Moje články

Ulicí k severovýchodní bráně Rinde kráčel kůň. Šel pomalu, na zádech jezdec s mečem připnutým na zádech, na bocích naplněné brašny. Podél cesty stáli zamračení členové lotrovské bandy, která nedávno ztratila vůdce.

Jezdci v ústrety vyšla žena: "Zase na útěku, Zaklínači?" S mnohoslibným úsměvem dodala: "Přijde ti jako dobrý nápad mě opustit zrovna o Beltainu?"  

Zaklínač se ohlédl na postávající raubíře, kteří výhrůžně postoupili vpřed. Pak pohlédl zpět na stále se usmívající černovlásku a v kočičích očích se mu zablýsklo. V následující vteřině vyrazil ulicí kůň bez jezdce, který už byl vidět jen jako černo-stříbrná šmouha letící k hloučku rabiátů.

"Dobré jitro, pane ministře."

"Dobré, Humphrey. Prošel jsem ty dvě varianty zákona o ochraně přírody a jsem pro tu důraznější - ta mírnější nepřináší nic zásadně nového."

"A prostudoval jste ty návrhy opravdu podrob..."

"Jak bych na něco takového mohl přistoupit? Premiér mi tímto úkolem vyjádřil velkou důvěru a já ji nehodlám zklamat!"

"Jistě, pane ministře!"

(další den)

"Bernarde, píšou něco zajímavého?"

"Ehm..., tak namátkou: 'pokud by návrh vyhlášky vstoupil v platnost, sekání trávníku v Buckinghamském paláci by bylo nezákonné, stejně tak zabíjení hlodavců a hmyzu', nebo 'vláda bude muset zřejmě ochranu přírody odložit'. Jo a ještě tady: 'Hacker se zbláznil'.

"Vylepšil jsem kouzelný nápoj, ochutnejte!"
"A neuhodil ses, Panoramixi, zase do hlavy? Pamatuješ, Asterixi, co nám provedl minule?!"
"Nápoj vyzkouším já a vy mě pohlídáte...slurp-gulp-glug..."

"Cítíš se silný?"
"Vidím zástupy galských válečníků, vládnoucích ostrovům za mořem..."
"Hmmm, a zbavíme se těch zpropadených římských legií a úředníků?"
"Řím je jen chudším sousedem Galie. Aby si Říman mohl opravit amfiteátr, potřebuje povolení galského úředníka v zemi Belgů..."
"Fíha. A je nebe podepřené, aby nemohlo spadnout?"
"Lidé nebe nabodají na věže prosklených menhirů, budou je brázdit ocelovými ptáky a natahovat se po hvězdách...ale nebe zůstane stejné, jako dnes. Možná trochu zasmrádne..."

Takže stručně pozitiva:

• UVB záření iniciuje tvorbu vitaminu D v kůži (obličej a ruce, alespoň 10 minut, u nás funguje od dubna do září)
• UVA záření snižuje krevní tlak
• viditelné světlo udržuje cirkadiální rytmus (menší únava během dne, lepší nálada, spánek i imunita), 

• UV tlumí imunitu (pozitivum pro autoimunitní nemoci, alergie a astma),

  a negativa:

• UV tlumí imunitu, zejména v kůži a slaběji i v dalších buňkách
•  UV mění DNA kožních buněk (to spolu s 1. způsobuje rakovinu kůže)
• celková zátěž organismu, možnost přehřátí a dehydratace.

Celkem je to asi jako s jinými polibky - pozitiva převažují, ale všeho moc škodí :-)

Na ořech dopadá palice a k zemi se zřítila celá police. S ní i anděl, který, snad leknutím, zatroubil na trubku - té se někdy říká polnice. Proč vlastně? Představuju si tedy pole, rolníky a rolnice. A vedle stojí sklad drahocenné komodity - solnice. Od ní se k jezeru vine silnice. V jezeru je průzračně čistá voda, nikde ani sinice. Aby taky ne, vždyť je mráz, opodál zasněžená vinice. A aby toho nebylo málo, nepříjemně fouká, je to pořádná vánice. 

"Tati, ještě neusínej, jsi na řadě s rozbalováním dárku!"
Rozesmáté pohledy, návrat do reality. Proč se mi tohle zdálo zrovna na vánoce...?

"Zase?“ vydechl Petr a zíral na výsledky kontroly.

Červená čísla. 94 % drabblů označených jako „pravděpodobně AI-generované“.

„To není možný,“ zamumlala Klára a otevřela jedno namátkou. Skvělé. Stylové. Autentické?

„Možná jen lidi píšou jinak,“ řekl Petr nejistě.

„A nebo už neumí psát vůbec,“ hlesla Klára.

Zkusmo napsala větu do pole. "Lidská ruka svírá tužku…"

Hláška vyskočila okamžitě: "Pravděpodobně AI-generované."

Mlčky zavřela notebook. Petr chvíli pozoroval blikající kurzor.

„Třeba je algoritmus moc přísný,“ zkusil.

Klára se ušklíbla. „Kdo ho asi učil rozeznávat styl AI?“

Na nástěnce visel program soutěže. Uzávěrka blížila.

Petr si povzdechl. „Možná jsme tu osvětu vzali až moc vážně.“

Astrální pláně byly plné ... ticha. Ony byly pryč. Nic nového, ale pro Lucase to stále ještě byl nezvyklý pocit. Mohl se spojit s Obludou, ale na její osobitý styl měl teď příliš melancholickou náladu.

Střih.

"... vy, Pinkertino Wardová, berete si za plného vědomí přítomného Paula Langera..."

Lucas se zadíval na Pinky a měl pocit, že mu pohled krátce opětovala. Nemožné, přece je pořád v nenápadnosti.

Co tady vlastně dělá? Promluvit, nebo mlčet navěky? Zjistit, jaké pocity v něm tohle formální zpečetění vyvolá? Je tohle skutečná realita a jeho tiché pláně pouhé urrümaë, nebo naopak? Co je tady ta důležitá otázka?

"Dobré odpoledne, Gordone."

"I vám, Humphrey! Dáte si sklenku sherry?"

"Rád. Slyšel jsem, že vašemu ministrovi odhlasovali tu novou směrnici o územním plánování. Jeslipak si je vědom toho, kolik dalších pravomocí tím předal státní správě?"

"Kdepak, byl úplně nadšený. A vůbec, je to tak demokratičtější, ministři jsou kvůli těm svým hlasům vlastně ve střetu zájmů - mezi rozumnou a populistickou politikou."

"Výborně vyjádřeno, gratuluji! To mi připomíná ten nový vtip:

"Pane doktore, já slyším hlasy!"

"To je jednoduché: buď se účastníte mnoha hlasování, nebo jste blázen. Jaké je vaše povolání?"

"Ministr vlády Jejího Veličenstva."

"Tak to máme rovnou dva v jednom!"

Hromadu to spouštívá emocí,
na nápad k drabblu čekat do půlnoci.

Pro umělce je to čirá hrůza,
na druhém verši opouští jej múza,
pro sportovce zase řádný pech,
na eskalátoru už ztrácet dech.

Za vlakem co ujíždí mu přesně,
jede jinej, zpožděnej však děsně.
Místo vlaku tedy jede lodí,
v trupu díra všem(u) kolem škodí;
ani ve člunu nenalezne kliku,
vytažen na palubu Titaniku.

Automobil vyrazil, však ouvej,
hned na štrůdl aut narazil dlouhej.
Když se dočkal a rozjel se volně,
vyfocen byl dost nedobrovolně.

O slevě na plyn v květnu šla zvěst,
řekl si: "už je to na pěst".

Místo: zapadlá vesnička s celkem slušným vlakovým provozem.
Čas: 30. 3. 2024.
Program: večírek.

(23:40) "Lidi, já už půjdu, abych stihl půlnočku, musím být ráno doma."

"Neblbni a pojď tancovat, noc je ještě mladá!"

(01:50) "Tak jo, bylo to super, ale já už fakt jdu, ve 2:10 mi jezdí poslední vlak domů! Tak ahoj všichni!"

...o 20 minut později ...

(03:10) "Co ty tady, rozmyslel sis to? To je skvělý! Nebo jsi nestihl ten vlak?"

"Koukni se na hodiny. Ten pitomej, mizernej, idiotskej, zatrolenej, zbytečnej, zastaralej, debilní a otravnej letní čas mi byl teda vopravdu čert dlužnej!"

Aristoteles: "Zeměkoule je středem vesmíru, který se skládá z různých sfér, které se kolem Země otáčí: Slunce, Měsíc, hvězdy,..."

Galileo: "Kdepak, to nevychází, Slunce je daleko větší než Země, to ono je středobodem, kolem něhož obíhá Země i ostatní nebeská tělesa."

Newton: "To máte v zásadě pravdu, kolego, ale je to jen díky gravitaci působící mezi nimi. Je jedno, kde má prostor počátek, ale je trojrozměrný a trajektorie každého hmotného objektu v něm jdou přesně spočítat."

Einstein:"Světlo se vůči všem pozorovatelům pohybuje stejnou rychlostí, takže žádná taková univerzální vztažná soustava není. A vůbec, prostor a čas neexistují bez hmoty!"

"Minotaur?" zadíval se Geralt na hostinského.

"Foltestova babička, královna Larnida zemřela při porodu. Dítě přežilo, ale mělo lidské tělo a býčí hlavu, prý královna pojala býka za milence, protože ji geniální, ale invalidní starý král nestačil! Král nechal příšeru zavřít v opuštěné části hradu."

"To je ale dobrých sto let."

"Teď se Minotaur zase probudil! Začal ryčet, stráže mu nanosily jídlo. Nazítří začal znovu, přivalili mu sud piva, na pár dnů ztichl. Ale teď už nic nestačí, celá Vizima se třese strachy - pod městem i palácem je spleť chodeb, co kdyby utekl! Šli na něj siláci, rytíři, kněz - ten se vrátil bez hlavy - hrobník má plné ruce práce. Někdo dokonce navrhl, aby mu tam poslali lehkou holku..."

"A co čaroděj, je ve Vizimě nějaký?"

"Artorius, byly s ním nějaké problémy, ale co se Minotaurus probudil, nevychází ze své věže!"

"Hmmm, myslím, že na tuhle práci nebudu ani potřebovat meč."

(cinknutí dveří, Manny nese dovnitř velkou krabici, Bernard se probouzí s hlavou na hromadě knih)
"Manny, dobré rá... teda jaktože jdeš tak pozdě? Strhnu ti to ze mzdy!"

"Ale Bernarde, před chvílí jsi mě poslal ven převzít tuhle zásilku..."

"No dobře, dobře, sklapni už. Áha, výborně, rozbal to!"

(Manny vyndavá z krabice obrazovku)

"Co to vlastně je, přece by sis nekupoval televizi? Aha, počítač, musel stát dost peněz - ale na účetnictví se bude hodit..."

"Pche, to sotva. Pete mi ho doporučil - pamatuju si, jak říkal, že takovej flejm ještě nezažil. Má holt trochu divnej přízvuk, ale na flámy je expert!"

Držte mě nebo se zhroutím,
promáčknu, propadnu, zkroutím.
Zamlada jsem pevná byla,
širému prostoru svítila,
teď mi však dochází šťáva,
těžká se cítím jak kráva.

Nadměrná hmotnost není nic k smíchu,
donutí jednoho utonout v hříchu.

Časem mi zmizely zásoby plynu,
jádra už nesloučím, bídně tu zhynu.
Jakápak událost, co stane se asi,
až celá zčernám, slezou mi vlasy?

Do záhybů prostoru světu se schovám,
kdo za obzor nahlédne, padne mi k nohám.
Čas se tu zpomalí, naladím se na punk,
s Hawkinga zářením budu hrát vabank.

Držte mě částice, dejte mi sílu,
snad byste nechtěly z hvězdy mít díru.

"Hardisone, jsi si jistý, že je bezpečný vystřelit ji katapultem? To závaží se zdá být fakt těžké! Bála bych se, že ji to rozdrtí, místo aby přeletěla tu zeď."

"Jenom klid, bude na ni působit síla v poměru délek ramen toho..."

"Gorily jsou tu, zdržím je - Hardisone, vystřel ji!"

"Parkerová, máš u sebe páčidlo? Připravená ke startu?"

"Jo, nezdržuj, já už chci leeeeee...!"

"Wow, co jsi mu to nasadil za chvat, Eliote?"

"Sakra, Hardisone, nerozptyluj mě! Dvojitýho Nelsona."

"Kruci, Nate se prý zdrží, má ještě auto na heveru."

"Tak vem Sophie a koukejte odsud zmizet, přejeďte veslicí na druhý břeh!"

"Dobré rá..."

"Pa-pa-da-dá, překvapení! Všechno nejlepší k narozeninám, Krytone!"

"No ne, jak jste věděli, že se dnes vynulovalo moje 32-bitové počítadlo?"

"Prostě se zeptali a pak vymazali... to je jedno, pojďme radši na dárky:

Kocour si už týden nelízal oblečení, takže je třeba vyprat patnáct praček! Rimmere, co ty?"

"Rozhodl jsem se chronologicky setřídit svoji sbírku záznamů partií kostek a dát ti možnost to realizovat."

"Ách, mnohokrát děkuji. A vy, pane?"

"Já pár dnů nemyl nádobí, takže mi dovol potřást ti gumovou rukavicí! S čím začneš?"

"Jémine, já za-za-za-za-za-za-za-..."

"Tak, vopičáku, to se povedlo - a všechny dárky zbyly na nás..."

To se takhle sešli Warren Buffett, Josef Koudela, Arnold J. Rimmer, Tony Bloom, Karel J. Erben, Harpagon, Indiana Jones, Charlie Bucket, Edward Kelly, Billy the Kid, Jiří Grygar, Daniel Bernoulli, George Soros, James Bucki, Karl W. Becker, strýček Skrblík a Satoshni Nakamoto a uviděli ho.

Napadaly je různé věci, třeba "sněz ho", "zmnož ho", "okopíruj ho", "půjč ho", "radši si do něj kousni", "hoď si", "najdi ho", "vsaď ho", "nahraď ho", "ukradni ho", "tref ho", "kup ho", "zaplav si", "daruj ho", "vyrob ho", "napiš o něm baladu nebo aspoň drabble".

Ale zpovzdálí je pozorující malý zelený leprikón si myslel svoje.

Z šatny pro personál vyšel v číšnickém úboru a zamířil do hlavního sálu. Zvolnil krok, a zklidnil dech. Před dvěma hodinami rychlé jízdy ve vypůjčeném BMW připlul miniponorkou na prázdnou pláž, kde měl po obědě relaxovat baron Lanimirc, a šokovaně zíral na zapadající slunce. Taková začátečnická chyba, zatracená časová pásma.

Vstoupil do sálu a oddychl si, když uviděl barona i celou společnost účastnící se banketu. Tu z baronových asistentek, nyní oblečených v honosných večerních šatech, se kterou se měl setkat dříve na pláži a která mu prozradí kód k baronovu trezoru, pozná podle ... a sakra, to bude ještě zajímavý večer.

Tak mládenci, doufám, že jste si užili let, teď už musíme makat sami ... netlačte se na mě tak!

Je super že je nás tu tolik, ale vyhrát může jen jeden, tak si dejte pohov.

To jseš nějakej frajer, měříš sotva 50 mikrometrů, tak nedělej ramena!

Že tě vezmu bičíkem po hlavě, ty drzoune!

Bacha chlapi, imunocyty!

Slabší kusy odpadají, nabrali málo energie. Já si udělal pořádnou zásobu, tak to ostatní klidně můžete zabalit.

Sám to vzdej, ty bys zrovna sám nenašel ani pštrosí!

Ani nápad, kdoví co by z tebe bylo, to si nevezmu na svědomí, uhni mi z cesty!

Jednou z dosud nezodpovězených otázek je Cimrmanův vztah k chemii. Na jednu stranu nejsou známy žádné Mistrovy zásluhy nebo souvislá činnost v tomto oboru, na druhou stranu Cimrmanova slavná nejkratší anekdota "H₂SO₅" dokazuje, že měl na svoji dobu pokročilé chemické znalosti.

Průlom znamenalo nedávné vyšetřování v suterénu závodů SPOLANA Neratovice (viz závěrečná poznámka), při němž byla odkryta historická laboratoř a rozsáhlé zápisky o slučování nejrůznějších chemikálií. Pokud je jejich autorem, jak se domníváme, Jára Cimrman, lze mu nejen připsat první použití výrazu sloučenina , ale i záhadu jeho odklonu od chemie vysvětlit posledním zápisem: "chlorečnan draselný a síra - neslučitelné se životem".

1. Proč se rezoluce jmenuje Čelem k voličům?

a) Přesně tím se bude Ministerstvo řídit.
b) Obtížného tématu je nejlépe se zbavit už v názvu.

2. Co se stalo s nemocnicí, kde rok po otevření nejsou žádní lékaři ani pacienti?

a) Zavřela se.
b) Dostala cenu za nejhygieničtější nemocnici.

4. Proč vedou z Londýna do Oxfordu a Cambridge daleko lepší dálnice než do jiných velkých měst?

a) Náhodou.
b) Většina stálých tajemníků tam studovala a většina tamějších fakult pořádá večeře.

5. Podporu jakého typu dopravy by měla vláda učinit svojí prioritou?

a) Jednoznačně silniční.
b) Rozhodně železniční.
c) Bezpochyb letecké.

Za domácí úkol jste měli přeložit a vysvětlit význam citátu Inter arma silent Musae. Chce někdo přečíst svoje zpracování?

No tak, nebojte se a zkuste to někdo.

Do té doby nepůjdeme domů. No vida, už máme dobrovolníka!

Ehm, znamená to, že armatury jakoby posilujou ty, medúzy. No a asi to tak bude, protože armatury posílej cokoliv, žejo? A citát je latinsky, tak asi mají tam v Latině hodně medúz. Já je viděl jenom v Itálii a teda požahaly mě dost silně i bez armatur...

(smích v učebně, učitel skládá hlavu do dlaní)

To byl nápad, kurz latiny pro stavební dělníky...

Dnešek se fakt nevyvedl, to vám řehnu, pfrrrrr. Napřed jsme se vlekli úmorně pomalým dvounožčím tempem na tu pitomou skálu. A co tam vlastně? To doteď nechápu. Tráva mizerná a do té zbytečně vysoké kamenné stáje mě nepustili, ani když pršelo. Když šéf konečně přišel a nasedl, těšil jsem se, že jedeme domů. Ten směr a hlavně ta palisáda se mi úplně nezdály, ale tak snad to má pod kontrolou - jsem si říhal - a skočil. Kobylinec měl pod kontrolou! Slítli jsme do vody a já si pěkně namlátil. Nějak jsem dokulhal do Neumětel, ale levá přední bolí čím dál víc...

"Žádné přirozené číslo není poslední, vždycky jde přičíst jednička."

"Nekonečno?"

"Je to číslo? Kolik je nekonečno + 20?"

"Co množina všech přirozených čísel omega, ta by mohla být poslední, těsně za všemi přirozenými čísly?"

"Ale co omega + 1, omega + omega? Tyhle výrazy (ordinály) mají smysl, ale který bude poslední?"

"Uděláme stroj stále přičítající jedničku. Uvidí-li, kam to přičítání směřuje, skočí na ten limitní objekt (jako výše s přirozenými čísly). Tak najde všechny ordinály."

"A když všechny sjednotíme, dostaneme poslední!"

"No... skoro. Tahle obluda ordinál není, protože to není ani množina."

"To už je na mě moc. Ale aspoň nikdo není poslední."

25. 4. odpoledne
Doprovodné hlasy hrají v pianu předehru, sólisté se připravují. Tu nařízení shora diskrétně pošeptané dirigentovi přikazuje odložit hlavní téma. Vyčerpané doprovodné hlasy předávají nástroje nové směně, ta nejistě pokračuje.

26. 4. půlnoc
Předehra přechází v mezzoforte. Objevují se rytmické chyby, dynamika kolísá. Dirigent je neústupný a žene orchestr do hlavního tématu.

26. 4. 0:30
Sólisté hrající forte se rozcházejí s třeštícím dirigentem. Disharmonií přibývá.

26. 4. 1:23
Kritická část skladby hrozí katastrofou. Dirigent se s hrůzou pokouší orchestr zastavit – příliš pozdě. Strašné forte fortissimo burácí daleko za zdi sálu a ohlušuje ty, kdo vůbec neposlouchali.

"Pane ministře financí, na vás se minule nedostalo."

"Děkuji za slovo, pane premiére. Z analýzy vypracované týmem ekonomů a demografů vyplývá, že se ve střednědobém horizontu musíme obávat snížení domácí poptávky, poklesu HDP a v důsledku nedostatečného výběru daní."

Premiér (poněkud nejistě): "Rozumím, jak to navrhujete řešit?"

"Podrobnosti naleznete v mé zprávě, ale v zásadě navrhuji přijmout několik opatření na podporu porodnosti."

Chvíle rozpačitého ticha.

Sir Humphrey: "Pane ministře, co přesně myslíte střednědobým horizontem?"

"Deset až patnáct let."

"Čili dávno po konci Vašeho volebního období, pane premiére."

Premiér (s viditelnou úlevou): "Výborně, tak to pusťte z hlavy, co další bod?"