Moje články

„LONGBOTTOME!“

Neville zblednul.

„Můžete mi laskavě vysvětlit, na co se to díváme?“ profesor Snape ukazoval hůlkou na kotlík, ve kterém cosi bublalo.

„Já, no, ehm, to je, ehm, to je Kostirost.“

„Tak Kostirost? A postupoval jste podle učebnice?“

„Ano, úplně přesně.“

Snape se zadíval na návod položený na stole a zatvářil se pokud možno ještě rozčíleněji.

„Jen takový blb jako vy, Longbottome, si nevšimne, že mu někdo vyměnil příručku lektvarů, za…“ Snape štítivě zvedl knihu a přečetl titul: „Receptář naší maminky… Minus deset bodů za špatný lektvar, deset bodů za vaši neskutečnou naivitu a minus deset bodů, protože NENÁVIDÍM koprovku.“

„S ní se prostě nedá spolupracovat! Pořád dává najevo, jak je LEPŠÍ než já," stěžovala si Hermiona.

Rona to nepřekvapovalo. Její neshody s Pansy se staly každodenním tématem.

„Dneska mi přinesla kafe a usmála se na mě. Co myslíš, že to znamená?“

„Ehm, že se s tebou nechce hádat?“

„To nebude ono. Samozřejmě jsem to kafe nevypila, kdoví, co v něm bylo.“

Ron se zasmál: „Ty seš jí fakt posedlá. Nejsi zamilovaná náhodou? Nechceš ji pozvat na rande, haha?“

Hermiona se na Rona zamračila, na jeho hloupé vtípky vážně nebyla zvědavá.

Pak se zarazila.
A sakra!
Jak tohle mohla přehlédnout?

Luxusní hotely všude po světě, helikoptéry, obleky šité na míru, litry martini… To se opravdu podepsalo na stavu konta MI6.
Mezi rozpočtovými škrty byla i auta. Nemá cenu kupovat Aston Martin, stejně vydrží tak maximálně týden.

Ale přesto Bondovo nové auto nevypadá špatně (je stříbrné).

Teď tu s ním uhání po dálnici, víc než 300 km/h, snaží se dostihnout padoucha!

Jede rychle, příliš rychle.

Útes!

Padouch se zřítí a Bondovi dojde, že to byla past.

Nestihne to ubrzdit.
Zbývá jen stisknout supertajné tlačítko, které ho vystřelí do vzduchu.

Tlačítko. Které je v Aston Martinu. Který Bond nemá.

Zatracená škodovka.

SDÍLEJTE TO NEŽ, TO SMAŽOU!!!!
Informace že džin vám splní jen tři přání je NAPROSTO FALEŠNÁ!!!Aladyn nás všecky podvedl!!!Dát džinovi svobodu?Vy věříte ZLODĚJOVI?Lidi, mějte rozum!vždyď zotročil princeznu pomocí kouzel,protože přece BEZ PENĚZ BY HO NEMOHLA CHTÍT!?!?!

I děti ví,že třetí přání je NEKONEČNÉ MNOŽSTVÍ PŘÁNÍ!Toho musel využít!!!Aladyn to udělal a teď má POŘÁD džina v lampě a POŘÁD ho využívá aby NÁS DOBRÝ LIDI OVLÁDAL!Probuďte se!
Myslíte si,že poviné nošení roušek je náhoda???To je diktatira islamismu s Aladynem v čele!

JAFAR MĚL PRAVDU!JAFAR JE NEVINÝ!
SDÍLEJTE PROSÍM!!!!

Triss vstoupila bez zaklepání. Philippa k ní byla zády, ale nenamáhala se ani otočit.

„Vždycky se vracíš ke mně, Triss, jak raněné štěňátko.“

„Tak to není. Jsem tu pracovně.“

Čarodějka se zasmála: „Samozřejmě, vůbec tady nejsi kvůli zlomenému srdci. Jak jen můžeš být pořád tak naivní? Vždyť víš, že se s Yennefer může rozejít stokrát a stejně si s ní začne po stoprvé. Jenže to je tvůj úděl. Zamilovávat se do mužů, kteří se k tobě chovají jako k hadru.“

Triss si povzdechla, protože Philippa měla svým způsobem pravdu.

Kdyby to bylo jen do špatných mužů.
Pak by tady nebyla.

Les byl krásný, přívětivý, lákal milence k procházce, říčka lákala k napití, mýtina k lehnutí.
Nemohli jinak, než se k sobě přitulit. Ach, ta mladá láska!

„Hej!“ dívka vykřikla.

„Co je?“

„Ten smrk na mě mrkl!“

Rozesmál se: „Ale, miláčku, to byl jen stín.“

„Houbelec! Někdo nás šmíruje, bylo to jasný oko," začala se oblékat.

„Tak se pojď podívat, uvidíš, že to byla jen tvoje fantazie.“

Vstali a šli se podívat na údajného šmíráka.

„Nikdo tu není, jen stromy,“ přiznala.

Opět neodolala dotekům a nechala se povalit do mechu.

*

„Hmmmmmmmm… Co myslíš, že asi dělají?“
„Hmmmmmmmm… Enťata. Asi dělají enťata.“

A jsem tady zas, chyběla jsem vám? Jako vždy jsem ultra super přátelská, sluší mi to a jsem plná optimismu. Dneska přišel soused, že co si to představuju, dvacet psů v garsonce, tak jsem na něj nechala spadnout kovadlinu. Pak jsem spálila oblečení šéfové, protože BATIKA, proboha, od toho jsou kámošky, ne? Ani mi nepoděkovala, fakt strašná. Na ulici mi puberťák řekl, že bych se mohla usmát, tak jsem mu zlomila čelist. Věřili byste tomu, že se mi někteří lidi vyhýbají? Že prej JÁ jsem ta špatná! Přitom jsem miláček! Každej vám řekne, že není druhá taková jako Harley Quinn.

Petunie byla vyčerpaná. Dudleyho samozřejmě milovala, ale mateřství bylo náročnější než předpokládala. Navíc Vernon chodil z práce pozdě a očekával uklizenou domácnost.

Otevřela dveře a nechápala.
Dítě. Proč by někdo nechal dítě před cizím domem?
Přečetla přiložený dopis.
Vykřikla.
Lily. Její sestra je mrtvá?
Vernon přiběhl a Petunie mu mlčky podala list papíru. Sama vzala dítě do náruče a začala s ním pohupovat.

„Počkat, to se jako máme postarat o děcko z toho jejich spolku?" zamračil se Vernon.

„Děcko mojí sestry."

Nebylo třeba o tom uvažovat. Podělí se o domov, sestřina syna vychová.

Dvě děti. Proboha, jak zvládne dvě děti?

Jeden klik. Druhý. Třetí.
Adam posilováním zaháněl nepřístojné myšlenky. Navíc svaly jsou dobré. A sexy. Eric je určitě taky ocení.
Počkat, špatná myšlenka!
Devatenáct. Dvacet.
Na Ericovi nezáleží. Nejde o to, že je kluk. Jenže, když už by se Adam rozhodl, že bude ojíždět mužský, tak by si nevybral jeho!
Třicet jedna.
Je podivně namyšlený. Obléká se divně (i když dobře divně). A má pěkné tělo. Taky dobře líbá.
Padesát!
Dobře, Eric Adama z nějakého perverzního důvodu přitahuje. Ale proč? Jak se to stalo? Pitomá záhada.
Bohužel si asi nemůžeme vybrat, kdo se nám vloudí do myšlenek.

Jedna. Dva. Tři.

CHECHTÁKY

kam nechodí slunce, musí chechták
dobrý chechták pro pírko i přes plot skočí
co se v mládí naučíš, ke stáří jako když chechták
čiň čertu dobře, chechtáky se ti odmění
chybami se člověk chechták
jaký pán takový chechták
tak dlouho se chodí s chechtákem pro vodu, až mu chechták upadne
jablko nepadá daleko od chechtáků
bližší chechták nežli chechták

CHECHTÁKY

peníze, love (vole), prachy (dělaj člověka)
mergle, vata (ve vatičce budem se krásně mít), suma, oběživo
děngi (všechny propiju), měna, zelený, korunky (na cigárko)
drobný, platidlo, mince (a koupat se v nich jako Skrblík)

CHECHTÁKY
a nezbylo mi nic

„Víte, poznal jsem spoustu žen. Když máte můj vzhled, intelekt a schopnosti, tak se tomu přirozeně nedá vyhnout. Ale žádnou jsem nemiloval, práce mi to bohužel nedovolila. Ale s vámi cítím úžasné spojení. Vaše zkušenosti jsou tak atraktivní, jste o tolik jiná, než ta dnešní popletená děvčata. Vám chci doopravdy porozumět. Slyšel jsem, že jste úplně sama vypátrala lochnesku! Řekněte mi prosím všechny detaily. Samozřejmě si je nechám pro sebe, jakože se Zlatoslav Lockhart jmenuji."

Wilhemina Červotočková na něj pohlédla přes okraje brýlí: „Proč bych vám něco měla říkat, hochu? Proti veritaseru mám očkování, jsem lesba a navíc nejsem pitomá."

Profil na seznamce vypadal slibně. Fešák, zcestovalý, hledá vážný vztah. Vyměnili si pár zpráv a domluvili si schůzku.
Naživo to bylo ještě lepší, hodně se smáli.

„Další skleničku?" zeptal se.

„Nemůžeme jít někam jinam? Víš, celou dobu na nás kouká nějaká ženská," kývla nenápadně směrem k jednomu ze stolů.

„Jo. To je jenom maminka."

„Haha, dobrej vtip."

„Je to skutečně ona. Víš, občas má s některými ženami problém, a tak je raději okoukne už v počátcích. Můžu ji pozvat ke stolu? Myslím, že si budete určitě rozumět."

Právě dostala odpověď na otázku, proč je takto šarmantní muž ve čtyřiceti single.

Harry si hrál venku, když uviděl svou oblíbenou mourovatou kočku. Musela patřit někomu v okolí, protože na zahradě bývala často.

„Čičí! Pojď ke mně!" zavolal.

V tu chvíli se objevila teta Petunie.

„Zas ta hnusná prašivina! A na pískovišti! Fuj, tam už Dudlíček nepůjde. Kšá! Jedeš!"

Kočka stáhla oči do úzkých šterbin a způsobně se dala na odchod. Petunie se přesto natáhla, aby ji nakopla. To se nepodařilo a místo toho sama upadla. Stejně ale za kočkou volala, ať už se nevrací.

Toho se Harry nebál. Byla to prima kočka a vždycky zase přišla. Jako kdyby na něj dávala pozor.

Byl prostě ten jeden jediný.

Ideální přítel. Trochu drsný ale přesto citlivý hoch. Bylo v něm něco nebezpečného, ale stejně tu vždy pro tebe byl. Sice se nakonec oženil s jinou, ale všichni víme, kdo byla jeho životní láska. Ale milovaly ho všechny, i když ho nemohly mít.

Byl to taky ten nejlepší kamarád. Pomohl ti spravit auto a zároveň ti nabídl rameno, když ses potřeboval vybrečet z nepovedeného vztahu. A klidně se kvůli tobě i popral. Ano, občas jste chtěli tu stejnou holku, ale stejně nakonec pro vás bylo důležitější přátelství.

Prostě a jednoduše - Dylan McKay byl jen jeden.

„Kde jsi byl?"
„Jen se projít, matko."
„Byl jsi s ní?"
„Žádná ona přece není."
„Nelži, Normane! Viděla jsem tě s tou děvkou! Viděla jsem, jak si ji prohlížíš!"
„Barbra je ubytovaná v motelu s manželem, nic víc v tom není."
„Chceš mě opustit. Chudáka nemocnou bezbrannou matku."
„Vždyť víš, že tě nikdy neopustím. Nikdy."
„Musíš zůstat se mnou. Nikdo jiný tě nebude mít rád tak jako já. Nikdo jiný tě totiž nebude mít vůbec rád."
„Já vím. A nejlepším přítelem každého hocha je jeho matka."

Myslel to upřímně. Jinak by s ní nebyl i tolik let po její smrti.

Tohle byla pro Kingpina katastrofa. I jeden Spider-man byl peklo a teď, aby se vypořádal s šesti!

Zablesklo se a před ním najednou stojí auto. Vylezla dvojice.
„U všech Skotů! A jaký je rok tohle?"

Ne, Kingpin se po nich nebude dívat. To je normální. To se stává.

Minul dva bílé králíky. Mluvili.
Bude to ignorovat. V New Yorku viděl šílenější věci.

Na ulici stojí ženy v šatech s vycpávkami na ramenou. Tichem se ozve hlas: „Tak jako písek v přesýpacích hodinách ubíhají dny našich životů."

Kingpin v tu chvíli přísahal, že už si nikdy nebude hrát s alternativními realitami.

Jorge ležel v posteli a převaloval se. Poslední dny byl unavenější než jindy, ale přesto nemohl usnout. Okno měl otevřené dokořán.

Zavrzala podlaha.
Napřímil se a viděl postavu, která se pomalu přibližovala k posteli. Jorge se nemohl pohnout, svíral ho strach. Byl to muž, ale přesto to nebyl člověk. Na to byl příliš bledý a příliš děsivý. Něco šeptal jazykem, který Jorge nepoznával. Ale zároveň v sobě cítil rostoucí vzrušení, které nedokázal ovládat. Potřeboval, aby se ho ten muž dotýkal, aby si ho vzal, aby ho kousal.
..
Druhý den byl Jorge stále unavený. Nemohl si vzpomenout, co se mu zdálo.

Princ slýchával o zámku ukrytém za hradbou růží a trnů. Kdokoli se přiblíží, zahyne děsivou smrtí. Tento princ měl štěstí, protože přišel v den, kdy uplynulo sto let od kletby. A najednou růže samy ustupovaly. Vkročil do věže, kde spala překrásná princezna. Políbil ji na rty.

Dívka otevřela oči a zeptala se: „A vy jste jako kdo?"

Zarazil se.

„Jsem princ Krasoň. Zachránil jsem vás a budeme žít šťastně až do smrti."

„A já do toho nemám co mluvit? Vždyť se neznáme! A víte vůbec, že je mi patnáct?"

Jednou za sto let princ zachrání princeznu… Která o zachránce nestojí.

Kráčela jsem ulicí a brzy jsem byla na místě. Oprýskané dveře, zvonky popsané špatnými jmény, potemnělý průchod, světlo ještě nikdo neopravil. Vše tak důvěrně známé a bolestivé.
Skřípění dveří bylo nezapomenutelnou hudbou. A na věšáku jen jeden velký a dva malé kabáty - se mnou už se nepočítalo.

Mého muže jsem našla v kuchyni. Sedí u stolu a pije kafe.
Neodvažuji se ani promluvit, a tak se na něj jen dívám.

Dveře se otevřou a vběhnou dvojčata, chystají se do školy, překřikují se - tak známá scéna.

„Bětko, Petře," nevydržím a oslovím je.

Nereagují.
Neslyší mě. Nevidí mě.
Láme mi to srdce.

Odpustit třpytící se upíry a jejich pohyb na denním světle.
Odpustit stokrát obehraný (hetero) milostný trojúhelník.
Odpustit bizarní sexuální scény a podivné chápání biologie.
Odpustit všudypřítomnou dokonalost.
Odpustit špatně napsané knihy.
Odpustit zrození Padesáti odstínu šedi.
Odpustit ne vždy povedené filmy a mrhání potenciálem Kristen Stewart a Roberta Pattinsona.

Neodpustitelné: manipulativní destruktivní vztah.
Neodpustitelné: stalking (a jeho romantizace)
Neodpustitelné: takřka dospělý muž zamilovaný do právě narozeného dítěte. Aniž by do toho nemohá Renesmeé mohla vůbec mluvit (kdyby uměla mluvit), je odsouzená k věčnému poutu.
Neodpustitelné: vyhození režisérky Catherine Hardwicke, která prakticky zrodila celé filmové šílenství

Odsoudit takřka všechno je lidské.

„Nikdo nemůže být k úkolu přinucen. Kdo se vydá na cestu do Mordoru, k Hoře osudu, aby se pokusil o nemožné a pravděpodobně zahynul?" zeptal se Elrond.

Frodo se díval do země. Cesta do Roklinky byla příšerná, ještě se úplně neuzdravil. Černí jezdci ho pořád pronásledují (ve snech).

Gandalf promluvil: „Já jsem zaměstnán. Ale Aragorn by se toho mohl ujmout."

„To nemůžu! Můj meč je rozbitý," bránil se.

„Můj luk taky!"

„A moje sekera!" schovával ji Gimli za sebe.

Elrond se zamračil: „Takhle by to VÁŽNĚ nešlo. Zeptám se ještě jednou a tentokrát řeknete NĚCO JINÉHO. Ale nikoho nenutím. Samozřejmě."

Agent 007, povolení zabíjet. Každý večer rande s jinou modelkou Victoria's Secret. Jezdí jen těmi nejrychlejšími vozy vyrobenými na zakázku. O tom, co umí jeho zbraně, netřeba mluvit. Seladon, hvězda. Protřepat, nemíchat.
Přesto byl nervózní.

„Jdeš pozdě," Q ho přivítal příkrým tónem.

„Promiň, neočekávaná situace."

„Co tentokrát? Sváděl jsi dvě agentky najednou? Večeře už je studená."

„Musel jsem setřást pár lidí, nikdo nesmí vědět, co jsem zač. A kdo je pro mě důležitý," dotknul se jeho tváře a přivinul si ho k sobě.

Q byl nejdříve pasivní, ale pak se přece jen podal. James Bond, tomu prostě nikdo nemůže odolat.

Žila byla tři prasátka v roce 2019. Prasátko číslo jedna bylo Hipster. Nosilo brýle s tlustými obroučkami, toužilo po vousech a domeček si postavilo z dřevěných palet. Prasátko dvě bylo Ekolog, propagovalo slow fashion a jeho pomeje byly veganské. Domeček si postavilo z přirozeně rozložitelných materiálů. Třetí prasátko bylo Mileniál. Nemělo moc peněz, jeho doktorát byl katastrofa. Domeček si postavilo ze skříněk HURDAL z IKEA.

Vlk přiběhl k domečkům a zarazil se. Ta bydlení byla tak zoufalá, že to pro něj nebyla žádná výzva. S povzdechem šel raději na kebab.
A prasátka si podala ruce, jak to tentokrát šikovně vymyslela.

Theo viděla neskutečné věci. A přesto ji po nocích strašily události, u kterých nelze pochybovat o tom, že je zažila. Věci, se kterými se setkávala jako dětská psycholožka.
Matka, která týrá syna. Bolestivá šikana ve škole. A muž ve sklepě. Hlavně ten.
Nikdy necítila tolik bolesti, jako když prožívala emoce malé dívenky. Tolik děsu. Odporu. Všeho.
Opět se probudila s výkřikem.

„Ššš, už je dobře. Jsem u tebe," Trish se k ní přitiskne, ale Theodora se pořád třese.

Noční můry nikdy nepřestanou, protože bude používat nadání k tomu, aby pomohla ostatním. A mužů ve sklepě je na světě pořád mnoho.

„Jsme zase rodina," matka tančila po chodbách.
Hill House zůstával mlčícím, velkolepým a zetlelým. Její tanec všichni sledovali. Hugh, Poppy s ironickým úšklebkem i Dudleyovi, malou Abigail nevýjimaje.
Všichni byli mrtví. Spokojení ve své prázdnotě a připraveni pohltit kohoholi, kdo vejde dovnitř.
Nell to cítila jinak. Celý život pro ni byl neustálou noční můrou a pokračuje to i po smrti. Je uvězněna ve své bolesti a jedinou útěchou je myšlenka na to, že sourozenci unikli ze spárů strašidelného domu. Alespoň na krátkou dobu. Vždy jsme žili v Domě na kopci. A všichni v něm musíme zemřít.

Alespoň matka bude šťastná.

Kdykoli se na svého učitele podívala, cítila v sobě horkost. Nemohla se v jeho hodinách soustředit, přesto se snažila o dobré známky více než v ostatních předmětech. Chtěla vyniknout a ukázat mu, že je chytrá. Toužila po tom upoutat jeho pozornost.

On byl tak krásný a charismatický. Tak strašně milý a vtipný. Také byl válečným hrdinou.

Samozřejmě věděla, že spolu nikdy nebudou. Ale mohla snít. Kdykoli zavřela oči, tak viděla, jak je náhoda svede dohromady, jak se políbí, jak nakonec skončí spolu a budou šťastni. Představovat si, jak se stává paní Longbottomovou, bylo krásné. Kéž by to mohla být realita.

„Já tě chápu, jsi zamilovaná. Ale on je nepřítel," vysvětlovala Angharad.

Capable zvýšila hlas: „Nux od Vlčáků odešel a Nadsmrťas ho chce zabít, co ještě víc chceš slyšet?"

„Jednou Vlčák, navždy Vlčák," sykla Dag.

„Cheedo? Toast?" Capable oslovila zbylé dvě kamarádky, ale ty mlčky zavrtěly hlavou.

Bolelo to. Nepočítala s tím, že ji její nejbližší v tom nechají samotnou. Stejně tak profesorky její prosbu zamítly. Vlčák si prý nic jiného než smrt nezaslouží. Ale Capable to udělá - prolomí štíty Australské školy čar a kouzel a zachrání ho. Navíc ještě tu je jedna osoba, kterou nepožádala o pomoc.

Zbývá ještě Max.

Šebestová vrazila do sloupu a Mach se jí smál a ona na to, že za to nemůže, že ten běžec měl takovej bicák, že se po něm otočila a bum. Mach říká, nic jsi nemohla vidět, leda tak periferně a vůbec, já bych mohl mít taky takovej a Šebestová na to, tak se ukaž a Mach povídá do sluchátka, haló, můžu mít stejnej bicák? Ozve se ale jistě a Mach má bicáka a teď se směje zase Šebestová, Machu, to je jen takovej bicáček a dej ho radši pryč, tobě to sluší i bez něj, a Mach vytřeští oči, cože?

Jane se viděla s Ruby po delší době a rozhodly se vypravit na bylinky. Ruby totiž měla podrážděný žaludek a poblíž Vrbového jezírka rostl pelyněk, který by jí mohl pomoci.

„Škoda, že jsi včera nebyla na večírku, bylo to božské! Všichni chlapci se mnou chtěli tancovat, představ si to!" švitořila vesele Ruby, třebaže vyprávění bylo přerušované kašlem.

„Ruby, opravdu je to jen žaludek?" zajímala se Jane.

Kamarádka nevypadala vůbec dobře. Samosebou byla pořád krasavice, ale přeci jen o dost zhubla.

„Ale samozřejmě, co jiného by to bylo?"

Jane přikývla. Přesto si pomyslela, že tady bude i pelyněk krátký. Souchotiny poznala.

„Jé, ahoj! Tebe jsem neviděla kolik, pět let? Teda nejdřív jsem tě nemohla ani poznat, dost jsi přibrala. Nebo nejsi náhodou těhotná? Ne? A proč nejsi? Nechci jako nic říkat, ale nemládneš, že jo. A proč nemáš dítě, chlap nechce? Jé, promiň, to jsem nevěděla, že nemáš chlapa. V tvým věku jsme už všechny vdaný, no. A jaktože ho nemáš, taková hezká ženská, doufám, že nejsi nějaká ta feministka. Nebo nejsi náhodou lesba, hahaha! Ne, ale fakt by sis měla někoho najít, co kdyby se ti doma něco rozbilo? Hej, co to hledáš v tašce? To je brokovnice? Ježišmarjá, nestřílej!"

Dvojice se setkala na baru. On pohledný mladý muž s brýlemi, ona starší elegantní dáma. Po několika drincích zamířili do blízkého hodinového hotelu. Tam zábrany spadly a stejně tak z nich spadlo jejich oblečení.

„Pojď ke mně, Harry," šeptala.

„Nic nechci víc, Minervo," odpověděl.

Přibližoval se k ní, ale pak se zarazil.

„Blbě jsi to vypočítala. Říkalas, že máme ještě půl hodinu!"

„Cože?"

„Proměňuješ se!"

Naštvaně slézal z postele.

„Minerva" se dotkla svého obličeje a cítila, jak se její rysy vrací do původní podoby.

Mnoholičný lektvar sice naplňoval jejich fantazie, ale byl zrádný. Protože když vyprchal, nezbylo jim vůbec nic.

Hedwig byla sebevědomá sedmnáctiletá dívka, ale přece jen ji zarazilo, když jí pan Gustav nakázal, ať se svlékne.

„Nečetla jste libreto? Musela jste vědět, Fräulein, že je tam scéna v rybníku."

„Ano, ale myslela jsem…"

„Že budete mít spodničku? Copak se, milá zlatá, koupete oblečená?"

„Ale nemůžete mě přece natočit nahou!"

„Když ne vás, tak nějakou jinou pěknou herečku. Není čeho se bát, toto je umělecký film. Vaše nahota je důležitá ze symbolického hlediska. O ňadra nejde."

Rozhodla se mu věřit. Bude to pár vteřin v celém snímku. A až bude slavnou hvězdou, nikdo si na její nahotu ani nevzpomene.

Ležela na zemi, krev okolo ní malovala kola. Spadla z velké výšky, nedýchala.
Začaly se k ní přibližovat postavy, sklánět se a něco si šeptat.

„Hysterka. Nepřenesla se přes rozchod."

Další postava k tomu měla také co dodat: „Rozchod? Vždyť s ním nechodila, nikdy jí nic nesliboval. Co si po těch letech myslela?"

„Stejně to udělala naschvál."

„A kdo to má uklízet? To nemyslela na lidi okolo?"

„Vždycky byla hrozně sobecká."

Postav bylo více a více.

„Pořád jen všem říkala, jak je nešťastná, ale aby s tím sama něco udělala to ne."

„A proč jí ale nikdo nepomohl?"

„Neřekla si."

Nebyl krásný. Zrcadlo mu jen ukazovalo to cizí ošklivé tělo. Nenávidí sebe a své jméno.
-
Nebyla krásná. Nebyla božská. Už ale konečně věděla, kdo vlastně je.
-
Elektra Abundence je krásná, Elektra je božská. Šaty, tělo, tvář, šperky, vogue a pózovat. Když byla oblečená, tak jí nikdo nemohl konkurovat. Svou nahotu v zrcadle ale pořád nenáviděla. Prsa jsou úžasná, prsa jsou božská, ale pohled vždy chtě nechtě sklouzne pod pás. Některé věci je tak obtížné schovat.
-
Elektra Abundance je krásná, Elektra je božská. Oblečená či nahá, je dokonalá sebevědomá žena. Bez některých věcí se konečně cítí kompletní. Zrcadlo je jejím přítelem.

Byl to ten nejkrásnější víkend, jaký si Harry s Dracem pamatovali. Počasí bylo nádherné, a tak spoustu času strávili létáním. Udělali si piknik na břehu jezera. A hlavně se hodně smáli. Hodně se dotýkali.

Uteklo to příliš rychle a najednou byl nedělní večer. Ještě několik polibků, společná sprcha, a pak dalších pár hodin v posteli.
Udýchaní, unavení, šťastní.

Draco podával Harrymu hůlku: „Musíš to udělat. Mně i tobě.“

„Já vím. Kéž by to mohlo být jinak,“ povzdychl si.

„Bude to tak lepší.“

Harry se mu ještě chvilku jen díval do očí, a pak přikývl. Naposledy se k sobě přitiskli.

„Obliviate.“

Alice se těšila na klidný večer. V pokoji nechala svítit jen stolní lampičku, nachystala si pěkný film a otevřela láhev vína. Rozhodla se taky udělat něco k večeři.
Vyrušilo ji zvonění telefonu.
„Ahoj Alice.“
Hlas šeptal a byl podivně nakřáplý, nepoznávala ho.
„Kdo volá?"
„Zahrajeme si hru. Co se stane ženám, které v sérii Vřískot v noci telefonují?"
„Tohle je nějakej vtip? Já na horory nekoukám."
„Tvoje chyba, Alice."

Zrovna odbíjela desátá hodina, když dorazila na byt Aliciina spolubydlící. Jídlo bylo spálené, lampa svítila, ale Alice nebyla nikde. Jen na zemi byl velký flek, který vypadal až příliš podobný krvi.

Tohle tělíčko je volné! Hvězdný pár Popelka (20) a princ se rozvádí! Neuvěříte, co nám Popelka řekla!
Nádherná blondýnka s přírodním poprsím, která ulovila Prince teprve před rokem, vyplnila žádost o rozvod! A je o ni už teď pořádná tlačenka, tak spěchejte do fronty! Z Popelčina blízkého zdroje víme, že tento týden byla nakupovat koberce s Aladinem. Tohle určitě Jasmínu nepotěší! Aladin není sám, kdo by rád, aby mu Popelka vyleštila lampu. Hans je po rozchodu s princeznou Annou volný a nedávno se nechal slyšet, že ho stejně víc rajcují blondýny.
Požádali jsme Popelku o vyjádření a řekla: „Bez komentáře."

Samantha byla osamělá – tedy než potkala Viktora. Byl zábavný a tak milý. Jejich vztah začal jako přátelství, ale postupně se překlopil do vztahu milostného.
Jenže pak se objevil záhadný Samuel, který byl tak hrozně naštvaný a problémový. Z nepřátelství se stal vášnivý vztah.
A teď stojí mezi hodným mužem a drsným chlapem. Jenže jak si zvolit, když je miluje oba?
„Dlouho jsem přemýšlela… A vybrala jsem si nás tři.“
Samantha byla tak jedinečná, že na to Viktor se Samuelem po počátečním šoku přistoupili.
Kráčeli tedy v ruku v ruce ve trojici. A pokud neumřeli, žijí a kráčí spolu tak dodnes.