Moje články

"Ivuško..."
Vzhlédla od učení. Když její otec zněl takhle, měl problém . Problém, který se musel řešit hned, jinak vedl k nervoznímu přešlapování, pokašlávání a následnému mručení, přes které se stejně nedalo soustředit.
"No?"
"Nevidělas kolíčky?"
S povzdechem se zvedla. To se mu podobalo, nepamatovat si ani po letech, kde co je.
Otevřela zásuvku a... nic.
Žádné nebyly ani na polici u dveří.
Ani na koši s prádlem.
Zůstalo jenom prázdno. Prázdno... a slabý závan piva.
"Ozzáku..." zavrčela.

Spokojeně se poplácal po kapse. Nemusel mít strach. Dusítka byla všechna jeho, a hospoda zela prázdnotou.

Od pípy ho hned tak někdo nedostane.

"Pierrote, co se to sakra děje?"
Psí vztekle praštila do ovládacího panelu. Byla si jistá, že se s útočníkem už setkali, ale počítač neustále hlásil opak.
V poslední době jakoby se všechno zbláznilo. T-lymfocity zanedbávaly svou práci, výroba protilátek vázla, a útočníci, kteří jim předtím byli pro smích, se dělili jako šílení a ovládali celé tělo.
A všechno to začalo tím velkým útokem před pár měsíci...

V novinách zase mluvili o té nové nemoci.
Petr se snažil ignorovat strach, který mu roztřásl ruce. Jeho se to netýkalo.
Žádný tajemný, smrtící syndrom. Nic takového.
Byla to jenom chřipka. Protivná, vytrvalá chřipka.

Vlhká večerní tráva ho studila do zad.
Natáhl ruku a propletl svoje prsty s jeho. "Billy?" zašeptal.
"Hmm?"
"Bojíš se někdy?"
Opřel se o loket, ve tváři ustaraný výraz: "Čeho?"
Mávl rukou v obecném směru nebe: "Toho, co na nás tam venku čeká..."
Zasmál se. "Moji kamarádi jsou mimozemštani, bohové a mutanti. Můj přítel je syn vesmírné princezny a moji rodiče jsou android a čarodějka. Procestovali jsme několik stovek dimenzí a bojovali se svými alternativními já. A v jedné z těch dimenzí jsem bůh."
Zavrtěl hlavou.
"Ať už nás tam venku čeká cokoli, spíš by se to mělo bát nás.

Když se rozběhl předfilm, zaznělo kinem sborové povzdechnutí. "Zase tenhle idiot," zavyl Morita: "vzbuďte mě, až to skončí..."
"Co je?" zašeptal Bucky. Morita obrátil oči v sloup. "To si žil až do teď pod kamenem? Kapitán Amerika," nasadil přehnaně hluboký hlas: "nejlepší z nejlepších, idol všem dívek a vzor všech chlapců, sbírejte železo a budete jako on..."
Chlápek v obleku s vlajkou pobíhal po plátně a probíjel se Německou armádou se štítem v ruce. Bucky se smál tak, že málem vdechnul popkorn.
Vlajkař zasalutoval. Kamera najela na jeho obličej. Buckymu zaskočilo.
"Moment," zaječel do ztichlého kina: "to je můj idiot!"

"Doktore?"
Simon málem vyletěl až ke stropu. "Pastore!" vykoktal a předstíral, že nespal na stole: "Můžu vám pomoct?"
"Něčeho jsem si všiml."
Simon měl pocit, že se mu pastorův pohled propaluje až do kostí. "Ano?"
"Když měl kapitán chřipku, předepsal jste mu červené tablety. Když měla slečna Kaylee migrénu, předepsal jste jí červené tablety. Ty stejné jste dal panu Washburnovi na nespavost, a nedávno je používal pan Jayne na povzbuzení..."
"Tyhle?" Simon vytáhl že skříně láhev. Fruity drops hlásal nálepka.
"Cukr?" nadzvedl pastor obočí.
"Myslím, že to říká i vaše kniha," usmál se Simon: "Věř a víra tvá tě uzdraví..."

"... a smrt potáhne ve vašich stopách!"

Aby byl upřímný, čekal něco jiného. Něco víc... metaforického. Zkáza a smutek a tak dále a tak dále. Nic, co by už je stejně nepronásledovalo. Nebo alespoň zombie, upíry, normální duchy. S tím už se setkali a to už znali.
Jenže tohle...
Pod koly Impaly něco křuplo a Dean s sebou škubnul.
"Přísahám, Sammy, to nebylo schválně."
Sam mu věnoval výběrové kyselý pohled.
Ve zpětném zrcátku zahlédl, jak se k průsvitnému davu na silnici připojil další přízrak.
Člověk by nevěřil, jak strašidelně vypadá šnek, když se za vámi vznáší rychlostí sedmdesáti mil v hodině.

"Vlastní sestra," zahřímal Thor: "mi vyrvala oko. Jen mi tím pomohla k větší síle."
Odin před něj přisunul pivo: "Něco ztratíš, něco získáš. Jako jsem já obětoval oko za moudrost."
"Démoni," pokrčil rameny Strange.
"Apocalypse mě nakazil technovirem, abych se v budoucnosti nestal spasitelem lidstva... Klon mého vnuka z minulosti..." Dál nikdo neposlouchal. Cablovy historky většinou nedávaly smysl.
"Měla jsem nehodu, přišla o oko, stala se královnou mutantů," ušklíbla se Callisto: "A co ty, Fury?"
"Někomu jsem věřil, a to se mi vymstilo."
Uznale zamručeli.
Fury si oddechl. Pravdu smí znát jen on, Carol, a jeden kocour s ostrými drápky.

Miláčku,
děti začínají chodit tak v roce. Náš syn je v pořádku.

Miláčku,
pošťák ti nic neudělá. Nestřílej po něm.

Miláčku,
tohle je konzerva pro kočky. Dětské jídlo je v těch skleničkách.

Miláčku,
koupil jsem kousátko. Zkus malému vysvětlit, ať nechá nábytek na pokoji.

Miláčku,
tvoji dýku jsem zatím schoval na skříň. Keith si s ní už zase hrál.

Miláčku!
Prosím, ani poslíček s pizzou ti nic neudělá.

Miláčku,
přišla ti nějaká zpráva z velení.

Miláčku,
už zase snědl ještěrku. Je to v pohodě?

Miláčku,
neboj se. Nějak už to zvládneme.

Miláčku,
prosím, vrať se.

Miláčku…
Snad si v pořádku

"Myslela jsem, že na to už neskončíš, Aangu." rozesměje se Toph. Pak ale natáhne ruku a pomůže Koře na nohy.

"Vzpomínáš?" zašeptá Asami. Mladík vedle ní zrudne. Jejich svatební noc. Jako by to nebylo skoro století.

"Máme ji." Z fotky se mračí dívka se zlatým očima, ale ona v ní pozná svého syna.

Vnučka Avatara Malu adoptuje její nové převtělení, když teroristický útok zničí jejich chrám.

Ten čaj sklízela ještě jako Avatar Nyima. Zbylo ho sotva na kovnvičku, víc vody se jí ale stejně nepodařilo z vyprahlé země vytáhnout.
"Na přátelství, které vydrží víc než život," připila duchům kolem sebe.

V Gothamu pršelo. Jako snad každý den.
Robin si setřel kapky z očí. Byla to jeho první samostatná hlídka. S Brucem mimo hru byl jediný, kdo chránil město před nekonečnou vlnou zločinu.
Otřásl se a přitáhl si plášť blíž k tělu.
"Ptáčátko už vylétlo z hnízda?"
Ohlédl se. Štíhlý stín přistál přímo před ním.
"Kočičí žena!"
Usmála se. Zuby se jí zaleskly. "Přesně tak, ptáčátko. A ještě jsem dnes nevečeřela..."

Ptáčátko s pípnutím otevřelo oči a poděšeně vyskočilo na hranu hnízda. Paní Červenková ho rychle přitáhla zpět pod křídlo. To je z toho, že si pořád povídá s tím netopýrem.

Čistě technicky vzato nemusí andělé nikdy spát.

To neznamená, že měl Azirafal rád, když ho něco vzbudilo uprostřed noci. Obzvlášť ne vyzvánění telefonu. Zašmátral po sluchátku. Zlaté časy holubí pošty. Po té se alespoň dala hodit brambora.
Nestihl říct ani haló, když hlas na druhé straně spustil raketovým tempem.
“Možnost, jaká se neopakuje!” zaječel nadšeně: “Jedinečná příležitost, kdo ji promešká…”
“Crawley?”
Hlas se nervózně odmlčel.
“To zase jde o ty pozemky na Měsíci?”
I přes telefonní linku šlo slyšet přikývnutí.
“Já jen, že jsi mi to nabízel už v minulém století. A když tak přemýšlím, tak i v tom předchozím… ”

Občas stačí pár minut. Pár minut nepozornosti, ohlédnutí stranou a…

Byl sám. Sám v moři lidí, kterým na něm nezáleželo, kteří ho ani neviděli. Snažil se křičet o pomoc, ale nakonec se vyčerpaně svezl k zemi. Byl to konec.
Nemohl se vrátit domů. Nemohl se vrátit sám, neměl jak vysvětlit, že ho ztratil…

“Usnavi!”
Zamrkal, aby se zbavil slz. Sonny stál před ním a mračil se.
“Kdes byl? Čekal jsem na tebe u kasy...”
Nenechal ho ani domluvit a sevřel ho v náručí.
“Nech toho, ‘navi, smrkáš mi do ramene!”
Ani se nehnul. Přece si nenechá zmizet svou jedinou rodinu.

Martha.

Pro ně se jmenovala jenom Martha, a pak už ani to. Pak už byla jenom Zrádkyně, jenom Hříšnice, jenom varování pro všechny, co milovali jinak. Bezcenná.

Glenová.

Pro ně byla jenom Glenová. Jenom majetek, služebnice, nositelka života, která musí být chráněna před vlastním rozhodováním. Vzácná.

Bezcenná. Vzácná. Mezi těmi slovy nebyl žádný viditelný rozdíl. Jedna skončí na Zdi a druhá na zádech.

Byl to hřích v jeho očích, ale břevno už nevidí.

Nač se zpovídat, když ve svých očích jsou bez viny.

Martha. Glenová. Znali je jenom takto, ale ony se znaly navzájem.

Budiž pochválena, Lauro. Budiž pochválena, Emily.

Prostetnik Vogon Jelc si povzechl tak zhluboka, až se mu ze stolu skutálelo těžítko. A to to vypadalo na skvělý týden. Vyhláška o implementaci hlášení o podání hlášení o implementaci se nádherně rozjížděla, tiskárny chrlily formuláře o sto šest, svorky na papír se leskly a nová razítka se ježila jako armáda. Fronty se prodloužily o celých dvacet procent a záchranné sítě pod okny se plnily zoufalci.

Nebýt těch slabochů z personálního, všechno by fungovalo.

Znechuceně kopl do hromady hlášení. Ruka, která z pod ní vyčnívala, se pořád ještě křečovitě svírala.

Ta dnešní mládež. Jeden sesuv hlášení a je po nich.

I přes zavřené dveře TARDIS bylo ještě slyšet výstřely. Rose se skulila na podlahu a snažila se popadnout dech.

„Proč?“ zasýpala nakonec.

Doktor zvedl hlavu od konzole: „Proč co?“

„Proč jsme to vejce museli krást...“

„Já ti to neřekl?“

„Ne.“ Pomalu se vyškrábala na nohy. Vejce se už vyhřívalo v košíčku pod žárovkou. „Řekl si, že je to tajemství, a pak už nás chtěli zabít.“

Zavrtěl hlavou: „Pořád zapomínám, co všechno vám vláda zatajila...“

Než se Rose stihla urazit, vejce se pohnulo. Diamantová skořápka se zatřásla a praskla. Na světlo vykoukl nejdřív zlatý zobáček a pak růžové křišťálové…

„Fabergého kuřátko.“

"To nic není," říkal Han, když motor podesáté zabublal a zhasnul "jen má svoje vrtochy."

"To nic není," sliboval Han, když půl dne nešla klimatizace a Chewie měl sto chutí se ostříhat dohola: "jen vypadly pojistky."

"To nic není," tvrdil Han, když se navigace začala zobrazovat hlavou vzhůru: "jen to chce pár aktualizací."

"To nic není," dušoval se Han, když se něco spálilo v chlazení a loď smrděla jako huttí podpaží: "já to ani necítím."

"To nic není." zašeptal Han. Millenium Falcon ležela na písku a kouřilo se z ní. "Je už to stará holka. Potřebuje si na chvilku odpočinout."

Přišli do naší školy pár měsíců potom, co padaly hvězdy.
Nejdřív jsme je uvítaly - bylo hezké vědět, že přežil i někdo další. Kdo by chtěl být poslední člověk na zemi.
Jenže pak začali mluvit a naše radost zhořkla.
Měly jsme být jejich služky. Ne, měly jsme být jejich otrokyně, pracovat na jejich polích a rodit jejich děti.
Padající hvězdy možná ušetřili jejich oči, ale jejich srdce byla slepá už dávno. Nedokázali nás vidět jako sobě rovné, jen jako nástroj pro jejich vlastní přežití.
Necítili jsme lítost, když jsme je slyšeli křičet. Rostliny se alespoň nasytí a nechají nás chvíli být.

„Která z vás,“ zvedl Tony v prstech vlásenku: „nechává všude povalovat tyhle věci? Před chvílí mi jedna vyzkratovala brnění!“

„Mě vlasy drží magií.“ povzdechla si Wanda.

„Nenosím je, nefungovala by mi přilba!“ houkla Carol.

Shuri zatahala za jednu sponku v účesu: „Bez hesla se nehnou.“

„Za ztracenou vlásenku nás v Red Roomu ostříhali na ježka. Mám je všechny do teď.“ Nikdo se neodvážil hádat, jestli Natasha mluví pravdu.

Než stihl Tony cokoli dodat, vstoupil do místnosti Bucky, vlasy zapletené do komplikované změti copánků. Ježily se vlásenkami.

„Může mi někdo říct,“ hlesl: „kdo je to Pinterest a jak ho můžu zabít?“

Co to je? zasyčel hlas v jeho hlavě.
Prohrábl si vlasy. "Šedivým. Buď rád, že zatím neplešatím."
A tohle?
"Vrásky."
To se nám nelíbí! protestoval hlas.
"Mluv za sebe. Podle mě mi dodávají charakter."
Hýbeš se pomaleji, pokračoval hlas, a tvoje orgány nefungují správně.
"Stárnu, zlato." Usmál se, trochu posmutněle: "Možná by sis měl najít..."
NE, vykřikl hlas, až mu zazvonilo v uších.
"Neboj se" zašeptal "dobře vím, že se tě nezbavím. "

Víš, co by ti pomohlo? zašeptal hlas, Jíst víc...
"Jestli řekneš jíst víc lidí," zakvílel: "přísahám, že tě narvu do mikrovlnky!"
Zbabělče, zavrčel Venom.
"Parazite," usmál se Eddie.

Nepatříš sem.

Malé holčičky si mají hrát s panenkami, ty velké s dětmi, ne se rvát se zaťatými zuby s gravitací.

Je to jen zbožné přání naivních bojovníků proti realitě.

Nepatříš sem.

Holčičky mají krvácet jen jednou za měsíc, ne na bitevním poli s puškou v ruce, v boji proti nepříteli, který nebyl tak zlý, jak bychom si přály.

Je to jen manipulace neschopných.

Nepatříš sem.

Holčičky se mají smát a předvádět se, ne v uniformě zapnuté až po krk bojovat stejně jako kluci.

To by byla lež.

Měla si selhat.

Ale vzdušné zámky jsou mnohem blíž, když dokážeš létat.

Nikdy si úplně nezvykla.

Svět se pomalu měnil. Její děti vyrostly a odešly, zvolili si nové vládce a nové zákony a nové problémy. Z jejích vzpomínek se staly příběhy, které vyprávěla na výročí Povstání čím dál menším davům.

Všichni se pohnuli někam dál.

Teď byla řada na ní.

Našla ve skříni starou bundu, napnula do luku novou tětivu. Zabalila si pár nejnutnějších věcí. Na stole nechala vzkaz a zmizela.

Aréna už dávno splynula s krajinou, ale pořád ještě slyšela vytí monster a křik jejich obětí. Postavila si stan a rozdělala oheň.

Patřila sem, mezi monstra.

Potřetí v Hladových hrách. Doma.

Steve se poskrábal na hlavě. "Thor?" Ten zavrtěl hlavou. "Díky za pochvalu, ale tohle je určitě Clinton."
"Moje to není," ozvalo se z ventilace "jsou na tom rukávy."
"Jste banda sexistů," ušklíbla se Natasha: "to je stoprocentně Carol."
Steve se trochu začervenal.
"Co tu řešíte?"
Všichni odskočili od počítače.
Tony se sklonil k obrazovce. "superheromuscles dot tumblr dot com? Co to je? A proč je tam můj biceps?"
Strhnul se nevěřícný řev.
Tony vytáhl že skříně krabici nářadí a lehce si ji hodil na rameno. Svaly se mu pod tričkem zavlnili.
"Tohle v posilovně nenaženete, saláti. To je od práce."

A nyní… slova od našeho sponzora!

Cítíte se osamělí? Zbyteční? Nevíte, co si počít se životem?

Přidejte se již dnes ke svrchovaným vládcům světa!

Zažijte pocit dosud nepoznané sounáležitosti, až jednobuněčné organismy pokryjí každý centimetr Vašeho těla a všeho, čeho se dotknete. Sledujte se vzrušením, jak Vámi prorůstá mycélium. Nechte plodnice, ať se Vám pomalu proderou lebkou a spolu s Vaším mozkem stráví i všechny Vaše problémy a úzkosti.

A to nejlepší nakonec: Nemusíte nikam volat! Nikam chodit! Už teď jsme ve Vašem domě. Sestupte do sklepa a přijměte svůj nový, lepší osud!

Houby!

Proč nezačít s rozkladem již dnes!

Seděl v posteli, upíjel čaj, a snažil se nešklebit nad jeho hořkou chutí. Pelyňkový, na uklidnění rozbouřeného žaludku. Poprosil by paní domu o cukr, ale hrdost mu nedala. Jednou chtěl bojovat za ideály, tak musel až do konce.

Hlava ho třeštila ze všeho, co včera vypil, z nevyspání a horečky. Nebyl už tu nikdo, kdo by ho zastavil, nebo se s ním alespoň podělil o pivo a o kocovinu.

Místo vedle něj bylo bolestivě prázdné.

Upíjel čaj, a snažil se nešklebit nad jeho hořkou chutí. Jednou chtěl bojovat za ideály, tak musel až do konce. Třeba sám a bez cukru.

Záznam ze dne (cenzurováno)

Agent C. Barton byl vyslán do (cenzurováno) zlikvidovat hrozbu v podobě ruské agenty N. R. Po neshodách se svým dohližitelem, agentem P. Coulsonem, opustil protokol S.H.I.E.L.D.u pro danou situaci a (cenzurováno). Následně (cenzurováno). Požár se podařilo zvládnout dřív, než došlo k poškození (cenzurováno). (cenzurováno) Ermitáž. Agent Coulson se pokusil vyjednávat, ale (cenzurováno) ministr bezpečnosti (cenzurováno).
(cenzurováno)
Agentka N. R. se po (cenzurováno) přes protesty agenta Coulsona připojila k agentu Bartonovi. (cenzurováno) (cenzurováno) únik radiace. (cenzurováno) Tunguska.

Celkově byla celá akce vyhodnocena jako úspěšná. Agent Barton odmítá jakoukoli účast na (cenzurováno).

Nějaký hlásek vzadu v hlavě - asi pud sebezáchovy - jí říkal, ať se drží dál. Jenže byla celý den na nohou, ani na vteřinu se nezastavila, a žaludek se jí povážlivě svíral.
Opatrně v tom zamíchala lžící. Na povrch nevyplavaly žádné podezřelé kousky. Lízla si trochu omáčky. Nic. Usmála se, spokojeně se pustila do jídla.
Teprve, když jí na jazyku vyšlehly plameny, si vzpomněla, že ne všechno jídlo má tu slušnost pálit hned.
"Doufám, že to nebude úplně bez chuti" houkla Asami z kuchyně, odkud nemohla svou dusící se a rudnoucí přítelkyni vidět: "dala jsem tam pro tebe sotva půlku koření..."

„Jsem Groot?“

„Šlo to skvěle, díky za optání...“

„Jsem Groot?“

„Jo, byl to sarkazmus, jak si to poznal?“

„Jsem Groot.“

„Tak předně mě do tý hospody nechtěli ani pustit. Že prej zvířata jedině s košíkem. Quille, jestli se nepřestaneš tlemit, tak budeš ty zuby sbírat z podlahy.“

„Jsem Groot!“

„Nakonec jo. Tak tam tak sedím, čekám, a najednou si ke mně sedne nějakej chlápek… Přestaň s těma gestama, Quille!“

„Jsem Groot?“

„Ne, to mi nevadilo. Vadilo mi, že to byl doprdele člověk!“

„Jsem Groot!“

„Jo, ale na FurryMate.com měl fotku mývalice! Quille ještě jediný slovo a tejden budeš kašlat chlupy!“

4:30 Svítá. Keny snídá. Otouš se naparuje. „Nikoho nenapadne, že ten vlak vyjíždí už odsud.“

4:50 Keny snídá. Otouš básní o prázdných kupé.

4:55 Sumec hovoří se strakou

5:20 Sumec se podrážděně ptá, kde je vlak

5:40 Přichází muž, předává nám oranžové vesty a odchází

5:43 Muž se vrací, pobízí nás k odchodu

6:30 Křižák vysvětluje, že nejsme dopravní učiliště. Muž křičí a vyhodí nás z nádraží

7:40 Stojíme na chodbičce vlaku. Otouš uznává omyl. Nikdo ho však nevaroval, jedná se tedy o kolektivní chybu. Sumec mu vyhrožuje kolektivní defenestrací.

Keny snídá.

Není to snad to, co chtěla?

Vidět vrásky kolem jeho očí a první šedivé vlasy, slyšet první stížnosti na bolavé klouby, zažít, jak vychovává svého nástupce.

Pohřbila ho před pár dny a najednou stál před ní. Starší a smutnější a unavenější.

Nakonec se přiměla usmát.

„Ahoj, Petře.“

Není to snad to, co chtěl?

Nemuset se s ní nikdy rozloučit. Vrátit se za ní, když je toho na něj moc. Říct jí, že se už o něj nemusí bát.

Pohřbil ji už tak dávno a najednou stála před ním. Skoro stejná, ale ne úplně.

Nakonec se přiměl usmát.

„Ahoj, teto May.“

Měl si všimnout těch varování.

Jak kameraman zoufale vrtí hlavou.

Jak kapitán Rogers spíš cení zuby, než se usmívá.

Nevšiml si ničeho. Dokud nebylo pozdě.

„Staré zlaté časy?“ zopakoval Rogers spíš pro sebe. „Třeba tenkrát, když jsem celé léto nesměl z domu, abych nedostal obrnu. Nebo když mi sousedka řekla, že mrzáky by měli utrácet. Nebo když na mě řvali, že jsem zasranej Paddy. Nebo když mi policajt zlámal nos, když udělali zátah na Middagh Street.“ Hlas měl docela klidný. „No, jsem si jistý, že vám by se tehdy docela líbilo...“

Ten díl nikdy nevysílali. I tak měl rekordní sledovanost.

Nebýt Bennyho historek o Krvavém kolenu, byl by Usnavi dávno doma a...

To byla lež. Žádné doma už nebylo. Jenom prázdný obchod, a duchové, které vídal ve snech.
To už bylo lepší se o půl desáté plížit tmou a hledat lidožravou příšeru.
Baterka zablikala.
Něco se ve tmě pohnulo.
Zatajil dech.
Je to jen hra jen hra jen
Něco se dotklo jeho ramene.
Zaječel hlasem, který naposledy používal v deseti.
Baterka se odrazila od země a definitivně zhasla.
Zastavil se až u abuely Claudie pod postelí.

Možná to nebyl nejlepší způsob, jak dostat Usnaviho domů, pomyslel si Benny. Ale fungoval.

Kapitánka Jane Kirk, slečna Spock a doktorka Lenna McCoy se spolu hrdinně vydávají tam, kam se dosud nikdo nevydal.

Tony Stark nadává ve španělštině – jak ho to naučila jeho matka – a v jidiš – jak to odposlech od svého otce.

Alex Hamilton bere každé ráno, než odejde do školy, čtyři různé tablety.

Finn se rozhoduje mezi Rey a Poem, než mu dojde, že je zbytečné zlomit jednomu z nich srdce.

Sonny de la Vega přerazí nos každému, kdo by mu připomínal, že se kdysi jmenoval jinak.

Doktor vnímá svět odlišně než předchozí regenerace.

Všechno je jinak. To ale neznamená, že hůř.