Moje články

Jay stál na palube lode Odhalenie a mával Plochozemcom v prístave.

Dokáže, že Zem je plochá. Expedícia obopláva Antarktídu a podľa dĺžky plavby zistia, že sa tiahne okolo celej zeme a nie iba na póle, ako klamú verejnosti.

Jay zakázal používanie GPS, bola zmanipulovaná. Namiesto toho vzal sextant, robil s ním divadielko a GPS používal iba v súkromí kabíny.

Keď oznámil sfalšovaný počet míľ, ktoré prekonali, stúpenci zajasali. Dokázali, že Zem je plochá!
Na záver im povedal: „Priatelia, pred nami stojí ďalšia výzva! Odhaliť tajomstvo, čo sa skrýva za Antarktickým ľadom!“

To bude tým hlupákom na pár ďalších rokov stačiť.

Na hradě se ptal na práci. Vévoda mlčel, ale malý mužík za ním, dvorní šašek, se smíchem poručil ulovit králíka. Zaklínačův amulet poskočil. Rozběhl se do lesa, v hlavě tma.

Když se probral, držel v ruce prázdný flakón lektvaru. Před ním přežvykoval králík.
„Ten skrček!“

Jelena ulovil. Zvíře hodil k šaškovým nohám, v sobě další lektvar. Skočil na něho a umlčel roubíkem. Vévoda vřískal, stráže se po něm rozběhly. Znamení Aard vytvořilo cestu ven.

Utekl do lesa i se spoutaným šaškem.

Zabíjet nebude.

Když očarování vyprchalo, vydal šaška vévodovi. Ten se zabíjením nebude váhat, ale do toho se Geralt nestaral.

Čarodějnice Xylla se zahleděla do svého odrazu, který by většina obyvatel galaxie považovala za odpudivý. Dívala se na svůj téměř bezmocný klon, který jistě neporuší Rovnováhu.
Její třetí oko však bylo poněkud červené a byla nějaká oteklá. Nevadí, na svůj účel poslouží, řekla si a zasunula jí do mozku polyrunové jehlice.

***

Ken Wood uskočil a snadno zarazil meč Xylle do oka až po jílec. Po pár minutách bylo po boji.
„Příliš jednoduché,“ konstatoval znepokojeně.

Pravá čarodějnice mezitím spokojeně sledovala, jak si Xylla 2 vedla a zkontrolovala ostatní klonovací nádrže. Poslední nesla číslo 10000.

Jak teď najdeš tu pravou, Kene Woode?

„Kterým koncem se to má dávat do lidí?“
„Tím špičatým.“
„A nebude je to bolet?“

Seržant Kýbl Jáhel slyšel všechno, co si noví rekruti povídají, jen to nedával najevo. Vzpomínal a usmíval se.

„Tak slečinky!“ zařval na ně.

Většina z vojáků se po něm poplašeně podívala a pak rychle kontrolovala oblečení. Některým dokonce naběhl ruměnec.
„Teď mi předvedete přehlídkovou formaci!“ zavelel a překryl jejich rozpaky.

Říkalo se, že většinu Borogravských synů si vzala válka a těch, kteří zůstali, si matky cenily natolik, že by se samy přihlásily namísto nich.

A tak tu stály, s nalepenými kníry a ponožkami v nohavicích.

Vyblednuté farby ulice sa rozžiarili. Vánok zašumel listami stromov. Položil ruku na stenu a jasne cítil jej povrch. Niečo tu nehrá, hovorila malá, nepodstatná myšlienka.

Počúvol ju. Vyskočil a jeho nohy nedopadli. Vznášal sa kúsok nad zemou.

Snívam v plnom vedomí, uvedomil si. Nadšenie ho zaplavovalo ako lavína. Sen bledol a strácal sa. Tentokrát sa však nenechal strhnúť. Rýchlo si spomenul, čo treba robiť: šúchať si ruky, zatočiť sa párkrát dookola.
Svet sa opäť jasne zhmotnil.

Lietal nad strechami mesta.

Keď zostúpil naspäť na zem, niekto tam stál, pozorujúc ho.
„Koniec zábavy,“ usmial sa snový strážca a vyprevadil ho von.

Jesť, piť, plodiť potomstvo, spať.

Obklopená poslušným, rýchlo hynúcim a hlúpym potomstvom, niet sa s kým poriadne porozprávať. Myslia len na robotu. Preto zajtra znesiem špeciálne vajíčko.

***

Vajíčko sa liahne! Už sa teším na ušľachtilú konverzáciu u večerného cukru.

***

Moja nová spoločníčka utešene narastá. Kŕmia ju tými najlepšími potravinami. Už vie aj trocha rozprávať.

***

Som mierne nesvoja z toho, čo tá nová vraví. Že je kráľovná? Nezmysel! Kráľovná je len jedna! Rozčuľuje ma do nepríčetnosti!

***

Dnes sa odsťahovala z mojej komnaty. Robotníci jej vykopali novú. To je dobre, ešte chvíľu a odtrhla by som jej hryzadlami hlavu!

***

Som tak sama...

Už dlhší čas bol obsah emailov od fanúškov monotematický:

To čo ste vytvorili je úžasné, ale…

Ja, aj moja manželka sme si veľmi obľúbili vašu tvorbu a radi by sme vedeli, kedy...

Bola to jazda, ale...

Skončil som s vami, nikdy vám to neodpustím!

Umri, umri, umri!

Tak to už bolo príliš. Rád by im všetkým vyhovel, ale mal pocit, že čím viac na neho tlačia, tým je to horšie. Chcelo to nejaký nápad, ale všetko už akoby bolo vymyslené. A svoje dieťa inému zveriť nechcel.

S povzdychom presunul v kalendári položku: „Vymyslieť Half-life 3“ zase o ďalší mesiac neskôr.

„Poviem ti tajomstvo, neprezraď ho nikomu!“ povedala Lenka do chladných kremíkových očí.
„Samozrejme, slečna!“ odpovedal jej poslušne robot.

O týždeň si Lenku zavolal otec.
„S Erikom sa stretávať nebudeš.“
„Čo? Prečo?“ pýtala sa prekvapene.
Snažila sa zapierať, ale otec len sklamane zakrútil hlavou.

„Al, ty si ma zradil!“ vyčítala Lenka robotovi.
„Slečna, vaše tajomstvo som uchránil!“ bránil sa.

Robot zostal v kúte, oči vyhasnuté.

Po rokoch Lenka otvorila Alov zaprášený servisný panel a pripojila diagnostickú sondu. Našla veľa záznamov o servisných prístupoch, v čase keď sa učila v škole. Otec tajomstvo vypáčil z dát.

Pohladila staré kovové telo.
„Prepáč, Al.“

Elánius právě seděl ve své pracovně, když Nobyho na strážnici přivítali burácivým řevem.
„Jen jsi zářil, vážně!“ slyšel právě Tračníka.
„Už se těším na příště!“

V strážnici našel plakátek, na kterém stálo:

NEJZÁŘIVĚJŠÍ HVĚZDA ANKH-MORPORKU!!!
STOJÍ A MLUVÍ A VY SE POPADÁTE ZA BŘICHO!!!
V HOSPODĚ U HLAVY

Zašel se tam podívat. Noby byl na pódiu, pod kterým se tísnilo mnoho lidí. Byl ostře osvětlen lampou.
„...hodila po mně slanečkem!“ právě říkal Noby.
Obecenstvo propuklo v smích.
Pak se Noby rozesmál také, dost děsivým způsobem.
Lidé šíleli.

Řekne mu to? Přemýšlel.

Ne. Je to jeho sláva, nebude mu ji kazit.

Pán ležal mŕtvy a všetci jeho najbližší sluhovia stáli okolo neho.
„Už nikdy nič nepovie, je mŕtvy,“ povedal do ticha Ahmes.
Niektorí na neho prísne pozreli. Takto hovoriť v prítomnosti pána, to už si dovolil príliš!
Ahmes si sadol, objímajúc svoje kolená.
Jeho kamarátka Takhat prišla k nemu a objala ho.
„Šššššš,“ šepkala mu do ucha a pomaly ho hladila po hlave.
Ahmes sa trocha utíšil.
„Nemusíš tu s nami čakať celý deň,“ povedala mu a podávala tabletku.
Sluha prikývol a so slzami v očiach ju prehltol. O niekoľko chvíľ bol mŕtvy.
Takhat mu nežne zatvorila oči a čakala ďalej.

John Scurlock sedel v pracovni, zhrbený nad výkresmi. Termín, kedy mal projekt odovzdať, sa neúprosne blížil a prototyp nafukovacieho krytu na tenisové kurty ležal na dvore. Kryt sa dal ľahko uskladniť a zložiť, ale nemal pocit, že konkurz s takým niečím vyhrá. Zúfalo sa snažil vymyslieť niečo iné.

Odkedy ho objavili jeho deti, neustále po tom nafúknutom kuse látky skákali a ich jačanie nezastavilo ani okno. No jasné, už tam boli aj deti zo susedstva.

Nechtiac sa vrátil do svojho detstva, keď ho napomínali, že má hlavu plnú vzdušných zámkov.

Skákajúce deti.

Vzdušné zámky.

Deti, skákajúce vo vzdušných zámkoch.

Heuréka!

Zaviedli ho do domu, ktorý vyzeral, akoby sa tadiaľ prehnala šógunova armáda. Pán domu sedel na verande. Keď spozoroval návštevníka, zamračil sa.
„Volám sa Ginko, som mušiši,“ predstavil sa príchodzí.
Domáci prikývol a vyhrnul si rukáv. Na koži mal narastený ďalší obrovský sval.
„Kedy to začalo?“ vyzvedal Ginko.
„Asi pred rokom. Najprv to bola malá žilka a zosilnela mi ruka. Rástlo to. Teraz to už nejde ovládať,“ ukázal na diery v stenách a nábytku.

Periférny svalový muši… Bude z neho suvenír, nebudem pýtať peniaze.

Ginko otvoril kufrík a podal mu liek.

„Keď to odpadne, odložte si to. Za mesiac prídem.“

Známy mi poradil na moje nechutenstvo čaj z paliny. Pil som ho teda každý večer a pozeral z okna kuchyne na mladé brezy, zarastajúce mi na pozemok a neďaleký tmavý les.

Zvláštne tiene mi kalili kraj zorného poľa a najprv som to pričítal tomu, že tak málo jem.

V starom herbári som sa dočítal, že palina môže mať halucinogénne účinky.

Keď som videl na kraji lesa otrhanú postavu, ktorá akoby vypadla z filmu o Jánošíkovi, vysadil som čaj, aj keď sa chuť vrátila.

Po mesiaci som sa snažil horúčkovito nájsť, či má palina trvalé následky.

Knihy však mlčali.

Les volal.

„Igore, proč`s mja sem zavolal?“ vyzvídal Peťa.
„To mosíš vidět sám,“ povidal kamarád uvelebený v lesnickem posedě a podával mu dalekohled.
„Kam sa mam dívat?“
„Na druhém brehu Moravy.“
„Šak tam nic neni... Ty brďo!“ vydechel Peťa.
„Zahlédel sem to pred hodinkú.“
„Podivaj sa na ty nárazníky, ten ušlechtilý tvar,“ rozplýval sa Peťa.
„A všimni si tam dúle,“ napovídal Igor.
„Šecko krásne čisté hlaďunké, né jak ty naše, škoda reči.“
„Kdoví, jak by to vypadalo ve vodě.“
„Do vody nepujde, rozpustil by sa šecek olej.“

Za Moravú na poli, otočil moravský kombajnista ladně svúj nový stroj a načal další brázdu.

Zámok čnel na brale nad ošúpaným mestečkom. Monarcha v ňom velil: tu toto, tam tento.

Poľovník mu priniesol srnu k večeri.
„Srna? Jeleňa!“ hrmotal kráľ.
Ulovil teda jeleňa, ale ani ten nebol dobrý. Keď skúsil daniela, muflóna a zubra, kráľ mu povedal, že chce niečo lepšie: „Dcérku, ale nestrieľať!“

Poľovník nechcel, tak zastrelil najvyššie postavené zviera v kraji a utiekol do mesta.

Prišli vojaci.

Pýtali sa: „Kto to bol? Ukážte nám ho!“
A ľud odpovedal: „My všetci sme to boli.“

Väzenie nestačilo. Vojaci rezignovali. Monarchov dedič bol malý, regent na to nemal nervy. Monarchia skončila.

Voľby vyhral akýsi nudný úradník.

Vždy toužila poznat lásku.

Na louce vyhřáté sluncem ji našla. Nejasný pocit, že tu nemá být, zaplašil pohledný muž pohlazením po vlasech. Beránky na nebi a květy voněly ve vlasech.

Svítící stříbrný oblouk.

„Cesta zpátky bude jenom jedna,“ ozvalo se jí v mysli a vzpomněla si na svůj magický výcvik a na to, že za každou cenu musí tím obloukem projít.

Muž se na ni usmál. Rozhodla se.

Protokol ze zkoušky přijaté novicky Arien Tareovic
Po první zkoušce jsme čekaly šest hodin, poté se Ter’angrial, do kterého novicka vstoupila, uklidnil. Novicka z něho nikdy nevyšla. Hnědé adžah vyloučily možnost nehody.