Moje články

fandom: Glee
poznámka: dnes nic lepšího nevymyslím... ale pěkné Velikonoce přeji
Že někdo obdržel od Karofskyho „dárek“ v podobě ledové tříště v obličeji jste poznali jednoduše. Po čuchu. Na záchodě jste si sice mohli umýt obličej, vybrat kousky z vlasů, vyprat si tričko a tvářit se spokojeně... Jenže ten sladký smrad jste ze sebe nedostali. To chtělo pořádnou sprchu. Ale když někdo nedělá sport a běží do sprch, tak je vždycky trochu podezřelý. Navíc jste taky měli šanci, že tam na vás budou čekat fotbalisti... A že tentokrát použijí borůvkovou, to ta je nejhorší.
Mohli vám ubližovat donekonečna, ale stejně to stálo za to. Za ten pocit, že jste ve sboru.

Draco byl pyšný na svůj vzhled, na obdiv spolužáků, na své bohatství. Pýcha ho definovala.
Rád si dopřával dobré jídlo a pití. Obžerství se nebránil
Nikdy se nedělil. Zabini měl hlouběji do kapsy, ale Draco mu nepůjčil ani srpec. Lakota mu byla vlastní.
Přesto záviděl Harrymu Potterovi. Slávu i přátele. Závist ho poháněla. Hněv ho požíral.
Každý týden si vodil do věže jinou holku. Druhý den se jí smál do očí. Chtíč byla jeho přirozenost.
Dokázal celý den ležet. Spolužáci mu psali úkoly a řešili veškeré problémy. Lenost byla určující.
Všechno řečené samozřejmě jen předstíral. Přetvářka byla smyslem jeho života.

téma: Ples příšer
fandom: na konci
Jaruška opatrně nesla svou širokou růžovou sukni a v předsálí si vyměnila bagančata za střevíčky. Vypadala jako princezna, zvlášť se všemi těmi růžičkami a třpytkami. Co na tom, že se šourala a hrbila.
„Jů, to jsou super šaty!“ usmívaly se spolužačky, ale za rohem na sebe mrkly. Ony mají sukně nadýchanější a lesklejší než Jaruška přeci!
Měly se rozdávat šerpy, když v tom... Zazněl hromový hlas.
„Promlouvám k vám z Módního pekla. Za svou neznalost na vás sesílám bandu gremlinů, aby vás sežrala! Tak nebudete kazit vkus všem ostatním!“
Ze všech koutů sálů se začaly sbíhat zelené příšerky. Začaly Jaruškou.
fandom: crossover Gremlins a Módní peklo
poznámka: já před čtyřmi lety sice dortová nebyla, ale stejně to je kopání do vlastních řad :)

fandom: historie (listopad 1944, Brno)
poznámka: konkrétní příběh vymyšlen, ale příběh kina by měl sedět
Chvilku jsme se procházeli a já si uvědomovala, jak je pěkné mít mládence. Tedy pokud to byl skutečně můj mládenec. Styděla jsem se zeptat.
Původně jsme měli jít do města na nějakou německou revuální komedii, ale nakonec jsme procházku prodloužili a zašli raději do Astry na Východ slunce. Bylo to jistě krásné, ale už si to nepamatuji. Ale vzpomínám si na to, že mě můj milý při odchodu políbil na tvář a já se za ním dlouho dívala.
Druhý den byly nálety, z kina zbyly jen trosky a více se tam nikdy nic nehrálo.
Mého mládence jsem také už nespatřila.

Fandom: Dragon Age
Poznámka: V Brně je dneska na ulicích čtení Bible! To se vám to krásně sešlo. :)
Teyrna Eleanor Cousland sledovala, jak dcera mizí v tajném východu. Eleanor se bála, že se Marion neprovdá, ale to by nakonec byla ještě přijatelná varianta. Teď ji čekal mnohem horší život. Mizí se Šedým strážcem vybojovat si své místo. Ale je silná, zvládne to.
Jen pro Eleanor a jejího muže Bryce Couslanda tady cesta končí.
Všude bylo tolik krve... A ještě přibude... Slyšela křik, jak se muži arla Howea přibližovali. Tříštění měčů, pláč a zpěv vítězů. Hrad byl dobyt.
„Stvořitel nás možná opustil, ale já tebe neopustím,“ řekla Eleanor, pozvedla meč a přichystala se čelit všemu co čeká za dveřmi.

DMD jsem objevila loni reklamou už-nevím-koho na livejournalu, ale napsala jsem toho málo. Letos jsem to vzala poctivěji. Nedaří se mi každý den, takže jen závidím ostatním, kteří napsali zatím všechna drabble a napsali je výborně! Nestíhám všechno číst a psát komentáře, ale snad bude čas se k tomu vrátit.

Dokončuji bakalářku o slashi, protože ten pro mě byl důležitý. Strašně moc jsem ho přečetla a něco napsala. Ke čtení a psaní se teď vracím minimálně. Jako spisovatelka vždycky budu průměrná a už mi to ani nevadí, toužím se prosazovat jinak.

Studuji filmovou teorii, mám ráda kavárny, Berlín a kočky.

fandom: Zde jsou lvi (1958, Československo, http://www.csfd.cz/film/5384-zde-jsou-lvi/)
poznámka: rychlovka
„Alexandře? Jak se cítíš?“
Bolelo ho celé tělo a slyšel ženský hlas.
„To jsem já, Vilma.“
Podíval se pořádně na tmavovlasou ženu, ale necítil nic. Kdo je to? A… kdo je on?
Okolo něj bílé stěny, bílé prostěradlo a nevěděl.
Co se stalo?
Co je to? Divný pocit.
Prý nehoda na motorce. Něco o dělnících. Zavalený důl. Vilma pláče.
„Vy jste moje žena?“ zeptal se.
Zasmála se.
„Štěrbo, kdybych byla tvoje žena, tak tady neležíš. Hlupáku jeden.“
Nerozuměl tomu.
Pro Alexandra Štěrbu byla minulost peklem a teď si na to už nepamatoval. Budoucnost, přítomnost, minulost. Tma. Neprobádané území. Raději nevstupovat.

fandom: Správná pětka (Enid Blytonová)
Georgina seděla a nepřítomně zírala do krbu. Občas se natáhla a napila z láhve ginu.
Tim Druhý se najednou rozštěkal. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, že někdo buší na dveře.
„Kdo je tam?“
„George? Otevři prosím, to jsme my, Dick a Anna.“
Kdo?
I když ten hlas jí byl povědomý. No ano! Dick a Anna!
Otevřela dveře a dívala se do dvou cizích tváří. Deset let je dlouhá doba.
Chvíli bylo ticho, a pak promluvil Dick: „Zase jsme se do něčeho připletli. A nebudeš nám věřit, ale všechny stopy vedou na Kirrinský ostrov. Takže... jsi připravena na další dobrodružství?“

fandom: Buffy, přemožitelka upírů
poznámka: psaní strašidelných věcí mi fakt nejde
Zabila jsi mě, Willow.
Nemohla mluvit, nemohla dýchat. Tara je tady. Tara je tady a zvedá proti ní zakrvácené ruce.
Co jsi mi to provedla?
„To jsem nebyla já, to ti udělal Warren,“ konečně se jí podařilo promluvit.
Tara se jen usmívala. Willow se podívala na své ruce a viděla v nich pistoli.
„Tak to nebylo! Tohle není, není... to tak...“
Zabila jsi mě. Pořád mě zabíjíš, Willow. Proč nedokážeš přestat, bolí to!
„To není pravda!“ zakřičela a stiskla kohoutek.
Kulka proletěla Tařinou košilí přesně v místě, kde zela krvavá díra.
Tara stála bez hnutí.
Na hrobě mi rostou sedmikrásky. Sedmikrásky jsou slzy, věděla jsi to?
„Nech mě být! Ty nejsi Tara. Tara by mi nikdy neublížila.“
Willow by mi taky neublížila. A podívej...
Okolo Tary se rozlévala kaluž krve, bylo jí stále víc, krvavé jezero se dotýkalo chodidel Willow a bylo horké.
Už na hřbitov nechodíš. Máš strach.
Tentokrát zasyčela.
Na hrobě mi rostou sedmikrásky.
„Ty nejsi Tara.“
Dívka se usmála a najednou to byla zase ona. Tak krásná, tak její. Willow ji musela obejmout. Hnijící tkáň se jí rozpadala pod rukama.
----------
Willow se probudila s pláčem, jako ostatně každou noc. Nikdy si neměla zahrávat s démonem snů.

Peter moc dlouho po své křečici netruchlil. Včera ji s rodiči zakopali v lese, pobrečel si a dneska už si vesele plácal z písku bábovičky.
Najednou ucítil podivný zápach.
„Princezno?“
Jeho křeček tam seděl na bobku, mával tlapičkama a koukal na něj. A taky smrděl.
Peterovi byly teprve čtyři roky, takže mrtvou křečici neřešil, vzal ji do rukou a hned ji odnesl do koupelny, kde ji pečlivě umyl v umyvadle. Křeček prskal, kousal a po umytí kupodivu pořád smrděl.
A bábovičky čekaly.
Dal Princeznu do klece ke křeččí rodince a vesele odběhl pryč. Neslyšel zoufalý nářek Královny, Krále a Prince.
téma: Nemrtvá princezna
fandom: Řbitov zviřátek

fandom: Star Wars KOTOR II
Atton Rand byl uvězněn v těžebním zařízení na Peragusu. Docela otrava. Hlavně když slyšíte zvuky tříštícího se skla, křik, a pak už jen ticho. Něco se stalo s droidy.
Doprdele.
Nic dobrého.
Atton věděl, že všichni jsou mrtví. Teda všichni lidi. Což znamená, že tu bude uvězněný napořád, umře žízní a hladem.
Najednou uviděl pohybující se stín, ze kterého se vyklubala holka. Nahá. Teda skoro.
Otevřela dveře a mířila mu do obličeje zbraní. No, mohlo být hůř. Mohl to být chlap.
„Hej! To je nějakej novej druh mučení, posílat mi sem polonahý krásky s velkou pistolí?“
A tak poznal Vypovězenou.

fandom: hollywoodský multifandom
Občas kvůli štěstí musíte riskovat, zabíjet a lhát. I když jste jen pojišťovák.
Občas kvůli svému štěstí seberete štěstí někomu jinému. Protože všechno by to mělo být o vás (o Evě).
Občas kvůli štěstí musíte přežít dva leopardy a z nich jenom jednoho domestikovaného.
Občas kvůli štěstí musíte zastavit promítačku a srovnat postavy na plátně.
Občas se kvůli štěstí musíte vzdát své kouzelné moci. A siamské kočky Pyewacketa.
Občas se kvůli štěstí musíte zúčastnit rakouské pěvecké soutěže a taky ji vyhrát.
Občas si kvůli štěstí musíte mezi postele pověsit prostěradlo.
Občas vás štěstí stojí jen peníze za lístek do kina.
filmy: Pojistka smrti; Vše o Evě; Leopardí žena; Hellzapoppin; Bell, Book and Candle; Za zvuků hudby; Stalo se jedné noci

Kirkwall má mnoho věží, ale někteří lidé jsou zrozeni pro pobyt pod povrchem. Špína, smrad, krysy, otrokáři na každém rohu.
Já k těm lidem nepatřila.
Ostatní obyvatelé se za mnou otáčeli s obdivem v očích. Ale věděla jsem, že jakmile zajdu za roh, tak začnou mít řeči. Že prý spím s elfím otrokem. Že se bavím s renegátem. Že zabíjím mágy ve jménu Meredith, ale že krvavá čarodějka mi dělá společnost.
Že možná, přestože jsem Šampión, bych měla být s lúzou někde ukryta.
Kirkwall. Město bohatsví, město bídy. Čarodějové, templáři a jedna zmatená Hawke. V Hightownu jsou věže tak blízko.

poznámka: já nikoho vraždit nebudu!
První věta, kterou jí Britanny řekla, bylo, že voní jako mandle a že by ji nejraději snědla. Nebyla to ovšem žádná hloupá balící fráze. Santana ten den použila mandlový šampón a Britanny prostě byla přímočará a nehledala za tím nic jiného.
Po těch třech letech Britanny pořád nerozuměla a naopak Santana věděla až příliš. Jenže když někomu zazpíváte Stevie Nicks, tak se všechno změní. Britanny byla pořád přímočará a když mluvila o tom, že miluje Artieho a že chce být s ním, Santana jí neměla důvod nevěřit.
Mandlová příchuť zhořkla.
Včera ji Karofsky polil ledovou tříští a zakřičel slovo lesba.

poznámka: já už jsem se soufflé naučila! Jo a je tam několik vulgarismů, tak bacha na oči.
„Hej ty! Pojď sem! Co to má kurva být?“
Gordon Ramsay je bůh. A jako bůh má právo vyžadovat, aby každé jídlo bylo ekvivalentem božského nektaru a božské ambrózie. Ale nežije někde na Olympu, takže realita je trochu jiná.
Podívám se na podivně rozteklou placku.
„Ehm. Soufflé?“
„Soufflé? Tahle sračka, že má být soufflé? Pojďte všichni sem! Tohle má bejt soufflé!“
Jedenáct lidí nadšeně přiběhne. Jsou rádi, že nejsou na mém místě.
„Promiňte, pane.“
„Každou vteřinu se vzdaluješ tomu, že budeš někdy dobrej kuchař, Heather. Je ti to jasný?“
„Ano, pane!“
„Tak jdi a udělej nový zasraný soufflé!“
„Ano, pane!“

Rozhodla se, že zhubne. O panu Arnoldovi bylo známo, že má rád štíhlá děvčata a ona jaksi... No, vychrtlina nebyla. Violeta se jí to snažila vymluvit, ale nepodařilo se. Začala se vyhýbat dortíčkům. Omezila alkohol. A cvičila. Trvalo to týden, měsíc. Ale nic. Tak přestala jíst úplně a každý den několik hodin běhala. Nic.
„Drahoušku, víš no... Nemůže to být tím, že jsi jenom namalovaná?“
„To nic neznamená. Už nechci, aby mi říkali... no, však ty víš.“
„Ach drahá,“ Violeta zavrtěla hlavou.
Nebelvírští studenti spali dnes na chodbě. Buclatá dáma se opět nevrátila do obrazu, protože běhala po imaginárních kopcích.

S Karofskym to bylo stále horší a horší. Kurt už ani nezapíral, že ho to neustálé ponižování dohání k slzám. Zeptal se kluků ve sboru, jestli taky někdy brečí. Obdržel jen několik zavrtění hlavou.
Puck nedodal, že občas myslí na malou Beth.
Finn stále viděl Rachel.
Sam si vzpomněl na svého nemocného psa.
Artie na problémy se španělštinou.
Mike se díval s Tinou na Titanic a skrýval slzy v jejich vlasech.
Kurtovi jejich mlčení nepomohlo. Potřeboval jen trochu důvěry od svých přátel. Možná se měl zeptat spíše Karofskyho, protože ten jediný by mu řekl pravdu. David Karofsky totiž nikdy nebrečel.

poznámka: není pitva jako pitva
„Slečno, nevím co jste si myslela, ale tohle vám prostě nemůžeme vzít. Už jen ten název nedává smysl, ale nakonec je nejlepší z celé té práce. Co jste to myslela tou teorií? Vždyť vy se vymezujete proti něčemu, co jste vůbec nepochopila!“
„Eeee.“
„Skutečně jste nás zklamala, že zrovny vy napíšete něco takového, nikdo nečekal.“
„Ehm ehm.“
„S tím výzkumem jste se moc nenadřela, že? A co má být ta poslední část?“
„No já...“
„Ten závěr je zase až příliš obskurní, nemyslíte? No... co s vámi?“
Oponent si odpovídat nemusel. Bylo mi jasné, že obhajoba diplomové práce neproběhla zrovna nejlépe.