Moje články

Dítě je nevinné. Netuší, co se stalo se světem. Hraje si, pomáhá rodině, chodí do školy. Teprve později mu začíná vše docházet. Třeba to, jak je obtížné sehnat jídlo. A že lidé za život platí až příliš mnoho.
Cena za dospívání je vysoká.
Každý rok se totiž může stát, že vám bude hrozit trýznivá smrt. A také bolest pro vaše blízké, protože ji budou sledovat.
Cena za dospívání je taková, že můžete kdykoli zemřít.
Ale pokud se tak nestane… Přijde cena za dospělost. Protože pokud žijete, tak jste přihlíželi smrti svých vrstevníků. A čeká vás nekonečný strach o vaše děti.

To, že si Alistair začal s Dannym, bylo vlastně to nejlepší, co se mohlo stát. Zdiskreditovat chudého mladíka, v jehož minulosti se prolíná braní drog s extrémními sexuálními vztahy a problematickou rodinou? Skutečně dětská hra.
Možná je až příliš snadné, dostat někoho takového na dno. Stačilo by daleko méně, než obvinění z vraždy.
Jenže tentokrát se přepočítali. Danny neměl rodokmen, peníze ani moc. Jenže byl zamilovaný a umíněný, což je dokonalá kombinace - obzvlášť, když už nemáte co ztratit, protože o vše jste již přišli.
Taková umíněnost může vést k tomu, že pomstít smrt se stane smyslem života. Tajným službám navzdory.

Kamarádka jí poslala balíček a na poznámce stálo: „Tenhle gin ti udělá fakt radost.“ Plus smajlík.
Sára čekala Beefeater nebo Bombay či alespoň borovičku, ale místo toho se jí dostalo podivně umouněné lampy. Pustila se samosebou do jejího leštění, co taky jiného se špinavou lampou.
Nejdříve jí obestoupil kouř, pak podivná hudba.
Holohlavý muž otvíral ústa, ale Sára ho předběhla: „Chci byt. Velký. Taky sexy manžela. A psa, ideálně labradora.“
Muž se usmál: „Mr. Proper je vám k službám, podejte mi hadříček a můžeme spolu uklidit byt.“
„A co moje přání?“
„Snem každé ženy je jen mít dům zářící čistotou!“

Aby se Harry stal zvěromágem, musel si vybrat zvíře. Nakonec volba padla na drobnou šelmu, skvělá kombinace nebezpečnosti a nenápadnosti. Proces přeměny bude náročný, ale věřil, že se mu to jednoho dne podaří.
*
Hermiona vběhla do restaurace na poslední chvíli a vyrazila kuchařovi korýše z rukou. Mávnutí hůlkou a místo tvora stál v kuchyni opět Harry.
„Co se stalo?“
„Nezvládl jsem se proměnit zpátky.“
„Ale proč langusta?“ nechápala.
„Přeřekl jsem se. A teď smrdím jako ryba.“
„Korýš není ryba, Harry. A upřímně buď rád, že z tebe není polévka.“
Harry byl rád. A už si nikdy nesplete langustu a mangustu.

Furiosa si pamatovala dobu, kdy byla Australská škola čar a kouzel plná zeleně. Tenkrát byla malá holka, mohlo to být snad i dvacet let zpátky. Nikdy by ji nenapadlo, že se vrátí zpátky jako učitelka obrany proti černé magii. Jenže Strážkyně ji potřebovala. Nejen s Citadelou se dělo něco špatného, zlo přišlo i na poslední bezpečné místo.
Furiosa byla sice unavená bojovat, ale nepřestane, dokud Nadsmrťas Joe nebude i se svými Vlčáky poražen. Vzal jí rodinu, vzal jí zeleň, ale nevezme jí místo, které dříve nazývala domovem. Ve škole je něco zkaženého a ona udělá všechno proto, aby to napravila.

„Takhle to nejde, děcka, někdo musí z kola ven, jinak se nerozjedete.“
Mladší děti začaly natahovat, ty starší naopak nadávat. Vždyť si přece tuhle jízdu na ruském kole zaplatily! Ať si vystoupí někdo jiný.
„Kdo tam vlezl jako poslední?“
Nikdo se samozřejmě nehlásí.
„Ať vystoupí ten tlusťoch!“ ukázala jedna holčička.
„Já nejsem tlustej!“ bránil se oslovený.
Kolotočář to nechápal, protože dětí na atrakci nebylo příliš, některá sedadla byla dokonce volná. A nikdo nebyl příliš tlustý nebo velký. Tak jak je možné, že se prostě nerozjedou?
Kristýnka ani nedutala a jen se dívala na svého neviditelného sloního kamaráda. Tohle trošku neodhadli.

Bruce Wayne byl překvapen, když se doslechl o zmizení Supermana. S děsem pozoroval, jak se celý svět začíná více podobat Gothamu. Navíc… chyběl mu přítel.
Poslouchal bohatou smetánku a zaslechl šepot o muži z oceli, který žije daleko na východě.
Muž z oceli. Ten je jen jeden.
Znovu si nasadil ten prokletý oblek. Cestoval.
Pátrání ho zavedlo až do velké budovy, kde stála mohutná postava.
Oslovil stín: „Clarku?“
„что это?“
Hlas byl cizí, stejně tak cizí byla zamračená tvář.
Batman opět zmizel ve stínech.
Supermana tenkrát nenašel.
Teprve později se dozvěděl, že v Moskvě měli v tu dobu vlastního muže z oceli.

Cink. Přešel k dalšímu stolu a usadil se, setkání s cizincem začalo.
Respektive mělo začít, ale ten pohled byl až příliš známý.
Přečetl si jmenovku.
„Ahoj, Neale.“
„Co tady děláš?“
„Přišel jsem se seznámit. Samozřejmě ne s tebou, to je politováníhodný omyl. Každopádně, Neale, když už jsme tady, řekni mi něco o sobě.“
„Proč bych to dělal?“
„Protože máme před sebou pět minut konverzace?“
„Dobře. Studuju univerzitu, stačí?“
„Ty?“
„Proč se musíš chovat jako kretén?“
„Možná protože mě i po těch letech pořád stalkuješ?"
Neal se zvedl.
„Pottere, počkej!“
„Ani náhodou, Malfoyi.“
Odešel ve chvíli, kdy se ozvalo další cinknutí.

Všichni říkali: „Skutečnost a film jsou rozdílné věci.“ A přesto chtěli, aby film byl tak blízko realitě, jak jen to bylo možné. Realismus filmu je hoden obdivu, na tom se shodli Francouz i Němec.
Řím v celé své poválečné podobě, rozbořené ulice, špinavá těla. A hlavně náhoda symbolizovaná ukradeným kolem. Protože opravdový život není sestaven, ale tvořen náhodami, což by film měl respektovat. A i jedno odcizené kolo vede k dalším peripetiím. K dalším náhodám.
Momentky, grotesky, pohlední italští chlapci zírající do kamery (jak od Pasoliniho). Neorealistická náhoda vzdálená skutečnosti. Ale kdo by toužil po skutečnosti?
Když má přece film.

Paní Muirová – Lucy – byla zvláštní žena. Odvážná, silná a přesto tak půvabná. On diktoval své námořnické historky a ona pilně zapisovala. On byl totiž už mrtvý. Lépe řečeno duch.
Paní Muirovou – Lucy – naprosto miloval. A co hůře – ona milovala jeho.
Nakonec mu zbyla jen jediná možnost. Paní Muirová na něj musí zapomenout a žít opravdový plnohodnotný život. Naštěstí to – jakožto duch – mohl zařídit.
Lucy. Zdál se ti sen. Ale tu knihu jsi napsala jen ty sama.
Ve spaní se zachvěla. Zapomněla.
On zapomenout nemohl. Jenže paní Muirová musí žít mezi živými.
Věděl, že jednou – za spoustu let – zase budou spolu.

Občas zlobil.
Dívenku poslali na vyšetření, nejdříve musela čekat ve frontě, pak jí dali na hlavu čepici, připojili k přístroji a řekli „nehýbat se!“ Holčička se bála, ale věděla, že se nesmí pohnout. Přesto se občas neubránila zachvění.
Doktoři pak koukali do papírů a nerozuměli tomu. Bavili se s jejími rodiči, ale jí nikdo nic neřekl.
Tak holčičku poslali na magnetickou rezonanci. Tunel byl úzký a tmavý a všude okolo ní byl nesnesitelný hluk. Slzy jí stékaly po tvářích a přála si, ať už to skončí.
Doktoři se s rodiči tentokrát bavili šeptem. Jí nikdo nic neřekl.
Pak fungovat přestal.

„Nenávidím geometrii. Ach, Gilberte, nemohli bychom se učit raději angličtinu?“ Anna vypadala takřka zoufale.
„Pokud chceš v Redmondu zářit, musíš ovládat i Pythagorovu větu.“
„Tak Pythagorovu větu zrovna umím, to spíš ty ostatní věci mi dělají starosti. Není fér, že u angličtiny se nemusím zdaleka tak snažit. Jenže moje hlava není dělaná na geometrii, mozek mi to nepobírá. Na rozdíl od tebe. Ale odpustím ti, že jsi lepší než já v geometrii. Ale kdyby byl v geometrii lepší takový Karel Sloane,“ povzdychla si.
Sluneční paprsky se odrážely v Anniných vlasech a Gilbertovi Blytheovi v tu chvíli na geometrii vůbec nezáleželo.

„Tady máš kafe,“ tmavovláska před ní postavila hrnek.
Naděje – už zcela oblečená – konečně promluvila: „Co se včera stalo?“
„Ajaj, máš okno?“
„Nepamatuju se ani na tvoje jméno.“
„Bylo to pěkný, pobavily jsme se,“ usmála se tmavovláska.
„Ale já... já nejsem...“
„A byla jsi pěkně aktivní a šikovná. Dala sis moje nohy na ramena,“ dívala se jí do očí.
Nohy na ramena? A co by s nimi dělala? Nerozuměla.
Tak mlčela.
Tmavovláska se zasmála: „Moc toho nenamluvíš, že? Ale jazyk naštěstí máš.“
A Naděje porozuměla.
Zrudla. Nejvyšší čas k odchodu – nebo útěku.
Za sebou slyšela dívku křičet: „A jmenuji se Věra!“

Na scénu přichází Mach s Šebestovou.
MACH (mluví do sluchátka): Haló, haló, my bychom rádi, aby lidi vůbec nelhali.
ŠEBESTOVÁ (vezme sluchátko): A aby tu pravdu do světa zpívali!
Mach s Šebestovou pokračují v cestě, vejdou do třídy s nápisem 9B, zvonek zvoní, hodina začíná.
SOUDRUŽKA UČITELKA (zpívá):
K tabuli pojď,
ó tak pojď,
k tabuli pojď a hned, Pažout!
A řekni nám všem,
jakého rodu je takový bloud.
Pažout mlčí.
ŽÁCI: Pažout! Pažout! Pažout! Nikdy nic neumí Pažout!
SOUDRUŽKA:
Co to má být?
Co to má být?
Tak řekni nám, co s tebou jééé?
SBOR: Pažout! Pažout! Pažout! Nikdy nic neumí Pažout!
PAŽOUT:
Mám v srdci trápení,
chci se zbavit trápení.
Být jen tak a s kým chci být,
bez trápení... ne už skryt.
HORÁČEK (vstane a přidává se k písni):
Taky mám v srdci trápení,
jednou se zbavím trápení.
Budeme spolu a budem žít,
budeme zpívat a budem snít.
A hlavně žít.
PAŽOUT:
Né už skryt!
ŠEBESTOVÁ (falešně zpívá):
Machu, Machu, bláznivý Machu!
No hrůza, Machu!
MACH do sluchátka:
Haló, prosím,
prosíme ať to skončí!
SLUCHÁTKO roztančí se a zpívá:
Co jste chtěli, tak to máte,
co s tím teďka naděláte?
Žáci se přidávají ke zpěvu a tančí.

Agent mu poslal třináct scénářů, prý samé skvělé věci.
Herec toužil po roli v Avengers nebo v nových Star Wars, ale nic takového na stole neměl. Místo toho to byly samé neznámé názvy. Často špatně napsané. Navíc dvanáct scénářů, které už přečetl, mělo jednu věc společnou – jeho postava vždy zemřela.
To ustavičné umírání ho už nudilo. A deprimovalo. Kolikrát to ještě zvládne zahrát tak, aby rozplakal publikum?
Tak snad alespoň ten třináctý text bude lepší. Je to k nějakému seriálu, takže tam by mu ten život mohli dopřát, ne?
Sean Bean se pohodlně usadil a otevřel scénář Hry o trůny.

Naděje chtěla dělat radost svým rodičům. Být tou správnou katolickou dcerou, na kterou by mohli být pyšní. A přesto - teď tu byla, v tom baru, pila jednoho panáka za druhým a snažila se zakrýt třes svých rukou.
Dnes ne. Dnes se bude jen dívat. Nebude zase chybovat.
Probudila se následující den, bolela ji hlava a nemohla si vzpomenout, co přesně se v baru odehrálo. Věděla jen, že tahle postel rozhodně není její a že nemá nic na sobě.
Pořád slyšela tu dunivou hudbu a cítila kouř.
Cítila kouř?
Na okraji postele seděla nahá tmavovláska, kouřila cigaretu a zkoumavě Naději pozorovala.

„Tady je moje studie, která popisuje podmínky, ve kterých žijí domácí skřítci a navrhuje nápady na jejich řešení. Za klíčové považuji, aby pro skřítky byl vytvořen vlastní souhrn práv a povinností a dostali se tak na úroveň skřetů a...“
Ředitel Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory si odkašlal: „To už je vaše třetí studie tento měsíc, slečno Grangerová, a znovu vám opakuji, že je potřeba zástupce z řad skřítků.“
„Skřítci žijí v představě, že tradice otrokářství je přirozená. Pokud jim nepomůžeme, nechají se zotročovat další staletí.“
„Vigilantibus iura, pokud skřítci něco chtějí, ať se postarají sami.“
Hermiona odešla s nepořízenou.

Ráda bych si myslela, že jsem reinkarnací spisovatelky. Případně že mám psaní alespoň v genech, ostatně můj prapředek Emilián psal poezii i prózu. Jenže pak do odborného článku cpu vtipy, naopak v popularizačním textu se mi objevuje diskurz a rekontextualizace . A místo beletrie vznikne recenze.
Motivaci tluče po hlavě i fakt, že psaní je podle nadřízených zřejmě koníček a za ten se přece neplatí. Všichni víme, že v kultuře i uklízečka pracuje z lásky k umění.
V příštím životě bych chtěla být prosím nejenom reinkarnací spisovatelky, ale zároveň i dcera multimilionáře. Abych konečně mohla psát a nebát se o peníze.

To jednou tak Horáček kouknul do lednice a říká, hele už tam zase nic není, co budeme dělat a Pažout na to, že zajdou za Machem a Machovou, u nich je dost jídla. Machovi je rádi viděl a oni na oplátku je, ale stejně Horáčka s Pažoutem nejvíc potěšila svíčková s osmi knedlíky. Já bych si ještě přidal, řekl Horáček, ale Mach se zatvářil všelijak. Co je, vždyť vám všechno nesníme, u vás vaří kouzelný sluchátko, řekl Pažout. Machová na to, Pažoute, to je sluchátko a ne vařečka, navíc svíčkovou umí nejlepší Mach, ale stejně si přidejte, on vaří rád.

„Něco nového o tom... Heisenbergovi?“ zeptal se ho Walt.
Zavrtěl hlavou: „Čekám až udělá chybu.“
„A myslíš, že se to stane? Ten muž uniká policii už jak dlouho? A očividně nejste jeho dopadení o moc blíž,“ Walt mu nezapomene připomenout.
„Každý dělá chyby. A tohohle hajzla dostanu.“
Hank byl Heisenbergem posedlý. Někdo po městě pobíhá ten nejlepší drogový kuchař v Albuquerque a Hanka štvalo, že za sebou pečlivě zakrývá všechny stopy.
Walt udělá vše proto, aby ho jeho švagr nikdy nechytil. Jednoho dne vařit přestane a modrá droga se stane jen vzpomínkou pro všechny závisláky. Ale Hank nebude tím důvodem.

Kurt třískl dveřmi od učebny. Samozřejmě že všechna sóla dostane Rachel. A pokud je třeba mužský hlas, bude zpívat Finn nebo Puck.
Chtěl odejít domů, ale zarazil ho zpěv linoucí se z posluchárny. Kdo tam teď může být?

I've loved, I've laughed and cried
Přiblízil se ke dveřím. Ať to zpíval kdokoli, byl opravdu dobrý. Navíc baryton. Kurtem projelo příjemné zamrazení. Kdyby tenhle neznámý zpíval sóla ve sboru, rozhodně by se nezlobil.
Konečně přišel k posluchárně a podíval se dovnitř.
Oh, no, oh, no, not me, I did it my way
V setmělé posluchárně osaměle stál a zpíval David Karofsky.

Do Ireniny skupinky na aerobic chodili jen dva muži. Jména neznala, a proto je překřtila na Tepláky a Legíny. Oběma se líbila.
Tepláky jí podal vodu, aby se pro ni nemusela shýbat. Legíny pochválil její výkon při sestavě. Tepláky řekl slečně vedle, aby tolik nemáchala rukama, že Ireně vyrazí oko. Legíny jí přinesl zapomenutý ručník.
Hodiny aerobicu si prostě zamilovala. Sport Irenu bavil a ještě si připadala žádoucí. Byla zvědavá, který z nich ji pozve na rande dřív.
Pak se to stalo... Jednoho dne dorazili na aerobic Tepláky a Legíny spolu a vedli se za ruce.
Irena něco asi nepochopila.

Jane by nemohla být štastnější, všechno vychází, tak jak si naplánovala. Brzo z ní bude učitelka. Její přítel je prostě božský, vůbec na ni netlačí, co se týče sexu, počká na ni až do svatby. S mámou je zábava a abuela... no, je svérázná, ale má ji přece jen ráda.
Perfektní život, po všech stránkách.
„Jste těhotná,“ oznámí jí doktor.
S mámou se rozesmějí, protože je to samozřejmě nesmysl. Její život je přece dokonalý a navíc je panna.
No.
Když vás omylem oplodní zmatená gynekoložka, tak panenství očividně vůbec nevadí.
Jane je naštěstí optimistka. Svůj perfektní život si vzít nenechá.

Harry pozoroval, jak se jeho syn snaží všemožně zapadnout a „být tím správným Potterem.“ Jenže Albus Severus, přestože se Harrymu nejvíce z dětí podobal, od něj nemohl být vzdálenejší.
Nebavil ho famfrpál. Nešla mu Obrana proti černé magii, naopak ho bavily Lekvary. Neměl rád velkou společnost a návštěvy Weasleyových protrpěl.
Říkal mu, že by se měl snažit být hlavně sám sebou a nehledět na očekávání ostatních.
To se stalo až když Albusovi bylo šestnáct. Zamiloval se do mladého Malfoye a rozhodl se bojovat proti všem předsudkům.
Tehdy se ukázala jeho nebelvírská nátura.
A Harry na něj nikdy nebyl tak hrdý.

Buffy kráčela do starého sklepa tentokrát sama. Stále existovaly věci, do kterých své přátele nechtěla zatahovat.
Světlo samozřejmě nefungovalo, ale na pohyb ve tmě byla dobře zvyklá a navíc tento sklep znala a rozhodně nebyl nic horšího než krypty na hřbitově a polorozpadlé chodby pod Sunnydale.
Ale bála se... Bála se, že se jí to nepodaří najít a že její dlouhé snažení bude zbytečné.
Přizpůsobila se tmě a začala rozeznávat jednotlivé obrysy. Procházela krabice...
„Kde to je?" zamumlala si pro sebe.
A pak se jí najednou ulevilo.
Ze špinavé krabice vytáhla svoje staré třpytivé střevíčky. Konečně našla boty na ples!

Evelyn vtiskla své družce do rukou psaníčko.
Zítra se bude opakovat včerejšek. Služebná ti nevypere kalhotky a bude potrestaná přímo v koupelně.
Cynthia přikývla.
Bylo by krásné mít normální vztah. Probouzet se spolu, snídat spolu, smát se a škádlit se.
Jenže místo toho si opět nasadí paruku a korzet a přinutí Evelyn čistit jí špinavé boty a prát spodní prádlo. Pořád dokola žije jeden den plný trestů a Cynthia je ta trestající.
Týrat, ponižovat, ubližovat - nechtěla nic z toho. Dělala to ale z čisté lásky.
Častokrát si přála, aby i ona mohla vykřiknout únikové slovo Pinastri a učinit všemu přítrž.

„Nenávidím tě," znovu oznámil Draco Harrymu.
„Jako každé Vánoce. Už by sis mohl pomalu zvyknout."
Společně vešli do kuchyně. Místností se rozléhalo "To nejlepší od Celestýny", Molly vařila a do toho si zpívala. Arthur měl na stole rozložené mudlovské noviny a o něčem nahlas debatoval s Hermionou, která na klíně houpala žvatlající dítě. Luis se pral s Fredem, Victoire honila Roxanu s dětskou hůlkou v ruce a kde byl zbytek rodiny, Draco raději nechtěl vědět. Vánoční návštěvy u Weasleyových byly zlo.
Harry se k němu zezadu přitočil: „Stejně si myslím, že to tajně miluješ."
I kdyby, nikdy by to nepřiznal.

Anna se převlékala do dresu, když za ní přišla její soupeřka.
„Potřebuju, abys nevyhrála."
„Cože?"
„Je jasné, že jsi za celou sezónu první, teď ti stačí druhé místo. Mně ne. Když tenhle závod doběhnu první, skončím celkově na druhém místě."
„Proč bych to dělala?" nechápala.
„Dám ti čtyři tisíce. Máma ti tolik peněz nedává, ne? Ty jí vyděláváš peníze a stejně chodíš oblíkaná ze sekáče."
Měla pravdu. Anna byla ze všech nejrychlejší. Máma ji trénovala a veškeré peníze schovávala na potom .
Čtyři tisíce byly lákavé.
Jenže zároveň hrozně ráda vítězila.
Zavrtěla hlavou a šla se připravit na start. Doběhla první.

„Fuj, Vernone, v zahradě je zase ta hnusná kočka! Zažeň ji!" křičela Petunie.
„Šššš," mávnul rukou a kočka způsobně odkráčela asi o dva metry dál.
Malý Dudley to pozoroval. Zatímco rodiče se o něčem dohadovali, kočku popadl a odběhl s ní do koupelny. Strčil ji do pračky, zavřel, pomačkal knoflíky a těšil se.
Zbytečně. Kočka se v bubnu otáčela, mračila a jinak byla potichu. Nechal projít několik programů, a pak zaraženě pračku otevřel.
Kočka byla mokrá, voněla aviváží, ale jinak jí nic nebylo. Jen se na něj ošklivě podívala a zasyčela něco, co se až podezřele připomínalo „toho budeš litovat."

David Šedovous měl hlad. Společně s Goliášem ulovili sice opici, ale pro oba byla příliš malá. Přednost získal samozřejmě Goliáš, který měl statut alfa samce.
Davida to ale nerozčilovalo - Goliáš byl jeho nejbližší přítel. Místo toho se oddělil od tlupy a šel na své oblíbené místo. U termitiště bylo naštěstí prázdno, což ocenil. Neměl náladu na samice a vřeštění mláďat.
Utrhl zuby stonek trávy, pečlivě ho očistil a strčil do hnízda. Chvilku v něm pohyboval a ven vytáhl stéblo obalené lahodným hmyzem. Celé ho olízl a dobrotu pořádně rozkousal a polkl. Pak stéblo použil znovu. A znovu. Dokud se nenasytil.

Byl velký a mohutný (někdo by řekl tlustý, ale o takových lidech si myslíme svoje). Měl zároveň neuvěřitelnou až nadpřirozenou sílu, ale naštěstí byl dobrák od kosti (někdo by řekl, že nebyl dobrák, ale byl hloupý, ale o takových lidech si taky myslíme svoje)
Byly ovšem chvíle, kdy se z něj stávala mlátička první třídy a - když bylo třeba - občas i fackovačka.
Například když na něj nezbyl divočák. Nebo když se někdo vysmíval Idefixovi. A nejvíc se přestával krotit, když se v okolí objevili Římani. Jak totiž každý dobře ví, Obelix má ze všeho nejraději právě Římany. Tedy na fackování.

Horáček a Pažout se těšili na výstavu kombajnů, ale pak Pažout onemocněl a vypadalo to, že nikam nepojedou, ale Pažout řekl, hele, jeď tam beze mě, vždyť mám stejně jen chřipku. Tak Horáček odjel a Pažout byl doma sám a najednou ho nic netěšilo, ani sledování Ordinace, ani nic jinýho.
Pak byl najednou Horáček zpátky a Pažout se divil a ptá se, copak ta výstava už skončila, měla snad být čtrnáct dní a Horáček povídá, ále, kombajny budou pořád stejný, ale ty bys na mě mohl zatím zapomenout. Pažout řekl, ale co to plácáš, to je taky pitomost. A byla.

Aristoteles neuměl plavat. Přesto dovolil cizímu chlapci, aby ho to naučil a začali spolu pravidelně chodit do bazénu.
Aristoteles neměl kamarády. Ale z toho cizího chlapce se stal Dante a nikdo mu nebyl bližší.
Aristoteles nebyl hrdina. Skončil však před auto a zabránil tak smrti svého nejlepšího kamaráda.
Aristotelovi se nelíbili kluci, ale stejně bylo na Dantovi něco vzrušujícího, něco co nemohl nechat být.
Aristotela nikdy nenapadlo, že by byl gay, ale přesto se zamiloval do chlapce. A kdo by se bál milovat Danta?
Dante ho neustále vyzýval k překračováním hranic a objevování nových cest. Za nic by to nevyměnil.

Konečně byli v Bradavicích i jejich nejmladší, což byl dobrý důvod k oslavě. Čtveřice seděla v obývacím pokoji a popíjela whisky.
„Na plný pracovní úvazek!" pronesla přípitek Ginny.
„Někteří z nás dávno pracují na dva plné úvazky," připomněla jí Hermiona.
Ron s Harrym si vyměnili pobavené pohledy.
Zábavu přerušila až sova klepající zobákem na okno.
Ginny hned tlumočila dceřino nadšení: „Prý spí v Nebelvírské věži vedle Clary Woodové. A přejedla se pudinku. Jak si vede Hugo?"
Ron byl bledý a beze slova podal sestře dopis.
Ta se zmohla jen na výkřik: „ZMIJOZEL?!"
U rodu Weasleyových byl asi čas na změnu.

Dortíčky zdobené nadýchaným krémem, quische se špenátem a mozzarellou, nadívaná vepřová hlava obložená opečenými holoubátky. Katniss chodila od jednoho stolu k druhému a nevěděla, co z toho si vybrat.
Upoutala ji skupinka lidí v pestrobarevných šatech. Soustředěně pozorovali ženu, která se vidličkou snažila ukrojit něco zmítajícího se.
Byla to pokroucená rostlina, obložená paprikami a napůl zalita bešamelovou omáčkou. Napínala doširoka ozubené listy, snažila se bojovat, přesto však vidličce neunikla. Okolo stojící lidé odměnili výkon ženy nadšeným potleskem.
Katniss úplně přešel hlad. Slýchávala, že masožravé květiny jsou nebezpečné, ale o tom, kdo je nebezpečný dravcem v Kapitolu, měla naprosto jasnou představu.

Zoufale toužíte po slávě, ale vůbec nic neumíte?
Odmítli vás v Superstar, Talentu i Masterchefovi?
To se vám s námi nestane!
Přihlašte se do AMERIKA HLEDÁ TOPMODELKU!.
Že jste na modeling příliš stará a tlustá? Nevadí, Tyře Banks jde přece o vaši osobnost.
Komplikovaná povaha podmínkou, hysterky a mrchy vítané.

Vkrádal se do pokoje a rukama se dotýkal jejího těla. Říkal „tiše", když z ní sundával pyžamo a zabořoval ji hluboko do matrace. Nehty se zarýval do jejích zad a ona se jen třásla a modlila se, ať to co nejrychleji skončí. Brzo se naučila plakat bez zvuků, pouze slzy stékaly po tvářích.
Pak jí vždy připomněl, že je to jejich tajemství a že maminka o tom nesmí vědět.
Celé ty roky byla potichu. Vyrostla, odstěhovala se a skoro zapomněla. Jednou ale při návštěvě viděla, jak se se dívá na její malou sestřičku. Tu noc mu vrazila nůž do srdce.

Za x raději dosazujte jen ty známé věci. Můžete sice říci "člověk jako člověk" nebo "místo jako místo", ale pak riskujete, že to dopadne katastrofálně.
Třeba jako:
když Harry Potter nastoupil na Neviditelnou univerzitu.
když čtvrtým členem Beatles nebyl Paul McCartney ale Justin Bieber.
když do Twin Peaks přijel vyšetřovat rada Vacátko.
když s Katniss šel společně do Arény Mirek Dušín.
když Frodův zahradník byl Theon Greyjoy.
Že jste nic z toho nenapsali?
A JSTE SI TÍM OPRAVDU JISTÍ?
...
Muž odlétl v DeLoreanu zase do jiného prostoru. Že manipulace s minulostí rozbije časoprostorové kontinuum? No, za záchranu literatury to stojí.

Dvacátá léta, Hollywood
Bylo to jasné už po pěti minutách. Krásná Lila plakala a její milenci umírali. Pak z ní najednou byla prostitutka a těžko říct, jestli za to mohla její sestra nebo ten magnát. A teď umřelo nějaké dítě? Počkat a tohle je zase co?
Ten, kdo řekl, že němý film je univerzálním jazykem, by zasloužil zastřelit.
Poslední kotouč byl dopromítán, v sále se rozsvítilo a pět mužů se na sebe dívalo bezradně.
Šestý rozhodl: „Když to nefunguje jako tragédie, bude z toho komedie. Napište nové titulky a ať to hrají s veselejší melodií. Zítra to pošleme do kin."

Rulíkovy obrysy byly nejdříve uznávané. Jenže pak přišli jiní králíci. Odvážnější, mladší, talentovanější. Králíci, kteří už nevytvářeli podobizny El-hrérana. Jejich výtvory byly neuchopitelnější, mnohovýznamové. Rulík to nechápal. Neměl by být obrys především obrysem? Jak na něj mohli tak rychle zapomenout? A na El-hrérana?
Byla zima, ale Rulík měl přesto dost fleranu. Zelené listy i kořínky různého druhu včetně voňavé oblíbené mrkve. Jenže ho to netěšilo. Co je bez svého umění? Zvlášť když ví, že jednoho dne kovová smyčka obejme i jeho tělo.
Králík si ale zvykne na všechno - i na mrkev v zimě. A na cenu, kterou za ni platí.