Moje články

  • Doktor pokřiveného práva

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Zdravím všechny a ráda vás vidím.
    Nulté téma tedy splněno, ale jinak to letos na účast nevidím, nejsou nápady ani dostatek duševních sil na celý měsíc.

    Jsme v první polovině 18. století.

    Drabble: 

    Takové křivdy, takové ponížení!
    Ten mizerný, kluzký, prohnilý doktor práv!
    Soudit se kvůli slovům proneseným v ústraní! Vynutit si veřejnou omluvu! Vymýšlet si dokonce ublížení na zdraví!
    Že by hrabě uvítal, kdyby tomu šibeničníkovi někdo uřezal nos a uši? Ovšemže!
    Potom smíření a příslib budoucí spolupráce. Výsledek? Jenom směnka vystavená předem za neposkytnuté služby. Když hrabě samozřejmě nezaplatil, přišel do vězení pro dlužníky! Jako nějaký křupan!
    Konečně odplata.
    Kamenná podoba záludného právníka bude ztělesňovat pekelnou faleš. Zrodí se obludný Herkommann, ďábelský vykladač zákona.
    Jen místo taláru nakonec oblékl brnění.
    Rozkročen, se zdviženým mečem stojí dodnes na Kuksu coby hrozivý Goliáš.

    Závěrečná poznámka: 

    Hrabě František Antonín Špork (1662-1738), pán na Lysé nad Labem a Choustníkově Hradišti a nám známý především jako zakladatel lázní a špitálu Kuks, byl rozhodně pozoruhodnou osobností, vzdělancem, milovníkem umění a neúnavným vydavatelem filosofické a teologické literatury včetně té nepovolené. Ale měl také svárlivou a výbušnou povahu a jeho život je poznamenaný četnými dlouhými soudními procesy včetně vězení (poměrně slusného). Jak popsáno, kvůli některým vleklým procesům měl pifku zvlášť na dr. Václava Neumanna z Puchholze, tím spíš, když se načas smířili, Neumann přislíbil poskytnout rady v dalších přích, nechal si za ně předem slíbit odměnu a té se vehementně domáhal, i když skoro nebylo za co. Proto je postava "ďábelského právníka" někdy spojovaná s ním, ačkoliv mohla odkazovat i na jiné spory, zejména s jezuity v sousedství.
    Postava Herkommanna (Zvykomila) se původně objevila v německém prostředí nejdřív jako symbol přehnaného lpění na liteře přežitých právních předpisů a zastaralého myšlení. Hrabě Špork z něj však udělal pekelnou postavu, smybol právního útlaku a falše. Že pomsta měla být sladká, o tom svědčí, že už původní návrhy této sochy pro areál v Kuksu byly modifikovány, aby vyzněla méně jednoznačně a místo právníka vznikl obr v brnění, i tak se spoustou doplňujících symbolů, které odkazovaly na jeho charakter. Přesto bylo později nařízeno ji odstranit, ale socha byla oficiálně prohlášena Goliášem, trochu upravena (zmizely knihy, které měla u nohou, nahradil je jen beztvarý kus skály či pařez) a v blízkosti se objevila i postava Davida s prakem. Nachází se naproti dnešnému špitálu v Kuksu, tam, kde stával zaniklý zámek a lázně.
    Jako jiné sochy na Kuksu pocházejí z dílny M.B.Brauna.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Socha_Herkommana_%E2%80%93_Goli%C3%A1%C5%A...

  • Dál budou svítit plynové lampy

    Úvodní poznámka: 

    Téma navozující dojem konce a odchodu nakonec pojato negativně, tj s pozitivním vyzněním, jak to na konci má být.
    Děkuji vám všem, sosákům, bleskobrku a kontrolorům za tenhle ročník DMD, za veškerou činnost s tím spojenou a vynaložený čas, ostatním za všechny povedené textíky a samozřejmě vřelé díky za všechna milá, laskavá a podnětná slova a podporu.

    Drabble: 

    Po setmění byla ta čtvrť i při pohledu zdálky zřetelná. Vznášela se nad ní nazelenalá světla plynových lamp, tak odlišná od elektrického osvětlení. Tam ležela Stínadla, jméno vzbuzující strach a vzrušení.
    A mnohé napadalo, jak dlouho zůstane všechno při starém.
    Mluvilo se o asanaci, zbourání těch úzkých vlhkých uliček a těsných příbytků, aby vznikly široké ulice moderních domů.
    Jak dlouho asi potrvá, než zhasne poslední plynová lampa i tady?
    Nakonec se většinu původních domů podařilo zachránit. Ani lampy nakonec nebyly vyměněny zdaleka všude.
    A Stínadla s uličkami a plácky prosycenými tolika příběhy, dobrodružství a záhadami zůstala zachována i dalším generacím.

    Závěrečná poznámka: 

    Druhý díl končí takovým optimistickým pohledem do budoucna, který v sobě zahrnuje právě přestavbu a výstavbu lepších míst k bydlení pro novou mládež, a přišlo mi to samozřejmě líto. Nicméně pak vznikl třetí díl (Tajemství velkého Vonta), kde se už o ničem takovém nemluví a rozhodně se k ničemu takovému neschyluje.

    Tak tedy poslední letos, uvidíme, jak bude někdy příště. Bylo to zase takové hořkosladké, někdy nápady byly, někdy se hledaly horko těžko, s tématy to bylo zase jako obvykle jó i ne, ale nakonec s tím vším povedlo proplout až sem, ačkoliv na závěr to asi nic moc není. A jak se to povedlo, to ať hodnotí ostatní.
    Mějte se všichni krásně, snad někdy někde.

  • Na vlnách touhy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Zas jednou trochu (před)májového lyrizování. Nepovedlo se to úplně tak, jak by mělo, ale prostě to tam je.

    Drabble: 

    Začne to už s jarními větříky, zvlášt když se přidá teplý jarní déšť plný života a vůní, po němž se všechno zelená a bují, každý strom, každá křovina v jiném odstínu, rozpuknou bělostné trnky a třešně. Všechno to promlouvá a probouzí zvláštní touhy.
    Ale když se přimísí vůně šeříku, vábení zesílí. Pak je potřeba mě držet, co nejpevněji mě připoutat k zemi, protože stačí málo. Jednou se to stejně stane. Porozumím a poslechnu, prostě se vznesu na vlnách vánku, nebo vstoupím na neviditelnou stezku vinoucí se v našem těsném sousedství, jenom zatím nedostupnou, vedoucí někam do jiných sfér, snad domů.

    Závěrečná poznámka: 

    Podobnost názvu s jiným tématem není úplně náhodná, i když to nebyl původní záměr.

  • Zde panuje ticho

    Úvodní poznámka: 

    Ono to vlastně je docela poetické téma. Jenže tyhle asociace prostě nedají pokoj.

    Varování: 

    No, prostě připomínky strašných věcí, které se bohužel děly.

    Drabble: 

    V Malé pevnosti už rytmicky nedupou vojenské boty. Ani nezní hluk z dílen. Hrubé hlasy neštěkají ostře povely ani nechrlí nadávky. Dávno utichly i jiné, mnohem horší zvuky, které se tu ozývaly až příliš často, tvrdé údery, výkřiky, sténání.
    Jenom všudypřítomné jiřičky tu od jara do podzimu létají a čiřikají, netušíce, jaké místo si vybraly.
    Také na hřbitově panuje ticho. Naprosté, pokud nepřijede větší výprava.
    Někdy, na jaře, za jasných dní, se dokonce i tady nese ve znamení rašící zeleně, zpěvu ptáků, věčně se obnovujícího života.
    Jinak v něm však znějí osudy všech navždy umlčených. A takové ticho trhá uši.

  • Pták s pankáčskou ozdobou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dá se na zadání spojené s něčím, co je člověku naprosto cizí, napsat něco na téma, které je mu docela blízké a píše o tom rád? No, někdy jo.
    Asi proto tady přese všechno nadávání na témata pořád jsem.
    Tak ta známka je tam uvedená, stačí takhle, ne?

    Drabble: 

    Osobité pokrývky hlavy mívají různí ptáci, ale u nás je tahle jedinečná. Rozvinutá je bohatá, ale dá se sklopit, a potom milý pták vypadá opravdu rebelsky.
    Dudek každopádně míval pověst nekonformního vyděděnce. Byl nazýván (a právem) smradlavý pták, kolovaly drby, že nedodržuje základní hygienu a v hnízdě má naděláno. Zápach však způsobuje sekret, který slouží jako ochrana před predátory.
    Kupodivu ve Francii se naopak jeho jménem označuje „velké zvíře“, zato v Rakousku domýšlivý pitomec.
    Pro svou odlišnost hraje dokonce významnou úlohu v magických praktikách. Od předpovídání počasí nebo věštění úrody až po výrobu zneviditelňující masti nebo odhalování tajností a klamů.

    Závěrečná poznámka: 

    Jo, ale mám dojem, že v arabském světě se těší naopak dobré pověsti a někdy třeba hraje úlohu spolehlivého průvodce tápajících hrdinů.
    Tady klasické foto dudka chocholatého: https://www.priroda.cz/clanky/foto/bohdal-dudek-chocholaty-167.jpg
    a tady se složeným chocholem https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Common_Hoopoe_%28Upa...

  • Předjaří

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Je to tu už několikátá básnička na tohle téma, ale uvažovala jsem o ní skoro od začátku. Představuju si to trochu jako písničku.
    Trochu naivní, ale tak nějak mi to ty kočičky navozují.

    Drabble: 

    Jívové větvičky,
    stříbrné kočičky,
    zvěstují, že led už puká,
    paprsek na okno ťuká.
    Sice se ještě snad
    své vlády nechce vzdát
    nad zemí Morana stará,
    brzy však zahyne,
    po vodě odplyne,
    pak už se dočkáme jara.

    Stříbrné kočičky
    na první včeličky
    čekají každého léta,
    když skřivan k obloze vzlétá.
    Ať se jim v předjaří
    na pár dní zadaří,
    nyní, když závěje tají,
    možná, že brzy zas
    načas se vrátí mráz,
    ještě se dost načekají.

    Jen trochu větviček,
    stříbrných kočiček
    pro sebe si natrháme,
    ať doma kus jara máme.
    Možná do duše zas
    vrátí se slunce jas,
    potom se jara dočkáme.

    Závěrečná poznámka: 

    Neodolala jsem a dokončila poslední sloku tak, aby byla symetrická s ostatními.

    Jen trochu větviček,
    stříbrných kočiček
    pro sebe si natrháme,
    ať doma kus jara máme.
    Možná do duše zas
    vrátí se slunce jas,
    ponuré stíny se ztratí,
    dříve než třešní květ
    začne se rozvíjet,
    až se nám jaro zas vrátí.

  • Pravá královna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Míněno páka ve smyslu prostředku k ovládání či nátlaku, nechtělo se mi to tam psát přímo. Tedy ona hledala správný způsob, jak ovlivnit manžela, tedy správné páky, a sama vlastnou měla být tou pákou.

    Drabble: 

    Byla vyvolena jako králova nevěsta pro svou krásu. Neočekával od ní nic než poslušnost.
    Zničehonic však jejímu lidu hrozila naprostá zkáza. Jedině ona mohla zvrátit strašlivé královo rozhodnutí.
    Co ale měla dělat, slabá, bezmocná?
    Jen přijít ke králi bez pozvání mohlo znamenat smrt.
    Nezbývalo než se odvážit.
    Přijal jí vlídně, sliboval splnit všechna přání.
    Jen opatrně. Králova rozhodnutí zcela ovládal ničemný rádce.
    Třikrát nechala vystrojit hostinu pro oba, podvakrát mlčela a vyčkávala.
    Pak teprve promluvila o krutém rozhodnutí a žádala milost. Dosáhla svého.
    Pohroma byla zažehnána. Špatný rádce skončil, jak zasluhoval.
    A Ester si získala úctu vladaře i veškerého lidu.

    Závěrečná poznámka: 

    Příběh Ester mě zaujal tím, jak prostá, neznámá a původně naprosto pasivní dívka ve vypjaté situaci dorostla skutečně do úlohy královny. Sice měla štěstí, protože se králi líbila a měl ji rád, ale naučila se postupovat strategicky, povedlo se jí zbavit nepřítele Hamana a v závěru se těší králově úctě a vystupuje jako jemu rovná.

  • Zázračný kůň

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Svým způsobem to moderní drezúra asi byla. A asi je jasné, v čem spočíval omyl.

    Drabble: 

    Ten kůň se proslavil po celé Anglii. Nejen že si na povel lehl a dovedl tancovat, dokonce počítal, rozeznával hodnotu mincí, nacházel majitele věcí, které mu ukázali.
    Úspěšný majitel Thomas Bankes se rozhodl vyrazit s ním za moře. Ale ouha!
    Zázračný kůň budil podezření. Mohly v tom být čáry, ba i samotný ďábel.
    Na tržišti v Orléans je najednou obklopily stráže, doprovázené knězem s krucifixem. Padlo obávané obvinění.
    Tu dal Bankes nenápadné znamení a jeho kůň klesl na kolena před svatým křížem, potom ho zlehka políbil.
    Všichni uznali, že tohle stvoření nemůže mít v moci ďábel. Protentokrát dvojice šťastně vyvázla.

    Závěrečná poznámka: 

    Thomas Bankes a jeho kůň Marokko, kteří žili v 16. století v alžbětinské Anglii a údajně se o nich zmiňuje i Shakespeare. Ačkoliv Bankes měl dost rozumu na to, aby zdůrazňoval, že všechny zázraky, které jeho kůň předvádí, jsou jen výsledkem šikovné a trpělivé výuky, bohužel na to málem doplatili. Opletaček měli vícero, tímhle incidentem to nekončilo. Později v Itálii se dostali do mnohem horších nesnází. Bankes nakonec utekl před invizicí zpět do Anglie, osudy koně jsou nejasné.

  • Jeskyně v údolí květů

    Úvodní poznámka: 

    Dnešní inspirace. Byla jsem tam.

    Drabble: 

    Poustevník, knížecí syn, hledal klid daleko od domova v údolí sevřeném mohutnými skalami.
    Nebylo mu přáno.
    Ďáblové ho každou noc obtěžovali, aby ho vyhnali ze země dosud pohanské.
    Nevěděl, co počít, snad odejít.
    Tu se mu zjevil svatý Jan. Nabádal k vytrvalosti, sliboval vítězství.
    Do Ivana vstoupila netušená síla. Když se čerti vrátili, hnal je, že nestačili utíkat.
    Nejhoršího udeřil křížem tak, že s ním prorazil strop sluje.
    Potom žil nerušeně.
    Až na sklonku života mu zdejší kníže nabízel pohodlí na hradě. Ivan odmítl a pokojně zesnul.
    U jeskyně vznikl slavný poutní kostel.
    A údolí každého jara rozkvétá líbeznými květy.

    Závěrečná poznámka: 

    Svatý Jan pod skalou, krásná vesnička s poutním kostelem a klášterem u jeskyně, kde žil údajně jako poustevník svatý Ivan v 9. století. Narodil se jako knížecí syn dosud nepokřtěných Slovanů a rozhodl se pro poustevnický život. Údajně se k jeho sluji na lovu zatoulal kníže Bořivoj a přál si, aby s ním světec odešel na nedaleký hrad Tetín. Ivan odmítl, jenom požádal knížete, aby mu zajistil pohřeb, a krátce nato zemřel.
    Z kostela vede vstup do malé jeskyně o několika sálech, kde přebýval, údajně tam sám Bořivoj zřídil první oltář a v jednom výklenku se nachází díra do stropu jako stopa po boji s ďáblem.
    Asi to tam zná většina místních z Prahy a okolí, je to rozhodně jedno z nejkrásnějších míst (spolu samozřejmě s nedalekým Karlštejnem) na jarní výlety, lesy kolem jsou samá květina.

  • Osudná nedbalost

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Jižní Francie, Languedoc, léta Páně 1209

    Varování: 

    Děsivé dějiny, zmíněno zabíjení ve velkém.

    Drabble: 

    Hrdé město Béziers beze strachu hledělo na blížící se vojska křížové výpravy vyslané proti místním kacířům.
    Obležení? Nemusejí se bát, zásoby mají a ve studních voda nevyschne.
    A oni tu dlouho nevydrží, zavázali se jen na čtyřicet dní.
    Vyslanci byli tedy odmítnuti.
    Cestou do ležení je následovali posměváčci, kteří neměli co na práci.
    Vojáci si jich nevšímali, budovali tábor. Provokatéři nechtěli dát pokoj, až se začali prát.
    To vojáky rozzuřilo.
    Hnali opovážlivce zpátky, a ejhle! Brána zůstala otevřená...
    To už přispěchali další křižáci a vzali město šturmem.
    A nastal hrůzný masakr všech, ani na víře nezáleželo. Však si Bůh vybere.

    Závěrečná poznámka: 

    Zvláštní historka o tom, jak bylo dobyto první město během křížového tažení proti zvláštní křesťanské sektě tzv. katarů nebo albigenských. Nezaručená, ale město každopádně padlo překvapivě rychle a bylo téměř celé vyvražděno, přestože zdaleka ne všichni obyvatelé byli kataři.
    Počátkem 13. století byla tahle víra, která se sice hlásila ke křesťanství, ale měla dost odlišnou věrouku a neuznávala klasickou církev, velmi hojně zastoupena v jižních francouzských krajích pod Pyrenejemi a v Languedocu. Po neúspěšných pokusech o mírové misie proti nim bylo vysláno vojsko křižáků. Po první výpravě omezené na 40 dní následovaly další, války se vlekly až do doby kolem r. 1240, mnoho měst a hradů bylo zpustošených a katarská víra silně potlačená, i když na venkově přežívala i nadále (tolik velmi zběžné shrnutí).
    Boj o víru se stal pro francouzské krále záminkou k tomu, aby tyhle kraje, vesměs spíš pod vládou místních pánů a některé dokonce ve sféře vlivu aragonských králů, pevně přičlenili k Francii (až po válkách také vyrostly slavné hradby města Carcasonne).
    Právě k masakru v Béziers náleží onen výrok křesťanské lásky, údajně pronesený papežským legátem ohledně toho, že ve městě byli i pravověrní: Pobijte je všechny, Bůh už si ty své vybere.

  • Nocleh v divočině

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    K tomuhle nápadu mi nepasovala úplně doba jednoho měsíce, ale pak mi došlo, že se to dá pojmout i jinak, ostatně i název toho veledíla jsem si vlastně původně asociovala s měsícem na obloze. A za jiný svět se taková divočina určitě dá považovat.
    To takhle sedělo množství členů rodiny Bralů i s různými dalšími hobity z příbuzenstva v sále ve Velkých Pelouších a naslouchali vyprávění dobrodužného bratránka Hardubanda.

    Drabble: 

    Tak a teď si představte, že jsme taky putovali úplnou pustinou, přes hory, kde skoro nikdo nežije, takže jsme museli nocovat jen tak pod širým nebem. Jestlipak by si někdo z vás troufl? (Ostatní se většinou ošívají, potřásají hlavou.)
    To takhle sedíte u ohně na loučce, vidíte, jak padá tma, kolem samé vysoké hory, měsíc, veliký a úplně oranžový, stoupá nad černočerný hřeben. A najednou kolem vás frrrrr! Netopýr.
    (Přehnaně dramaticky): A potom, když už ležíte a usínáte, se z lesa, jen kousek od vás, každou chvíli ozve: Haúúúúú! HAÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ! Takhle vyjou vlci. No, to v nás byla malilinká dušička.

    Závěrečná poznámka: 

    Malý bratránek Bilbo s očima navrch hlavy poslouchal, ani nedutal. Bylo to opravdu vzrušující, ale to vytí mu nahánělo hrůzu. Předtím trochu velkému bratranci záviděl, že byl tak daleko a viděl úplně neznámé místa, ale teď si pomyslel, že tam by nechtěl být ani za všechny poklady.

    * * *
    O onom (nepojmenovaném) bratranci, který předváděl vytí vlků, je v knize zběžná zmínka. Osoby uvedené v rodokmenu Bralů mi tam podle dat úplně nepasovaly, proto je jméno vymyšlené.

  • Množství proti síle

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Podle hodně působivého videa z Austrálie, které tohle téma opravdu ztělesňuje.

    Drabble: 

    Veliké hejno žlutozelených papoušků andulek táhne australskou pustinou.
    Je nutné pít, to však znamená nebezpečí. Právě u vody mohou číhat dravci.
    Hejno postupuje spořádaně. Přilétá k místu, kde se ojedinělá říčka rozlévá doširoka, a pomalu klesá ve vlnách. Nejnižší skupina andulek se napojí, ostatní poletují kolem.
    Pozoruje je raroh, elegantní lovec v tmavém fraku. Tolik potravy naráz!
    Takže, kterou?
    Andulky se třepetají ve vzduchu, míhají se před očima. Jednu rychle střídá druhá. Raroh neví, kam se vrhnout.
    Jedny dopily, další nastupují. Raroh krouží kolem proměnlivého pestrého mračna, stále zmatenější.
    Hejno už se zvedá a odlétá. Neuvěřitelné, ani jedna nedošla úhony.

  • Prázdnota vlastních slov a činů

    Úvodní poznámka: 

    Prostě takové rozvedení jedné myšlenky nastíněné v té knize.

    Drabble: 

    Byl to zvláštní sen. Šel po dlouhé cestě, vepředu viděl krajinu líbeznou nad všechno pomyšlení v jasných zářivých barvách. Náhle se však fata morgána rozplynula, ocitl se jakoby v mlze. Ještě slabě vnímal odlesky překrásné scenérie, jenže doopravdy měl kolem sebe cosi nepopsatelného, ne opravdovou mlhu, jakési beztvaré bezbarvé NIC. Tak prázdné, že se ani nemohl nadechnout, přesto neumíral. Prázdnota ho vtahovala, prostupovala jím, a najednou poznával její podstatu. Pozdě. Rozplýval se, aby už navěky zůstal její součástí…
    Celý zpocený se probudil. Poprvé za celou svou úspěšnou kariéru marketingového specialisty si pomyslel, že by své životní cíle měl výrazně přehodnotit.

    Závěrečná poznámka: 

    Nicota v Nekonečném příběhu představovala lži a faleš, například reklam nebo slibů a frází nějakých veřejně činných osob. Je teda celá řada takových, kteří by tuhle noční můru mohli mít, ať už nějaký manažer v oblasti reklamy, nebo poradce nějakého falešného politika (ano, mám na mysli určité osoby, zdaleka ne jednu).

  • Koprovka od mistra

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    BJB, ale aspoń jsem zkusila něco nového.

    Varování: 

    Obsahuje kopr (pro ty, co ho nemají rádi).

    Drabble: 

    Obědy ve školní jídelně většinou nebyly kdovíjak dobré, ale jednoho dne se celým patrem linula příjemná vůně, byla zrovna koprová omáčka s masem, jako už mnohokrát, ale tentokrát si žáci i učitelé opravdu pochutnali, nebyla totiž jen tak ledajaká, uvařil ji školník Huml, napadlo ho, že by si mohl vyzkoušet, jak se v dnešní době vaří, a sice se trochu ošíval, že v kuchyni nemají pořádné ohniště, ale hrnce si nemohl vynachválit, a tak se rozhodl kuchařkám vypomoci, a kuchařky se nestačily divit, jak mu to jde, ale žáci si pamatovali, jak v době ledové připravoval celého mamuta v omáčce.

    Neviditelný fandom: 
  • Střetnutí žáka s mistrem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Šachy, jak známo, představují dvě válčící vojska. A dobře promyšlený boj je tak trochu šachová partie. Nejsem zrovna odbornice na vojenské dějiny, takže je tohle ode mě dost troufalost, ale narazila jsem na dost zajímavé rozbory různých bitev Římanů a jejich protivníků.
    Takže takový pokus představit střetnutí skutečných mistrů, Hannibala a jeho Nemesis Scipiona v rozhodující bitvě u Zamy, což, jak známo, byl pro kartaginské skutečně šach mat.
    Ale byla teda fakt fuška to dát dohromady. Snad to vypadá aspoň jakž takž srozumitelně.

    Drabble: 

    Neporazitelný nepřítel před branami?
    Dlouho se vyplatilo zdržovat, nenechat ho vyhrát.
    Nicméně mladé generaci to už nestačilo.
    Je potřeba umět hrát jako protivník.
    Hannibal nechává soupeře postupovat, aby ho obklíčil a rozdrtil.
    Scipio porazil jeho spojence stejným způsobem.
    Později došlo na samotného Hannibala.
    Proti sobě stanuli dva mistři strategie.
    Hannibal táhl slony, ti však nezpůsobili velké škody.
    Scipio táhl jezdci na obou křídlech, aby Kartagince obklíčil. Uprostřed zuřil tuhý boj.
    Geniální vojevůdce však Římany zaskočil. Za dvěma liniemi Kartaginců číhalo teprve pevné jádro veteránů.
    Tvrdý náraz!
    Římané přesto vydrželi. Jejich jízda udeřilo zezadu.
    Vítězství!
    Porážka velikého vojevůdce byla naprostá, definitivní.

    Závěrečná poznámka: 

    Zkrátka Scipio Africanus si dobře nastudoval Hannibalovu skvělou strategii a naučil se ji používat. Vyhrál tak na africké půdě bitvu u Campi Magni. Teprve u Zamy se utkal se samotným Hannibalem a jejich vzájemný střet byl skutečně fascinující. Hannibal totiž málem znovu zvítězil.
    Scipio sice nasadil na obě boční křídla jezdectvo, kterému se povedlo postoupit a obejít hlavní linii, aby mohlo potom zaútočil zezadu. Jenže Hannibal naprosto zaskočil Římany v hlavní linii tím, že vzadu v záloze ponechával ty nejlepší a nejzkušenější bojovníky, na které pak překvapení a vyčerpaní Římané narazili, když se zdálo, že bitva už brzy skončí. Nakonec se ale římskému vojsku povedlo vydržet, aby pak díky obchvatu jízdy nakonec přece jen podle plánu kartaginské napadli z obou stran a rozdrtili, tak, jak se to stalo Římanům u Cannes.
    Rozhodla ale spíš celková převaha Římanů a jejich spojenců, Kartaginci byli už zkrátka vyčerpaní a na ústupu. Hannibal podle všeho odvedl nejlepší výkon, jaký byl v dané situaci v jeho možnostech, takže se i v prohrané bitvě osvědčil jako jeden z nejlepších vojevůdců všech dob.
    Narazila jsem kdysi na takový pozdně antický dialog, kde se svářili v podsvětí Hannibal a Alexandr o prvenství a do toho Scipio prohlásil, že on přece nad Hannibalem vyhrál, a tím bylo řečeno, že na Hannibala zbývá až třetí místo. No, nebylo to úplně spravedlivé.
    Tolik tedy hodně zjednodušená intepretace. Prosím o shovívavý pohled, jsem unavená jak po boji.

  • Vzpomínka v podobě listu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Stejně brzy poznáte, pokud znáte.

    Drabble: 

    Podívejme, vysázeli tu nové stromořadí, všiml si. A potom se na ty stromy překvapeně zahleděl.
    Taková vzácnost to bývala. Pamatoval si jeden, který rostl v jejich čtvrti, a ten byl tehdy jediný široko daleko.
    Odmala ho zajímaly květiny a stromy, a tenhle vzácný ho fascinoval. Na dvoře, kde rostl, se scházela parta, taková uzavřená společnost se svými rituály a tajnostmi, něco jako svobodní zednáři. Povedlo se mu do ní vstoupit a dostal list jako členský odznak. To bylo vzrušující.
    Zamyšleně zvedl jeden jinanový list.
    Jak je to dávno…
    Ale možná i díky tomu vystudoval přírodovědu a stal se profesorem botaniky.

    Závěrečná poznámka: 

    Ta parta hraje samozřejmě v originále zápornou úlohu, hlavně kvůli vůdci, ale dá se čekat, že kluky taková tajná společnost hodně přitahovala (skvělý marketingový tah od Bahňáka). A budoucího botanika už teprv.

    Neviditelný fandom: 
  • Svoboda, která netrvala dlouho

    Úvodní poznámka: 

    Touhle dobou to tu určitě nebude jediné svého druhu, ale je to asi můj nejlepší nápad a dost v duchu toho, jak na mě téma působí.

    Varování: 

    Dost deprimující. Hodně ošklivý příběh z minulosti, věznění a nespravedlivá smrt (bez detailních popisů)

    Drabble: 

    Tak přece jen svoboda.
    Válka skončila a on vyvázl z koncentračních táborů i pochodu smrti.
    Bylo to strašných, temných pět let, kdy se sotva dalo v něco doufat, ale teď se otvírala nová budoucnost. Pokojný život v míru, návrat k práci, bádání a nalézání nových pohledů na dávnou minulost.
    Jenže už se stahovala nová mračna.
    Strana, které kdysi věřil a později se od ní odvrátil, přebírala moc. Nastal převrat a čas zúčtování s bývalými členy. Stal se trockistou, hlavou jakési skupiny zrádců, které ani neznal.
    Tihle protivníci už neponechali nic náhodě.
    Rozsudek a poprava proběhly právě pět let po osvobození.

    Závěrečná poznámka: 

    Podobných osudů bylo vícero, ale jedná se o historika Záviše Kalandru, bývalého marxistu, který se před válkou se stranou rozešel, přesto byl už v listopadu 1939 odeslán do koncentračního tábora. Těch pak vystřídal vícero, ale nějak se dočkal konce války a přežil i pochod smrti do Schwerinu, kde byl konečně osvobozen.
    Patřil ke skupince obviněných ze špionáže spolu s Miladou Horákovou, proto je tak trochu v jejím stínu. Vlastně ho zatkli víceméně náhodou spolu se švagrem a následně se jim hodilo ho ze msty, zejména za kritiku moskevských procesů, přiřadit k téhle vymyšlené skupině. O milost pro něj se přimlouvali historici z Harvardovy univerzity, marně. 8. června 1950 byl spolu s Miladou Horákovou popraven.
    Když to tak píšu... nepochopitelné, že taková strana může v téhle zemi dodnes legálně existovat.

  • Tanečník a generátor zvuků

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Ani to úplně nesplňuje téma, protože se nejedná o slova. Ale tenhle pták je prostě neuvěřitelný.

    Drabble: 

    V hloubi australských pralesů zpívá a tancuje podivuhodný pták, lyrochvost nádherný.
    Honosí se elegantním peřím, ne zvlášť pestrým, je z těch, kteří sázejí na nenápadnou eleganci. Ovšem světlá vzdušná ocasní péra, která vysoko zvedá a přehazuje přes hlavu jako závoj, mají neodolatelný půvab.
    To však není to hlavní. Lyrochvost patří k pěvcům, ačkoliv je pro ně naprosto netypický.
    A hlasové ústrojí má nadmíru vyvinuté. Když zpívá, dokonale napodobuje nejrůznější zvuky.
    V repertoáru má všechny možné sousedy, což leckterého ptáka plete.
    A v současnosti se ani tomuhle obyvateli džungle nevyhnula civilizace. Takže od něj uslyšíme motorovou pilu, nebo také spoušť fotoaparátu.

    Závěrečná poznámka: 

    Videíčko s lyrochvostem nádherným a Davidem Attenboroughem https://www.youtube.com/watch?v=mSB71jNq-yQ

  • Náčelníkova řeč

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já si prostě nemohla pomoci, promiňte. Tohle téma mi evokuje... no přesně to.

    Varování: 

    Politické narážky.

    Drabble: 

    Obyvatelé Banánové země milovali náčelníka snad nejvíc proto, že byl, přes všechno bohatství, výkonnost a dokonalost, jedním z nich. Měl snad nějaké školy, ale jinak si vzděláním nezatěžoval hlavu, takže se vedle něj necítili méněcenní. A pak, on nečetl, on makal. Pro blaho všech.
    Proto nevadilo, že řečnil dost podivně a občas bylo těžké dobrat se smyslu. Jeho příznivci to stejně nezaznamenali. Vlastně to bylo docela roztomilé. Jeho parodování se dokonce stalo součástí povolené satiry.
    Nicméně oficiální projevy mu přece jen sestavovali spolupracovníci. Díky pokroku však jejich funkci mohl převzít program.
    Víc nebylo potřeba.
    Stejně to vlastně nikdo doopravdy neposlouchal.

    Závěrečná poznámka: 

    Ačkoliv je postava Náčelníka inspirovaná jednou jistou osobou, není samozřejmě nutné ho tak vnímat. Po světě chodí, chodili a budou chodit náčelnící všelikého druhu, a poddaní jsou také (bohužel) pořád stejní.
    Sluncem zalitou Banánovou zemi jsem vymyslela (za trochu jiných okolností) tady https://www.sosaci.net/node/44847 a znovu se objevila tady https://www.sosaci.net/node/46446
    (snad ty odkazy časem zkultivuju, až bude chuť)

  • Zmařené nedělní odpoledne

    Úvodní poznámka: 

    Předpolí Prahy, 1. června léta Páně 1817.

    Drabble: 

    Poté, co purkrabí Chotek otevřel Královskou oboru veřejnosti, stala se oblíbeným místem nedělních vycházek.
    Oné neděle se tam tísnily celé davy. Pestré dámy v kuželovitých, vysoko utažených šatech, s paraplíčky a rafinovanými kloboučky vroubícími tváře, pánové v tmavých fracích, s cylindry a špacírkami. Všichni v napjatém, radostném očekávání. Na mlýnském náhoně se měla projet nově sestrojená paroloď.
    Zčistajasna však nebe úplně potemnělo. Spustil se takový liják, že nastal doslova hromadný úprk.
    Tedy, bohužel neutekli všichni. Kdosi stihl ukrást pokladnu s vybraným vstupným, které mělo pokrýt náklady.
    Zklamaný vynálezce Josef Božek po takovém krachu navždy zanevřel na experimenty s parním strojem.

    Závěrečná poznámka: 

    Josef Božek, dost pozoruhodná postava v dějinách české vědy a techniky, měl tehdy za sebou už pokus s modelem parníku na jezírku ve Valdštejnské zahradě a dva roky předtím předvedl ve Stromovce úspěšně i parní vůz (něco jako kočár poháněný parou, tedy jakýsi předchůdce auta, ale přes úspěch oné akce tudy cesta dál nevedla). Ale tohle tedy byl konec. Místo toho se Božek věnoval vodárenským čerpadlům a také výrobě vagónů pro koněspřežky.
    Někdy holt stačí málo - počasí je prevít a lidi bohužel ještě víc.

  • K debatě o vhodnosti některých architektonických prvků

    Úvodní poznámka: 

    Téma je snad patrné.

    Drabble: 

    Jistě, nechat nějaké postavy nést na ramenou tíhu budovy může působit nevhodně. Na první pohled by se takové sochy mohly jevit jako symbol otroctví, zpodobnění nevolníků odsouzených k nekončící námaze.
    Nicméně tyto sochy, atlanti, mají původ u legendárního obra Atlanta, který nese celou nebeskou klenbu. Toho nelze považovat za otroka, spíš za alegorickou postavu typickou pro mytologii. Siláci na domech tak pouze napodobují toho původního.
    Ovšem obři zde na Morzinském paláci se svými kudrnatými vlasy navíc zjevně představují mouřeníny, jak se tehdy říkalo. To může znepokojovat, ale zbytečně. Nejedná se o nic jiného než o připomínku jména majitelů, hrabat Morzinů.

    Závěrečná poznámka: 

    Samozřejmě i tak se můžeme ptát, jak k tomu ti atlanti přijdou.
    Morzinský palác v Nerudově ulici (rumunské velvyslanectví), skvělá barokní budova z počátku 18. století od Santiniho a ozdobená sochami F.M.Brokoffa, z nichž jsou nejvýraznější právě mohutní obři atlanti - mouřeníni na portálu. Mimochodem Karolína Světlá podle svých vzpomínek v dětství na procházce s tatímkem tyhle obry litovala, jak mají těžký život, a on ji utěšoval, že přes noc tam nezůstávají.

  • To se dá vystát jen těžko

    Úvodní poznámka: 

    Oproti mým zásadám to zase o téma jenom šmrnclo, ale je tam.

    Drabble: 

    O vánočních svátcích Pražský hrad přetéká návštěvníky. Nevybrali si moc dobře. U každého vchodu nekonečná fronta kvůli takzvaným bezpečnostním kontrolám. Na vstupenky si vystojí druhou.
    Další velká skupina přichází. Přijela tramvají, ovšem nějací chytráci si nepřečetli instrukce a čekali rovnou na Hradě. Naštěstí je odchytili asistenti agentury a mohou je připojit ke skupině.
    Ta čeká na kontrolu před Prašným mostem. Fronta sahá až za roh. Kdekdo by rád zboural ty policejní boudy, a ty zátarasy, žluté ježky, naházel do pece ohnivé. Konečně průvodkyně přebírá zatoulané ovce.
    „Já už mám dost,“ vzdychne unavená asistentka.
    Z anglickojazyčné skupiny zazní česky: „Já taky.“

    Závěrečná poznámka: 

    Byla to totiž Slovenka, která si prohlídku prostě rezervovala v angličtině.
    Jo, napsala jsem původně něco dost naštvaného a otráveného na téma kontrol na Hradě, ale hned nato se dostavil nápad to využít trochu jinak. Jenom stále s ježky naházenými do pece, ostatně myslím to upřímně.
    Jo, a tolik k jistému článku, který tvrdil, že nekonečné fronty tam byly "hlavně zpočátku." Mohli by se tam jít podívat víceméně každou sobotu kolem poledne.

    Tak a dodatek 17.4. - už je to pryč, juchuchůůůů! Teda ježci ne, ale fronty každopádně. Tady nelze než zvolat - sláva Pavlovi.

  • Po březích Lotu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro jednou trocha vzpomínek na jedno z míst, které mám opravdu ve velké oblibě.

    Drabble: 

    Pozvolna plynou vody Lotu jihem Francie směrem ke Garonně.
    V kraji stejného jména se k němu blíží Celé v rozverných meandrech. Vlní se mezi vrchy porostlými lesíky zářivě zelených středomořských doubků.
    Ale břehy Lotu jsou zadumané. Nad pokojnou řekou ční vysoké skály, bělavé a narůžovělé, místy polité tmavě modrým manganem. Dolů visí popínavé rostliny a šlahouny ostružin. Najdeme tu převisy, pod nimiž pradávní lidé nacházeli útočiště.
    Před Cahors, krásným staroslavným městem, se klene skvělý most s věžmi, jako náramek pro řeku. Ta si ho v zrcadle zálibně prohlíží a ve správném světle se most a odraz slévají v dokonalý celek.

    Závěrečná poznámka: 

    Asi to neumím dobře vykreslit a dneska tady byly samozřejmě mnohonásobně lepší věci, ale rozhodně je to moc krásný kousek země. ještě se všemi malebnými městečky a vesnicemi.

  • Balada sladovnická

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Aneb když nevíš co, zkus to dát do veršů.

    Drabble: 

    Jak příjemné by bylo pět
    o stromech v jarním sadu,
    obdivovat třešňový květ
    pučící v dešti, chladu.

    Však jinak velí dnešní den,
    nyní přebírá vládu
    spíš poetika šenkoven
    a pivovarních skladů.
    Zelenají se klíčky jen
    ječmene, který připraven
    je na výrobu sladu.

    V sladovně zrno nasává
    ohromné množství vláhy,
    do tří dnů ječmen nazrává,
    klíčky vyraší záhy.
    Pak ale zrno musí schnout
    podle všech předpokladů,
    teprve, když je jako troud,
    vytváří základ sladu.

    O tomhle zkouším veršovat
    jenom tak pro parádu.
    Kdo viděl ječmen vodu sát
    v pivovarnickém skladu,
    mnohem lépe by mohl znát
    retenční schopnost sladu,
    retenční schopnost sladu.

  • Opravdu silné pivo

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní, nakonec.
    Historka ze staré Prahy.

    Drabble: 

    V časech, kdy ke královským městům neodmyslitelně patřilo právo várečné, bývalo v Praze pivovarů nespočet. Méně však v Menším Městě. Tamější pivovary se netěšily zájmu, kdož ví, zdaž kvůli nedbalé přípravě či jen pomluvám konkurentů.
    Určitou výjimkou představoval dům U Flavínů na rynku, i zdejší pivo však prý chutnalo více po vodě než sladu a chmelu.
    Kteréhosi dne vstoupil do šenku mužík v zeleném fráčku. Objednal pivo, ale prskl: „Příliš silné!“
    Sládka to potěšilo, hleďme, pak že naše pivo nemá sílu.
    Mělo.
    „Ještě před hodinou pohánělo mlýnské kolo!“
    Host odešel, zůstala po něm kaluž vody.
    Pověst pivovaru tím nadlouho velmi utrpěla.

    Závěrečná poznámka: 

    Jméno domu na Malostranském náměstí se uvádí různě jako U Flavínů, U Plavínů či U Splavínů.

  • Muž výjimečného osudu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Z tématu by se určitě dalo vytřískat mnohem víc, ale dalo se to touhle cestou.

    Drabble: 

    Odmala jako by se něčím odlišoval a nezapadal mezi ostatní, i když nevěděl přesně, čím to je. Až mnohem později poznal důvod. Nepatřil k nim tak docela. Jeho otec patřil k nenáviděným utlačovatelům! K nim nechtěl a ani by ho nepřijali.
    Zčistajasna se však jeho osud změnil. Stal se hrdinou, pak dokonce uctívaným prorokem, aniž by o něco takového usiloval. Možná tedy byl jeho úděl opravdu výjimečný. Snad právě on měl svůj národ dovedl ke spáse, ačkoliv ještě netušil, jakým způsobem.
    Ovšem když shlížel na své bývalé druhy, jak mu vzdávají na Kalvárii hold, byl by dal přednost obyčejnějšímu údělu.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad jsou tam vidět obě témata - černá ovce mezi Židy coby potomek nenáviděných Římanů, bílá vrána coby údajný vyvolený.

    Neviditelný fandom: 
  • Naděje neumírá

    Úvodní poznámka: 

    Tak jsem přemýšlela, co na to napsat nedepresivního, a nějaké nápady se dostavily. Ani tohle není moc veselé, ale přece jen s dobrým koncem.

    Drabble: 

    Přišlo to náhle a bylo to všechno až příliš kruté.
    Manželova nečekaná proměna, jeho surovost, jeho nehorázné obvinění. Zděšení, bolest, hanba, ztráta dítěte… obou dětí.
    Víc, než se dalo snést. Ani už nebylo proč žít dál.
    Hermiona se domnívala, že je konec, a přece nenastal. Ještě nějaká jiskřička v ní zůstala. Snad proto, že to nejdražší, co měla, život, který nosívala pod srdcem, nezanikl, ačkoliv to nevěděla. Přežíval a rozkvétal kdesi v dálce.
    Pro ostatní svět však zůstávala mrtvá.
    Dokud se její dcera konečně nevrátila. Když ji Hermiona pevně objala, teprve tehdy naplno cítila, že i ona může zase žít.

    Závěrečná poznámka: 

    Ono už to tady párkrát bylo, ale pro jistotu vysvětlivky. Hermiona je choť sicilského krále Leonta, který podobně jako Othello snadno a rychle uvěřil zlovolným pomluvám o její nevěře, rozhodl se zbavit novorozené dcerky, a ještě k tomu jejich starší syn nějak tu rodinnou tragédii neunesl a zemřel. Hermiona zdánlivě zemřela také, ale zůstala naživu v utajení a v péči věrné přítelkyně až do doby, kdy se zvláštním řízením osudu znovu objeví její ztracená, už dorostlá dcera Perdita (ta, která vyrostla v jakémsi českém království s mořským pobřežím).

  • Kdo rytířům velí, jakou mají zbroj...

    Úvodní poznámka: 

    Obávám se, že můj první kvíz nesplnil požadavek, aby se odehrával uvnitř fandomu. Tak radši ještě jeden.
    Učitel Josef Chvojka narozdíl od kolegů, kteří se zbaběle drželi osnov, nejenže žákům vyprávěl o starých pověstech, ale také vyučování občas zpestřil nějakou hrou. Takže jednou přišel s takovýmhle kvízem.
    Napsáno s ohledem na dobu a prostředí, tedy s vyloučením všech anachronismů.

    Drabble: 

    Blaník je
    a) vrch ve středních Čechách
    b) jeskyně v Moravském krasu
    c) noclehárna

    Blanickému vojsku velí
    a) svatý Václav
    b) Jan Žižka
    c) politická mrtvola

    Když někdo uvnitř zůstane jeden den
    a) na zemi se mezitím vůbec nic nestane
    b) na zemi mezitím uplyne rok
    c) zůstane tam do soudného dne

    Do Blaníku přijdou bojovníci padlí v bitvách, které znamenaly neštěstí pro národ.
    Jako například:
    a) bitva na Moravském poli
    b) porážka sedláků u Chlumce
    c) dívčí válka

    Blaničtí rytíři vyjedou národu na pomoc
    a) až bude nejhůř
    b) až se jim bude chtít
    c) až vymění vrchního velitele

    Závěrečná poznámka: 

    A jedna, kterou tam pan učitel Chvojka neměl:

    Až vjedou blaničtí rytíři do Prahy, svatý Václav
    a) objeví zázračný meč rytíře Bruncvíka
    b) se chopí kalašnikovu
    c) s naprostým přehledem vyhraje volby a předsedou vlády jmenuje Hynka z Michle

  • Matka následníka trůnu

    Úvodní poznámka: 

    Vlastně jsem dost váhala, jestli to dopsat, protože je to strašná představa. Jenže se to tak dělo.

    Varování: 

    Je zde vyhlídka na ztrátu dítěte.

    Drabble: 

    Žila obklopená veškerým přepychem, na jaký lze pomyslet, všichni ji poslouchali na slovo. Stala se první chotí samotného sultána. Měla statného syna, který snad jednou vystřídá otce a ona jako sultánka matka zůstane u moci.
    Přesto starosti poznamenávaly její něžnou tvář.
    Synů je mnoho, vládnout bude jediný. Ostatní nemohou zůstat.
    Dokáže to Murad? Neodstraní ho třeba ještě předem některý jiný?
    Ale hlavně, je tu mladší Ahmed. Proti bratrům nemá šanci. Tomu není přáno žít dlouho. Bude muset ustoupit z cesty staršímu.
    Lépe na to nemyslet, ale jednou to přijde. Přála si vidět Murada vládnout, jenomže… cena byla opravdu hodně vysoká.

    Závěrečná poznámka: 

    V osmanské říši bylo ustáleným zvykem, že nový sultán prostě nechal zavraždit všechny své bratry, aby měl své postavení jisté. Nástupnictví přitom nebylo pevně dáno, ačkoliv syn favoritky měl samozřejmě dobré vyhlídky.
    Časem se to trochu zmírnilo tak, že už bratři nebyli vražděni, ale doživotně uzavřeni v jednom za paláců zvaném příznačně zlatá klec.

  • Poslušně hlásím, že kvíz je zde

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Ani jsem nevěděla, že taky někdy napíšu něco na tenhle fandom, ale všechno je možné.

    Drabble: 

    Na začátku zabili:
    a) Ferdinanda
    b) prezidenta Kennedyho
    c) pašíka a byly jitrnice

    Švejk vyzývá k tažení
    a) na Bělehrad
    b) na Cařihrad
    c) na Stalingrad

    A zpívá: Když jsme táhli
    a) k Jaroměři
    b) do Horoměřic
    c) do horoucích pekel

    Do Budějovic se dostal
    a) vlakem přes Tábor
    b) pěšky přes Protivín a Putim
    c) přes devatero hor, lesů, řek

    Mužstvo dostalo pro povznesení píseň
    a) o zjevení v Lurdech
    b) o bordelech v Hamburku
    c) od Evy a Vaška

    Poručík Dub je
    a) kolega majora Zemana
    b) hrdina boje o Železný pas
    c) někdo, koho si nepřejete poznat

    Závěrečná poznámka: 

    A neodolám ještě jednu pro opravdové znalce

    Švejk slýchá nejčastěji:
    a) „Švejku, vy dobytku!“
    b) „Pámbu s námi a zlý pryč!“
    c) „Dals prasatům?“

  • Snění na papíře

    Úvodní poznámka: 

    Asi už to tu v nějaké podobě bylo, ale snad to nevadí. Mohlo by se to vztahovat na různé situace a osudy, ačkoliv podnětem bylo jedno určité místo a doba.

    Varování: 

    Není to asi vyloženě spouštěč, ale z náznaků je zřejmé, že se jedná o děti, které nemají dobrý osud.

    Drabble: 

    Když jim rozdali pastelky a nějaké papíry, měla opravdu radost.
    Nabídla sestřičce, že jí nakreslí, co se jí bude líbit.
    Obě si přály vlastně totéž, jen to ještě nedovedly plně vyjádřit.
    Usmívající se rodiče. Holky a kluky ze sousedství. Místa, kde si hrávaly. Fialky a pampelišky, jabloně obtěžkané plody. Rušné ulice plné lidí. Klidnou cestičku mezi poli, bez závor a ostnatých drátů.
    Místa z knížek a vyprávění, moře, lodě, pohádkové zámky.
    Světy vzdálené i ten známý tam za vraty.
    Ten, o který přišly, ale snad se do něj někdy vrátí.
    Nedovedly to vyjádřit, ale jejich přání se ztvárňovala na papíře.

  • Andělé na kraji lesa

    Úvodní poznámka: 

    Po hodně náročném dni se nápady nehrnuly (letos mi vůbec nejde přemýšelní o tématech během práce, až když mám opravdu svobodu ducha) a energie je na minimu, tak jen takový střípek o něčem, co se mi nedávno po několikáté cestě po téhle trati povedlo prohlédnout si i zblízka a chtělo se mi to nějak připomenout.
    Téma snad je nějak patrné.

    Drabble: 

    Za Čelákovicemi projíždí vlak od Prahy borovým lesem. Najednou se hned u trati objeví dvojice soch, mezi nimi kaplička. Rozevlátí barokní andělé, jeden v ruce drží lebku a na ní jakousi helmu, druhý helmu a na ní lebku. Kaplička skrývá zdařilý reliéf, vraždu knížete Václava v Boleslavi.
    Stávala tu poustevna, opodál letohrádek. Pán z Lysé, hrabě s pozoruhodným duševním obzorem, nalézal navzdory svému bohatství zalíbení v životopisech poustevníků, kteří se stranou světa oddávali jen duchovnímu rozjímání.
    Vytvořil útočiště pro někoho ochotného následovat tento ideál.
    (A příležitostně posloužit panstvu na honu).
    Čas vše odvál, jen andělé mlčky připomínají cestujícím pomíjivost života.

    Závěrečná poznámka: 

    Barokní kaplička svatého Václava mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem, jediný pozůstatek poustevny založené hrabětem F. A. Šporkem a určené pro někoho, kdo tam měl žít podle ideálů křesťanské askeze v rozjímání a mělo se mu dostat veškerého zaopatření k skromnému životu. Takových pousteven založil hrabě Špork víc, zejména v blízkosti známého Kuksu, nedochovalo se z nich však téměř nic.
    Jak ovšem naznačeno, poustevníci mohli občas mít i praktické uplatnění. Letohrádek poblíž poustevny sloužil občas také k ubytování kněží a jim měl rovněž obyvatel samoty posloužit.
    Nutno dodat, že obyvatelé těchto míst ne vždycky dostávali daným ideálům, někdy to byli spíš povaleči a dokonce prý alkoholici.
    Hrabě F.A.Špork (1662-1738), který by si zasloužil víc než jen takovouhle lehkou zmínku, byl nepochybně mužem svobodného ducha, ačkoliv stoslovka se točí spíš kolem představy duchovní svobody v takovém životě v osamění.
    Za tvůrce soch byl dlouho považován slavný M.B.Braun, nesou ale starší datování už z konce 17. století, jsou tedy dílem neznámého umělce.

  • Vracel se pokrytý víc prachem než slávou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro jednou zase Fridrich Veliký, král pruský.

    Drabble: 

    Konečně se vracel z bojiště, ten král, který miloval umění a chtěl být navzdory svému otci filosofem na trůně. Ovšem jakmile na něj dosedl, přimkl se k Martovi a zavlekl zemi do dlouhých válek, nejdřív pro zisk, potom na obranu.
    Před hlavním městem království, které oloupil, neváhal namířit ničivá děla přímo na skvostný chrám. A vzácný hudební nástroj byl rozbit napadrť.
    Získal mnoho, ale zaplatil vysokou cenu.
    Přicházel do vlastního zpustošeného města, málem ztraceného. Zestárlý, nahrbený, a takovým už zůstal.
    Přesto se do Berlína a postupimských zámků navrátily Múzy. Všichni u dvora věděli, co očekávat.
    Opět povinné večerní flétnové koncerty.

    Závěrečná poznámka: 

    Momentka ze života pruského krále Fridricha II. Velikého, zavilého protivníka Marie Terezie. Po úspěšné dobyvačné válce (o dědictví rakouské) sice pozvedl svou zemi mezi velmoci, ale nadělal si nebezpečné nepřátele, což vedlo nakonec k sedmileté válce, ve které sice rovněž aktivně útočil, ale v podstatě ji vedl na svou obranu. Nakonec uhájil vše, co měl, ovšem za cenu téměř naprostého vyčerpání své země, armády i sebe, dokonce i Berlín byl načas obsazen a vydrancován. Jak se připomíná, na počátku sedmileté války oblehl Prahu a nechal ostřelovat Pražský hrad a dělové koule zničily svatovítské varhany, i když samotný chrám vydržel.
    Měl ve velké oblibě umění, zvláště hudbu a literaturu, stýkal se se vzdělanci a také to patřičně zdůrazňoval. Dá se říci, že byl výjimečná osobnost, v mnoha směrech nadaný, ale také bezohledný.
    Jako milovník hudby hrával na flétnu a v čase míru pořádal doma koncerty, kterých se musel účastnit celý dvůr.

  • Pozvání od zámeckého pána

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zámek vypadal poměrně udržovaně, ale momentálně opuštěně.
    Když jsem nahlížela do zahrady, zčistajasna se otevřela branka. Jakýsi milý, elegantní prošedivělý pán mě zval dál. Říkal si Bernard.
    Provedl mě zajímavě zpustlou zahradou, dokonce i komnatami. Vyprávěl nespočet zajímavostí z dávných i novějších dob. Posledním majitelům dovolili komunisté setrvat jako správcům, ale hrabě vadil místním funkcionářům natolik, že mu tropili naschvály včetně nehody, která snad nechtěně způsobila jeho smrt. Což se utajilo.
    Nezapomenutelný zážitek.
    Nedávno zámek zpřístupnili. Prohlídka ušla, ale nic pozoruhodného do momentu. kdy průvodkyně ukázala portrét onoho posledního, prý náhle zesnulého hraběte. Vypadal velmi povědomě.
    A jmenoval se Bernard.

  • Manipulace s fakty

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní. Pořádná ptákovina, kterou nějak nemůžu dostat z hlavy.

    Varování: 

    Zmínky o hrubém násilí na nezletilém chlapci (v podstatě převzaté z originálu).
    Ošklivé porušení předlohy, překroucení charakteru původní postavy.

    Drabble: 

    Cesta do opuštěného kostela byla vzrušující, prohrabávání zaprášené půdy už méně.
    „Co tu vlastně hledáme, himbajs?“ hudral Rychlonožka.
    „Ježka v kleci?“ rozkašlal se popadesáté Jindra.
    „Tleskačův deník?“ zkusil Červenáček.
    Vtom opravdu objevili jakýsi sešitek…
    Radost byla předčasná. Deník psal nějaký chlapec, který v kostele ministroval zřejmě ještě dávno před Tleskačovým příchodem. Bydlel nedaleko s nevlastním otcem, truhlářským mistrem.
    S násilnickým otčímem zakoušel peklo. Z některých zápisků chlapce opravdu mrazilo.
    Jenže…
    „Tohle do Tamtamu nemůžeme dát,“ vzdychl Jarka.
    Mirek zapřemýšlel.
    Tleskač byl zámečnickým učedníkem. S mistrem míval spory.
    „A co takhle…“
    Nové číslo Tamtamu se zápisky Jana Tleskače se stalo trhákem.

  • Svatyně s tisíciletým příběhem

    Úvodní poznámka: 

    Sice tak nějak vím, že to slovo znamená rostlinu, ale tak moc toho o ní nevím a ani nechci ubližovat květině. Tak to bude opravdu mučednice, a protože na drastické věci nejsem, tak nějaká klasická, nejlépe ve spojení s krásnými a podivuhodnými místy. Bohužel sto slov je taky jen sto.

    Drabble: 

    Římský kostel svaté Cecílie patří k svorníkům tisícileté historie Věčného města, místům, kde lze procházet staletími.
    Už zvenčí za renesančním průčelím vidíme elegantní románskou věž. Uvnitř upoutá úžasná barevná raně křesťanská mozaika v apsidě. V půlkruhu kolem Krista stojí svatí včetně Cecílie.
    Ovšem dole vidíme zcela jinou Cecílii. Sochu ležící pod oltářem. Ne spící oduševnělou světici. Jen mrtvé tělo s odvrácenou hlavou a pokrouceným krkem, ač jemně vypracované z bílého mramoru. Umučené, odhozené.
    A pod podlahou se ukrývá jiný svět. Krásně vymalované výklenky stařičké krypty. A kolem ponuré chodby v místech, kde stával velkolepý římský domus, snad příbytek samotné světice.

    Závěrečná poznámka: 

    Santa Cecilia in Trastevere v Římě, jedna mnoha fascinujících římských památek, kde se sestupuje do historie.
    Ta socha je opravdu fascinující, sice z roku 1599 (Stefano Maderno), ale tím realistickým pojetím působí docela moderně. Vznikla údajně přímo podle zachovalého těla světice a na krku je patrný i náznak rány, která ji měla usmrtit. Stejná socha leží i v podzemní místnosti v katakombách svatého Kalixta, kde byla Cecílie původně pohřbena, a na tom místě působí ještě sugestivněji.

  • Neměla nás vábit

    Fandom: 
    Varování: 

    No, námět trochu...12+?

    Drabble: 

    Víme, že jsme u tebe vítáni. Těší tě hostit tak vážené sousedy. Hlupáku, netušíš, že nepřicházíme kvůli tobě.
    Občasné setkání s tvou ctěnou chotí nám ovšem nestačilo. Toužili jsme ji zahlédnout, jak půjde, domněle nikým neviděná, za horkého odpoledne do lázně. Měl bys takový poklad mít jen pro sebe?
    Jenomže potom už jsme chtěli víc. Běda, tvrdě nás odbyla. Museli jsme odejít, aby nepřivolala služebnictvo.
    Nezbývá tedy než msta. Známe tě. Komu uvěříš, pouhé ženě, nebo dvěma soudcům? A ostatní? Stejně nás, mrcha, nechtěla jen proto, že jsme staří.
    Jen tenhle chlapec má nějaké dotěrné dotazy. Nám však nemůže uškodit.

    Závěrečná poznámka: 

    Starozákonní příběh o Zuzaně, obtěžované na vlastní zahradě dvěma šmírujícími starci, jinak dobrými známými jejího manžela. Když nedostali, po čem prahli, obratem přišli s obviněním, že milou Zuzanu přistihli s jakýmsi nepoznaným mladíkem. Takové nařčení stačilo k tomu, aby byla odsouzena za nevěru, i manžel tomu uvěřil. Nicméně zasáhl mladičký prorok Daniel coby detektiv a bystře se vyptal každého starce zvlášť na podrobnosti případu. Protože jejich "svědectví" se rozcházela, usvědčil je z podvodu a oni sami byli odsouzeni.
    Výjev se Zuzanou odkládající oděv nebo obtěžovanou starci se stal (nepřekvapivě) velice vděčným uměleckým námětem.

  • Mezi pravdomluvnými a lháři

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak trochu BJB...
    Tohle téma mi prostě evokuje nějaká logická cvičení a hříčky, takže podle nich vznikla minipovídka.

    Drabble: 

    Byla jednou jakási země, kde někteří lidé vždycky mluvili pravdu, zatímco druzí jenom lhali.
    Vypadali všichni stejně.
    Všichni tvrdili, že mluví pravdu (logicky).
    Jiné lidi většinou pomlouvali.
    Často mluvili o budoucnosti. Nejlépe s nějakou podmínkou. „Až mě zvolíte…“ „Když koupíte..." „Pokud uvěříte támhletomu…“ A kdo zná věci budoucí?
    Naštěstí lidé přemýšleli a pozorovali.
    Pokud někdo sliboval všem přidávat a zachránit státní kasu, samozřejmě lhal.
    Pokud velkopodnikatel, co skoupil nejvýznamnější noviny, vykřikoval, že velkopodnikatelé vlastní média, byl pravdomluvný.
    Pokud někdo vyzdvihoval národní zájmy, zatímco přisluhoval mocnosti, která uznávala jedině vlastní zájmy, bylo vše jasné.
    A pravidelné bystření mysli obyvatelstvu velmi prospívalo.

  • Slavnostní návrat

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    První téma nespustilo zrovna proud tvořivosti, ale aspoň náladovka.
    V dubnu většinou píšeme o jarní přírodě, tak pro jednou něco z jiného období.

    Drabble: 

    Slunce už stojí vysoko, dnes se nebe vyčistilo úplně do pomněnkova. Ale světlo je už jiné než v létě, jemnější, víc do zlata. A v údolích i na úbočích leží pásy mlhy. Orosené louky září zelení, v trávě na mnoha místech probleskují fialové ocúny. Borové lesy jsou temné, ale modříny už zlátnou.
    Ticho rozetne dlouhý, hluboký, sytý tón. Hra alpských rohů se nese do daleka.
    Brzy je vystřídá řinčení. Celá stáda krav, stračeny, bělavé i ty šedohnědé, sbíhají do údolí. Ve vsi na ně čeká veselá muzika. Hospodáři si kravičky vyšňoří a povedou je po návsi.
    Začíná slavnostní shánění stád.

    Závěrečná poznámka: 

    Tradiční shánění stád v alpských oblastech, když na podzim, většinou koncem září, opouštějí krávy a ovce letní pastviny na horách a vracejí se do vesnic. Na mnoha místech jsou tyto návraty pojaty jako velkolepé venkovské slavnosti s muzikou a krávy bývají všelijak nazdobené.

  • A dočkali se!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    ... to tu prostě nemůže chybět.

    Drabble: 

    Nakonec se opět objevil, ten vlak očekávaný tolika lidmi. Nevěděli přesně, kdy to bude, jen tušili, ale někteří ho stejně už předem vyhlíželi. Až se dočkali. Dojel na svou kolej, zastavil a hlasitě zahoukal.
    A než se všichni shromáždili, ti, kteří už tam dlouho přešlapovali i ti, kteří právě teď vyskočili a rozeběhli se na nádraží, vrata vagónů se otevřela. Z jednoho vagónu se vysypala menší hromádka, z druhého i třetího to byla hotová smršť.
    Témata na každý den v měsíci a k tomu ještě několik navíc.
    Ohromné množství textíků.
    A nepřeberné množství nápadů.
    A tak začal další ročník DMD.

Stránky

-A A +A