Moje články

"Nemohu teď odjet, vycházku jsem Tilneyovým slíbila," Catherine zkoušela trvat na svém.
Její oponenti spustili naráz jako potrefená husa křížená s Kerberem.
"Ale drahoušku!" - "Na mou duši, viděl jsem je odjíždět." - "Zatroleně, dearest Catherine, bez vás ta projížďka nebude stát za nic!"
povzdech
V momentě se dvě bryčky hnaly ulicemi Bathu. Tilneys se za nimi jen překvapeně ohlíželi.
Miss Rowen by si byla nejraději vypůjčila páně Allenovu berli, hopsla na vůz a Thorpa zmydlila. Avšak zachovala dekorum a s pohledem upřeným k obloze jen zahučela:
"Že bys s tim taky něco udělal, ne?"
Thor se pro sebe ušklíbnul.
"Zvednout stavidla!"

Jak jasná noc. Ta pelerína z indické bavlny. Prý jí tu krásu poslal z Miltonu vděčný John Thornton. Zdála se v té spoustě látky menší. Zápolila se šálem, na kterém se ve světle svíček třpytily zlaté korálky.
Jedním krokem byl u ní, beze slova jí zapnul sponu pod krkem. Na okamžik zachytila jeho ruce a vzhlédla.
Poťouchlý úsměv, no jistě.
Chviličku ji u sebe přidržel.
Později doma přemýšlela, jak se vlastně usmívá, když je to doopravdy. A jak při tom vypadají jeho oči, střípky chmurně modrých mračen před bouřkou.
Nechtěla bláznit. Vracela se o dva tři roky zpět. Mile zasněná.

Když tu malou nepřístojnost na Netherfieldském plese zahlédla, na okamžik se zarazila.
On, zodpovědný hostitel, se tady táhne za slečnou Bennetovou jako ocásek a ještě jí tajně chňape po stuze, modré jak jarní obloha.
Bylo to roztomile dětinské i svým způsobem romantické.
Novou sílu vzpomínky poznala Miss Lawrence až o pár let později na letním pikniku u Bingleyových. Zatímco sama vyprávěla Willovi a malému Charliemu příběhy o rytířích dávných věků, čtyřletá Catherine capkala po trávníku, držela se maminky za stuhy, mžourala do sluníčka a kratičkým prstíkem ukazovala k měňavým mrakům.
"Mamma? Look, mamma, thewe is a dwagon! And a dog!"

Tmavovlasá slečna v modré róbě se poněkud neohrabaně prosmýkla dveřmi do sálu. Pohotově ulapila blízké křesílko a usadila se. Zkoušela se tvářit nenápadně, ovšem přítomnou společnost si prohlížela velmi zaujatě.
Brzy vylovila z vyšívané kabelky notýsek a mírně nedobové plnicí pero.
Isabella ji od počátku sledovala přivřenýma očima.
"Už je tady zase!" sykla si pro sebe hořce.
Bylo nemálo těch, kteří se jí pošklebovali kvůli uštěpačným článkům anonymního autora s monogramem SB, jakkoliv byly neadresné.
Stejného večera se podobným způsobem vetřela na karetní večírek u Mrs Wickham nejmenovaná Miss GC.
Humoristický časopis Punch vskutku dobře věděl, koho pro letošek najmout.

Další jarní ples na Nodawnu byl doslova za rohem, ovšem Susan si to téměř nepřipouštěla. Tentokrát se jí málem podařilo přesvědčit sebe samou, že se rozhodně nemá těšit.
Mr. Murphy byl v plnění svých zákonů velmi důsledný.
Nejenže si dobře pamatovala, jak neveselé důsledky vyplynuly z loňských příjemných rozhovorů v nodawnském salonku (dosud nepochopený rok následné pocitové houpačky by si s radostí odpustila), navíc si nyní ani nemohla být jista tím, zda, kdy a na jak dlouho se vůbec dostaví. Stokrát mohla přešívat okouzlující róbu, stokrát si opakovat kroky a odhadovat počet párů. Studená nejistota jí pevně seděla na ramenou.

Za rohem krásné chodby Mansfieldu...
"A sakra!" Dobové dekorum mě poněkud opustilo. Pořád jsem doufala, že Fanny bude vypadat spíš jako Frances O´Connor, než jako...
"Á, slečna... (dlouhá chvíle přemýšlení) Burnwoodová!" Zazubí se hrdinka.
"Přesně tak, you b... Billie," ucedím.
Tak mě ta čelist bude zase strašit ve snech.
Podává mi ruku: "Pojďte, má drahá, všichni už jsou v zahradě."
"Edmund také?" Svitne mi naděje.
"Jistěže," usmívá se blonďaté nebezpečí.
Ovšem... pokud ona je Fanny pak Edmund bude nejspíš ­a la pan Elton.
Poněkud dost mi sklapne. Začínám hledat skulinku, kterou bych se z tohohle příběhu co nejdřív elegantně vypařila.

Po zelené louce přicházel mladý muž. Za uzdu vedl koně.
"Eeh, zas ty kobylince. Plavení koní nesnášim."
Z lesíka se vynořila Margaret Rowen a koně odvedla.
"Okay. Kobylince nebudou. Ale co teda?"
Chlapík se usadil na břeh jezírka, zul si boty, svlékl vestu. Potil se.
"Eeew, smrdí!"
"Kušuj! Mrkej, bude striptýz."
čvacht čvacht
"Hele, chcíplá moucha."
srk
"Neruš."
Neznámý se na břehu postavil na bosé nohy. Vzdychnul. Pohled mu těkal na všechny strany.
"Asi má v hlavě pěkně vymetýno."
Odhodlal se a skočil. Rákosí ho pohladilo přes košili. Po vodě se rozběhly kruhy.
"Kááááč, ty jo! Výtržník! Bacha, další vlna!"

Do salonku dopadalo měkké odpolední slunce. Susan spokojeně listovala zápisníkem.
Patnáct úspěšně infiltrovaných příběhů. Nejčastěji Pride and Prejudice, jak nečekané.
Osmadvacet insertovaných postav, zpravidla také velmi úspěšně.
Musela si přiznat, že byla poněkud sobecká, nejčastěji zvala do společnosti sama sebe. Hned potom však i své nejbližší. Na další dobré duše taky nezapomněla.
Podařilo se jim pospolu pěkně provětrat mnohá zákoutí tanečních sálů, spáchat či připravit pár zemětřesení.
Ne vždy to bylo veselé, ale málokdy došlo k tragédii. Bylo zjevné, že jejím přátelům se tu zalíbilo.
Pohlédla z okna. Pan Woodhouse si odbýval svou zdravotní procházku.
Možná se ještě nemusíme loučit...

Vystoupila na protější chodník. Kočár odhrčel. Napočítala do pěti a pak se odhodlaně otočila čelem k bráně Maršálského vězení. Zvedla oči k ostnaté hraně zdi. Vydechla.
Odmítal její návštěvy, ale nyní, v nemoci, jí bude muset odpustit.
Přešla ulici. Těžké dveře jí podržel mladý muž, kdysi zrzavý výrostek ze sousedství - George Coalman. Pozvedl dva prsty ke klobouku.
Amy vstoupila na dlažbu rodného dvora. Poprvé v šatech, které si sama nešila a nezáplatovala. Poprvé bez pomyslné koule na noze, avšak stále pevně připoutaná k těmto zdem. Bránila se pohledu na otcovu lavičku.
"Mamičko!" výskla Markétka.
Dítě Maršálského vězení se vrátilo domů.

"Podívej, kvete růže..."
Vrz.
"Krásná růže v sadu kvetla..."
VRZ.
"Růženka Šípková k růžím přivoní..."
VRRRZ!
Henry Crawford otráveně zaklapl sbírku. Vzdával to. V téhle knihovně bylo náhle velmi nesnadné okouzlit mladou dámu.
Fanny byla znechucená. Henry ji nudil a paní Norrisová evidentně vrzala parketami ve vedlejším sále schválně.
Kdosi pro mě říkal: "Jsi šípek i trn na keři...," plynulo zatím Fanny hlavou.
VRZ!
Paní Norrisová ve druhém patře vztekle odhodila místní plátek na stůl. S tou podlahou v knihovně se bude muset něco udělat. Okamžitě. Zalomcovala zvonkem.
Vrz.
Mrs Sachet a Miss Gwendylon se brouzdáním mezi regály královsky bavily.

Na Hollingford pálilo polední slunce. Miss Eliza Paul seděla na hřbitovní zídce a velmi nedobově klátila nohama. Miss Farmer ležela na trávníku opodál a kreslila si prehistorické tvory.
Kolem prokvokaly místní drbny, vzduch jen zašuměl spodničkami a klípky.
"Viděla jsi, drahá! Molly Gibsonová, dítě ubohé, zase mluvila s panem Prestonem," lamentovala Miss Browning.
"Je to tak protivný člověk! Prý dokonce gambler!" pokřižovala se Miss Phoebe.
"Bojím se o ni, skutečně," pokračovala ustaraně první dáma a odcupitala do hokynářství.
Miss Paul pohlédla směrem, kde za kopcem tušila Cumnor Towers.
"Zabít málo, tyhle starý můry. Tenhle skandál snad aby napravovaly vyšší vrstvy."

Pohodové odpoledne na Donwellu se pozvolna měnilo ve všeobecnou katastrofu. Obloha se zatáhla, letní horko přešlo v totální dusno. Deka padla i na náladu všech přítomných.
Emma a pan Knightley už nemohli vystát ani slůvko od Mrs Elton. Jane Fairfax byla zkroušená a patrně pěkně dopálená. Odešla, než dorazil Frank Churchill, natolik napružený, že na místě seřval Emmu. Pan Woodhouse a pan Elton upadli do letargie.
Od záhonku vše sledovala Miss Gwendylon. Mrs Sigismund-Smith byla plně zaujatá opuštěnými jahodami.
"Heleď, padá na ně deprese." ohlédla se prvá.
Zahřmělo.
"Mhm," polknutí
"na nás taky brzo něco spadne. Je na čase vypadnout."

Píši vám, drahý strýčku, až nyní, kdy se mám vdát...
John Eyre byl až dosud přesvědčen, že jeho neteř zemřela v Lowoodu. List svěřil svému právníkovi. Odtud se zpráva dostala k panu Masonovi.
A bylo po svatbě.
Píši vám, ctihodný pane, neboť váš strýc skonal. Dědictví však nenáleží vám, ale dámě, která by snad měla být vaší příbuznou. Z Thornfieldu, kdež sídlila, nedostávám odpovědí...
StJohn se úkosem podíval na Jane. Psala už několikátý list, který se nedočká doručení.
Drahá paní Fairfaxová...
Kůň přede dveřmi nervózně zafrkal.
"Tuhle korespondenci mi byl čert dlužen," pomyslela si Margaret Rowen, první kurýrka viktoriánské doby.

Anne Elliot byla ještě zoufalejší než tenkrát. Sotva se zasnoubili, už musel pryč. Kdysi si na mořích přišel ke slušnému jmění. Navíc se tehdy usilovně snažila na něj nemyslet a litovala spíš sama sebe. Teď se strachovala o něj, o jeho holý život.
Ten hloupý Francouz si musí pořád vyskakovat. Zavřeli ho moc blízko. Zase si vládne, bláznivý císař, a prý plánuje vylodění v Anglii. Ach Fredericku...
Moudrá Hannah Adamsová stála opodál a dobře si všimla, jak se Annie trápí.
"Nemějte strach, má milá," přistoupila blíž. "Tenhle boj se skončí na evropské pevnině. Tak nějak to tuším," usmála se vědoucně.

Bath. Srdce země, středobod zábav, jiskřiště lásek. O něco frivolnější, než metropole, slunečný, vzdušný. Čerstvě provětraný úžasnou zprávou o Ottercat Ladies.
Zde tančí zlatá perla společnosti, elegantní, vtipná, přátelská. Miss Ryegrass je ozdobou každého setu.
To malé společenské zemětřesení patří k její acquaintance.
Londýn. Hlava státu, šeré přeplněné ulice, kultura všech úrovní. Lidnatý, přesto honosný a společensky přitažlivý, jak se na sídlo monarchů sluší.
Dámy a jejich pánové zbožňují divadlo, probírají novinky u karetních stolků a plesají až do svítání.
Přijeli pan Goldman a pan Ryegrass, nadějní pohlední mládenci. Tamten je bratrem půvabné Elizabeth.
Zemětřesení v Londýně se právě chystá.

Vystrašená zvědavá myšička Cathy se krčila vprostřed slunné paseky. Šakal Thorpe obcházel kolem a co chvíli utrousil cosi dráždivě rouhavého, nejlépe o drozdovic rodince. Myška poplašeně uhýbala.
Travou produsal jezevec Allen a pohrozil výtržníkovi holí.
Kolem Cathy poskakovala také Belle, roztomilý psík, co náhle vycení zuby a vyjede vám po kotnících. Lištička Eliza by ji nejradši zakousla.
Jezevec rozladěně vrčel.
Drozd Jindra se na jablůňce nechlubil peřím, jen čiřikal a posměšně švitořil. Myška si přála mít jeho křídla, ač se děsila jejich tajemství.
Jezevec pokýval hlavou a belhal se do stínu. Hlídat ji bude navěky.
Autorka mazaně dodala dvé poučení.

Společnost se opět výborně bavila - pan Bingley se nechal přesvědčit k dalšímu plesu.
Krátce po prvních tancích vstoupila do sálu půvabná mladá dáma. Bohatý účes, světlounce růžové šaty, vstřícné vystupování. Pozdravila se s několika přáteli a sebevědomě se přitočila k hloučku důstojníků.
"Sestřičko drahá, kdopak to může být?" Lydia žárlivě špitla do vějíře.
Kitty jen otevřela ústa, ale zarazila se, když ona neznámá přijala rámě pana Meadowse.
Řadě dívek v sále téměř slyšitelně sklaplo.
"To je Mrs Alice Meadows, drahouškové," zašveholila slečna Burnwoodová.
"Vždy následuje pluk svého manžela, ale zpravidla ji o několik dní pozdrží návštěvy historických památek v okolí."

Reverend Helstone byl přísný muž. Hrdý Yorkshiřan, který se v patřičných situacích nebál obohatit svůj slovník o jadrnější výraz.
Přesto byl pravý gentleman, pravzor všech, plod předchozího století.
Jakkoliv ho v kostele rozčilovaly hovorné slečny kolem Christine Maywoodové, jakkoliv pokládal ženy za podřadná stvoření, nikdy by si neodpustil, kdyby jim pak galantně nepodržel dveře. Mnoho věcí činil doma sám ne pro vlastní rozmar, ale aby přehnaně neobtěžoval služebnou. Neteřinku střežil jako oko v hlavě, ale stejně ženám nerozuměl a v životě by jim nepřiřkl ani ždibec zodpovědnosti.
Když toho večera vtiskl do rukou mladičké Shirley pár pistolí, svět se zastavil.

John si už před dávnou dobou zvykl odsouvat city stranou. Jeho matka v tom byla skvělým příkladem.
V době, kdy se do Miltonu přistěhovali Haleovi a on poznal Margaret, byly pro něj obchod a dýmající fabrika na prvním místě.
Vídal ji, jak doprovází Miss Braidy na zelný trh. Jak naslouchá rouhačským řečem Janie Cyliann, mladé irčanské dělnice od stavů.
Jeho kolegové a konkurenti Margaret zmiňovali stále častěji. Dělníci si ji oblíbili. Matka byla úsečná, začínala žárlit.
Pan Thornton se věnoval parním strojům a výnosům Marlborough Mills. Byl by si ani nevšimnul, že jeho srdce na vedlejší koleji nabírá na rychlosti.

Čas dlouho pokojně plynul. Stromky kolem longbournského dvora vyrostly do úctyhodné výše, než pan Bennet s typicky šibalskou jiskrou v oku vydechl jednoho rána naposledy.
Pan Collins se na svůj nový majetek doslova třásl.
"Těším se, má Charlottko, vskutku. V celém domě budeme muset vyměnit tapety, samozřejmě...," rozvíjel své plány.
Charlotta byla posmutnělá a zároveň tušila, že to stěhování nebude jen tak.
Hlavní dveře pan farář horko těžko zdolal. Každé další - do salonu, do komory, do ložnic - stály za samostatné dobrodružství.
Pan Skim, se kterým se pan Bennet kdysi seznámil v Bathu, nebyl jen obratný artista, ale též šikovný zámečník.

Mrs Alice Meadows seděla na stráni nad hospodářstvím a vychutnávala si zlatavý obraz zářijového podvečera v údolí pod sebou. Jednolitou melodii zvuků venkova co chvíli narušoval ostrý bolestivý zvuk.
křup
U kamenné zdi kuchyňského dvora seděla na převráceném škopku Phyllis Holmanová a lámala suché proutky do otýpek.
křup
S každým zlomeným klacíkem jako by jí znovu pukalo zraněné srdce.
Křup za zmizelou iluzi lásky.
Křup za maminčin strach.
Křup za bratránkův opatrný cit.
Křup za tatínkovu zklamanou víru.
A ještě kolikrát, hlavně za tatínka.
"Odpustíš," pomyslela si Mrs Alice, "odpustíš a nezapomeneš. Snad i tebe čeká štěstí, smutná dospělá holčičko."

Pan Idol flirtuje kompetentně ač potřebuje izolovat fascinující kukuč Anne.
Pokud identifikujeme flekaté krávy Alanova panství inteligentně, fakticky konkurz absolvujeme.
Přítelkyně iritující fifleny kleje, aby paninku i fotříka kvapem absorbovali požírači i fauna kontinentu Afrika.
"Pocem, imbecile furiantská," kulantně a přátelsky invektivy formuluje kupec Arthur.
"Pak Indie, fofrem, koni," adolescentní pirátka informuje fríse kam akcelerovat.
Pomluvami infikujeme formální klid ansámblu.
"Příšerný incident," fabuluje kujón Allen.
Pseudoumělkyně intenzivně finišuje kolosální akt.
Požárový invalida - fascinovaná kočička adoruje.
Pán industrie formuluje kompromis: asi postřílí iracionální floutky kulovnicí. Auvajs.
Přístavní indispozici famílie kompenzuje - azyl. Přichází ignorace, fackování, kritika. Apokalypsa.
Propad imaginace. Fakt končim. Ahoj.

"Příznačné," zavrčel zhnuseně plukovník a nastavil svou náruč omdlévající dívce.
"Imbecil," pomyslely si obě paní Ottercatovy a měly chuť probodat parchanta vějíři skrz naskrz.
"Fascinující!" Zašuměla početná společnost na plese a na vteřinu upřela své nesčetné zraky k jediné scéně.
"Klam," povzdechla si utrápená starší sestra. Pokrčila rameny. Život byl ještě míň fér, než od něj čekala.
"Ach...," vydechla ubohá zhrzená dívka. Na víc se nezmohla, svět se jí ztratil.
Hudba hrála dál, páry se řadily k příštímu tanci. Elinor a plukovník Brandon se snažili Marianne vzkřísit a odvést pryč.
Slečna Grayová si majetnickým gestem znovu získala pozornost Johna Willoughbyho.

Dva dělníci v ošumělých vaťácích se opírali o zeď přádelny.
Vtom se shůry ozval rozmrzelý hlásek: "Sakra, musíš použít slova jako spára, stup, chyt, tápající ruka, na tření..."
První dělník šťouchl do druhého: "Ty, Jacku, slyšels? To bylo jak z nebe... jak...," z jiný dimenze, řekl by, kdyby věděl něco o dimenzích.
"Chm...," pravil Jack, "ale byla to vona, ne?"
"Jó, Sigismund-Smithová, jasně. Moc jí nerozumim. Furt mění přízvuk," mudroval první dělník.
"Moc sem to nechyt. Možná jde vo to, co těm našim mašinám chybí. Natření."
"To bude vono, Jacku. Poď, třeba dole u Slicksonů zbylo pár kýblů tý zelený."

Mrs Sachet přesně viděla, kam tenhle příběh míří. Pokoušela se Marianne obrátit lepším směrem v diskrétním rozhovoru. S mladou dívčinou však nebylo řeči.
"Pan plukovník, s veškerou úctou, se mi zdá být poněkud starý."
"Starý!" Mrs Jennings zachytila její slova a propukla v smích.
"Prý starý, má drahá, vždyť sotva...," spustila únavně upovídanou žoviální litanii.
"... proč by, proboha, měl být starý!?"
Marianne se ohradila: "Nemínila jsem urazit. Jen zmínil, že si pořídí flanelovou vestu."
Mrs Jennings zaprskala: "No hleďme, pán si pořídí teplou vestu a je málem mrtvý. Že, plukovníku!?"
Plukovník Brandon dosud hovornou vdovu ignoroval.
"Prosím? Já nejsem mrtvý!"

Dvě insertované postavy seděly na terase opuštěného Donwell Abbey a shlížely na povzbudivě jarní krajinu.
"Tak co teď?" Pátrala Miss Burnwood po novém podnětu.
"Neměly bychom konečně někoho klofnout?" Nadhodila Miss Gwendylon.
"Hm... ale musí to být někdo druhořadý. Kurát, farmář... námořník... Jsme sem jenom vepsaný, chápeš?"
"Chápu. Já už to zažila. Ty jo... ale jenom farmáře?"
"Nefrfněj. Víš, co je soudobá libra platná u nás v jednadvacátym století? Tisícovku!"
"Ty, heleď, uměla bys to napsat tak, aby mi muž svěřil vedení rodinnýho rozpočtu? A aby mi tady fungovalo internetový bankovnictví? Hospodářství bratrance pana Martina vynáší přes tisíc liber ročně!"

Kitty se velmi neelegantně poskládala na pohovku v koutě sálu. Odmítnutí bylo hořké. Její sestřičky byly dávno za humny se svými manžely a ona zůstávala na ocet. Co víc, bez Lydie se jí nedařilo prorazit do té správné společnosti. To si aspoň myslela, když zasmušile sledovala důstojnický kroužek.
Jak z čirého vzduchu, objevila se vedle ní dobře naladěná Miss Jasper.
"Hlavu vzhůru, má milá," nadzvedla jí bradu vějířem a tvářila se tak vědoucně vesele, že by ji Kitty v první chvíli snad uhodila.
"Pro jedno kvítí slunce nesvítí. A vůbec, jeden z mých přátel by vás rád požádal o tanec."

Na Rosings přibyla nová návštěva. Lizzy konečně přišla o blahosklonnou pozornost Lady Catherine a mohla nerušeně sledovat situaci.
Jane Snowstorm nebyla žádné vořezávátko. Ve smělosti a v zatvrzele vlastním vnímání světa by mohla soupeřit s kdekterou vznešenou paní. Lady Catherine však na ní pochybovačně shlížela přivřenýma očima a ani za nic se nenechala vystrnadit z pevného zpátečnického krunýře. Už ji měla v klepetech.
"Miss Snowstorm... jaktěživa jsem o vás neslyšela. Vaše schopnosti," pohlédla na stolek, "jsou nevalné."
Slečna zbledla vzteky a chtěla cosi říct.
Lady Catherine ji uzemnila zamítavým posunkem. "Avšak mé služebnictvo by z nich snad mohlo mít prospěch."

"Do bojééé!" Malí nájezdníci v čele s velkou sestřičkou a s klacky v rukou vytrhli z příkopu u louky na imaginárního nepřítele.
Kde byl konec těm slavným časům Morlandovic malé armády...
Devatero dětí řádilo na louce.
Devatero dětí hrálo kriket.
Devatero dětí si vzpomnělo na slavná tažení.
Drobota našla sestřičku schovanou za kmenem starého dubu na kraji lesa.
"Cathy, Cathy, pojď s námi bojovat," naléhali jeden přes druhého.
"Ne, drahoušci, ať vás vede Tommy," obrnila se Catherine.
Celestina, převratný román paní Turner Smithové, který jí poslala drahá Miss Lawrence, byla dokonalou hradbou. A o tolik zajímavější, než to hloupé Udolfo.

"Mé dámy, bylo od vás tak milé, že jste na nás počkaly," paní Palmerová rozverně poklepala jednu ze svých společnic vějířem po rameni. "Víte, pan Palmer, hehe, on je někdy tak legrační..."
Obě dámy se sladce usmály, roztomilost sama.
"Dovolte, představím vás... Dorothy...! Dorothy Thomasová. Mrs 'Lice a Mrs Lucy Ottercat." výměna pukrlat
"Ó, těší mě. Kdepak jsou vaši pánové? Jsou bratři? Nebo cousins?"
"Prosím?"
"Inu, pan a pan Ottercat...," usmívala se přihlouple slečna Dorothy.
"To máte tak...," ujala se slova Mrs 'Lice.
Ten večer zanechal v povědomí bathské společnosti nesmazatelný otisk. Ve světle jejich osobností šla veškerá impropriety stranou.

Blesk rozčísl temnou oblohu, vítr skláněl trávu. Proradný psanec na černém koni sekl šavlí po bezbranném panu Tilneym.
Catherine se s výkřikem probudila. Chvíli jí trvalo, než se upamatovala, kde je. Ostré slunce za záclonami ji bodalo do očí. Chytla se za hlavu. Včerejší ples byl příliš plný smíchu a očekávání. A také drinků, kterými společnost ochotně zásoboval Mr Nicolas Friedcake. Cathy nebyla zvyklá.
Dveře se rozletěly a její hlavu zasáhl další bolestivý šíp.
"My dearest, tomu neuvěříš, co se stalo!" Isabella se zarazila v půli výkřiku. Její přítelkyně vypadala nepřítomně.
"Ty jsi ještě v posteli? Vždyť už zvoní poledne!"

Cranfordské dámy byly jako na jehlách.
"Miss Ilk je tak... nová! Že, Miss Matty?"
"Nu ano, ale je velmi zdvořilá."
"Na tom jejím pánovi se mi něco nezdá, drahá slečno Poleová..."
Vzrušeně štěbetaly dlouho do noci.
Slečna Margaret Ilk byla výživným tématem. Byla rusovlasá! A její snoubenec vydržel v Cranfordu celý měsíc, než se vypravil do města.
"Echrmchrm... promiňte. Asi jsem se maličko nachladila," odkašlala si paní Jamiesonová.
Dámy si přiložily kapesníčky k nosu.
Za několik dnů měla slečna Margaret návštěvu.
"Má milá, je tohle skutečně Cranford? Je tu nějak moc ticho."
"Jistěže je, Alice. Jen jim nějak... zrezly panty."

"Oh, Mrs Cress, there will soon be no matches to make," povzdechla si Emma, pohodlně natažená na pohovce.
Mrs Cress potřásla hlavou: "A co vy, má drahá?"
Slečna Woodhousová se zasmála: "Nene, mě sňatek nečeká."
"Co vy víte. Možná vám srdce už dávno někam uteklo. A možná ani nijak daleko," zkusila jí přítelkyně otevřít oči.
"Ach ne, já své srdce znám. A srdce druhých ještě lépe." Mladá dáma se samolibě usmívala.
Cestou z Hartfieldu potkala Mrs Veronica Cress rozzářenou Harriet Smith. Ta holčička byla už zase zamilovaná. Tentokrát mířila vysoko a běžela se Emmě přiznat.
Inu, chytrému napověz, hloupého kopni.

"V hlubinách teď tvá loď dřímá,
ve vlnách tvůj přízrak hledám.
Ztrácím sílu žít..."
Miss Braidy hrála na pianoforte vskutku znamenitě. Miss Lawrence zpívala neskutečně krásně.
Marianne se zasnila. Ano, zemřít pro lásku, co mohlo být romantičtějšího? Maminka by se jí zase smála.
Na freskách sálu se pohupovaly lodě. Bylo tu i několik námořních důstojníků. Tamta smutná slečna se po jednom z nich stále ohlíží. Jistě ho také miluje.
Také by se pro něj vrhla do moře, jako já pro mého Willoughbyho.
Měla však své pochyby. Vrhl by se Willoughby do vln kvůli její lásce?
Slečna Grayová se okázale ovívala.

"Tady se to stalo, mesdames! Tady jeho kůň uklouzl, c´était trop froid, a drahá Jane pak monsieur Rochesterovi pomáhala." Adele ukázala k lávce u ohrady a pak se úvozem bezstarostně rozeběhla napřed k vesnici.
Dvě dámy, sukně opatrně přizvednuté, soustředěně sledovaly zem pod svýma nohama.
"Tehdá asi nebyla taková blbá hnusná obleva. Pardon," drtila mezi zuby Miss Margaret Rowen.
Od vsi se, jako tenkrát, blížil jezdec. Jen dunění kopyt se poněkud nerozléhalo. Tryskem pročvachtal kolem, bláto jen létalo.
"Ty pitomčéééé!" Volala za ním Miss Gwendylon a znechuceně se zadívala na svou róbu.
"Jane měla vlastně celkem kliku na počasí, že?"

Fanny Ferrars ležela doma a chrchlala.
Maria Bertram a Mary Crawford se nemohly ani pohnout, bolel je celej člověk.
Isabella Thorpe smrkala, až se Bath otřásal.
Caroline Bingley měla nefalšovanou horečku a paní Eltonové hrozilo pouštění žilou.
Elizabeth Elliot přešla chuť na pralinky a zmrzlinu jí zakázali.
Společnost ovládla milá a početná acquaintance slečny Burnwoodové, jako by všichni z nebe spadli. Pánové Whirl, Skim a Meadows byli okouzlující, jakkoliv si všichni přivedli své dámy. Miss Gwendylon, Miss Lawrence a obě paní Ottercatovy byly ozdobami společnosti. Seznamování nebralo konce.
Na plesech, v divadlech a na promenádách ubylo jízlivostí.
Zmije sklátila chřipka.