Tvoja historka o plti z korytnačiek, ktoré si zviazal... och.“
Jack vážne prikývol. „Vieš aké náročné je oholiť vlastný chrbát vykosťovákom?“

Ten druhý je malý a křehký. Je ho potřeba chránit.
Když on je venku, malí křehcí lidi křičí, tak utíká.
Běží po střechách malých křehkých domečků, přes voňavá pole a louky plný hmyzáků. Běží lesem, kolem stromků, pod stromy, zhoupá se na větvích opravdu velikých stromisek. Voda v říčce studí.
Plaší stáda a hejna. Jednou stoupne na něco co je malé a křehké a rozmáčkne se to.
Běží jako běží vždycky když se bojí. Až najde bezpečí, bude spát.
Ráno se probudí ten druhý a půjde hledat další malý křehký domeček, aby mohl ukrást kalhoty.
Do té doby, Hulk chrání.

„Teď bych si dal skleničku," hlesl zevnitř Lokiho přiškrcený hlas.
„Zavři pusu a nedělej žádný prudký pohyby!" Tony posílil komunikační signál. „Jsme tam cobydup. Bruci, jak jsi na tom?"
Ozvalo se nechvalně známé zavrčení.
„A kruci.“ Tony znepokojeně sledoval, jak pomaloučku se jeho laser prořezává přes titanovou zeď. „Dýchej, kámo - slyšíš? Jen klid. Nepoddávej se tomu. Seš cool. Seš totálně nad věcí-"
„Starku!" sykl Loki.
„Řekni zelený ne!“
„Starku!“
„Tak mu třeba něco zazpívej!" Tony bezmocně odsekl. „Na Chloupka to zabralo!"
Když Avengers trezor nakonec otevřeli, nalezli Lokiho skrčeného v koutě polohlasně broukat nesrozumitelnou ukolébavku.
Bruce se ve spánku usmíval.

„Meníme sa celý život,“ hovorievala jej mama. „To je normálne.“
Normálne? Ohováranie, keď bola roztomilá. Urážky, keď zovšednela. Zvyšky nepodareného elixíru vyliate za golier. (Nemocničné krídlo.) Podrazené nohy a poznámky o tom, ako ľahko ich rozťahuje.
Kamarátky nemala – bola príliš pekná alebo škaredá, vysoká, tučná, bledá, pehavá, šikmo-oká...
Šla k Aurorom. Medzi drsnými chlapmi sa naučila, čo sa im páči. Zadok, aký chcú štípať. Výstrih, od akého nevedia odtrhnúť oči. Ústa, aké chcú bozkávať. A, áno, nohy aké chcú vidieť roztiahnuté.
Keď sa zamilovala, keď prvýkrát mohla svoju schopnosť zúročiť, vrátila sa do pôvodnej podoby.
Ľúbil ju takú, aká bola.

U kavalerie se Sherman naučil potrpět si na dekorum.
Prohlédl si jednotku nastoupenou před ním. Pierce a Hunnicutt se dobelhali v keckách a barevných županech. Klinger vedle nich v pozoru mužně vypínal hruď obepnutou karmínovými koktejlkami.
Ten největší šašek stál před nimi a salutoval, div nedostal křeče. „Užijte si dovolenou, pane! Osobně dohlédnu, aby ve vaší nepřítomnosti všechny aktivity v táboře probíhaly dle řádu, pane!“
Sherman pohlédl Majoru Franku Burnsovi do očí a bylo mu jasné, že až se vrátí, najde místo nemocnice čoudící kráter. Ale, upřímně, po měsících v tomhle cirkuse mu za to ten týden v Tokiu stál.

„Moja myseľ k tvojej...“
...moje myšlienky k tvojim.
Jim precitol. Nemohol ten okamih opísať inak. Akoby bol po celý život nosil vo vlastnom vnútri poklad nevyčísliteľnej ceny – no sám ho nikdy nemohol dosiahnuť, dotknúť sa ho, doceniť ho. Bol prijatý do cudzieho srdca s prirodzenosťou, akú nikto vo vesmíre nemohol očakávať.
Akoby bol vždy býval Spockovou súčasťou.
A, Bože, ich mysle do seba zapadali ako ozubené kolesá, ich duše spoznali jedna druhú a splynuli v absurdnej harmónii v pokojnom centre tornáda nevyspytateľných citov. Odpor. Prekvapenie. Hnev. Nádej. Dôvera. Náklonnosť.
V bruškách prstov cítil brnenie, ako ozvenu Spockovho nepredstaviteľného úsmevu.
Kapitán...

Harry mlčky trúchlil.
Bytosť, čo vypadala ako Ginny zamlada, hľadela do prázdna.
Po chvíli sa spýtal: „Nie je to verejné tajomstvo, že vo všetkých čarodejníckych zákonoch je skrytých množstvo kľučiek a zadných vrátok?“
„V zákonoch Ministerstva mágie,“ opravil ho hlas ako šušťanie lístia v korunách stromov. „Toto je ale geas o tisíc rokov starší.“
„Tak mi poraď!“ vyhŕkol Harry. „Nejaká možnosť predsa musí existovať!“
„Prútik si zlomil – bol si jeho posledným vlastníkom. Prsteň je navždy stratený. A plášť – ten zdedí hlava rodu Potterovcov po tvojej smrti.“ Bytosť otočila hlavu a pozrela mu do očí. „Po teba však nikdy neprídem, Pane.“

„Jo, tudle jsem hodila řeč s tou vodnaproti,“ pravím.
Kámošky zastříhaj ušima.
„Vona žvaní, že to je patnáct let, co se támhle narodila. Prý tady žije celej život, žere a nic nedělá. Že vo ni šéf pečuje, páč je filmová hvězda. Že ji znaj v celý Evropě, a ještě kus dál!“
„Kecáš.“ Ségra přežvejkne.
„Na mou duši. Vona prý, že měla celej tím maskérů, co jí udělali kompletní přeliv. Fialovej.“
„Blbost.“ Ségra protočí voči.
„A kde vona teď vlastně je?“ ptá se sestřenka.
„Jsem ji neviděla, co tady byl ten hezoun vod kafilerie. Neva. Holky, to vám byla taková kráva...“

„Nemali by sme to radšej nechať na učiteľov?“ spýtal sa nervózne pán Longbottom.
„Profesor Flitwick je tu,“ odpovedala slečna Abbotová. „Ale stačíme štyria? Je to veľké kúzlo.“
„Pah,“ odvetila slečna Lovegoodová, sústredene namotávajúc prameň plavých vlasov na malíček. „Helena vraví, že prvé zaklínanie robili tiež len štyria čarodejníci.“
„Síce štyria, ale Zakladatelia,“ protestovala slečna Abbotová.
Filius sa zahľadel sa na holú klenbu nad nimi. Natiahol prútik, zavrel oči, začal zaklínať. Ďalšie tri hlasy sa vzápätí pripojili k jeho.
Prvú generáciu prvákov po vojne by Rokfort mal privítať v celej svojej nádhere, a k tej neodmysliteľne patril začarovaný strop Veľkej siene.

„...DC hlásí rozsáhlou poledovici a invazi démony připomínajících bytostí požírajících nadměrné množství gumy. Ty doposud nikoho nezranily, nýbrž uloupily a pozřely pneumatiky z přibližně čtyř tisíců dopravních prostředků-“
Nick se odmlčel, když si všiml, že Avengers udělali společný synchronizovaný head-desk... s výjimkou Starka, jenž udělal head-keyboard.
„Omlouvám se,“ Thor zamumlal do štosu oficiálních papírů. „Můj bratr jest nezkušen v projevování své náklonnosti.“
„Náklonnosti,“ Nick suše zopakoval.
„On tahá Tonyho za copánky,“ k Nickově bezbřehé hrůze vysvětlila Agentka Romanovova.
„Spíš za kozí bradku,“ zhoršil situaci Agent Barton.
„A tohle,“ Stark se nešťastně podíval na obrazovku, „on pokládá za pozvání na rande.“