Jívové větvičky,
stříbrné kočičky,
zvěstují, že led už puká,
paprsek na okno ťuká.
Sice se ještě snad
své vlády nechce vzdát
nad zemí Morana stará,
brzy však zahyne,
po vodě odplyne,
pak už se dočkáme jara.
Stříbrné kočičky
na první včeličky
čekají každého léta,
když skřivan k obloze vzlétá.
Ať se jim v předjaří
na pár dní zadaří,
nyní, když závěje tají,
možná, že brzy zas
načas se vrátí mráz,
ještě se dost načekají.
Jen trochu větviček,
stříbrných kočiček
pro sebe si natrháme,
ať doma kus jara máme.
Možná do duše zas
vrátí se slunce jas,
potom se jara dočkáme.